Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Icewind Dale - mrazivý vichr z hor

  12:00aktualizováno  9. července 2001 4:47
S RPG se poslední měsíce roztrhl pytel. Po Diablu 2 a Vampírovi přistupuje ke startovní čáře i Icewind Dále a jeho počáteční pozice není vůbec zlá - všechna akční RPG by se měla rozklepat trémou a připravit se na nelehký souboj.
Icewind Dale

Svět Forgotten Realms je pro příznivce fantasy RPG her asi už tak známým místem, že by v jakoukoliv denní či noční dobu na požádání hravě zvládli zakreslit do slepé mapy všechny důležité oblasti. Předchozí tituly Black Isle Studios - Baldur's Gate a BG: Tales of the Sword Coast - protáhly hráče po mapě Forgotten Realms s takovým úspěchem, že RPGčková jízda byla posléze všemi zúčastněnými (hráči i recenzenty) označena za špičku ve svém oboru. Aby byl výčet blackislovských zásluh úplný, je třeba zmínit ještě Planescape: Torment - hru taktéž založenou na pravidlech AD&D odehrávající se sice v jiném světě, ale patřící k výše jmenovaným titulům zcela neoddiskutovatelně.

Jméno hry je odvozené od území na severu kontinentu Faerun, které je od zbytku světa oddělené pohořím Spine of the World. V království věčného sněhu a ledu je civilizace skromná, přeskromná - kromě pár vesniček obývaných barbary či druidy narazíte v Icewind Dale převážně na chladumilnou faunu. Tedy aspoň na povrchu, ale protože značnou dobu strávíte procházením dungeonů a jeskyní, dojde i na další živočišné druhy. Potíž s tímhle regionem spočívá v nastalých změnách, kterých si místní obyvatelé nemohou nevšimnout - záhadně mizí lidé, objevují se nová monstra a ta stará se odvažují blíže k Icewind Daleosadám, a zima jakoby byla stále krutější. Tajemné zlo se usadilo někde poblíž a je třeba ho najít dřív, než si ono najde cestu ke svému konečnému vítězství.

První, co musíte po nainstalování hry absolvovat, je tvorba postav. Narozdíl od Baldur's Gate vás v IWD čeká vytvoření všech šesti postav, které si můžete buďto vybrat z předdefinovaných nebo si kompletně vytvořit vlastní. Jen výroba skupiny vám může zabrat desítky minut, pokud si s tím budete chtít opravdu vyhrát - vyberete portrét, rasu a povolání, základní atributy naházíte kostkou, určíte, kterými zbraněmi bude každá postava vládnout i jakým hlasem se bude projevovat atd. Rasy a povolání jsou klasické, navíc si lze vybrat i multifunkční zaměření, například Zloděj/Mág. Charakter každé postavy se může pohybovat od vysloveně negativního až po nesnesitelně kladný a tady vybírejte pečlivě - podle toho, jaká postava bude později s NPC komunikovat, tak se budou rozhovory vyvíjet. Stanovit můžete i barvu vlasů, kůže a oděvů všech hrdinů, a pokud byste toho ještě neměli dost, další minuty můžete strávit psaním originálních životopisů. Postavy z jiných her si Icewind Dalesice naimportovat nemůžete, ale možná vám postačí import vlastních fotografií, s jehož pomocí si i v singleplayeru můžete postavit partu vašich kamarádů nebo rodinných příslušníků :-). Je prostě vidět, že autoři se opravdu snažili, aby hráčům umožnili přilnout k jejich postavičkám.

