Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Inherent Evil: The Haunted Hotel

  4:45aktualizováno  9. července 2001 4:44
Inherent Evil: The Haunted Hotel
Vstupní hotelová hale je asi nejkrásněji vymodelovanou místností ve hře

...nakonec se mi podařilo dostat do toho pokoje... ano, vzpomínám si. S touto hračkou jsem si kdysi hrával... Ale co ta krev...? Ta krev... Proboha! To néééé!! Maminkóóóóó!!!

Řekněte mi, kdy naposledy jste hráli vysloveně hororovou adventuru? No tak, kdy to bylo? Že nevíte? Tak to vidíte, já taky ne. Když opomenu několik napínavých detektivek, které se ale za horory rozhodně považovat nedají (Discworld Noir, Traitors Gate), zbývá mi snad už jen Sanitarium (jaro 1998) nebo I Have No Mouth And I Must Scream (vánoce 1996). Jinak nic. Samozřejmě je na cestě třetí díl Gabriela Knighta, který se k hororovému tématu taktéž vehementně hlásí, ale na toho si zatím musíme ještě chvilinku počkat. Ale to nevadí, jelikož právě vyšla hra s klasickou hororovou tématikou a jí příznačným názvem Inherent Evil: The Haunted Hotel. Samozřejmě že ke hře, o které se téměř nikde nemluví a nepíše, nelze přistupovat s nějakým přehnaným očekáváním, že to bude super bomba. Předpoklad, že neznámá hra nebude zřejmě nijak zvlášť kvalitní, se ve většině případech vyplní a Inherent Evil není, bohužel, vyjímkou. Je to skromná a technicky průměrná hra... ovšem má něco, co jiné podobné hry postrádají. Atmosféru. Tak strašidelnou atmosféru, že vám místy při hraní naskočí husí kůže a budete se zatraceně děsivě báááttt... Vše začíná poměrně zdařilým intrem, které vás jemně seznámí s tajuplným příběhem hry:

Temné skladiště plné krabic ukrývajících mnohá tajemství...

Je asi 6 hodin ráno a vy poklidně spíte ve svém domku na okraji New Yorku. Je naprosté ticho, jen zpoza okna je slyšet jemný šum větru. Do tohoto mírumilovného ticha najednou zazvoní telefon. S leknutím se probudíte a zvednete sluchátko - je to váš bratr Frank, celý nervózní a vystrašený. Volá z opuštěného hotelu Reed, který kdysi patřil vaší rodině. Frank má strach a požádá vás, abyste za ním do hotelu co nejdříve dojeli. Okamžitě tedy na sebe hodíte košili a kalhoty, nasednete do svého auta a neprodleně vyrážíte za svým bratrem. Při vstupu do hotelu však uslyšíte hlas svého bratra naposledy... někde z horních pater. Vydáváte se tedy na průzkum této opuštěné stavby s cílem najít a zachránit svého ztraceného bratra...

Vaše obchůzka čtyřpatrového hotelu začíná v přízemí - ve vstupní hale. Všechny místnosti jsou pevně uzamčeny, dokonce ani výtah není tak úplně v pořádku. Začínáte tedy čmuchat kolem sebe a postupně zpřístupňovat více a více částí hotelu. Doslova na každém kroku na vás bude čekat nějaké překvapení, které vám zvýší krevní tlak. Procházka po skladišti plném papírových krabic, za kterými může číhat kdokoliv nebo cokoliv, vás ještě nechá jakž takž v klidu. Jinak už se budete cítit v prvním patře hotelu, kde jsou zhasnuté světla a vy si budete na cestu temnými chodbami svítit pouze svojí ruční baterkou. Vrcholem pak bude navštívení některých pokojů, kde se kdysi staly vraždy, po kterých zůstaly na zdech otřesné krvavé stopy. Při postupném prohledávání hotelu naleznete spoustu listin nebo novinových ústřižků, ze kterých se konkrétněji dozvíte co se v hotelu kdysi vlastně stalo a proč je nyní opuštěný...

