Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

aktualizováno 
Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.
40

Inner Chains

Platforma: PC
Výrobce: Telepaths Tree

  • Umělecké ztvárnění
  • Hledání písmen
  • Hudba
  • Bugy
  • Nezábavné souboje
  • Umělá inteligence protivníků
  • Monotónní

Herní karta

Zhruba první půlhodinu ve hře strávíte zmateným drbáním na hlavě s takovou frekvencí, že to až nebude hezké. Vesmír Inner Chains chce být úplně jiný než vše, co jste dosud ve hrách zažili. Temná stylizace do obrazů slavného polského surrealisty Zdzisława Beksińskiho je omračující a prakticky každý výsek ze hry by se mohl z fleku zarámovat a dát nad postel. Tedy v případě, že jste dostatečně ujetí, aby se vám tento temný surrealismus nejhrubšího zrna líbil. Ale od samotného počátku po závěr vlastně nebudete mít nejspíš tušení, co děláte, proč to děláte, kdo jste a jak vlastně funguje ten podivný svět kolem vás.

Inner Chains

Inner Chains

Inner Chains

Inner Chains

Inner Chains se odehrávají v daleké budoucnosti, kdy lidstvo prohrálo boj s technologií a přírodou. Protože příroda je vynalézavá a adaptabilní (na rozdíl od člověka), tak se spojila s pomalu chátrající technologií a vytvořila biomechanický svět, kde je ještě nebezpečnější trávit dovolenou než v Austrálii. Zabít vás chce úplně všechno: divné šlahouny s ostrými břity, přísavky, podivná pekelná psiska i „normální“ obyvatelé.

Jak bývá zvykem, když se něco podělá, lidé se začnou houfně uskupovat do různých podivných kultů. Ten zdejší dost připomíná kult z nového Šíleného Maxe, jen je ještě šílenější a krvavější. Nedělá mu problém obětovat nebohou ženu ohni, ani rozkuchat celé zástupy obětí a zbytky svrhnout do velkých kádí. Vy jste také členem onoho kultu, nebo spíše podle indicií, která hra v úvodu dává, se jím teprve máte stát, ale něco se odehraje a vy skončíte na opačné straně barikády. Opět neznámo proč.

Úvod hry je pompézní. Celý svět vás ohromí ponurostí a monumentálností. Pohlédnete na Měsíc, který je nyní v troskách a jako pozůstatek starých, dávno zapomenutých dnů lidské prosperity na něm stojí obří, ze Země jasně viditelná stavba. Rozkoukáte se, oblohu protne jasný meteorit a zaboří se do skály. Kus Měsíce, pomyslíte si, a pokračujete dál záhrobní krajinou prorostlou karikaturou vegetace a technologie. Snažíte se pochopit zdejší divošský svět a procházíte něčím, co byly nejspíš dříve továrny a domy, dnes svatyně a místa zbožštění.

Inner Chains

Inner Chains

Připadá vám to jako parádní úvod? Jenže odteď už to bude jen horší. Od celkem atmosférického a v náznacích podaného úvodu se rychle dostanete do pomalé, těžkopádné a nezáživné střílečky.

Sleduj roj much a dojdeš k cíli

Ono označení First Person Shooter není úplně na místě. Inner Chains jsou spíše jako walking simulátor, kde, abyste se nenudili, musíte i bojovat o přežití, mačkat hlavy na vypnutí silových polí a pálit plameny trnitá roští. Jenže bojový systém se zoufale nepovedl. V soubojích není žádné napětí, náboj ani vzrušení, a to ani v těch na krátkou vzdálenost.

Postupně ukořistíte tři zbraně, ty jsem si pro svou bizarní povahu pojmenoval Bleskomet, Plamenomet a Bodcomet. Zamíříte, párkrát ospale zmáčknete spoušť, ze zbraně vyletí buď proud energie, plamenů, nebo série bodců a protivník buď zhebne, nebo ne. A tak pořád dokola. Zbraně se nabíjejí na biomechanických stanicích, kde si nasosáte i zdraví. Všechny ukazatele jsou přímo na vás nebo zbrani, takže tu není žádný rušivý HUD.

