Na jedné planetě si žila mírumilovná rasa Scay´Ger. Její příslušníci sice nevypadali zrovna jako ideál krásy, ale na rozdíl od lidské rasy spolu dokázali žít v míru a klidu a využívat přírodní bohatsví domovského světa. Nebyla by to žádná počítačová hra, kdyby se s touto idylkou něco nestalo. Jednoho dne se na planetě objevili vetřelci. Postavili si tam základnu, tu si opevnili a dokonale se odizolovali od domorodého obyvatelstva, aby nijak neovlivnili chod planety. Ve svých laboratořích prováděli vědecké experimenty a výzkumy, mimo jiné i v oblasti genetického inženýrství. Jenže co se nestalo: jeden z pokusů se nevydařil, a to tak extrémním způsobem, že následky katastrofy překročily ochranné bariéry kolonie a zasáhly rasu Scay´Ger. Až doposud mírumilovní zelení ještěráci zmutovali a objevil se u nich úplně nový, dosud nepoznaný cit, který přehlušil vše, co v nich bylo dobrého - strašlivá a bezmezná nenávist k vetřelcům a nepřekonatelná touha po krvi. Na povrchu planety se rozpoutala krvavá bitva. Ačkoli Scay´Ger neznali zbraně a neměli naprosto žádnou taktiku, následkem mutací jim narostly ostré drápy, krunýře, zuby, dokonce i jakési biologické lasery a pušky. Navíc jejich početní převaha byla vpravdě ohromující. Brzy kolonisté viděli, že se nemají šanci vlastními silami náporu zuřivých Scay´Ger ubránit a v zoufalství volali na domovskou planetu o pomoc.
Nechtějte pátrat po původu oněch tajemných vetřelců. Byli byste nepříjemně překvapeni, neboť jimi byli nám dobře známí příslušníci rodu homo sapiens sapiens, dvounozí inteligentní humanoidi, inu, zkrátka a dobře - lidé.
V Incubation se stanete vůdcem týmu mariňáků, seržantem Brattem, který spolu se svým týmem přichází jako odpověď na volání o pomoc. Vaším úkolem bude prozkoumat, co se vlastně na planetě stalo (i když z mého prvního odstavce už to víte) a vyřešit krizovou situaci. Ovšem čím hlouběji do hry proniknete, tím více budete litovat strašlivé nespravedlnosti situace, kdy vlastně bojujete za práva narušitelů klidu planety a „zachraňujete“ situaci vyhlazováním nebohých zmutovaných Scay´Ger. Ovšem častěji tuto lítost přehluší pocit o poznání jednodušší a bezprostřednější - strach. Odevšad se na vás valí stovky, ba tisíce zmutovaných zrůd, většina kolonistů je zmasakrována a vy spíše než abyste se snažili řešit konflikt, bojujete o holé přežití. Myslím, že se nebudete zlobit, když tuto klasiku zahájím konstatováním, že znám jen málo her, jejichž příběh je stejně originální a jejichž atmosféra je stejně silná, jako je tomu v případě nepravého čtvrtého dílu ságy Battle Isle.
Kdyby se nepsal rok 2001, ale 1997, kdybych teď nepsal klasiku, ale recenzi, určitě bych se dopředu omluvil za přehnaně euforickou náladu celého textu, plýtvání superlativy a jednostrannou propagací hry. Naštěstí tomu tak není a díky faktu, že v případě klasiky se zmíněné neduhy přímo předpokládají, mohu popustit uzdu své nostalgii a vyplodit článek toho nejpozitivnějšího rázu.
Blue Byte patří mezi ten malý okruh firem, o kterých lze bez nějakých přimhouřených očí a výjimek z pravidla říci, že nevydali ani jednu špatnou hru. Ať už je řeč o originálních realtimových strategiích ze série Settlers, propracovaných sci-fi tahovkách Battle Isle, či snad fantastickém RPG Albion nezaměnitelným způsobem mixujícím sci-fi a fantasy, nemůžeme mluvit jinak, než v superlativech. O připravovaných titulech to potom platí dvojnásob: kdo by se netěšil na Il-2 Sturmovik či Dragon´s Lair 3D. Všechny hry, které jsem tu vyjmenoval, patřily či s největší pravděpodobností budou patřit mezi špičku v oblasti interaktivní zábavy, já ovšem z produkce tohoto německého studia preferuji hru jinou. Hru, jejíž název se skví v nadpisu tohoto článku, taktickou tahovou strategii Incubation.
Důvodů, proč je Incubation opravdovou perlou, která pokořila celou sérii X-COM či stařičké, ale vynikající Laser Squad, je mnoho. Naštěstí máme dost místa probrat si je pěkně jeden po druhém.