Jakmile se prokoušete úvodními ceremoniály, ocitnete se ve vesnici Eastheaven, kde si můžete poprvé vyzkoušet své dovednosti - vykrádání truhel, vylamování zámků a obírání vesničanů. I když to zní, jako byste ovládali partu recidivistů, pravdou je, že i ty nejpozitivněji laděné skupiny ke svému úspěchu potřebují zlodějské praktiky. V zamčených bedýnkách se leckdy skrývají nejen cenné části výzbroje, ale třeba i důkazy o zločinných úmyslech "řádných" občanů, které byste jinak bez zloděje-specialisty na otvírání zámků sháněli dost těžko. Už kousek za Eastheavenem si ověříte, jestli byl váš počáteční výběr postav správný. První střetnutí s bojovnými gobliny prověří sestavu hrdinů způsobem, který vám jasně ukáže, že bez silných bojovníků si ani ti nejchytřejší kouzelníci život dlouho neuchrání a později vyjde najevo, že to platí i naopak. Z Eastheavenu odejdete jako členové výpravy vedené místním dobrodruhem Hrotgarem; neštěstí po cestě však výpravu Icewind Dalezdecimuje a se zdravou kůží vyvázne jen vaše parta. Jako správní dobrodinci pak v započaté práci pokračujete sami - nejspíš proto, že utrpení ubohých lidiček z Kuldaharu (další vesnice, která se nadlouho stane vaší základnou) nemůžete jen tak nečinně přihlížet.

IWD je další z řady akčních RPGček, ve kterých řinčení mečů, svištění šípů a mumlání zaklínadel dokonale přehlušuje jakýkoliv pokus o konverzaci. Ne že by dialogy chyběly úplně, ale kvantitou rozhodně nemůžou konkurovat všudypřítomné akci. Každých pět kroků se na vás ze všech světových stran vyřine takové množství nepřátel, že je budete muset zabíjet bez toho, že byste je nejdřív stihli identifikovat. Ba ne, to přeháním, díky pauze si můžete každou potvůrku pěkně v klidu prohlédnout a popřemýšlet, jaký způsob boje proti ní nasadíte (i když plané teoretizování je většinou na nic a osvědčuje se metoda pokusů a omylů). Bez možnosti zadávat svým postavám příkazy v "zamrzlém režimu" by hra byla nejspíš zcela nehratelná, protože síly na obou stranách bývají nepříjemně vyrovnané - obvykle své soupeře ani moc nepřevyšujete ani nejste na jedné desetině jejich síly. Taktika "všichni hurá na jednoho" tady platí jen částečně: vyplatí se sice soustředit všechny postavy na jednoho protivníka, ale nestačí jen označit celou skupinu a kliknout na cíl, je třeba strategicky Icewind Dalerozmístit každou postavu tam, kde z jejích schopností vytěžíte maximum - odolné bojovníky dopředu, lučištníky za ně a zadní řady obsadí neduživí kouzelníci a klerici.

Protivníci, které budete odesílat na onen svět (někteří ostatně přímo odsud přišli), představují poměrně pestrou sešlost. Ghoulové, goblini, ogři, kněžky a kněží tajemných kultů, stříbrní yettiové, ještěří muži, poloprůhlední duchové, regenerující se trolové, bombardovací brouci, ledoví obři a spousta dalších, přičemž většina z nich se ve hře vyskytuje v několika mutacích. Jejich inteligence se mi jevila být docela na úrovni, často útočili na moje nejslabší postavy, používali taktiku znehybnění či znemožnění kouzel, načež následovala smršť jejich útočných praktik, která moje zaskočené postavy rychle vyřídila. Domovský svět všech těch potvor je pro naše účely rozdělen do šesti částí (úvod a pět kapitol). Místa, do nichž zavítáte, mají často mnohoslibně poetické názvy - Vale of Shadows, Temple of the Forgotten God, Dragon's Eye nebo Wyrm's Tooth, a můžete si být jistí, že všechny přísliby, které tahle jména vyvolávají, budou po vstupu do těchto lokalit naplněny.

O systému vývoje postav je zbytečné se nějak rozepisovat. Všechno probíhá naprosto klasicky, za zmínku stojí jen maximální dosažitelná úroveň, která se podle typu postavy pohybuje někde mezi 14 a 17. Zkušenosti získáváte nejen zabíjením, ale i plněním questů a miniquestů - tu vás někdo požádá o nalezení rodinné památky, tam zas je žádána pomocná ruka při opravě astrolábu (nebuďte líní a najděte si ve slovníku cizích slov, k čemu je takový astroláb dobrý, pokud to Icewind Dalenevíte), jinde z vás udělají poslíčka se svěcenou vodou a když nikdo nic nechce, zamontujete se do místních problémů klidně sami. Přímočarost questů souvisí s celkovou linearitou hry; nikdy nebudete na pochybách, co dělat dál - jednak se vám všechna zadání přehledně zapisují do deníku a druhak se hra ubírá stále vpřed bez většího množství postranních questíků, které by vás zdržovaly od postupu po hlavní linii.