Tak jako je surrealistické prostředí, tak je surrealistická i hra sama. A doteď jen těžko posoudím, zda jde o bugy, nebo o promyšlený způsob, jak udělat hru ještě divnější a nepochopitelnější. Jednou můžete zbraně napájet vlastním zdravím, když dojde energie, a jindy to zase nejde, to je jeden z příkladů.

Bodcomet je asi nejzáživnější zbraň. Představte si futuristický biomechanický hřebíkomet. S tím už se dá užít aspoň trocha zábavy a i v budoucnosti je nejlepším terčem u většiny protivníků hlava. Jenže Bodcomet občas na hlavu nefunguje, místo toho na ní začnou nepříteli růst rostlinné šlahouny. Výborný nápad, pomyslíte si, tak můžu rozsévat chaos do davů nepřátel. Jenže ouha, nebožák úplně zkoprní, jeho animace zamrznou a jediné, co žije svým bezbožným životem, je agresivní rostlinka. Pokud to byl záměr tvůrců, tak ho nejsem s to pochopit. Přitom možností, jak zapojit hostilní prostředí do likvidace otravných protivníků, by bylo habaděj a zdá se, že to i tvůrci zamýšleli, stejně jako stealth postup, který ovšem také nefunguje.

Inner Chains

Inner Chains

Flóra si nevybírá, na koho zaútočí, jde po všem, co jí vstoupí do perimetru. Můžete tedy i s trochou cviku lákat protivníky do jejích spárů, ale není to zábava a umělá inteligence nepřátel to stejně nezpracuje. Proto asi nejúčinnějším způsobem zabití prostředím je zničit hnízda hmyzu. V roji zaútočí na chudáky poskoky. Hmyz je důležitý i jako ukazatel cesty. Když dojdete k divné rostlině, ta se rozevře a z jejích útrob vyletí roj, který vám ukáže další směr.

Nepřátel není moc a dají se rozdělit na pět kategorií: příroda, divoši, vojáci, obrněnci a „šamani“. Zabít vás dokáže cokoliv, každý střet může znamenat smrt a ne, není to kvůli tomu, že by byla hra skvěle promyšlená, ale protože se prostě jako střílečka nehraje moc dobře. I když má po nalezení přídavných dílů každá zbraň v závěru dva módy střelby, pořád se necítíte jako ve střílečce, ani v akční hře, ani jako v hororu.

Nejčastěji se budete střetávat s vojáky, pravděpodobně rytíři zdejšího kultu. Mají buď Bodcomet, nebo Bleskomet a nejlépe na ně platí plamenomet – každý nepřítel je náchylný na jinou zbraň. Obrněnci jsou okovaní plamenometčíci, jejichž jediným slabým místem jsou záda. Když je trefíte, bouchnou. Šamani jsou nejnepříjemnější a slouží jako minibossové. V boji si zákeřně dělají duplikáty, které vás mají zmást.

Inner Chains

Inner Chains

Ačkoliv výjevy nešetří brutalitou, rozporcovaná těla, nahota a násilí jsou tu na denním pořádku, samotné boje jsou úplně sterilní. V případě hry tohoto ražení a prezentace to působí až úsměvným dojmem.

Nauč se náš jazyk

Hra má jednu jedinou fungující a relativně zábavnou část. Jsme v budoucnosti a jazyk je diametrálně odlišný do toho našeho. Náš němý bezejmenný hrdina se musí naučit zdejší abecedu, aby porozuměl textům kolem. Za celé čtyři kapitoly budete narážet na tabulky, které vám odkryjí vždy po jednom znaku abecedy. Postupně si tak otevřete tolik, že budete schopni číst zdejší nástěnné malby – runy se postupně přetvoří v naši abecedu a navíc je hra lokalizována do češtiny.

