V herním světě (a nejen v něm) neexistuje snad žádné větší klišé, než že je lidstvo napadeno nějakou mimozemskou, krajně nepřátelsky naladěnou rasou. Pracovníci společnosti Rage se tedy rozhodli, že to trošku napraví, opráší námět několik let staré hry Incoming a obrátí zažité schéma vzhůru nohama. Jejich novinka Incoming Forces nás tedy sice zavede doprostřed konfliktu pozemšťanů a podivných "emzáků", ale v tomto případě budou v roli agresorů lidé. Vaším úkolem, jak již možná tušíte, bude jejich invazi zastavit a ochránit svůj domovský svět.
Ještě než se pustíme do nastínění příběhu a podobných věcí, je nezbytné vymezit žánr, do nějž Incoming Forces patří. Podíváte-li se na obrázky, můžete získat dojem, že se jedná o letecký simulátor. Není to ale tak docela pravda. Zdejší letový model je velice zjednodušený a navíc se čas od času podíváte dovnitř tanku nebo stacionární obranné věže. Řekněme tedy, že se jedná o akční simulátor (slovo "letecký" raději vynechme), který by šlo zaškatulkovat někam mezi hry Crime Cities a Echelon. Raději ale blíže k onomu Crime Cities...
V žánru akčních simulátorů nebývá příliš zvykem zaměřit se na příběh. Většinou se vývojáři - a ostatně i hráči samotní - spokojí s krátkým briefingem na začátku mise a hurá do likvidace nepřátel. Zde je tomu naštěstí jinak. Děj sice není kdovíjak komplikovaný a propletený, jeho obsáhlost je ale dostatečná a těch několik zásadních zvratů, které obsahuje, dokáže udržet vaši pozornost až do samotného konce. Zpočátku se sice zdá, že se jedná o tradiční šablonu "útočí na nás, zastav je / napadli naši základnu, znič je / letí sem transportéry, ochraň je", postupem času ale vyprávění nabývá na hloubce. Inu, alespoň v porovnání s většinou titulů tohoto žánru :o).
S kvalitou příběhu Incoming Forces je neoddělitelně spojená různorodost misí. Každá je rozdělena do několika částí, většinou musíte splnit šest až osm dílčích úkolů. A aby se nedostavila únava z repetitivnosti, je jejich náplň pokadé trochu jiná. V zásadě ji však lze rozdělit do několika skupin - souboj, eskorta, ochrana budovy a zničení zadaného cíle. Pokaždé se od sebe ale nějakým způsobem liší. Jednou musíte určeným jednotkám pouze zneškodnit štíty, podruhé musíte obětovat své štíty vy, protože vlastní bezpečí musí jít stranou,
potřetí je mise časově omezená, počtvrté jste nuceni od likvidace budovy neustále odbíhat, neboť na vaši základnu létají rakety s jadernou náloží... Vše je navíc zkombinováno dohromady tak, jak by asi vypadala válka ve skutečnosti.
Snad žádnou misi nedokončíte v tom stroji, v jakém jste začali. Jste nuceni je neustále střídat, protože hned jak zlikvidujete transportéry s jedovatým plynem, je zapotřebí vaše asistence v raketové věži, a až odrazíte nápor desítek nepřátelských stíhaček, přesednete do tanku a jedete si to "vyříkat" s pozemními jednotkami. Ovládání je naštěstí poměrně homogenní a intuitivní bez ohledu na typ vozidla, takže ani po hodině létání nemáte s řízením tanku žádné problémy. Jediná výtka by mohla směřovat snad jen k fyzikálnímu modelu pozemních jednotek. Oproti letadlům zde hraje až příliš velkou roli setrvačnost pohybu, takže rychlé kličkování mezi překážkami, na které můžete být zvyklí z jiných her, se zde stává akrobatickou záležitostí. Většinu času ale naštěstí strávíte v kokpitu stíhačky, která je mnohem ovladatelnější.
Ať již jste v jakékoliv jednotce, jedno se nemění - HUD
(pro neznalé - to jsou všechny ty grafické informace na obrazovce). Na něm máte nejen svou aktuální výšku a stav štítů, ale také radar, ukazatel rychlosti, stav paliva a dokonce zde vidíte i poškození štítů protivníka, na nějž právě útočíte. To všechno ale užijete mnohem méně než poslední, dosud nejmenovaný prvek - automatický zaměřovač. Pokud se k nepříteli dostatečně přiblížíte, objeví se vám na monitoru poměrně velký červený kruh. To znamená, že jste dostali svého protivníka "do zámku" a všechny střely (v rámci možností) budou mířené na něj bez ohledu na směr vašeho a jeho pohybu (není tedy zapotřebí žádné naměřování apod.).