Ve své době byla Incubation grafickou revolucí, která dokázala, že lze udělat kvalitní a dobře vypadající strategii ve 3D za pomoci tehdy teprve začínajících 3D akcelerátorů. Z dnešního pohledu už samozřejmě modely postav nejsou ani líbivé, ani detailní, ani uhlazené, tehdy šlo ovšem v herním světě o opravdovou špičku. Zato co se ozvučení týče, nemá se za co stydět. Kdo neslyšel, nepochopí, ale byla by škoda nechat si ten zážitek ujít.
Zpracování ovšem není věc, která ze hry udělá legendu. Jádro pudla je v případě Incubation skryto v propracovaném a originálním herním systému, který ovšem hráče nenutí hodiny a hodiny studovat několikasetstránkový manuál, ale nabízí příjemné uživatelské rozhraní. Nejlepší na tom je, že touto „přístupností“ hra neztrácí na obtížnosti, ta je ovšem zajištěna vynikajícím designem misí, které se prostě bez strategického uvažování
NEDAJÍ vyhrát.
Abych ale přešel od obecností k faktům: RPG prvky jsou zastoupeny dovednostmi a dovednostními body. Za každého nepřítele získáte určitý počet zkušenostních bodů, který se časem (tedy... s počtem zabitých příšer stejného druhu...) snižuje. Po dosažení určité hodnoty zkušenosti získá příslušný voják jeden dovednostní bod, který můžete přidat k některému ze základních atributů určujících to, jak voják ovládá lehké či těžké zbraně, jakou má výdrž v boji, medicínské či vůdcovské schopnosti atp. Každá zbraň a část vybavení potom vyžaduje určitou hodnotu u té které dovednosti. Samozřejmě je nutné rozdělovat body s rozvahou - zatímco v ideálním případě vytvoříte tým specialistů, kdy je každý odborníkem v jiném oboru a dohromady tak tvoří maximálně údernou jednotku, extrémem druhým je tým plný průměrných vojáků, kdy každý umí od všeho něco, ale dohromady nic. Snad vám alespoň napoví bodík, který mají někteří vojáci přidělen už od začátku.
Abyste ovšem získali vybavení, nestačí jen dostatečný počet bodů v daných dovednostech - je potřeba mít ještě příslušnou hodnotu equipment points, tedy jakýchsi „materiálových
bodů“ (vymyslete někdo lepší překlad...), které získáváte otevíráním bedýnek nalezených v průběhu misí. S nějakými penězi se ve hře nepočítá, ovšem měna v podobě skill a equipment points je pěkně tvrdá.
Důležitým taktickým prvkem je výběr zbraně. Každý voják si totiž může do mise vzít jen jeden kus (dodatečné vybavení omezeno není). Je třeba se tedy správně rozhodnout, zda se vám budou lépe hodit lehké zbraně s defense módem a ostřím umožňujícím s úsporou nábojů zničit spoustu malých nepřátel, či raději velkou palebnou sílu v podobě kulometů, raketometů a laserů, či snad taktické záležitosti typu sniperka, plamenomet či minomet. U zbraní je třeba sledovat několik statistik. Jednak je to samozřejmě palebná síla, pak je to rychlost (kolik akčních bodů spotřebujete na jeden výstřel), dále je třeba zajímat se o náchylnost k přehřátí. Zatímco takový Rapid Fire Machine Gun vydrží v pohodě nějakých šest výstřelů, u High Energy Laseru si vystřelíte třikrát a konec (pokud ovšem nechcete riskovat zaseknutí či dokonce poškození zbraně). Téměř každá zbraň pak má nějakou specialitku. Některé například mají defense mód umožňující bránit se útokům nepřátel v jejich kole, minomet může střílet nepřímo a hodí se tak k čištění nepřehledných místností
plných harampádí, plamenometem můžete zaútočit na jednoho nepřítele, anebo rovnou zapálit oblast zvící 3x3 pole. To vše je třeba skombinovat s informacemi o prostoru, kde se mise odehrává, které dostanete spolu s briefingem a tipy, jak postupovat. Ze začátku vám hodně pomohou se zorientovat, časem se ovšem briefing omezí na lakonické: „Nevíme, jak to tam vypadá, nevíme, co by tam mohlo číhat, ale ty jsi už dost zkušený na to, aby sis s tím poradil.“
Co se vybavení týče, je jeho skladba ještě bohatší, než je tomu v případě zbraní. Můžete svým vojákům pořídit stimulanty, které vám jednorázově zvýší počet AP v průběhu mise, lékárničky, kterými se v nejvyšší nouzi můžete léčit, několik typů brnění, které vám přeci jen poskytnou jistou ochranou před scaygerskými drápy, zařízení zvyšující počet AP, zpřesňující střelbu, zdvojnásobující počet nábojů do projektilových zbraní, jetpack umožňující velmi omezené létání nebo třeba vlajku, která zvýší všem vojákům v okolí počet AP a přesnost. Ani sebelepší vybavení vás ale nezachrání, když nezvládnete taktiku přímo uvnitř mise.
