V dobách dávno minulých, kdy nenápadné maringotky plné arkádových automatů objížděly nově vystavěná sídliště a nenasytné mincovníky polykaly dvoukoruny (tenkrát ještě československé) z nemilosrdně rozbíjených prasátek, bylo hraní her především o nefalšované zábavě. Nikoho nezajímalo, zda hra využívá bump mapping, pixel shadery, či má zajímavý příběh. Chtěli jsme se bavit a času strávenému u blikajících obrazovek se nemohlo nic vyrovnat. Původní herní automaty však odvál čas a směr vývoje počítačové zábavy dnes určuje silný střední proud, který není jednoduchým arkádovým hrám příliš nakloněn. Situace však není tak bezvýchodná, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť stále ještě existují vývojářské firmy, které se nebojí jít proti proudu a navzdory všem tlakům po uniformitě a honbě za jistým ekonomickým profitem, na trh uvádějí herní tituly navazující na nestárnoucí tradici arkádových automatů. Toto je i případ relativně neznámé herní společnosti ze země vycházejícího slunce Treasure, díky níž jsme se na konzoli Nintenda dočkali předělávky původně automatové 2D střílečky Ikaruga. Sluší se připomenout, že verze pro GameCube je sice již třetí reinkarnací tohoto herního titulu v pořadí (necelý rok po uvedení automatové verze na trh následovala v září roku 2002 verze pro dnes již nepodporovanou konzoli Dreamcast), nicméně je první verzí, jež se dočkala distribuce za hranicemi země rytířů Bushido.
Bývá dobrým zvykem, že příběh u stříleček obvykle nehraje příliš důležitou roli a ani Ikaruga není v tomto ohledu výjimkou. V blíže nespecifikovaném čase, na území ovládaném Horai zuří nelítostný boj. Proti sobě stojí kolonizující Horaiové na jedné straně a na straně druhé svobodná federace Tenkaku se stíhači Hitekkai. Federaci se příliš nedaří, prohrává jednu bitvu za druhou a je pouze krůček od totálního vyhlazení. Elitní pilot jménem Shinra se odmítá smířit s blížící se porážkou federace a rozhodne se bojovat sám proti přesile Horaiů. Tentokrát mu však štěstí není nakloněno, je sestřelen a nouzově přistává nedaleko vesnice Ikaruga osídlené skupinou postarších vesničanů, žijících zde v exilu před kolonizačními nájezdy Horaiů. Po uzdravení chce Shinra pokračovat ve svém boji proti kolonizátorům a náčelník vesnice Kazamori mu spolu s ostatními obyvateli věnuje vlastnoručně vyrobený stíhací letoun, příznačně pojmenovaný Ikaruga. Zde, asijskou kulturou notně inspirovaný, příběh končí a začíná silně návyková arkádová zábava.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, Ikaruga spadá do kategorie 2D stříleček, stejně jako například mnohem známější představitelé tohoto žánru: R-Type, 1942, Gradius a další. Na rozdíl od starších her však přináší zcela nové a v mnohém revoluční vylepšení. Neobsahuje totiž žádné power-upy, speed boosty a dokonce ani vše ničící bomby. Jediným prvkem, který má hráč k dispozici, je možnost změny polarity lodi. A polarita zde hraje velmi důležitou roli, neboť rovněž i nepřátelé a jejich střely přicházejí ve dvou
různých polaritách reprezentovaných bílou a černou barvou. Upustíme-li od zdlouhavého popisování herního mechanismu, potom v krátkosti lze základy shrnout následovně: v průběhu hry může hráč absorbovat střely stejné barvy, jakou má v daném okamžiku jeho raketa (po absorbování dostatečného množství střel stejné barvy je možné jednorázově použít speciální laserem naváděné střely); střelám opačné barvy je nutné se vyhnout; vlastní střely způsobují dvojnásobné poškození protivníkům opačné barvy a hráč může barvu/polaritu rakety kdykoliv změnit. Vzhledem k tomu, že drtivou většinu herního času strávíte manévrováním po obrazovce plné nepřítel a jejich střel, je rychlé a správné přepínání mezi polaritami jedinou možností přežití. Herní realita je neúprosná, opravdu stačí jediná střela opačné barvy a ve zlomku okamžiku přicházíte o raketu.
