Tato čísla jen potvrzují, že videohry jsou většinou populace stále vnímány jako zábava pro děti a příliš netuší, co se v nich vlastně odehrává.
Ratingové agentury přitom používají velice jednoduchý a intuitivní systém PEGI, který jasně ukazuje, na jaký obsah ve hře můžeme narazit. Tituly s ratingem 18+ nejčastěji obsahují hrubé násilí a vulgární jazyk, výjimkou samozřejmě není ani erotika, byť se v drtivě většině omezuje jen na pár odhalených prsou.
Zatímco porno nebo horory si rodiče pohlídají, o tom, co se děje v takovém Mortal Kombatu, evidentně nemají ani tušení. Otázkou zůstává, jestli by s tím v dnešní době mohli vůbec něco dělat.
Už během mého dětství v 90. letech kolovaly ve třídách hry jako Duke Nukem nebo Doom, a to jsme si ještě aspoň sami museli obstarávat diskety a zajistit vzácný čas na jediném rodinném počítači. V dnešní době, kdy má polovina dětí mobilní telefon s neomezenými daty a přístup prakticky k jakémukoli obsahu, vypadají i ty nejnásilnější hry jako neškodná zábava.
Asi bych nyní mohl celou situaci trochu bagatelizovat tím, že hry pro dospělé hraji od mala, přesto se mi násilí hnusí a nikdy bych nikomu neublížil. Ale tak jednoduché to není. Téměř polovina rodičů si totiž na svých dětech po hraní her pro dospělé všimla změny chování a necelá čtvrtina i vulgárnější mluvy.
Že by však mohly mít tyto věci negativní dopad na jejich budoucí životy, se nebojí ani pětina rodičů. Mnohem větší strach mají z toho, že by si jejich děti mohly na hrách vypěstovat závislost.
Průzkumu se zúčastnilo celkem 2171 lidí s dětmi ve věku 5 až16 let, z nich 53 % bylo chlapců a 47 % dívek. Většina (72 %) odpovídajících byly matky.