Softwarová emulace DirectX štěká, ale nekouše
K podpoře DirectX ve Windows Vista a Se7en nebude vůbec potřeba grafická karta. Právě toto tvrdí dokumentace Microsoftu k nové technologii WARP. Od vypuštění nové verze Windows bude totiž možné přinutit procesor, aby zpracovával hardwarově urychlované výpočty určené pro grafickou kartu.
V zásadě se nejedná o nic jiného, než emulaci kompletní podpory DirectX 10, 10.1 a brzy také doposud neuvedené verze s pořadovým číslem 11. Označení WARP má být přiléhavým označením rychlosti, kterou si Microsoft propůjčil ze známé série StarTrek. Ve skutečnosti zde ale nebude rychlost největší předností. První zmínky hovořily o WARPu vcelku dobře, vždyť podporován má být až 8x antialiasing.
Přenést práci grafické karty na zcela obyčejný tuctový procesor ale není nic jednoduchého. Ačkoliv všechny současné hry a programy v této emulaci poběží, nad rozumným využitím prostředků v počítači zůstává rozum stát. WARP vůbec nepoužívá rozšířenou instrukční sadu procesorů a bude pracovat pouze se základními výpočetními instrukcemi. Microsoft se tak vyhýbá používání multimediálních instrukcí MMX a veškerých vylepšení SSE a snaží se o vlastní optimalizaci chodu grafického urychlování.
Minimální nároky na počítač budou naprosto směšné a je velmi pravděpodobné, že odpovídají samotnému základu potřebnému k provozování Windows Se7en. WARP podle dokumentace potřebuje k provozu pouze libovolný 800MHz procesor v doprovodu 512MB RAM. Nízké minimální hardwarové požadavky však automaticky nemusejí znamenat skvělé urychlovaní na silnějších sestavách.
Microsoft uvádí, že WARP je směřován na využití při hraní, ale použitelnost by měla být také při renderování. Windows Se7en jej budou používat především v případě, kdy nebude instalována grafická karta s příslušnou podporou verze DirectX. Praktické využití WARP lze spatřovat ale především v případech, kdy budou problémy s ovladači pro grafickou kartu, protože i bez jejich podpory bude možné hrát jednodušší hry.
O tom, jak jednoduché tyto hry budou muset být, však jasně hovoří výsledky testů v Crysis. Testy sice prováděl samotný Microsoft, vzhledem k tragičnosti výsledků je ale lze nejspíše považovat zcela hodnověrné. Proto, aby bylo hru vůbec možné spustit, bylo potřeba snížit veškeré detaily na minimum a to včetně rozlišení, kde bylo použito 800x600 pixelů. Testy probíhaly s nejrůznějšími procesory, ale i tak měl Crysis na tomto základě k hratelnosti velmi daleko.
A výsledky na konkrétních příkladech? Průměrné Core 2 Duo taktované na 2,1GHz dokáže vykreslit složitější scenérii Crysis za 2 sekundy (tedy 0.64 fps). S Crysis se tak stává velmi pomalé fotoalbum. Lepší situace nás nečeká ani při použití nejlepších procesorů současnosti – kupříkladu Core i7 s osmi jádry a taktem rovných 3GHz. Nárůst výkonu není nikterak dramatický a rychlost vykreslování se pohybuje v rozmezí od 3,5 do 15 snímků za sekundu.
Pokud budeme chtít hrát náročné herní tituly, přes procesor k nim tedy cesta zatím nepovede. Z představení WARPu lze vytušit určitou návaznost na snahu Intelu a AMD o uvedení vlastního procesoru s podporou pro zpracování grafiky. Výkon softwarového urychlování DirectX však stále ale nic nevypovídá o tom, jak rychle budou umět renderovat hry tyto procesory. Pro Windows Se7en se navíc počítá s nasazením procesorů, které Intel označuje jako takzvaná multijádra. Skutečný výkon WARPu pak bude spíše přímo úměrný počtu jader, než taktovacím frekvencím procesoru. Microsoft tím navíc dosáhne svého původního tvrzení, že Windows Se7en dokáží využít všechna jádra procesoru.
Vypnutí notebooku přes SMS? Tak to vidí Lenovo
Zajímavý systém lepšího zabezpečení notebooků nyní připravuje Lenovo. Nejedná se však o nový software či další bezpečnostní obdobu čtečky otisků prstů, nýbrž o GSM komunikační modul. Ten pomůže pokud dojde na nejhorší a notebook vám někdo ukradne. Případnému zlodějíčkovi totiž můžete silně zkomplikovat další používání notebooku nebo jeho prodej.
