Co všechno se mohlo stát, kdyby se dějiny ubíraly jen trošku jiným směrem... Co kdyby se třeba Napoleon rozhodl, že je mu na Korsice dobře a že pověsí vojenské řemeslo na hřebík? Co kdyby se Einstein vybodl na fyziku a věnoval se houslím? A co teprve, kdyby se jistý malíř pokojů dál věnoval tomu, co uměl nejlépe, a nefušoval do politiky... Inu, alternativní historie, to je nádhera. Můžete si v ní představit naprosto všechno. A vývojáři ze společnosti 4X Studio se rozhodli, že první světová válka neskončí roku 1918, ale pokračovala bez přestávky celých padesát let. Inu, to už je trošku silná káva. Ale jako námět pro hru to není špatné.
Supermany nepotřebujeme
Iron Storm je na první pohled (ale jen na ten první) běžná akční hra s válečnou tématikou. Ocitáte se v roli spojeneckého vojáka, který musí proniknout za nepřátelskou rusko-mongolsko-německou linii a splnit úkol životní důležitosti – získat plány zbraně, která by mohla rozhodnout celou válku. Bohužel ve váš neprospěch. Tak vzhůru do toho…
Jakmile získáte kontrolu nad svou postavou, všimnete si něčeho zvláštního. Vaše zbraně neodpovídají ničemu, co znáte z jiných titulů nebo ze skutečnosti, a ačkoliv probíháte zákopy jako v první světové válce (žádné úzké provizorní strouhy, pěkně široké opevněné cesty s bunkry a podobně), nad hlavami vám burácejí ultramoderní bitevní vrtulníky. Inu, ve válce jde technologický vývoj trošku jiným směrem než v dobách míru. Právě v hrátkách s tím, „jak by to vypadalo kdyby…“ spočívá největší síla Iron Stormu. Dodává mu to nebývalou atmosféru, která je ještě umocněna skutečností, že jste evidentně jenom jedním kolečkem obrovského stroje, ne mašinou na zabíjení jako agent Blazkowitz (nic proti němu, v Return to Castle Wolfenstein provedl záslužný kus práce).
Pejsek, kočička a dort
Hra obsahuje jen minimum animovaných sekvencí, ale to nijak nebrání rozvíjení příběhu. Na to, že tvůrci pracovali vlastně jen se skriptovými enginovými situacemi, odvedli poměrně slušný kus práce. 
Dokonce se jim podařilo do děje propašovat několik zásadních zvratů, jež vám dají hodně do těla. Ale o tom až později.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že šest misí je na akční hru hodně málo, není tomu tak. Jsou pekelně dlouhé a zabere vám hezkou řádku hodin, než je všechny dokončíte. Představují spíš samostatné epizody, protože jsou velice rozsáhlé a každá je zpracovaná trošku jiným způsobem. Nejedná se jen o výběr prostředí, i když i ta se od sebe výrazně liší. Zákopy, rozbombardované město, vědecká základna, obrněný vlak – co mise, to změna. Důležitější však je, že v každé kapitole musíte hrát úplně jiným způsobem. Zpočátku vám budou dělat starosti odstřelovači, kteří si na vás smlsnou hned, jak vystrčíte nos ze zákopů. Následují klasické přestřelky ve stylu „kdo má rychlejší spoušť“ a hodinové, nervy drásající plížení vědeckým komplexem, kdy jediný poplach znamená vaši smrt. A tak to pokračuje až do konce. Jste-li tedy zvyklí, že si na začátku hry ozkoušíte, jaký je ideální způsob postupu úrovní, a budete se jej držet až do konce, v případě Iron Stormu na to zapomeňte. 
Zde se totiž snoubí snad všechny známé akční styly. Občas sice zdejší všehochuť připomíná legendární cukrářský pokus pejska a kočičky, ale v zásadě to dopadlo dobře. Hra má totiž díky tomu ten správný náboj až do konce poslední kapitoly.
Nehraj na mě hlupáka!
Dalším obrovským kladem Iron Stormu je zpracování umělé inteligence (vašich protihráčů, pochopitelně; životnost vašich příležitostných spojenců se počítá na desítky vteřin). Pochopitelně, že má své menší chybky, ale v zásadě je na velice vysoké úrovni. Vojáci zaklekávají, aby měli lepší mušku, když je trefíte, utíkají se schovat nebo alespoň popoběhnou kousek vedle (vědí, že máte zamířeno), přivolávají si posily a podobně. Nepodaří se vám je ani vylákat na granát – všimnou si jej a rozprchnou se do stran, aby jim střepiny nic neudělaly. A také s oblibou děláte onen známý fígl, že se nepřátelům ukážete, zaběhnete zpátky za roh a v podřepu si na ně počkáte? Tak to vám v Iron Stormu moc nevyjde. Protivníci totiž tuto fintu dobře znají, a tak vám v ústrety místo vojáků poletí granát, jenž se odrazí od stěny a sympaticky vám přistane rovnou do klína. Kdepak, vaši soupeři jsou čímani a abyste je doběhli, budete muset být trošku mazanější. 
Jen tak mimochodem – Iron Storm je co se týče používání granátů jedním z nejpropracovanějších titulů, který jste kdy měli možnost hrát.
