Nevím jak vy, ale já vždycky byl fanouškem spíše fotbalu v reálném životě. Jít si opravdu zakopat anebo se podívat na nějaký pořádný fotbalový mač mi vždycky dávalo více, než hrát hru s touhle tématikou. Problém byl vždy v tom, že simulace fotbalového utkání je věc nadmíru složitá. Naprogramovat hru, která přesně kopíruje pohyby hráčů, respektuje fyziku fotbalového míče a v neposlední řadě též vládne dobrou umělou inteligencí hráčů v případě, kdy je neřídíte, je zkrátka obtížný úkol. Už proto jsem v podstatě od dob Sensible Socceru nehrál vyloženě dobrou fotbalovou hru. Ano jistěže - Sensible Soccer se v komplexnosti dnešním hrám naprosto nevyrovná, ale naštěstí měl v sobě obrovský náboj zábavy. A to právě současným fotbalům schází. Možná je to námi hráči, protože hledáme ve hře spoustu chyb a chceme, aby se to celé blížilo co nejvíce realitě. Zatímco v dobách Sensible Socceru jsme u her hledali pouze zábavu.
Nechme už ale toho filosofování a podívejme se na samotnou hru. Dnešním soutěžícím o post nejlepšího fotbalového titulu současnosti je International Superstar Soccer 2 (dále jen ISS2) od Konami. Trochu mne mrzí, že nemohu uvést srovnání s dílem prvním, protože jsem se s ním nikdy nesetkal.
ISS2 nabízí do začátku klasické intro, které mne ale příliš nenadchlo. Je vidět, že zde si vývojáři moc práce nedali. Barevné siluety hráčů pohybující se na zeleném podkladu opravdu nejsou nějaká úchvatná záležitost. Samotné menu je na tom již trochu lépe. K dispozici máte klasický výběr, který najdete u jakékoliv fotbalové hry. Od tréninku až po výběr šampionátu. Největší síla je pochopitelně v multiplayeru a proto přejděme rovnou k přátelským utkáním (friendly match). Na výběr máte pouze národní týmy. Trochu mne zklamalo, že si nemůžete vybírat i z týmů všech možných lig jako třeba ve FIFA Soccer. Dále mne zarazilo, že licenci na skutečná jména hráčů mají autoři například u polského nároďáku, ale u českého reprezentačního výběru narazíte na patvary jako Moller, Rositeky, Srenceku nebo Nice : ). Další podivnost je, že většina známějších národních celků má jména správně, ale třeba u Brazílie se reálných jmen fotbalistů nedočkáte. Tyto neduhy se ovšem dají přejít, jde přeci především o hratelnost. Po výběru státu, za který budete hrát, se vám nabídne menu, kde si můžete vybrat nastavení zápasu, jeho obtížnost, stadion apod. U jednoho stadionu jsem se málem zbláznil z nepřetržité a podivné hudby linoucí se z ochozů, která se neustále opakuje. Bohužel si už nepamatuji, kdeže to bylo, abych vás eventuálně varoval. Nyní se podívejme na hřiště.
Ze začátku jsem byl poněkud zmatený. Hráči většinou přihrávali tam, kam jsem nechtěl a v manuálu nepsali nic o tom, jak se dělají nějaké složitější finty. Postupně jsem zjistil, že k tomu účelu poslouží kombinace tlačítek X + A nebo B + A. Kombinace však přinejmenším nešťastná, neboť hráč má velice často tendenci místo určené finty míč buď přihrát, dát vysoký pas anebo prostě vystřelit. Jak jsem se již zmínil, v manuálu není o tomto tlačítkovém kombu ani ťuk. Zprvu jsem byl také zmaten ze systému bránění, pročež dal soupeř většinou svých gólů zběsilým během přes polovinu hřiště. Naštěstí jsem poměrně brzo přišel na alternativu automatického bránění pomocí tlačítka B. Takže hra již od počátku musí vypadat tak, že při bránění držíte neustále tlačítko B. Proč však autoři neimplementovali automatické bránění rovnou do hry bez nutnosti mít neustále aktivované tlačítko na ovladači mi tedy není jasné. Bránění tedy s pomocí jednoho tlačítka v podstatě přenecháme počítači a soustředíme se na vlastní útok na polovině protivníka. Zde se situace jeví již poněkud zajímavější. Jelikož na druhé straně již delší dobu brání počítač, tak vám nejspíš neprojde přímý tah na branku, ale musíte zapojit veškeré vaše