V téhle jídelně si budete hrát na honěnou s jedním krvežíznivým monstrem

Vaši rodiče, Gerald a Sara Reedovi, zakoupili před více než 20 lety polorozpadlý hotel. Během několika let ho opravili a udělali si z něj docela výnosnou živnost. Všechno běželo jako na drátku, hotel prosperoval a Reedovým se dařilo více než dobře. Nečekaná a hrůzná věc se ale stala 23. června 1978, kdy se v hotelu slavila jeho stoletá existence a na párty byly přítomny stovky hostů. Úderem půlnoci najednou všichni, kdož se nacházeli v útrobách hotelu, zmizeli. Zachránili se pouze Reedovic synové Frank a Kyle. Jejich matka vytušila, že se děje něco strašného a doslova v poslední vteřině je stačila vyhodit z okna do hotelového parku. Chlapci se zachránili, léta běžela a ani jeden z nich už neměl zájem hotel nikdy navštívit... Až doteď.

Inherent Evil je debutovým výtvorem malé softwarové firmičky z Floridy s názvem Eclipse. Vývoj hry je velmi zajímavý a netradiční. Původně to měla být první část trilogie s názvem Inherent Evil Chapter 1: The Hotel, nicméně došlo ke změně. Tu si vyžádal distributor hry, společnost HeadGames (odštěpná divize Activision), která mimo jiné i velmi uspěchala vydání hry, což se jí v tomto případě docela vymklo z rukou. Ale o tom až později.

Již na začátku recenze jsem se zmiňoval o tom, že je Inherent Evil technický průměrná hra. O tom svědčí už samotný interface, které působí docela zastarale. Nejvíce mi připomíná legendární Myst, který mám "díky" nedávné předělávce neustále v paměti. Na herní prostředí se díváte pohledem z vlastních očí, přičemž výhled je statický (nemůžete se kolem sebe volně otáčet) a pokud máte možnost se přesunout na jinou lokaci, kurzor se na patřičném místě na obrazovce změní v šipku a po kliknutí bez jakékoliv animace "přeskočíte" na danou lokaci. Hotelová zahrada vypadá jako po holokaustu No, v době Atlantisů a Faustů je tohle tak nějak "out of fashion". V dolní části obrazovky je umístěn inventář, který je rozdělen na dvě části: ta první obsahuje předměty, které po sebrání nejdou použít a budou vám vlastně sloužit během celé hry. Patří mezi ně například svítící baterka, diář nebo ďábelský amulet. Druhá část inventáře už obsahuje předměty, které již klasicky seberete a někde jinde použijete. Celkově je tedy ovládání hry velmi jednoduché a přehledné.

Jedna z věcí, které si neodpustím hře vytknout, je její naprostá lineárnost. Všechno musíte udělat v předem určeném pořadí, jinak vás hra nepustí dál. Například některé předměty se dají sebrat až poté, co zjistíte, že je skutečně potřebujete a nebo vás hra uzamkne v některé místnosti dokud nevyřešíte patřičný puzzle. Navíc je většina puzzlů poměrně snadnou a krátkou záležitostí, i když nějaké ty zátuhy se jistě taky objeví (nejčastěji způsobené tím, že se na místech, které jste už jednou prozkoumali, objeví z ničeho nic nové předměty). Z globálního pohledu vlastně ve hře pouze sháníte klíče k uzamčeným pokojům, které posléze prozkoumáváte. A u toho se rozhodně moc nenadřete. Jediná fáze hry, ve které jsem se skutečně zapotil a chvílemi doslova i zuřil, bylo neuvěřitelně propletené bludiště v 6 kapitole. Jinak ale je IE záležitost na 10, maximálně 20 hodin pařby.