Samostatnou kapitolou jsou pak odstřelovači. Je jich požehnaně, jsou nebezpeční a jsou neviditelní. Jen málokdy se vám stane, že by odstřelovač stál na nekrytém místě a čekal, až jej zastřelíte. Kdepak. Leží za hromadou kamení, v rozvalinách domu, v pootevřeném podkrovním okně – prostě tam, kde si jej jen tak nevšimnete. Vidíte jen helmu a kus hlavně, on vás přitom má jako na dlani. Často přitom stačí jediná rána – lup – a je po vás. Při běžném nastavení obtížnosti platí headshoty pro obě bojující strany... Pocit, když běžíte liduprázdnou ulicí a najednou na zdi uvidíte červenou tečku laserového zaměřovače, nepatří zrovna mezi ty nejpříjemnější.
Dokolečka dokola
Iron Storm tak nepatří zrovna mezi nejjednodušší akční hry. Můžete si sice vybrat mezi třemi stupni obtížnosti, ale už ona prostřední, kterou sami výrobci doporučují každému, kdo není na poli tohoto žánru nováčkem, vám dá 
pěkně do těla. Není to ale tím, že by nepřátel bylo příliš mnoho nebo že by byli příliš nebezpeční. Problém je spíš v situacích, které pro vás připravili scénáristé. Několik kapitol začínáte kompletně beze zbraní a jednu téměř celou proběhnete pouze s nožem a nesmíte spustit poplach. Není to žádná procházka rajskou zahradou.
Mise jsou navíc poměrně nelineární a spletité (s výjimkou vlaku, pochopitelně), takže často pobíháte tam a zpět a snažíte se zjistit, jak se sakra dostat dál přes ten tank / odstřelovače / minu / poplašný systém. Nakonec pak zjistíte, že to je jednoduché – jen nesmíte přehlédnout onu malou odbočku kousek od začátku mapy, malá dvířka na ochozu nebo tlačítko v kontrolní místnosti. Než na to ale přijdete, oběhnete si celou lokaci pěkně pětkrát dokola (ano, k valné většině míst zde vždy vede několik cest).
Ale tohle se nedělá
Už tak vysokou obtížnost zvedná ještě několik drobných, zato však velice nepříjemných chybek. Běda vám, jestli se odkloníte od linie, kterou vám načrtli vývojáři. Někteří vojáci jsou například ke všem druhům útoků imunní, působí na ně jen odstřelovačka z dálky. Pokud je obejdete a vtrhnete jim do zad, není vám to nic platné – můžete do nich klidně vystřílet celý zásobník a ani to s nimi nehne.
Navíc podvádějí. Když spustíte poplach, běží přímo k vám. Nehledají vás, neutíkají předem určenou trasou. Ne. Ze svého výchozího bodu míří přesně na místo, kde se právě nacházíte. To není zrovna košer.
Svého dílu se dočkala i stabilita enginu. Například pokusit se změnit nastavení ovládání, když máte myš nebo klávesnici připojenou před USB port, je čiré bláznovství. Vydaný patch naštěstí většinu problémů řeší (a česká verze by jej měla mít již zakomponovaný v sobě), ale i tak vám hra čas od času zamrzne, nebo vám dokonce občas spadne do operačního systému. Takže pokud vás nepřinutí často si ukládat pozice ani vysoká obtížnost hry, nestabilita programu by rozhodně měla.
Válka s nimi zamávala
Vývojáři z 4X Studio se rozhodli vybudovat Iron Storm na enginu vlastní výroby, což s sebou přineslo jak pár příjemných věcí, tak i několik nežádoucích vedlejších účinků. Jednoho kladu a jednoho záporu si všimnete hned na první pohled: můžete se libovolně přepínat mezi first-person a third-person perspektivou, což je dobře, a postavy vypadají jak z nepodařeného komiksu, což už tak dobré není. I když to je možná tím, že válka se na lidech opravdu podepíše...
O (ne)stabilitě již byla řeč, tu ale zase vyvažují opravdu podařené textury a množství detailů, na něž narazíte. Příjemný zážitek z řemeslně dobře zpracovaných animací zase poněkud kazí skutečnost, že těla padlých protivníků pomalu mizí. Ne, že by se rozplývala. Prostě pomalu zajíždějí do země. V rozbahněných zákopech to lze ještě pochopit, ale ve vlaku? Nemluvě o tom, že v některých případech vypadá geometrie předmětů – ehm – podivně. Ale na to si časem zvyknete.
Ve více lidech to je lepší. Nebo ne?
Iron Stormu pochopitelně nechybí ani multiplayer. Nabízí čtyři základní módy – deathmatch, týmový deathmatch, Capture the Flag a Capture the Isolation Case (obdoba CTF). Bohužel hra nepodporuje boty, takže jste omezeni na internetová klání (ty jsou ale stejně lepší, takže to až tak nevadí...). Atraktivita zdejšího multiplayeru ale nedosahuje kvalit Medal of Honor: Allied Assault, Counter-Striku nebo Return to Castle Wolfenstein, takže těžko najdete větší skupinu lidí ochotných si s vámi zahrát.
Multiplayer však není hlavním lákadlem Iron Stormu – tím je singleplayer. A ten se rozhodně povedl. Pokud patříte mezi protřelé hráče a myslíte si, že vás jen tak nějaká 3D akce nepřekvapí, zkuste si tenhle titul. Neotřelé zpracování a originální design misí si vás určitě získají.
| Iron Storm | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
