Instinkt - a zase jednou zombíci

Už vás unavují neustálé hity, které mají všechny aspekty vybroušeny k dokonalosti? Spravte si chuť tou správnou slátaninou!!

Některé vývojáře prostě nepochopíte. Kutí budgetovou hru, ve které spojí deset nejlepších her historie, ale ani jeden aspekt nedotáhnou na úroveň originálu, takže se nakonec kocháme zmutovaným paskvilem. Sama se nabízí otázka: proč to všechno? Proč po sté opakovat mlýnek na peníze, neboli laboratoř+virus+zombíci+záchranné komando? I když se něco povede, tak na hity žánru FEAR či Resident Evil to v žádném případě nestačí. Tak proč dělat hru, kterou nikdo nebude hrát? To nám nejspíše zůstane zapovězeno, ale nechme už těch keců a pojďme se podívat na další hororovou FPS řežbu Instinkt, která se nám postavila ke zdi. Nabít!

Instinkt na první pohled nevypadá špatně. Z části staví na událostech, které se skutečně staly, představuje však onu alternativní budoucnost, kterou mají všichni tak rádi. A o čem to všechno vlastně je? Inu, v 60. letech vynalezli ruští vědátoři biologický virus zvaný Instinkt, který měl být použit pouze pro vědecké účely. Tak bohaté zázemí a finanční podporu jako Umbrella však neměli, a tak se musel po určité době celý projekt přesunout do Severní Koreje. O několik let později otřásl zemí obrovský výbuch, který však byl korejskou vládou sveden na výstavbu elektrárny. Kdo by tušil, že bylo na místo exploze posláno ruské biologické komando, které má zachránit vědátory a vzorek viru před zneužitím teroristy.

"Pokud narazíte na frontu zombíků v úzké chodbě, stačí podržet spoušť. Nepřátele totiž můžete prostřelit."

Vy na sebe berete roli člena onoho tříčlenného týmu. Abych byl ale přesný, odehrajete svou část příběhu za každou z postav, a to dvou vojáků (Osmička a Střela) a jedné ženštiny trefně přezdívané "maminka". Zde však přichází první nepříjemnost. Nápad s propletením příběhů není špatný a už Max Payne 2 předvedl, že může slušně osvěžit hratelnost. Zde tyto linky probíhají současně a hra je tedy rozdělena na tři části, které jdou postupně za sebou. Potíž je v tom, že si třikrát za hru všechno zopakujete, i když budete hrát za jiného a budete jinde. Rozhovory jsou stejné, už vás tedy nepřekvapí nějaké to syčení ve vysílačce a mnohdy jsou dialogy natolik nudné již napoprvé, že na konci hry vypnete bedničky. Určitě to šlo udělat i lépe.

Celkem si za hru užijete něco kolem sedmnácti levelů, ale iluze o různorodosti si zastrkejte zase zpět. Všechny levely, snad vyjma několika venkovních lokací, jsou na chlup stejné; Ošuntělé zdi, špinavé chodby a zaprášené ventilačky, kterých si zde užijete pomalu víc, než normálních chodeb. Je jasné, že v tajných podzemních laboratořích se toho moc vymyslet nedá, ale stačí si vzpomenout na klenot herního průmyslu Half-Life a je hned jasné, že stačí jen chtít. Ony exteriéry také nejsou výplodem geniálního myšlení, narazíte tu na holé skály, trávu, několik kaňonů a někdy na nějakou tu hlídkovou věž, ze které vás pošimrají kulkou.

S výčtem nepřátel a jejich odpravovačů je to už trochu nadějnější. Kromě klasických zombií, které se vyskytují v několika variantách (se sekyrou, holýma rukama, různýma tyčema atd.) narazíte také na jejich tužší variantu, a to zombické vojáky s brokovnicí, kteří vám dokážou nejednou zježit vlasy. Bohužel ne vzhledem, ale naprosto nepochopitelnou obtížností. Abych tedy vysvětlil. Jdete si chodbou s nabitou brokovnicí a proti vám vyraší onen pošuk. Pokud máte štěstí a v dohledu je nějaká krabice či roh, za který se můžete schovat, tak máte relativně štěstí. Začne přestřelka. Střílíte ze stejné zbraně, přebíjíte tedy taktéž stejně. Jelikož je ale onen zombík řízen AI, vystřelí mnohem rychleji a dříve, než vy. Narozdíl od vás také potřebuje tři rány z brokovnice, vy při plném zdraví inkasujete dvě a máte život na minimu. Zde tedy nastává paradox, kdy pokud nevystřelíte první, nemáte reálnou šanci na přežití a můžete rovnou loadovat. Ptám se tedy, kdo to potřeboval takto svinit? Bylo to snad pro vynucené prodloužení herní doby? To skutečně netuším a popravdě mne to ani nezajímá. Ale jdeme dál.

