nVidia připravuje vlastní notebook
Možnosti speciální čipové sady nVidia Tegra jsou stále bohatší. Poté, co minulý týden pronikla do internetu informace o tom, že jej bude v novém přehrávači používat Microsoft, přichází další zajímavá novinka. nVidia by totiž ráda představila miniaturní netbook založený na Tegře a vyloučeno není ani uvedení mobilního telefonu.
Aby společnost zaměřená téměř výhradně na grafické karty uvedla svůj vlastní notebook, to tady ještě nebylo. Prvenství by nVidia mohla získat i za originalitu provedení. V notebooku totiž nenajdeme žádné klasické čipy, které jsou potřeba v obyčejném počítači standardu PC. Miniaturní čipová sada nVidie obsahuje procesor, grafické jádro, řadič pamětí i podporu pro základní periferie. Skvělé vyhlídky jsou také na spotřebu.
Při navrhování notebooku může nVidia momentálně volit ze dvou sad, které jsou označovány jako Tegra 600 a 650. Obě sady v sobě obsahují procesor ARM 11 s taktem buďto 650MHz nebo 700MHz. Jedná se o plnohodnotný 32bitový procesor, který má však nesporný handicap v podporované sadě instrukcí. Ta není shodná s běžným standardem x86 a na používání běžných Windows tak můžeme zcela zapomenout.
Grafické jádro umožní hardwarovou akceleraci videa, ale zázraky čekat nelze. U sady Tegra 650 dokáže nVidia akcelerovat video do rozlišení 1920x1080 pixelů, Tegra 600 umí jen o něco méně. Vyloučena není podpora některých her pracujících s 3D grafikou. Obě varianty Tegry totiž podporují OpenGL ve verzi 2.0. Dalo by se říci, že Tegra zastoupí procesor, čipset i grafiku vcelku plnohodnotně.
Nový notebook nebude ale jen o skromném hardwarovém základu. Jako každý správný notebook, i tento bude mít displej a baterii. V duchu tradičních netbooků šáhne nVidia po malinkém displeji s úhlopříčkou 8,9“. Notebook bude mít běžné ovládací prvky, podporu pro bezdrátové sítě, čtečku paměťových karet a vestavěnou webkameru (až 12MPx). Vynikat tak má především hmotností a dobou provozu na baterie.
Základním kritériem pro úspěch takto slabě vybaveného přenosného počítače je jeho cena. Jednoznačným cílem bylo vytvoření netbooku s cenou pod 200USD, který by se u nás měl prodávat těsně pod hranicí 400USD. Pro malé rozměry nebylo možné přidat do notebooku žádnou optickou mechaniku.
Zajímavá situace bude jistě také kolem softwaru. Prototyp představen na Computexu totiž běžel na velmi staré verzi Windows CE, která dnes již není podporována. Jelikož Microsoft zatím rozhodně nehodlá uvolnit plnohodnotná Windows pracující na procesorech ARM, zůstávají jen tři alternativní systémy, kterými bude možné netbook vybavit. Horkým adeptem je rozhodně některá z distribucí Linuxu, zvažován je prý Windows Mobile. Do hry by se však mohl vložit také Google, se kterým nVidia spolupracuje. Je totiž možnost, že se tento nevídaný přenosný počítač objeví v prodeji s operačním systémem Android.
Přechod na Windows 7 nyní zdarma
Minulý týden se nesl také v duchu získávání velmi důležitých informací o Windows 7. Microsoft konečně oficiálně vypustil do světa informaci o tom, za kolik si budeme moci nový operační systém pořídit. Na tuto zprávu čekali i výrobci notebooků a zájemci o ně. Začíná být totiž jasné, kdo bude mít po zakoupení počítače s Windows Vista garantován přechod na Windows 7 zdarma.
Česká verze nového operačního systému se již s jistotou objeví 30. nebo 31. října letošního roku a právě v tento den začne dilema mnoha uživatelů, zda na něj přejít či nikoliv. Velkému množství lidí se tento krok možná vyplatí, ale jen málo zákazníků dosáhne na upgrade zdarma. Tato situace je do očí bijící především v oboru notebooků, ale konkrétní podmínky závisí na konkrétním výrobci.
Téměř modelovým příkladem může být Asus, který 26. června (tedy minulý pátek) oznámil, že všichni majitelé nových počítačů jeho značky zakoupených od téhož data mají nárok na budoucí licenci Windows 7. Podmínkou je samozřejmě skutečnost, že společně s počítačem byla dodána některá verze Windows Vista. Kdo si však zakoupil počítač o jediný den dříve, má oficiálně smůlu. Obchodníci poukazují na skutečnosti, že se i zde se dá najít určitá klička. Pokud počítač není starší 14 dnů, lze jej většinou vrátit do obchodu a opět zakoupit. Akce přechodu na Windows 7 zdarma končí vcelku logicky k 31. říjnu.
Tomu, kdo na upgrade zdarma nedosáhne, pak nezbude než za legální operační systém zaplatit. Sáhnout lze samozřejmě buďto po licenci k upgradu nebo po klasické krabicové verzi Windows 7. Microsoft si bohužel cení Windows 7 v každé části světa poněkud odlišně a tak si zatím můžeme udělat obrázek pouze z cenových vyhlídek připravených pro prodej v USA. Z těch vyplývá, že Windows 7 nebudou o mnoho levnější než Windows Vista. Citelného zdražení se na druhou stranu rozhodně bát nemusíme.
V USA chce Microsoft nabízet upgrade systému převážně se slevou 100USD oproti běžným krabicovým verzím systému. Běžný upgrade z Windows Vista HP přijde na 199USD, na Windows 7 Professional za 199USD a na Windows 7 Ultimate za 219USD. Plné krabicové verze by se měly prodávat za 199USD v Windows 7 HP, 299USD na Windows 7 Professional a za licenci Ultimate si Američané zaplatí hned 319USD.