Tím se nepřímo dostáváme k ovládání, které je velmi jemné a přesné, čímž nemalou měrou přispívá k celkové výborné hratelnosti. Raketu lze ovládat buď analogovým joystickem, nebo digitálním křížovým ovladačem. Ke střelbě a přepínání mezi polaritami slouží na ovladači tlačítka A a B, přičemž jejich současným stisknutím dojde k aktivaci samonaváděcí laserové rakety. Rozmístění jednotlivých funkcí je možné změnit podle potřeby a zvyku v odpovídajícím menu. Aktivaci raket je navíc možné přiřadit na samostatné tlačítko.
Ikaruga nabízí celkem 5 různorodých a výtečně navržených levelů, které lze dohrát za necelých 30 minut. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že se jedná o příliš krátkou hru, opak je však pravdou. Tento extrémní případ, totiž v závislosti na vašich schopnostech nastane až po pár desítkách hodin pečlivého trénování, pokud vůbec. Podobně jako v úvodu zmíněné arkádové automaty má i Ikaruga své kouzlo a silně návyková hratelnost vás jednoduše chytne a nepustí. Navzdory místy až nadlidské obtížnosti se k ní budete stále vracet. Zapomenout nesmíme ani na jednoduchý, ale skvěle implementovaný combo systém, který Ikarugu povyšuje z bezmyšlenkovité střílečky (kterých existuje bezpočet) na výjimečně dobrou akčně logickou hru motivující hráče k přemýšlení a plánování. Samozřejmě můžete a určitě se i pokusíte dohrát všech pět herních úrovní bez intenzivního přemýšlení a možná se vám to na nejnižší obtížnost za pár dní/týdnů pečlivého tréninku povede. Záhy však zjistíte, že vaše dosažené skóre představuje pouze zlomek toho, co v této hře dokáží nahrát nejlepší hráči. Rozdíl je právě ve zmíněném combo systému, který vyžaduje sestřelit vždy 3 nepřátele stejné barvy za sebou, přičemž s každou další trojicí se zvyšuje bodová odměna. Jak již sami určitě tušíte, nejvíce bodů lze získat dohráním na jednu raketu a bez přerušení řetězce barevných trojic. Přestože se jedná o naprosto nadlidský výkon, existuje pár desítek jedinců, kterým se to podařilo. A nám ostatním nezbývá, než více trénovat. Naštěstí na tuto skutečnost vývojáři pamatovali a kromě 3 úrovní
obtížnosti nabízí Ikaruga také dva tréninkové režimy umožňující vylepšovat hráčské schopnosti ve vybraných pasážích hry. Ať již sledováním ukázkové hry počítače, či odehráním úseku při poloviční rychlosti.
Přestože Ikaruga nevyužívá hardwarové možnosti kostky na úplné maximum, je po grafické stránce počinem naprosto výjimečným, což dokreslují ilustrační obrázky doprovázející tuto recenzi. Do nejnepatrnějších detailů propracované a bezchybně animované modely nepřátel, vlastní rakety a všudypřítomných explozí dávají tušit obrovské množství precizně odvedené práce grafiků a designérů. Frenetické dění na obrazovce navíc doprovází fascinující neinteraktivní 3D pozadí. Vše samozřejmě běží i při maximálním počtu objektů na obrazovce naprosto plynule bez sebemenšího zakolísaní. Pověstnou třešničkou na již plně ozdobeném dortu je možnost přepnout hru do vertikálního režimu, kdy při natočení televize o 90 stupňů získáte stejný výsledek, jako v arkádových hernách.
Orchestrální hudební doprovod dodává hře na impozantnosti. Neobsahuje sice žádné chytlavé pasáže, takže si jej stěží budete notovat cestou do školy, nebo do práce, ale velmi dobře dokresluje herní pochmurnou atmosféru. Samozřejmostí jsou autentické zvukové efekty, jejichž kvalita je poplatná dnešní době a mile překvapí robotický hlas odpočítávající zásahy a upozorňující na blížícího se bose.
Za zmínku rovněž stojí multiplayer, který sice nabízí kooperativní mód, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že kolize s raketou nebo střelou spoluhráče znamená okamžitou smrt, lze jej doporučit pouze ostříleným veteránům. O nutnosti podělit se o nabízené trojice nepřátel do combo systému ani nemluvě.
Sečteno, podtrženo: Ikaruga je inovačním a po všech stránkách výjimečným počinem, který se snaží vdechnout tolik potřebnou dávku života do stagnujícího žánru 2D stříleček a překvapivě dobře se mu to daří. Úchvatné grafické zpracování a perfektní ozvučení bezchybně doplňuje silně návykovou hratelnost, která vám navzdory místy až pekelné obtížnosti nedá spát a ke hře se budete neustále vracet. Pro příznivce žánru naprostá povinnost, pro majitele GameCube taktéž.
| Ikaruga | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