Kromě několika druhů zombií také potkáte několik druhů vojáků aka teroristů, kteří jsou sice pohyblivější než ony mátořící se bestie, moc inteligence ale nepobrali a tak jste rádi, když vykazují alespoň náznaky krytí (krytí u nich vypadá jako jít na velkou vedle stromu). Navíc všichni nepřátelé oplývají onou nepříjemnou vlastností, že ať do nich střílíte sebevíc, nevykazují žádnou známku zranění, nekrčí se, ani na vteřinu se nezastaví a střílí do vás dál. Navíc mají téměř stoprocentní mušku, takže se frustrace dostaví dost rychle. A to jsem se ještě ani nedostal k jádru problému. Tím největším spodním hákem pro hráče je náhodný respawn nepřátel. Jdete vyčištěnou chodbou, kterou jste před pěti vteřinami sami vystříleli, zahnete za roh a najednou vám na rameno klepe tucet zombií, protože jste prošel neviditelnou nití skriptu, kterou na vás vývojáři nastražili. Pokud stále hrajete dál, tak vám musím potřást rukou.

Zbraní je tu celkem tucet a většina jsou klasické kusy šrotu

Zbraní je tu celkem tucet a většina jsou klasické kusy šrotu. Najdete tu vojenský nůž, pistole, několik druhů samopalů jako Kalašnikov či M16, dále nějaké ty granáty a také kuši vystřelující výbušné šípy. Originalita tu vskutku nohou nezavadila. Abych zase jen neklel, je tu vlastnost, která se hodí. Nepřátele totiž můžete prostřelit. Pokud tedy narazíte na frontu zombíků v úzké chodbě, stačí podržet spoušť. Jedná se ale o malou hvězdičku na nebi bugů.

Audiovizuální zpracování je rozporuplné. Na jednu stranu nabízí dost moderních technologií jako HDR, měkké stány a bloom efekt na objekty v dálce, na stranu druhou jsou mnohé textury skutečně ohavné (modely postav taktéž) a člověku začíná docházet, že je onen bloom, který všechno rozmaže, přítomen vlastně jen kvůli tomu, aby ty chyby skryl. Originálním řešením je možnost přepnout grafiku do komiksového zobrazení, jediný rozdíl je ale v tom, že se všechny hrany a kontury potáhnou světélkující bílou sítí. Kvůli nepřehlednosti je ale lepší zůstat u klasického zobrazení.

Aby toho nebylo málo, hra je ještě dost hardwarově náročná. Na mé sestavě Intel Core Duo s 2 GB RAMek a GeForce 8800 GTS jsem sice neměl žádné problémy, minimální požadavky však mluví za vše. S grafikou je pak spojen ještě jeden nepříjemný bug. U mně se to stalo na konci prvního, u jiných třetího levelu, podstatou ale je, že se vám představí černá obrazovka a dále s tím nehnete. Řešení se dají najít na fórech, nejčastěji je to kvůli bloomu, se kterým si některé karty nerozumí. Je ale také dost dobře možné, že je to kvůli ochraně proti kopírování, která je ve hře také (bože co chtějí chránit?) a nainstaluje vám do počítače nepříjemné ovladače, které nemám zrovna v lásce, jelikož mnohdy počítač dorážejí. Každopádně jedním z řešení je stáhnout si savegames a onen úsek jednoduše přeskočit (zde na stránce českého distributora).

Klady a zápory

Soundtrack
Pro neangličtináře kompletně v češtině

Ehm... všechno ostaní

280 Kč
Český dabing i titulky

Se zvukem je to stejná kaše. Zvuky prostředí nad průměr nevyplouvají a jediné, co bych mohl vypíchnout, je hudební podkres, který se ke hře docela hodí a příjemně provází vaše kroky. Jinak tu nehledejte nic z řady vybočujícího. Našince možná potěší český dabing a titulky, ale je to natolik trapně namluvené, že ani není o čem mluvit.

Jsem s dechem u konce a nenarazil jsem na jediný důvod, proč si Instinkt zahrát. Kromě toho, že je na cestě spousta podzimních hitů je to nudná, krátká a bugy přímo prošitá hra, na kterou zapomenete ještě dříve, než ji koupíte. Pal!