Ondřej Martinů
1. Ghost of Tsushima: Než toto samurajské RPG vyšlo, měl jsem z něj všelijaké pocity. Těšil jsem se, ale zároveň jsem nečekal, že to bude až taková pecka. Teď se hrou pomalu prokousávám a hltám každý detail, každou vedlejší misi. Takhle má vypadat poutavé RPG s otevřeným světem. I když vím, že v druhé polovině roku mají vyjít další silné tituly, Ghost of Tsushima je zatím opravdu pekelně horký kandidát na moji hru roku.
2. Half-Life: Alyx: Trochu mě mrzí, že se ke hře nedostalo kvůli povinnosti mít VR brýle víc lidí, protože Alyx si pozornost opravdu zaslouží. Stojím si za tím, že je to důstojný nástupce série Half-Life se vším všudy a hra opravdu splnila všechna moje očekávání. Plus je to samozřejmě nesmírná zábava. Letos jsem ji hrál dvakrát a určitě ne naposledy.
3. Control: Foundation DLC: Jasně, na třetím místě bych měl mít silné a nervydrásající TLOU2, ovšem jakožto neskrývaný fanoušek studia Remedy a loňského Control musím nakonec vyzdvihnout povedené první DLC. Má v sobě jak zajímavé rozšíření hlavního příběhu, tak i výborné vedlejší mise. Nepochybují, že nedávno oznámené druhé DLC bude díky propojení se sérií Alan Wake ještě lepší.
Dan Jarocký
1. Ori and the Will of the Wisps
2. Creaks
3. F1 2020
Jan Srp
Po The Last of Us 2 mi připadají všechny ostatní hry jako pexeso s Krtečkem. Od Life is Strange ze mě žádná jiná hra nedokázala vymáčknout tak silnou emocí. I nenávist je totiž emoce.
Ondřej Zach
Vítězem je pro mě prozatím relaxační Animal Crossing: New Horizons, který vyšel příhodně během pandemie. Díky eventům, které jsou plánované na celý rok, přitom neztrácí nic ze svého kouzla ani pár měsíců po vydání. Druhým kouskem je samurajská akce Ghost of Tshushima, která sice nemá nijak zázračný příběh ani revolučně vystavěný herní svět, ale z nějakého důvodu mě hodně baví. Líbí se mi prostředí a špičkové souboje se mi dosud neomrzely. Na třetím místě u mě je skvěle navržené akční RPG Paper Mario: The Origami King.
Petr Zelený
1. Doom Eternal: Bez nadsázky pekelná jízda, v níž kosíte rozličné démony po tisících a cítíte se u toho jako ten největší drsňák pod sluncem. Jediné, co tuhle adrenalinem nabitou střílečku kazí, jsou skákací sekvence, kterých je tu asi tak pětkrát víc, než by bylo záhodno. Ale to je naštěstí jen malá vada na kráse tohohle naspeedovaného masakru. Doporučuji Doom Eternal všem milovníkům rychlé akce. Zvlášť pokud si chtějí připadat jako nezastavitelní polobozi.
2. Legends of Runeterra: Sběratelských karetních her je v poslední době podobné množství jako krys na skládce, přesto doporučuji Legends of Runeterra alespoň vyzkoušet. I když jde o free to play titul, opravdové peníze fakt vynakládat nemusíte. Stačí jen odehrát dvě, tři hry denně, zjistit, který herní styl vám vyhovuje, a pak si podle toho dokoupit karty. A když se vám jeden balíček omrzí, můžete si samozřejmě sestavit jiný(é) a směle měřit síly s umělou inteligencí i jinými hráči.
3. XCOM: Chimera Squad: Odbočka nových XCOMů, od které asi nikdo nic moc nečekal. A to říkám jako fanoušek jak původních titulů z hloubi 90. let, tak rebootu z nedávné doby. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že premisa mimozemské policie funguje nadmíru dobře a osobití agenti s unikátními schopnostmi jsou příjemnou změnou oproti „bezejmenným“ pěšákům z ostatních XCOMů. Navíc je Chimera Squad přístupný i nováčkům a prodává se za nízkou cenu.
Jan Lysý
Ghost of Tsushima: S ohledem na čas si obvykle nemůžu dovolit ve hrách jen tak „courat“, ale v případě této hitovky jsem nemohl odolat a užíval jsem si to plnými doušky. Nádherné exotické a rozmanité prostředí k tomu prostě a jednoduše vybízí. Ale hra si mě získala i z dalších důvodů. Kromě zábavné akce je to i fakt, že jde o důstojnou poctu samurajským filmům v tom nejlepším slova smyslu.
Street of Rage 4: Někdy mám chuť na hry v otevřeném světě, kde nejste voděni za ručičku, jindy na lineární projekty, ve kterých jsou herní mechanismy naprosto jasné a velmi přímočaré. Street of Rage 4 spadá do druhé skupiny a jde o dar z videoherních nebes pro fandy (mezi které se řadím) původních dílů, ale obecně beat’um up her, které si na nic nehrají a sázejí hlavně na svižnou akci a rychlé tempo.
Animal Crossing: New Horizon: To je pro mě jedno z největších překvapení, pokud jde o můj videoherní vkus. Nikdy, ale opravdu nikdy by mě nenapadlo, že si mě podobný projekt získá. Budování života na opuštěném ostrově, kde se prohánějí kvíkající zvířátka? Ne, to fakt není pro mě. Alespoň to jsem si zpočátku myslel. Ale pak jsem si řekl, že to přece jen zkusím, když o tom všichni tak básní, nakonec jsem tomu naprosto propadl. Vlastně nedokážu ani popsat proč, ale došlo k tomu.
Michael Mlynář
Popravdě řečeno jsem ve víru letošního roku poněkud ztratil přehled, co všechno a kdy vlastně vyšlo, ale vůbec to nevadí. Hrou roku 2020 je pro mě zatím jednoznačně The Last of Us 2. Překonat by ji mohl Cyberpunk, pokud tedy nakonec letos přece jen vyjde. Ale úplně nejvíc se pochopitelně těším na Yakuzu s fungl novým konceptem i hrdinou, která by k nám snad měla dorazit v listopadu.