Hraní The Fight vyvolává agresi velmi nesprávným směrem

Nápad na boxování prostřednictvím pohybového ovládání tu už byl. Ale ještě nikdy nebyl zpracován tak mizerně.

The Fight: Lights Out

The Fight slibuje rozdávání ran protivníkům vlastníma rukama za asistence pohybových ovladačů. Ve skutečnosti je hra pořádnou ranou pod pás.

The Fight nabízí dvě možnosti ovládání. Pokud patříte k šťastnějším a doma máte dva ovladače Move, hra sleduje pohyb obou vašich rukou. Pokud disponujete jen jedním, roli druhé ruky zastane klasický ovladač. V praxi to znamená, že s ním provádíte jen základní údery. Dva Move ovladače jednoznačně nenahradí.

S klasickým ovladačem ale máte alespoň šanci na úder. S Movem je to mnohdy náročnější, než pro amatéra lehké váhy vydržet na nohou jedno kolo v ringu s Lennoxem Lewisem. Ale o tom více později.

The Fight začíná po delším úvodním nahrávání tutoriálem, kde vám vysvětlí ovládací principy. Vaším mentorem je hollywoodský herec Danny Trejo, jeden z nejzábavnějších mexických exportů a hvězda akčního snímku Machete. Ve hře ale značně přehrává a jeho výstup baví spíše kouzlem nechtěného. Pokud ho někdy uvidíte šermovat s dvěma svítícími ovladači v rukou, jistě pochopíte.

V editoru postavy si vytvoříte vlastního bijce. Poté už nezbývá nic jiného, než vlastní výtvor připravit na tu hrůzu, která ho čeká. Při základní kalibraci ovládání se zahřejete, ale připravte se na to, že ta nestačí. Už při samotném tréninku je vám řečeno, že hra občas ztratí váš pohyb a stiskem tlačítka se provede rychlá rekalibrace.

Počítejte s tím, že se tak děje nejenom mezi jednotlivými zápasy, ale i při nich. Pohybové ovládání Move se nám líbí a o svých kvalitách nás i přes některé nedokonalosti přesvědčilo. Ve hře The Fight vás ale nepřesvědčí o ničem, takže pokud chcete dát svítícímu bublinkovému ovladači šanci, rozhodně ne s tímto odpadem. Nutno dodat, že hru vůbec nedoporučujeme hrát z gauče. Pokud sedíte nebo ležíte, hra ztratí přehled o vaší poloze i pohybu ještě rychleji než obvykle.

Hra přesně snímá Move ovladače, kterými se můžete krýt a pokoušet se zasazovat údery. Když zmáčknete tlačítko Move a ovladač nakloníte, dočkáte se užitečných úkroků. K dispozici je několik úhlů kamery, většina z nich je ale naprosto nepoužitelná. Nejpřehlednějším zůstává pohled shora.

Opravdový problém nastává, pokud máte zasadit úder. Chce to opravdu sílu a rozmach k tomu. Poražení nepřítele vyžaduje zásah několika údery, což bude opravdová fuška, u které se zapotíte. Opravdu, zasadit ránu dá zabrat i pořádnému chlapovi, což dělá hru mnohdy nehratelnou. Pro děti hra není vhodná nejenom kvůli tématu pouličních zápasů, ale i kvůli náročnosti při provádění úderů.

Krytí je bezproblémová věc, ale dát někomu pěstí je náročné. Při hraní se zapotíte a dáte své fyzičce zabrat. Ale nebudete mít u toho dobrý pocit, že shazujete kila. Budete se spíše cítit unaveni a frustrováni tím, co to hrajete za ptákovinu.

V The Fight disponují zápasníci kromě ukazatele zdraví i ukazatelem výdrže. K čemu zde ale je, když hráči kvůli nepovedenému ovládání bojují s nedostatkem vlastní energie? Dále disponuje každá postava speciálními údery, jejichž provedení je, opět kvůli strašnému ovládání, naprostým science-fiction.

Chcete si zaboxovat? Zkuste Punch-Out

Pokud si mermomocí chcete zaboxovat ve svém obýváku a nechcete přitom ve skutečnosti mlátit nikoho do obličeje, tak můžete vyzkoušet komiksověji pojatý Punch-Out pro Nintendo Wii. Sice nenabízí pouliční bitky, ale zápasy v boxerském ringu, nicméně je o dost zábavnější. Vychází navíc z retro klasiky pro mincové kabinety. I Punch-Out ale nemá ovládání propracované do maximální hloubky. Ve srovnání s The Fight je to ale přímo simulátor boxu, přestože to je ve skutečnosti pouhá arkáda.

Ve hře jednoho hráče je k dispozici přes sto zápasů. Kvůli těžkým úderům a nutnosti neustálé kalibrace ovládání si nedokážeme představit, že by se někdo dostal přes první desítku a hlavně, že by vůbec chtěl. Cokoliv jako zábava, se totiž vyhnulo hře úspěšněji, než zkušený boxer pravému háku. Pokud si budete chtít v příběhovém režimu bez pořádného příběhu zlepšit fyzičku, můžete si i zacvičit. Trénink se ale skládá pouze z boxování do hrušky a sparringu.

Pokud byste se chtěli o mučení touto hrou způsobené s někým podělit, je k dispozici i on-line multiplayer dokonce s hodnotícími zápasy. Ještě horší volba, než on-line multiplayer, je jeho offlinová obdoba. Mimo několika ovladačů byste doma museli mít i značný prostor.

Hra se vyznačuje černobílohnědou grafikou, které má asi evokovat noir atmosféru. Jediné, co je výrazně barevné, je krev. I když nemůžeme některým zápasníkům odepřít jistou stylovost, skoro celá grafika ve hře nevypadá atmosféricky, ale mdle a nudně.

Takže když se to dobře nehraje, ani se na to dobře nekouká, co s tím? Ano, správně, do koše. Anebo zbušit tvůrce tohoto kousku ovladačem Move, na což ostatně budete mít chuť od prvních okamžiků od spuštění.