Inner Chains

Inner Chains

Písmena jsou většinou skryta, ale pomocí podivného živého monitoru, který je blízko tabulky, uvidíte příští lokaci s umístěním. To vás vybičuje k průzkumu a prolézání všech možných i nemožných koutů, a hra se tak prodlouží na nějakých šest až sedm hodin. Ale i zde se dočkáte nedomyšlenosti, když při hledání tabulky narazíte na alternativní cestu průchodu a mapa se vám poté načte jen z poloviny.

Brouky prolezlá hra

Kdyby ve hře nebyly na každém kroku bugy, byla by pouze nemastná, neslaná. Výčet bugů a chyb, nebo možná jen nepochopeného surrealismu, by ovšem zabral celou A4. Takže zmíním jen ty nejzásadnější. Ozvučení ve hře chybí tak ze 40 %. Hlavně nepřátelé jsou tiší, hodně tiší na to, že je upálujete zaživa. Mapy mají díry do nikam, nepřátelé se zasekávají, hra nejde vypnout. Vypadávají i zvuky střelby nebo se nepřehraje zvuk, který evidentně měl zaznít. Hudební podkres žádnými neduhy netrpí a v tom nepřirozeném herním tichu zachraňuje, co se dá.

A bug zcela grandiózní: při prvním průchodu mi nešlo zabít finálního bosse. V takovém momentě se uchýlím vždy ke zkoušení těch nejpodivnějších a nejnemožnějších věcí, třeba skákání a dostávání se do míst, kam by mě to předtím ani nenapadlo. A tak jsem hru na první pokus dohrál.

Fotogalerie

Po chvilce lezení, „kam jsem neměl“, jsem skočil za zeď a hra po krátké animaci skončila. Boss nedošel velké újmě, možná tak psychické. Druhý den jsem hru pustil znovu a najednou vše fungovalo, jak mělo.

I když se autoři snaží v opravném patchi odstranit co nevíce bugů, je jich tolik, že to je pravděpodobně marná snaha. Snad jediným výrazným vylepšením je přidání možnosti pokročilejšího nastavení grafiky, což je moudré, protože i na silnějších strojích dochází k nenadálým poklesům snímkování.

Čekají nás nejspíš těžké časy

Inner Chains by měly být varováním, že forma není všechno. Stále se ozývají hlasy, že umělecky výrazné hry dostávají skvělá hodnocení pouze pro svou formu, ale tady si můžete ověřit, že si ji vyslouží v první řadě za skvělou hratelnost a zábavnost. Inner Chains je umělecká vize bez špetky kvalitní herní náplně a atmosféry. Autoři chtěli do hry dát hodně obsahu, ale jediná věc, která funguje, a zachraňuje tak celý dojem od naprostého zmaru, je hledání tabulek s runami. To je však na kvalitní zábavu málo. Vše zbylé selhalo: boj, hororová atmosféra i prostředí.

Ani po odstranění bugů by hra nenabídla nic jiného než procházku po zajímavém, ale statickém pokřiveném světě s nezábavnými souboji. Pokud vám ke štěstí stačí neokoukaný svět, zkusit to můžete, ale bavit se budete nejspíš sotva hodinu, pak přijde nekonečná šeď. Škoda, že autoři raději nezkusili jít cestou adventury a neudělali Beksińskim inspirovanou obdobu Dark Seed.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

40 %

Čtenáři

41 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 26 čtenářů

Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Ve strategii Ancestors Legacy budete dobývat a plenit

Ancestors Legacy

Nová historická strategie od polského studia Destructive Creations se hlásí o vaši přízeň a rozhodně má s čím vyrukovat.

Dětská práce nebo jídlo z pilin. Frostpunk je plný těžkých rozhodnutí

Frostpunk

Z budovatelské strategie Frostpunk jde člověku mráz po zádech. Nejen proto, že se odehrává v teplotách hluboko pod...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....



Najdete na iDNES.cz