Pomeranče a jablka
V předcházejícím
článku jsme se podívali na nejrychlejší současné procesory pro počítače PC:
Pentium 4 2,2 GHz od Intelu a Athlon XP 2000+ od AMD. Jak je
tomu vždycky při jakémkoli porovnávání těchto dvou konkurentů, rozpředla se
v diskusním fóru debata příznivců a odpůrců obou značek. Jedni
obdivují, že Athlon XP je na stejné pracovní frekvenci výrazně rychlejší
než Pentium 4, jiní upřednostňují bezproblémovost řešení typu „čistý
Intel“. Celkem dobře to ale vystihl Tom Pabst výrokem, že se od sebe tyto dva
procesory liší „jako jablka od pomerančů“. Oba výrobci zvolili jinou cestu
a je těžké v této době odhadnout, která z nich se
v budoucích produktech ukáže jako lepší. Z jednoho úhlu pohledu vypadá
lépe Athlon XP, protože z nižší frekvence a starší výrobní technologie
dokáže vyždímat vyšší výkon než Pentium 4. Jenže příznivci AMD tuto
záležitost automaticky extrapolují do budoucna a předpokládají, že firma
bude schopna plynule, bezproblémově a brzy přejít z prakticky
vyčerpaného jádra Palomino na 0,13mikronový proces a ve svých nových
procesorech zachovat předcházející vynikající výkonovo-frekvenční poměr – což
nemusí být nutně pravda. Ať se nám intelovská „inflace megahertzů“ a věci
související líbí nebo ne, neměli bychom i při obdivu k efektivitě AMD
přehlížet fakt, že Intel si otevřel bezpečnou cestu k velmi vysokým
kmitočtům a firma AMD nemusí být (a podle mě ani nebude) nějaký čas
schopna Intel výkonově předstihnout. Můžeme to samozřejmě pohrdavě označit jako
vítězství hrubé síly nad promyšlenějším (?) designem, ale to, na co se zde
(a obecně v jakémkoli byznysu) hraje především, je cena, výkon
a jejich vzájemný poměr, nikoli krása řešení.
Jak to vidí oni sami
Po
úvodním zamyšlení jsem se chtěl tentokrát věnovat hodnocení minulého roku ústy
významných představitelů Intelu a AMD – není bez zajímavosti si přečíst,
posoudit a vzájemně zkonfrontovat některé jejich výroky, jak je přinesl
tchajwanský server Taipei Times.
Zpovídanými osobami byli Ben Anixter, viceprezident AMD pro externí
záležitosti, a Paul Otellini, generální ředitel Intel Architecture
Group.
Kdo získává a kdo
ztrácí
Anixter hned na úvod přišel s jedním z nejvýznamnějších
ukazatelů – tržním podílem – a na údajích analytické firmy Gartner
Dataquest ukázal, že 27 % stolních PC prodaných v USA ve třetím
čtvrtletí minulého roku obsahovalo procesor od AMD. Dále zdůraznil, že série
chystaných 64bitových procesorů s přídomkem Hammer, která má přímo
konkurovat intelovským procesorům Itanium, bude schopna provozovat
stávající 32bitové programy přímo, kdežto na Itaniu bude třeba použít speciální
emulační software, což bude samozřejmě mít zpomalující efekt. Podle Anixtera má
zkrátka jeho firma Intel přímo na mušce a je jeho „nejhorší noční
můrou“.
Otellini Anixterova tvrzení ovšem vůbec nepřijal a prohlásil, že je tomu právě naopak: podle něj tržní podíl Intelu nad AMD v minulém roce dokonce vzrostl! Výše zmíněnou studii firmy Dataquest, podle níž v roce 2001 klesl podíl Intelu z 82 na 75 %, nepovažuje za pravdivou: „Náš celkový podíl už dlouho začíná číslicí 8 a je tomu tak i nadále.“. Záměr AMD spouštět 64 i 32bitový kód nativně prostřednictvím jednoho čipu považuje Otellini za plýtvání časem a silikonem. Itanium je čistě 64bitový produkt zaměřený do vyšších počítačových sfér, a v této oblasti neexistují žádné běžné kancelářské aplikace, takže zpětná kompatibilita s 32bitovým softwarem není až tak důležitá. A mimoto je Intel ze své stávající architektury Pentia 4 schopen vyždímat frekvenci až 10 GHz, což mu dává ve 32bitové oblasti do budoucnosti dostatečný prostor.
Intel umí jít i trochu do
sebe :-)
Otellini překvapivě otevřeně připustil, že vazba Intelu na
firmu Rambus byla těžkou chybou (Anixter to posměšně označuje za „katastrofu“).
Otellini však dodává: „O čem je tenhle byznys? O přizpůsobení se trhu.
Zareagovali jsme na směr, kterým se trh vydal? Rozhodně ano.“ Protože Intel
kvůli smlouvám s Rambusem nemohl v rozumnou dobu přijít
s čipsetem podporujícím paměti DDR, zaplavil trh čipsetem i845
s podporou dnes již starého typu pamětí SDRAM PC133. Ten sice
v některých aplikacích výkonnost Pentia 4 poměrně dost degraduje, ale
umožnil vznik levných počítačů s Pentiem 4 na palubě, což byl
záměr a potřeba Intelu.
Závěrem k tomuto
článku...
...budiž jeho úvod :-). Těším se na vaše názory
v diskusním fóru.
Zdroje: Taipei Times, Tom’s Hardware Guide