síly pro kombinační hru. K dispozici máte vysoký pas, přihrávku do běhu, přihrávku na jeden dotek, na jeden dotek + do běhu a klasickou hledanou přihrávku, kdy se hráč nadobro zastaví a čeká, až k němu míč dojde. Samotná střela na branku je záležitostí délky stisku tlačítka B. Podle toho, jak dlouho jej držíte, totiž hráč střílí buď nahoru nebo po zemi. Po zkušenostech s FIFA mne tento fakt poměrně mátl, ale po delším čase jsem si na to zvykl a dnes bych tento systém asi za jiný neměnil. Samozřejmostí je také zrychlování hráče pomocí tlačítka R. Stejně jako FIFA Soccer má však i ISS2 chyby na kritických místech. Rohové kopy jsou poměrně loterií a vy nemáte prakticky žádnou možnost ovlivnit, zda vám protivník nevstřelí gól hlavou. Při přímých kopech z určitých míst je lepší dát přihrávku po zemi. Počítačem dirigovaná obrana tak nestačí zareagovat (pokrývání hráčů v podstatě nefunguje) a vám se otevře cesta k otevřené brance a tudíž nevyhnutelný gól. Též jsem si povšimnul, že na můj vkus až příliš často padají tyčky a břevna. Ze začátku jsem se domníval, že hrajeme poměrně dramatický zápas (padlo šest tyček), ale po pár utkáních jsem zjistil, že alespoň bez 3-4 nastřelených brankových konstrukcí by zápas v ISS2 vůbec neproběhl. Škoda takového mrhání.
Kapitolou sama pro sebe by mohl být i gólman ve hře. Nemůžu bohužel na jeho adresu říci nic jiného, než že je to prostě a jasně nešika. Nelze se na něj vůbec spoléhat. Kolikrát se stane, že ochránce svatyně vyběhne k míči a zachytí jej, nicméně setrvačností se s ním dostane mimo velké vápno, pročež jej prostě upustí protivníkovi na kopačky : ). Jindy si míč nechá fatálně proklouznout za záda a dostanete mimořádně laciný gól. Občas vyběhne pro balón mimo pokutové území a pokouší se o zpracování. Jelikož reakce hráčů v této hře jsou poněkud zpomalené a u gólmana jakbysmet, tak o míč briskně přichází a vy opět dostáváte trapný gól. Další krásná situace je, když střílíte z nemožného úhlu a brankář si střelu sám srazí do sítě … hrůza a běs. Nic proti takovýmto hloupostem obyčejně nemám, ale v ISS2 padne minimálně jeden až dva góly na zápas takhle podivným způsobem. Pamatuji si ještě na jednu naprostou kuriozitu – dostal jsem naprosto regulérní gól, hráč se začal radovat, ale ouha, komentátor suše prohlásil „jak jen mohl toto minout“ a gól prostě nějak nebyl : ). Tohle se mi naštěstí stalo jen jednou - jinak už bych hodně pochyboval o kvalitách hry. Hry, která je jinak poměrně slušnou zábavou a doslova „dobře odsejpá“. Simulace zde však poněkud ustupuje Arcade stylu hraní a to je myslím škoda.
Grafika se nijak nevymyká normálu a je na dnešní standardy dobrá. Hráči jsou hezky rozpohybovaní a jejich běh - na rozdíl od FIFA Soccer, kde fotbalisté jakoby na trávníku spíše bruslili, vypadá poměrně realisticky. Tribuny a diváci jsou též na slušné úrovni, ale myslím, že tu pořád ještě autoři měli co vylepšovat. Obličeje hráčů jsou však takové obyčejně vypadající a nedají se srovnat s konkurencí ve zde několikrát citovaném FIFA Soccer.
Poměrně důležitou součástí každé sportovní hry je její ozvučení. Zvuky při doteku balónu, při nárazech a faulech jsou slušně zpracované. Stejně je to i s ozvučením publika a jejich chorálů (i když někdy přeci jenom trochu stereotypní). Komentátoři jsou ovšem často úplně vedle a jejich hlášky se opakují jak na běžícím pásu. Zde u mne vyhrává jednoznačně FIFA.
Na závěr bych chtěl tuto hru navzdory jejím chybám doporučit každému, kdo vlastní GameCube a chce rychle nějakou sportovní záležitost. S ISS2 totiž zažijete více legrace než frustrace z jejích chyb a o tom již bohužel dnešní fotbalové hry jsou. Já osobně u ISS2 strávil nejedno odpoledne (ehm, tak asi dva týdny : )), takže to asi o něčem vypovídá.
| ISS 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