Všechno to vraždění a dobrodružnění byste asi nezvládli jen ve vetchém hábitu a s holýma rukama. Rozepisovat se o mečích a sekyrách není zdaleka tak atraktivní jako podívat se na zoubek kouzlům, kterých je pro obě sady (kouzelnickou i kněžskou) dohromady k dispozici přesně 187. Tuším, že jste zvědaví na nějaké příklady, tak tedy: Mirror Image vytvoří až osm duplikátů toho, kdo kouzlo vyvolal (a všechny věrně kopírují pohyby své předlohy); Monster Summoning vyvolá skupinu pomocníků; Skull Trap vykouzlí lebku, která visí v prostoru a čeká, až se někdo přiblíží, aby vybouchla; Entangle vypustí zelená chapadla, která ovinou každého v dosahu a znehybní ho; Ice Storm přivolá sněhovou bouři; Flesh to Stone promění protivníka v kámen. Všechna kouzla vyhlížejí jaksepatří efektně - ohnivé koule žlutorudě planou, prokleté postavy Icewind Dalerůznobarevně světélkují, ledové údery se stříbromodře blyští; však se podívejte na obrázky. Co se týče výbavy, kterou můžete postupně nashromáždit, ta zahrnuje zbraně, brnění, helmy, rukavice, prsteny, amulety a já nevím co ještě - všechno jak v obyčejném provedení, tak ve speciálním s magickými bonusy.

Sortiment zboží u obchodníků mě osobně nedokázal nijak zaujmout - vystačila jsem s tím, co jsem sama našla a to jediné, za co jsem pravidelně utrácela své zlaťáky, byly šípy. Ačkoliv jsem pilně sbírala po mrtvých nepřátelích všechno, co z nich vypadlo, šípů jsem měla pořád nedostatek - hlavně ze začátku se mi stávalo, že mi uprostřed prolézání nějakého dungoenu šípy došly, a moje lukostřelecké postavy se tak chtě nechtě musely bleskově rekvalifikovat na "mečouny". Po několika takových zkušenostech mi přestalo být peněz líto a při každé příležitosti jsem nakoupila šípů, až mi z inventáře přetékaly.

Než se dozvíte, jak se mi líbila grafika, zastavím se jen jednou větou u ovládání. Interface si zaslouží jedničku s hvězdičkou - nemám k němu ani jedinou výhradu, všechny potřebné obrazovky máte na dosah jednoho či dvou kliknutí, nemluvě o tom, že IWD vám umožní nadefinovat si klávesovou zkratku snad pro úplně všechny akce, i pro každé jednotlivé kouzlo, které vaši čarodějové ovládají. Ke grafickému provedení Icewind Daletoho není třeba říkat o moc víc - mě osobně předrenderovaná pozadí v kombinaci s izometrickou perspektivou vyhovují a nevadí mi ani maximální rozlišení 640x480. Infinity engine použitý ve všech v prvním odstavci zmíněných hrách dokáže vykouzlit nádherné exteriéry i interiéry - horské průsmyky s roztroušenými zasněženými sochami, členité jeskyně spoře osvětlené pochodněmi, mihotající se hladiny řek a tůní ... nemůžu si pomoct, ale pro mě je tohle jedna z nejhezčích grafik, jaké jsem dosud v RPG hrách viděla. Animace všech živých bytostí se taky nemají zač stydět, jednotlivé části výzbroje se projevují na vzezření postaviček a celkově to všechno působí docela roztomilým dojmem.Co říct o audiu - zvuky i hlasy všude dokonale padnou k předmětům a postavám, které je vydávají, a hudba, ta se mění podle prostředí i situace, přičemž je stejně výborná ve všech případech. Ačkoliv by si zvuková stránka hry zasloužila víc prostoru, musím ji vzhledem k ubývajícímu místu bohužel odfláknout jen jednou větou.