Nyní je čas pozastavit se u technické stránky hry. Bohužel, ihned po spuštění na vás IE negativně zapůsobí jednoduchou grafikou. Všechno je renderované a je vidět, že si s tím autoři moc práce nedali. Tak například stěny nebo podlaha jsou většinou tvořeny jednoduchou texturou, mnohdy tvořenou pouze různými odstíny jedné barvy. Ovšem v žádném případě nechci tvrdit, že by byla grafika vysloveně špatná. Je pouze "jednoduchá", nic víc a nic míň. S animacemi je to obdobné. Je jich málo a až na intro hry nijak nevynikají.
Štěstí...Co je to štěstí? Muška jenom zlatá! Tahle potvora vám ale moc štěstí nepřinese Zvukové efekty ujdou, je jich docela dost a starají se o většinu úleků, které ve hře zažijete. Atmosféru skvěle doplňuje i ponurá hudba, nicméně... jak bych to jen řekl... no prostě si myslím, že časy, kdy byly v módě MIDI, už jsou dávno za námi...
Nesmím zapomenou ani na herecké výkony, které jsou vesměs součástí některých animovaných sekvencí. Ach... zlatá Pamela Anderson v Pobřežní hlídce... již tradičně jsou herecké výkony velmi slabé, obzvláště jejich hlasové části, kdy mi intonace "herců" připomněla jednu podnapilou hajzlbábu z letošního Invexu...
Celkově se hra technicky jeví jako 3 roky stará záležitost, což jí v současné náročné době posouvá až ke hrám takzvané "B-kategorie".

Bohužel, jisté neshody mezi tvůrcem hry a distributorem zanechaly na hře citelné stopy. Nebudu zde popisovat, jaký byl původní záměr firmy Eclipse a jaké ústupky si vyžádala společnost HeadGames, nicméně na výsledném produktu je znát jistá nedodělanost. Tak za prvé, ve hře si nemůžete uložit pozici. To jsem v adventuře snad ještě ani nezažil. Hra je rozdělena na 8 částí, přičemž po dokončení jedné z nich se vám zpřístupní další. Naštěstí si alespoň program pamatuje, které části jste už dohráli a při případném dalším spuštění hry již nemusíte jednou dohrané části opakovat. Nicméně pokud v rozehrané části hry zemřete (a příležitostí k úmrtí je věru spousta), musíte hrát celou část znova a znova a znova a... brrrrrrr. Co naplat, tohle se prostě autorům odpustit nedá.
S tímto nesmyslem je spojená další přímo neuvěřitelná věc. Po dokončení každé části vás hra doslova "vykopne" ven do Windows. Hru pak musíte znova spustit a teprve potom můžete pokračovat dále. Absolutně tento systém nechápu a jestli autoři chtěli docílit toho, abych se pořád dokola koukal na jejich logo při neustálém spouštění hry, tak se jim to teda mimořádně povedlo.

Inherent Evil: The Haunted Hotel
Výrobce: Eclipse
Distributor: Activision/HeadGames
Minimální konfigurace: Pentium 100, 16 MB RAM, 4xCD-ROM
Doporučená konfigurace: Pentium 166, 32 MB RAM, 8xCD-ROM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Další průměrná adventura v řadě, tentokráte však alespoň se zajímavým hororovým námětem.
Hodnocení 55%
A aby těch kixů a problémů nebylo málo, hra po vás bude chtít pří vstupu do druhé části heslo. COŽE? HESLO? A kde ho mám jako vzít? Jediná šance byla navštívit internetové stránky hry (www.inherentevil.com). Po několika dnech se mi to povedlo (dlouho jsem se na tuto adresu nemohl dostat) a heslo jsem kupodivu našel. Ufff... oddechl jsem si a pokračoval ve hraní. Následoval další problém - ve třetí části hra začala dělat potíže a potřebovala patch. Fajn, takže opět po několika dnech jsem se dostal na internetovou stránku hry a chopil se stahování patche... který měl neuvěřitelných 35 MB. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Ale co, tak jsem o víkendu zase trochu přiživil Český Telekom. Naštěstí po nainstalování patche už běželo vše bez problémů. Ale řeknu vám, při všech těchhle problémech jsem si užil svoje a nervy pracovaly na plné obrátky.

Závěrem si provedeme takové malé bilancování. Vrzneme to popořadě: průměrné technické zpracování, nic moc rozsáhlost, úmyslné vyskakování do Windows, nemožnost uložit si hru, nutnost hesla a obrovského 35 MB patche... tohle všechno hru shazuje hodně hluboko. Na druhou stranu je zde ale skutečně kvalitní hororová atmosféra, která se postará o to, že se u hry budete přece jen jakž-takž bavit. A to je to hlavní, co nás na hře zajímá. Ovšem všechny ty zápory taktéž nelze opomíjet... Můj konečný verdikt je tedy 55%, i když za jiných okolností by hra dostala tak o 10 až 15 % víc...

Autor:




Nejčtenější

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.