"Kriket je anglická hra, kterou hrají dvě mužstva po jedenácti hráčích. Hraje se na házecí dráze dlouhé dvacet metrů. Na každém jejím konci stojí tři tyčky osmašedesát centimetrů vysoké a vzdálené dvacet centimetrů od sebe. Každé ty tři tyčky tvoří branku. Kriket se hraje pálkou a míčkem. Pálka je jako na jedné straně zploštělý kyj a nesmí být širší než deset a půl centimetru a delší než devadesát šest centimetrů. Míč je asi tak velký jako pomeranč, váží mezi sto padesáti pěti a sto šedesáti třemi gramy a povrch má z červené kůže. Kapitáni obou mužstev losují, aby rozhodli, která strana bude odbíjet jako první. Hra se zahájí tak, že dva hráči odbíjecí strany stojí s pálkami před oběma brankami. Druhé mužstvo útočí a devět jeho hráčů se rozestaví v poli. Zbývající dva jsou házeč a brankář a zaujmou místa za oběma brankami. Házeč pak hází míčem od své branky na druhou branku. Jestliže její tyčky srazí, je odbíječ vyražen. Odbíječ brání pálkou svou branku před míčem. Odrazí míč do pole a devět hráčů v poli se ho pak snaží chytit. Odbíječi se mezitím mohou pokusit vyměnit si přeběhem místa před brankami a získat tím body..."
Nezapomenutelná kriketová Iliada poručíka Goodbodyho z nesmrtelné knihy Patricka Ryana "Jak jsem vyhrál válku" a mlhavá vzpomínka na házení kriketovým míčkem ve školních hodinách tělesné výchovy byly donedávna mými jedinými zkušenostmi s podivnou hrou zvanou kriket. Leč člověk míní - šéfredaktor mění, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a hry, které nikdo jiný nechce hrát, natož recenzovat, se nevyhýbají ani žánru sportovních simulací. Jednou z nich je i výtvor firmy Head Games, International Cricket Challenge, distribuovaný pod křídly Activisionu.
Britské impérium přineslo světu mnoho zajímavých, více či méně užitečných věcí. Namátkou můžeme jmenovat třeba úctu k tradicím, suchý anglický humor nebo (v neposlední řadě) whisky. Na druhou stranu jsou Britové národem veskrze podivným a pro cizince nepochopitelným. Co taky očekávat od lidí, kteří dokáží tak lahodný nápoj, jakým bezesporu čaj je, změnit přidáním smetany v nechutnou břečku prostou jakékoliv chuti a výsledek povýšit na svůj národní nápoj nebo považovat za sváteční lahůdku věc natolik odpornou, jako je lojový pudink (zapomeňte na doktora Oetkera nebo babiččino 
Monte - já jsem pravý anglický pudding jednou jedl a řadím tento zážitek mezi jednu ze svých nejúděsnějších gastronomických nočních můr). Nejinak je tomu i v oblasti sportovní. Britové sice dali světu fotbal nebo golf, ale na druhou stranu byli schopni vymyslet takové zvrácenosti jako je pozemní hokej, pólo nebo právě již výše zmiňovaný kriket. Nikdy jsem nedokázal pochopit, co může být zábavného na sportu, ve kterém je smyslem hry napálit hozený míček a běžet jako pako dokola, a oblibu baseballu v Americe (jakož i u jedné nejmenované party, pohybující se na tuzemské herní scéně) chápu jako další neklamnou známku úpadku (v obou případech). A teď si představte baseball zkřížený s gorodkami a s rituálním baletem. Podivnost? Nikoliv, pánové (a dámy) - to je KRIKET!!!
Ale zanechme ironie (ironie??? :o)) - poddaných královny Alžběty (alespoň formálních) je na světě ještě dost na to, aby firmě Activision stálo za to ztvárnit jim jejich národní sport do podoby počítačové hry. A co vás tedy čeká a nemine, pokud nedáte na varování zkušenějších a přece jen se rozhodnete si International Cricket Challenge zahrát?
Po podivně rozmazaném intru (můj první dojem byl úlek a zděšení, že moje těžce zkoušená stařenka Riva odešla definitivně do věčných lovišť - teprve vyzkoušením hry na kamarádově počítači jsem pochopil, že je to asi umělecký záměr autorů) se ocitneme v menu. Tady si vybereme typ hry (samotná hra nebo turnaj, případně do kolika bodů chceme hrát) a mužstvo, které chceme reprezentovat. Na výběr je celkem osm týmů - Anglie, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika, Indie, Pákistán, Srí Lanka a Západní Indie (zřejmě světová špička - vidno, ve kterých zemích se těší kriket oblibě). Zda jsou jména hráčů skutečná, nedokážu posoudit (sestavy reprezentačních kriketových týmů uvedených zemí se mi nepodařilo zjistit), každopádně znějí autenticky. Rovněž si můžete vybrat jeden z osmi (autentických? - viz hráči) stadiónů, na kterých se bude hrát. No a pak už jen stiskem volby Start zahájíme hru.
Pokud jsem do tohoto okamžiku studoval ICCH s lehce pobaveným úsměvem, samotná hra mi jej brzy zmrazila na rtech. Autoři zřejmě automaticky předpokládají u hráčů znalost pravidel kriketu a proto nepovažovali za nutné 
zapracovat do hry nějaký tutorial, který by průměrnému Středoevropanovi (jehož znalosti v dané oblasti čítají pouze již na začátku zmíněnou lekci poručíka Goodbodyho) vysvětlil, o co tady go. A když už nakonec pochopíte, co se po vás vlastně chce, totálně vás znechutí způsob, jak toho máte dosáhnout. Jinými slovy, ovládání (šipky pro směr a dvě klávesy pro akci) je více než nepraktické - jestli něco nemám rád, pak je to, když stisk a držení klávesy vyvolají nějakou činnost a puštění téže klávesy pak činnost jinou. Hru je možné ovládat i myší, ale to doporučuji jen vysloveným masochistům. To celé je provedeno ve vysloveně nepěkné grafice, která vám připomene doby strávené u fotbalu FIFA 98 (to není překlep!) a doprovázeno nudnými hláškami, které anglicky nevzrušeným hlasem sem tam utrousí komentátor.
S poručíkem Goodbodym jsem tuto recenzi zahájil, s ním ji také skončím: "Nikdo se nemusí bát," prohlásil tlumočník Spiros, "ať si partyzáni z ELAS přijdou! Promluvíme si s nimi. Ještě rádi se vrátí zpátky do hor. Pan poručík Goodbody jim poví, co je kri-ket." A já mohu jen dodat - a pokud jim to nebude stačit, přinutí je zahrát si International Cricket Challenge.
| International Cricket Challenge | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