Přestože IWD má konečně po několika předchozích RPGčkách (Diablo 2, Vampire) můj oblíbený standardní systém ukládání, radost mi to neudělalo. Příhoda, kterou vám popíšu, nemá sice nic společného s nedokonalostmi hry, zato si podle ní lze udělat obrázek o recenzentovi. Celou dobu jsem si ukládala pozici jen do jediného slotu, což se mi někde za polovinou hry krutě vymstilo. Po dlouhém souvislém hraní, kdy moje pozornost už poněkud ochabla, jsem místo tlačítka Load ťukla na Save a přes svou jedinou pozici si tak uložila hru, kde pět z mých šesti postav leželo mrtvých na zemi a šestá k nim neměla Icewind Daledaleko. Přes veškerou snahu mi nakonec nezbylo nic jiného než začít hrát znova od začátku a ochudit vás tak o screenshoty s astrolábem (ti, kdo byli líní si jeho funkci najít v moudrých knihách, by to třeba pochopili z obrázků).

Tak a kousek před koncem se konečně dostávám k nějakým těm stížnostem. Co mě otravovalo asi nejvíc, bylo zasekávání postav za sebe navzájem v úzkých místech - někdy se sice dokáží postrčit a uvolnit si cestu, ale ne vždycky. Podobně se skupina pocukává při vstupech do domů či jeskyní, jakoby se nemohli shodnout, kdo půjde první. Rušivé pochůzky po okolí, kdy se postavy nemohou dobrat vytyčeného cíle, se dají eliminovat nastavením v menu, kde lze zvýšit inteligenci při pathfindingu, ale na míň disponovaných počítačích to může mít za následek zpomalení hry. Vadilo mi i to, že sbírané předměty nerozlišíte dřív, než je strčíte do inventáře - pokud tedy pečlivě neprohlédnete všechny na zemi ležící kusy vybavení, může se stát, že se tím dobrovolně připravíte o vzácný meč, který ale na pohled vypadá úplně stejně jako ten nejobyčejnější křáp.

Můj finální verdikt je následující: Icewind Dale považuji za výbornou hru, jejíž hlavní (a možná i jediná) slabina spočívá v příliš velké podobnosti s ostatními hrami na Infinity enginu. Komu je množství originality ukradené a hledá nějaké výborné fantasy RPG, u toho má IWD velkou šanci, že se nadlouho stane jeho favoritem.

Icewind Dale
Výrobce: Black Isle Studios
Distributor: Interplay
Minimální konfigurace: Pentium 233, 32 MB RAM, 8x CD-ROM
Doporučená konfigurace: Pentium 266, 64 MB RAM, 8x CD-ROM
3D karty: Direct3D, OpenGL
Multiplayer: ano
Verdikt: Hra, která musí uchvátit každého, kdo má rád RPG.
Hodnocení 85%
Autor:




Nejčtenější

Battleborn
Smolný Battleborn půjde do důchodu, žádný nový obsah už nebude

Zvláštní kombinace střílečky a strategie Battleborn se v těžké konkurenci nedokázala prosadit, a proto bude její další vývoj brzy ukončen. Servery hry ještě...  celý článek

Příprava týmu Fnatic před profesionálním zápasem. Hráči mají i týmové dresy.
Esportovci jako celebrity? Musí zapracovat na svém chování

S tím jak se stále zvyšuje popularita e-sportů, množí se i skandály jednotlivých sportovců. Nebudou nakonec největší překážkou pro získání masové oblíbenosti...  celý článek

Call of Duty: WWII
Transporty smrti a zákopové peklo. Kampaň v Call of Duty bude velkolepá

Nový trailer na Call of Duty láká na kampaň hry pro jednoho hráče. Vypadá to, že po dlouhé době tu konečně budeme zase mít skvělý příběh z 2. světové války.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
KVÍZ: Poznáte hru jen podle části obrázku?

Nejnovější kvíz je určený pro fandy stříleček. Tentokrát to ovšem bude jiné. Poznáte převážně známé kousky jen na základě vykrojených částí obrázků?  celý článek

Left Alive
Sony oznámilo nové hry na PlayStation, některé potěší i PC hráče

Firma Sony oznámila na japonské výstavě několik nových her a remaků. Tím nejlákavějším jménem bude zřejmě nová střílečka Left Alive, kterou si zahrají i hráči...  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.