Intel versus AMD: jak to vidí oni

  • 489
Jaká je současnost a budoucnost procesorů od dvou hlavních protagonistů této branže, Intelu a AMD? Různé cesty a různé přístupy, které si tyto firmy zvolily, slibují zajímavé zážitky nám i jim. Přinášíme pohled na minulý rok očima jejich čelných představitelů a malé zamyšlení nad blízkými perspektivami výrobků obou společností.

Pomeranče a jablka
V předcházejícím článku jsme se podívali na nejrychlejší současné procesory pro počítače PC: Pentium 4 2,2 GHz od Intelu a Athlon XP 2000+ od AMD. Jak je tomu vždycky při jakémkoli porovnávání těchto dvou konkurentů, rozpředla se v diskusním fóru debata příznivců a odpůrců obou značek. Jedni obdivují, že Athlon XP je na stejné pracovní frekvenci výrazně rychlejší než Pentium 4, jiní upřednostňují bezproblémovost řešení typu „čistý Intel“. Celkem dobře to ale vystihl Tom Pabst výrokem, že se od sebe tyto dva procesory liší „jako jablka od pomerančů“. Oba výrobci zvolili jinou cestu a je těžké v této době odhadnout, která z nich se v budoucích produktech ukáže jako lepší. Z jednoho úhlu pohledu vypadá lépe Athlon XP, protože z nižší frekvence a starší výrobní technologie dokáže vyždímat vyšší výkon než Pentium 4. Jenže příznivci AMD tuto záležitost automaticky extrapolují do budoucna a předpokládají, že firma bude schopna plynule, bezproblémově a brzy přejít z prakticky vyčerpaného jádra Palomino na 0,13mikronový proces a ve svých nových procesorech zachovat předcházející vynikající výkonovo-frekvenční poměr – což nemusí být nutně pravda. Ať se nám intelovská „inflace megahertzů“ a věci související líbí nebo ne, neměli bychom i při obdivu k efektivitě AMD přehlížet fakt, že Intel si otevřel bezpečnou cestu k velmi vysokým kmitočtům a firma AMD nemusí být (a podle mě ani nebude) nějaký čas schopna Intel výkonově předstihnout. Můžeme to samozřejmě pohrdavě označit jako vítězství hrubé síly nad promyšlenějším (?) designem, ale to, na co se zde (a obecně v jakémkoli byznysu) hraje především, je cena, výkon a jejich vzájemný poměr, nikoli krása řešení.

W. J. Sanders III, prezident a výkonný ředitel AMD, držící paletu Athlonů XP

Jak to vidí oni sami
Po úvodním zamyšlení jsem se chtěl tentokrát věnovat hodnocení minulého roku ústy významných představitelů Intelu a AMD – není bez zajímavosti si přečíst, posoudit a vzájemně zkonfrontovat některé jejich výroky, jak je přinesl tchajwanský server Taipei Times. Zpovídanými osobami byli Ben Anixter, viceprezident AMD pro externí záležitosti, a Paul Otellini, generální ředitel Intel Architecture Group.

Kdo získává a kdo ztrácí
Anixter hned na úvod přišel s jedním z nejvýznamnějších ukazatelů – tržním podílem – a na údajích analytické firmy Gartner Dataquest ukázal, že 27 % stolních PC prodaných v USA ve třetím čtvrtletí minulého roku obsahovalo procesor od AMD. Dále zdůraznil, že série chystaných 64bitových procesorů s přídomkem Hammer, která má přímo konkurovat intelovským procesorům Itanium, bude schopna provozovat stávající 32bitové programy přímo, kdežto na Itaniu bude třeba použít speciální emulační software, což bude samozřejmě mít zpomalující efekt. Podle Anixtera má zkrátka jeho firma Intel přímo na mušce a je jeho „nejhorší noční můrou“.

Otellini Anixterova tvrzení ovšem vůbec nepřijal a prohlásil, že je tomu právě naopak: podle něj tržní podíl Intelu nad AMD v minulém roce dokonce vzrostl! Výše zmíněnou studii firmy Dataquest, podle níž v roce 2001 klesl podíl Intelu z 82 na 75 %, nepovažuje za pravdivou: „Náš celkový podíl už dlouho začíná číslicí 8 a je tomu tak i nadále.“. Záměr AMD spouštět 64 i 32bitový kód nativně prostřednictvím jednoho čipu považuje Otellini za plýtvání časem a silikonem. Itanium je čistě 64bitový produkt zaměřený do vyšších počítačových sfér, a v této oblasti neexistují žádné běžné kancelářské aplikace, takže zpětná kompatibilita s 32bitovým softwarem není až tak důležitá. A mimoto je Intel ze své stávající architektury Pentia 4 schopen vyždímat frekvenci až 10 GHz, což mu dává ve 32bitové oblasti do budoucnosti dostatečný prostor.

Intel umí jít i trochu do sebe :-)
Otellini překvapivě otevřeně připustil, že vazba Intelu na firmu Rambus byla těžkou chybou (Anixter to posměšně označuje za „katastrofu“). Otellini však dodává: „O čem je tenhle byznys? O přizpůsobení se trhu. Zareagovali jsme na směr, kterým se trh vydal? Rozhodně ano.“ Protože Intel kvůli smlouvám s Rambusem nemohl v rozumnou dobu přijít s čipsetem podporujícím paměti DDR, zaplavil trh čipsetem i845 s podporou dnes již starého typu pamětí SDRAM PC133. Ten sice v některých aplikacích výkonnost Pentia 4 poměrně dost degraduje, ale umožnil vznik levných počítačů s Pentiem 4 na palubě, což byl záměr a potřeba Intelu.

Závěrem k tomuto článku...
...budiž jeho úvod :-). Těším se na vaše názory v diskusním fóru.

Zdroje: Taipei Times, Tom’s Hardware Guide