Ideální dovolená na pirátském ostrově Voojou Island

I z tak okoukaného prostředí, jakým jsou pirátské ostrovy, se ještě pořád dá vytřískat spousta zábavy. Pokud skousnete trochu neoriginality, budete se skvěle bavit.

Ghost Pirates of Voojou Island

Pirátské prostředí je v žánru dobrodružných her patrně tím vůbec nejokoukanějším ze všech. Ani nedokážeme spočítat, kolikrát už jsme se vypravili mezi krvelačné korzáry, zakopané poklady, ztroskotané vraky a ostatní nezbytné pirátské propriety.

Člověk by řekl, že takový formát jako je Bill Tiller, autor legendárních Monkey Islandů, toho bude mít už plné zuby. Leč dnes recenzované dílko ukazuje, že je tomu právě naopak. Neoriginalita a jistá "vyčpělost" tématu je jedinou zásadnější výhradou, kterou můžeme vůči hře vznést.

Příběh hry je komplikovaný asi jako filmy s Robertem Rosenbergem. Můžeme ho jednoduše shrnout lakonickým "další boj o záchranu světa".

Hlavní hrdinové jsou tentokrát tři: dobrácký tlouštík Blue Belly, krásná a nebezpečná pirátka Jane Starling a Vooju kněz Papa Doc.

Každý z nich má jinou motivaci proč zatočit s ďábelskou kněžkou Zimbi, jiný druh humoru a jiný styl řešení hádanek. Bohužel každý operuje v jiném prostředí. Přestože mezi nimi můžete libovolně přepínat, žádná možnost spolupráce a tudíž i nápaditějšího řešení problémů není. De facto se jedná o tři úplně oddělené hry.

Dalším doslova promrhaným nápadem je možnost pohybovat se po světě jako duch. Má to sice svá specifika (nikdo vás nevidí, na druhou stranu se nemůžete pohybovat ve vodě a překročit sůl), ale možnost odhmotnění z fyzického těla se děje automaticky v místech určených příběhem a ne když se vám zachce. Škoda přeškoda, tento nápad zůstal trestuhodně nevyužit.

Hra tak zůstává naprosto tradiční adventurou se všemi plusy a mínusy, co to obnáší. Na jednu stranu tu máme svižně ubíhající příběh, logické hádanky a příjemné ovládání, na straně druhé ale i svazující linearitu, statičnost prostředí a občasné zákysy. Záleží jen na vás, co máte rádi. Osobně to rád mám a to tak že velmi, takže jsem si hru užil od začátku do konce.

Hra je vcelku jednoduchá, každá kapitola vás uzavře jen v rámci pár obrazovek s hodně omezeným množstvím předmětů. Nechybí tradiční označování všech aktivních míst na obrazovce. Pro začátečníky ideální, pokročilí hru asi slupnou na posezení jako jednohubku. I přesto si troufám říct, že si docela pochutnají.

Po technické stránce jakoby hra z oka vypadla A Vampyre Story: nádherně prokreslená pozadí s ne až tak úplně nádherně vymodelovanými 3D postavami.

Grafika je hodně stylizovaná a nemusí se líbit každému, ale k celkovému, lehce ironickému stylu vyprávění však padne jak příslovečný hrnec na prdel. To samé platí i o dabingu.

Až přehnaně irský akcent Blue Bellyho nebo "nigga" výslovnost Papa Doca jinak poměrně vážně pojatý příběh příjemně odlehčují. Zamrzí trochu odfláknuté příběhové animace a celková pomalost hry, od vycházkové chůze všech postaviček po dlouhé nahrávání nové obrazovky.

Někomu bude nejspíše také vadit těžkopádnější ovládání. Namísto "inteligentního" kurzoru, který mění svojí funkci v závislosti na aktivním místě, musíme vybírat jednotlivé akce z kontextového menu.

GPoVI je prostě solidní adventura klasického střihu: nic víc, nic míň. Asi o ní jednou nebudete vyprávět svým vnoučatům se slzou v oku, na druhou stranu v pomalu nastávajícím herním suchu přijde jistě vhod.

Hoďte si nohy na stůl, do jedné ruky vychlazenou plechovku, do druhé myš a nechte se unášet pohodovou hratelností v důvěrně známém prostředí. Pravdou ale je, že podobných her je k dispozici celkem dost a to ještě za příznivější cenu a v plné české lokalizaci. Rozhodnutí je jen na vás.