Ty se odehrávají v prostoru, který je rozdělen do čtverečků. Každý váš voják má (podle svých schopností) určitý počet AP, tedy
akčních bodů. Pohyb o jeden čtvereček stojí pochopitelně jeden bod, stejně jako výstřel (ovšem výstřel z některé z těžších zbraní může stát i 2 AP), podobně jsou ohodnoceny i další akce (léčení, požití stimulantů, zakleknutí do defense módu...). Ve svém tahu můžete v libovolném pořadí využít těchto bodů u všech svých vojáků, načež předáte štafetu nepříteli a přihlížíte, kterak se krvežízniví vetřelci blíží k vašim dočasně bezbranným mariňákům.
Design misí je kapitolou sám pro sebe. Spektrum taktických prvků jako rozbité mosty, které udrží jen jednu osobu (čehož se dá samozřejmě využít k likvidaci příliš horlivých nepřátel, je ale třeba dát si pozor, abyste si nezničili všechny cesty vedoucí k východu z lokace), jedovatá podlaha, přes kterou je třeba se přesunout co nejrychleji, a polorozpadlé bedny jsou oázami v pomyslné poušti (ovšem plné jedovatách pavouků), popřípadě jakási variace na miny (rudé body, které se zničehonic objeví, jedno kolo nečinně září a v dalším obrovským výbuchem přemění vše živé v nejbližším okolí v oku lahodící směs cárů masa a krve). Takovýchto vychytávek se objeví v každé misi několik, a to ve vražedné kombinaci pro toho, kdo se nepřizpůsobí a pokusí se projít pouhou hrubou silou. Věřte mi, že tvrzení o
nemožnosti takového přístupu neplatí snad nikde jinde tak silně jako právě zde.
Přišel čas říci si něco o Scay´Ger samotných. Je jich několik (hodně) druhů, přičemž na každý z nich je potřeba aplikovat jiný způsob destrukce. Základním druhem jsou zelení ještěráci Scay´Ger, slabí, rychlí a početní. Časem se ovšem objeví i vytvrdlejší druhy, jako třeba modří Scay´Ger, kteří mají vepředu cosi jako biologickou neprůstřelnou vestu, čili jedinou možností je zničit je zezadu, střílející Pyr´Goo s podivnými zelenými lasery (bůh ví, jak k nim v průběhu mutace přišli), ohromní tyranosaura připomínající hnědí ještěři, jedovatí pavouci, kteří jsou rychlí a smrtící - přiběhnou k vybrané oběti a v tomtéž tahu provedou kamikadze útok, kdy zmizí v oblaku zeleného dýmu, bohužel společně s nebohým mariňákem. Na závěr se pak utkáte s jejich matkou, která v každém tahu vyrobí tři. Tady už je jetpack nutností...
Singleplayerová kampaň je nejsilnější, ovšem stále jen jednou ze složek této vynikající hry. Nechybí ani propracovaný multiplayer, a to buď na jednom počítači až ve čtyřech hráčích, kteří se díky tahové struktuře hry mohou snadnou střídat, či lépe přes internet a Blue Byte
Game Channel. Budete se divit, ale ještě dnes je s kým hrát a připojíte-li se, nehrozí vám delší než dvacetiminutové čekání, což je u čtyři roky staré hry opravdu výjimečné. Je dokonce možné zahrát si i cosi jako „rychlou hru“, kdy si jen v rychlosti vyrobíte tým (můžete podobně jako v multiplayeru využít předdefinovaných postav vojáků), vyberete mapu a vrhnete se do akce, což potěší obzvláště v zákysových chvílích v průběhu hlavní kampaně. To ještě prodlužuje už tak nadprůměrnou herní dobu.
Na závěr se vám k něčemu přiznám. Psát tento článek pro mě opravdu nebylo snadnou záležitostí. A stejně jako jsem nejméně pětkrát přepisoval úvodní odstavce, ani tento závěrečný nevznikl na první pokus. Doufám, že mé bezmála třídenní úsilí nepřišlo vniveč a vám se tak rozšířily obzory opět o jednu herní „osobnost“. Ať už patříte mezi fanoušky strategických her, či snad dáváte přednost frenetické 1st person akci, nehrajete nic než složitá RPG nebo hledáte ty nejrealističtější závody, Incubation si určitě zkuste. Pokud vás nechytne jedna z nejlepších tahovek všech dob, pak už vám nepomůže opravdu nic.
P.S.: Incubation můžete poměrně levně sehnat na Score CD 69.