Přímo do notebooků se tak bude integrovat zařízení s podobnými vlastnostmi jako mobilní telefon, které bude umět přijmout příchozí hovory a SMS zprávy. Jeho prostřednictvím však telefonovat nebude možné a pravým účelem je tak možnost vyvolat přednastavenou reakci. Po prozvonění speciálního telefonního čísla nebo doručení SMS zprávy s konkrétní instrukcí tak bude možné notebook zamknout, vypnout nebo zlikvidovat tajné informace na jeho pevném disku. Zamčení notebooku bez znalosti správného hesla bude prakticky znamenat vyřazení z provozu a nebude jej možné obejít ani vymazáním BIOS.
Především mazání dat na dálku vyvolává samozřejmě otázky okolo zabezpečení vzdáleného přístupu. Pokud by se totiž někomu skutečně podařilo prolomit nastavení instrukcí pro vzdálenou zprávu, mohl by vyřazovat z provozu nové notebooky Lenovo jako na běžícím pásu. Jisté riziko zde stále existuje, problémy v takovémto rozsahu ale nejspíše očekávat nemusíme. Celý systém zabezpečení bude pracovat na úrovni BIOSu a podílí se na něm z velké části také laboratoře společnosti Phoenix. Velká část bezpečnostních problémů tak byla odstraněna tím, že nebude existovat žádné univerzální heslo a při nákupu notebooku bude vzdálená deaktivace mimo provoz.
Přesto však existuje i zde jedno velmi slabé místo. Notebook bude používat uplně stejnou SIMkartu, jako běžné mobilní telefony. Znalému zloději tak postačí notebook částečně rozebrat a SIMkartu z něj vytáhnout. Tím se bez jakýchkoliv dalších překážek přeruší komunikace a notebook již možné zablokovat nebude.
Lenovo záměrně neprozrazuje všechny technologické detaily a tak není jasné, jakým způsobem bude používání deaktivační služby vázáno na konkrétní mobilní operátory. Samotná deaktivace by ale podle tiskové zprávy měla fungovat v kterékoliv oblasti světa s pokrytím GSM signálem. Pokud by se SIM karta přihlašovala ke konkrétním operátorům, bylo by také možné notebook sledovat a v případě odcizení najít. Úplně první notebooky s deaktivací na dálku se u nás objeví začátkem roku 2009.
Průhledné Blu-ray se 400GB dat
Pokrok v oblasti technologie Blu-ray již dávno neběží závratným tempem a novinky z tohoto oboru se k nám dostávají jen zřídka. Technologie je totiž na dnešní poměry vcelku nadsazená a zařízení, která s ní pracují jsou na hranici svých maximálních možností. Výrobci se tak nyní začínají soustředit na zvyšování kapacity.
Vyšší kapacita je především cílem laboratoří společnosti Pioneer. Právě zde totiž vznikla první koncepce disku s vysokým počtem vrstev zápisu a nyní i použitelné 400GB médium. Klasický Blu-ray disk, který dnes již není problém zakoupit v každém lepším obchodě s elektronikou, má kapacitu 25GB a data zapsána pouze v jediné vrstvě. Existuje také pevně daný standard dvouvrstvých Blu-ray nosičů, které mají 50GB. Pro 400GB je však potřeba vrstev hned 16.
Nová média by přesto mělo být možné číst optickými mechanikami s podobnou konstrukcí jako mají ty současné. Používán bude modrý laser se stejnou vlnovou délkou jako doposud, potřebná však bude jeho vyšší přesnost. Jednotlivé vrstvy disku vycházejí z tzv. sendvičového modelu a namísto kovové vrstvičky je bude tvořit speciální dielektrikum. Disky tak bude možné vyrábět dokonce zcela průhledné.
Toto 400GB médium není rozhodně prvním pokusem o dosažení vysoké kapacity s více vrstvým Blu-ray diskem. Ve stádiu testování mají 400GB kapacitu i další společnosti. Skutečně širokému nasazení však brání hned několik faktorů. Média by byla totiž příliš drahá a současné ne o mnoho levnější mechaniky na ně zatím nejsou připraveny. 400GB dat je pro přenosné médium s nízkou životností vcelku mnoho a tak se s využitím těchto médií počítá spíše při průmyslovém zálohování dat.
Zdroje: Dailytech, Digitimes, Hardspell, HKEPc, Lenovo, MSDN, Pioneer, The Inquirer, Xbitlabs & ZD Net