Obrovská škoda je, že nemáte na výběr žádné zbraně a pokaždé se musíte spokojit s tou, která je v aktuálním letounu či tanku namontovaná. Převážně tedy budete odkázáni pouze na různě účinné lasery či plazmomety, k naváděným raketám nebo dalším specialitám se dostanete jen zřídka. Ve hře se přitom objevují a někdy dokonce hrají i klíčovou roli, nedopřejete si je však ani zdaleka tolik, jak byste rádi.
Poměrně zajímavým specifikem Incoming Forces je systém ukládání.
Zapomeňte na "kviksejf", zapomeňte na lehkomyslné riskování. V každé misi, jejíž dokončení trvá v závislosti na vašich schopnostech od třiceti minut až po dvě hodiny, je jen několik málo checkpointů, k nimž se můžete v případě neúspěchu vrátit. Většinou to vypadá tak, že se hra uloží poté, co splníte dva až tři úkoly. Jedná se o docela zajímavý kompromis mezi hratelností a zachováním atmosféry a dlužno podotknout, že výsledek stojí za to.
Hra je rozdělena do šestnácti samostatných misí, jež na sebe dějově přímo navazují. Neodehrávají se však na jednom a tom samém místě - postupně navštívíte čtyři planety, které vaše rasa v průběhu let kolonizovala. Bohužel se od sebe příliš neliší, i když jisté snahy tvůrců zde jsou patrné. Planeta Life je zelená a jsou na ní hlavně pole, na Core najdete převážně doly a několik pohoří, Fantasy je z větší části pokrytá oceánem a narazíte zde (někdy doslova) i létající ostrůvky, Fortress je skalnatá a rovné místečko aby zde člověk pohledal. V závěru se dokonce podíváte i do volného vesmíru. Přesto rozmanitost prostředí není nikterak veliká, čímž ve výsledku trpí celkový dojem ze hry.
Poněkud rozpačité je i vizuální zpracování.
Různé efekty, jichž zdejší engine zvládá více než dost, jsou sice zpracovány s nebývalou pečlivostí, ale chvílemi máte pocit, že zde chybí vyváženost s ostatními grafickými prvky. Budov je málo, terén není nikterak propracovaný a většinu nepřátelských (i vlastních) jednotek vidíte jen z velké dálky. Všude převažují pastelové barvy země a oblohy a tu a tam narazíte na malý letounek. Ony efekty jsou nakonec vlastně to jediné, na co se můžete ve hře dívat. Nevím, podle mého názoru mají být různé výbuchy, kouřové stopy a odrazy na vodní hladině jakýmsi kořením, kterým si dochutíme samotné jídlo. Z Incoming Forces ale někdy máte pocit, jako byste se snažili si pochutnat na pixle muškátového oříšku. Ještě štěstí, že zde je množství animovaných sekvencí, které vám to bohatě vynahrazují...
Neslaně nemastně působí i zvuková stránka hry. Pár věcí se tvůrcům sice opravdu podařilo - např. veškeré dialogy jsou vedeny v rodném jazyce mluvčího (titulky jsou naštěstí všechny v angličtině :o)), hudba je chvílemi nádherně impozantní a zvuk rakety vystřelené spojeneckou stíhačkou letící hned vedle vás vám málem protrhne ušní bubínky, ale výsledek opět není až tak skvělý, jak vývojáři z Rage doufali. Většinou totiž slyšíte stále stejné svištění laserů a plazmometů a hučení motorů svého letounu.
Uznejme ale, že v akčním simulátoru je vytvoření opravdu dobré zvukové a hudební kulisy tradičním problémem, s nímž se dokáže s úspěchem poprat jen málokdo.
Poslední výtka, kterou lze k Incoming Forces mít, je v poslední době leitmotivem společným snad všem titulům minulého a letošního roku. Ano, je to herní doba. Pokud nejste na poli akčních simulátorů nováčky, bude vám splnění zdejších šestnácti misí trvat zhruba jeden deštivý víkend. Pokud ano, tak budete mít co hrát ještě v pondělí, možná ještě tak v úterý. Jinými slovy - k finálovému souboji se propracujete za osm až dvacet hodin čistého času (a to těch dvacet je opravdu hodně nadsazeno). Moc velkou záchranou zde není ani mutliplayer, protože nenabízí nic převratného ani vysloveně zábavného.
Přesto si nemohu odpustit poměrně vysoké hodnocení. Incoming Forces je hra, která vás k sobě přitáhne a jak se do ní jednou pustíte, musíte ji dotáhnout až do zdárného konce. Nepřináší sice žádné velké množství novinek, ale má zajímavý příběh, vysokou hratelnost a... prostě vás baví, i když pořádně nedokážete vysvětlit proč. Kdyby v Rage zapracovali na lepší a hlavně méně kýčovité grafice, kdyby "polidštili" ovládání pozemních jednotek a přidali třeba několik dalších misí, pak by se jednalo o titul, který by si zasloužil vstoupit do historie. Takhle je to o něco horší, ale rozhodně to není špatné.
| Incoming Forces | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
