Hra týdne
Unmanned - co jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se zeptat
Hra o životě a hra na život. Tak by se dal Unmanned charakterizovat nejlépe. Podle Shakespeara jsme všichni jen herci. Podle modernějšího pojetí jsme všichni hráči. Ve chvíli, kdy se ráno zvedneme z postele, až na kost propocení po absurdní noční můře jako hlavní hrdina hry, hrajeme si, že prožíváme své dny. Zatímco ve skutečnosti je nějaká hmatatelná odměna z toho hraní jen velmi těžko postřehnutelná, Unmanned vás alespoň, když už nic jiného, odmění jakýmsi metálem nebo odznáčkem za vykonané činnosti.
Hodnocení: 90 %
Gray and Green - barevný svět v hrsti
Gray and Green
Na Gray And Green je zajímavé to, jak je hravý. Neničí hráče přílišnou obtížností a naopak mu dává okusit zábavného procházení úrovní za zvuků příjemné hudby a líbivého grafického zpracování. Nenutí hráče bát se toho, co bude za dalším rohem a pouze mu dává možnost odpočinout si. Některé zlé jazyky by hru označily za primitivní, hloupou nebo infantilní a měly by zčásti pravdu. Hra je trošku infantilní, to ano, ale je skořápkou skrývající několik důležitých vlastností. Pod ní se totiž zračí zábava a bezstarostnost.
Hodnocení: 87 %
And Then There Were None – nikde nikdo
And then there were none
And Then There Were None je zajímavým příspěvkem do rodiny "hopsaček", či chcete-li "plošinovek" nebo arkád. Kromě skutečně zvláštního technického zpracování nabízí hra i zajímavou hratelnost a pár originálních nápadů, takže chvíle strávená s ní není ztraceným časem, který vám už nikdo nevrátí. Ačkoliv možná pro sečtělého čtenáře Plných Her může název této arkády implikovat jednu hodně známou knihu nejlepší autorky detektivek, nemá s tímto dílem, jež u nás bylo skutečně vtipně přeloženo jako "Deset malých černoušků", jinak nic společného. Pro hru samotnou je ale název příznačný, což ocení především zdatní angličtináři, protože atmosféra ztracení se a osamělosti je zde hlavním tématem.
Hodnocení: 70 %
The Kite – kam až se lze nechat unášet?
The Kite
Pro nás Čechy je realita vzdáleného a stále se vzdalujícího Ruska v jistých ohledech nepochopitelná. Je to jiný svět. Ačkoli jsou prostředí a situace v The Kite literárně přimalovány a jsou takříkajíc dotaženy do extrémů, i sebemenší střípek z toho, co se nám snaží říct, je poměrně šokující. Obraz nechutných koridorů polorozpadlých panelákových domů, polorozpadlých vztahů a šedivě neživých vyhlídek na lepší zítřky je sám o sobě, tak jak ho hra líčí, značně nepříjemný a depresivní. Vnímavější povahy při hraní zachytí jemné podobnosti s vlastním životem a vlastním světem a právě tyto nuance jsou tím, co The Kite činí po stránce atmosféry tak silným zážitkem.
Hodnocení: 85 %