Datum zveřejnění cen licencí určených pro Českou Republiku se oficiálně zatím nedozvíme. Podle informací serveru CDR-info budou ceny licencí určených pro Střední Evropu známy nejspíše až v průběhu srpna. Naše e-shopy však již nastalého rozruchu využily a náležitě poukazují na skutečnost, že při zakoupení Windows Vista máte automaticky nárok na budoucí upgrade.
Paměti na 9GHz – slepá linie pokroku?
Ještě před několika málo lety prožívala oblast vývoje operačních pamětí bouřlivý rozvoj. Vše se však pomalu začíná měnit a tento pokrok jakoby se zastavil. V osobních počítačích dnes nalezneme kombinaci operačních pamětí DDR2 a DDR3. První typ paměti je tu s námi již v celku dlouho a ukazuje se, že DDR3 by mohly vydržet na trhu ještě déle. Jsou tedy v současnosti používané paměťové moduly tak dokonalé, že nemá cenu horentně vyvíjet nic lepšího?
Odpověď na tuto otázku dává nepřímo společnost Rambus, která se dlouhodobě zabývá vývojem vlastního velmi specifického typu pamětí. Intel ani AMD je však nepodporují, což oba výrobci završili integrováním řadiče pamětí přímo do procesorů. Ačkoliv dnes ještě můžeme zakoupit i procesory založené na jádru Core, které ještě integrovaný paměťový řadič nemají, brzy se situace změní. Nebude totiž žádné alternativy a stolní počítače budou moci využívat jen ten konkrétní typ paměti, na které byl navržen v nich používaný procesor.
Operační paměť hraje ve výsledném výkonu počítače velmi zásadní roli. Jedná se vlastně o nejrychlejší snadno dostupné velkokapacitní úložiště dat, na jehož rychlosti silně závisí schopnost procesoru zpracovávat data. Dokud operační paměť nedodá potřebná data, procesor musí čekat. Současná operační paměť přitom vůbec neodpovídá možnostem procesorů. Přímo do čipu procesoru je tak přidávána velmi rychlá (a nutno říci současně velmi malá) vyrovnávací paměť ve které se snaží procesor udržovat data potřebná k příštím několika výpočtům.
Paměťové moduly od Rambusu byly původně navrženy jako vysoce komfortní a účinné operační paměti. Před několika lety byly běžně podporovány v serverech vybavených procesory Intel. Tyto časy jsou ale již pryč. Rambus totiž nyní připravuje invazi na grafické karty a možná že představí obstojnou konkurenci k dnes nejefektivnějším pamětem GDDR5.
Rambus minulý týden předvedl v chodu funkční paměti typu XDR taktované na 7,2GHz. Nejrychlejší paměti GDDR5, se kterými se přitom budeme moci možná již brzy setkat na grafických kartách, nabídnou frekvenci 7GHz. Z pohledu výrobců grafických karet jsou tyto frekvence spíše otázkou budoucnosti a o jednoznačném vítězi technologického boje předem hovořit nelze. Dnes se na grafických kartách můžeme setkat reálně s ekvivalentem pracovních frekvencí do 3,9GHz.
Ve srovnání rychlosti, kterou můžeme charakterizovat jako datový tok, není rozhodně snadné říci, kdo je lepší. Na jedné straně stojí Samsung se svými moduly GDDR5 a na druhé Rambus s XDR první a druhé generace, které vyrábí společnost Elpida. Samsung dokáže nabídnout datový tok 448GB/s, Rambus přitom může konkurovat na stejné frekvenci zatím jen 230GB/s. Dvě zdánlivě zcela rozdílná čísla umožňují ale v praxi dosáhnout prakticky stejných výkonů. Samsung totiž dosažitelný datový tok u svých pamětí udává při použití 512bitové paměťové sběrnice, přičemž Rambus měří tuto hodnotu za použití jen 256bitů. Výsledný datový tok je přitom přímo úměrný počtu bitů na sběrnici.
U moderních grafických karet se s nasazením 512bitové sběrnice již do budoucna nepočítá. Jednotlivá grafická jádra jsou totiž příliš malá na to, aby byla schopna pojmout dostatečný počet komunikačních linek. Současná koncepce pamětí XDR je navržena spíše pro oněch 256bitů, což přesně pokrývá potřeby pro grafické karty. Druhá generace pamětí XDR by přitom měla přijít s frekvencemi až 9,6GHz. Zde je ale nutné poznamenat, že se nejedná o skutečné taktovací frekvence, na kterých paměti běží. Paměti XDR totiž stejně jako GDDR5 pracují několikrát v jediném hodinovém taktu, což má mimo jiné i pozitivní dopad na spotřebu.
Proti rychlému rozšíření XDR v počítačích hovoří především dva nejspíše nepřekonatelné problémy. Tím prvním je bezesporu podpora, která je dnes spíše jen teoretická a do budoucna se situace ještě zhorší. Podstatnou otázkou je také cena, která rozhodně není nízká. S tou mají problémy i výrobci nejrychlejších pamětí GDDR5, jelikož by se výsledné předražené karty špatně prodávaly. Podle dostupných informací vychází však 1GB paměti od Rambusu dráže než ve verzi od Samsungu. Útočištěm pamětí Rambus tak zřejmě zůstanou i nadále osamocené konzole Sony Playstation 3 a značkové HD televizory.
Zdroje: CDR-info, Dailytech, Digit-life, Fudzilla, Hardspell, HKEPC, Microsoft, nVidia, Samsung, The Inquirer, Xbitlabs & ZD Net
