Fotbal je jednoduchá, přímočará hra s jasným cílem a přesně nalajnovanými pravidly, kecajícím prostředkům do toho, jak jej dosáhnout. Monolog pravidel není nikterak sáhodlouhý, obsažný či komplikovaný, v konečném důsledku však efektivně dělá z fotbalu onu úžasně jednoduchou a snadno pochopitelnou hru. Na první pohled. Pravidla totiž nejen svazují a omezují, ale zároveň vytváří a osvobozují, v čehož důsledku tak v jejich rámci existuje oáza volnosti, která v našem případě dělá z jednoduché a ve vztahu k cíli přímočaré hry hru v podstatě nekonečně variabilní a proměnlivou. Právě ten pravidly nalajnovaný plácek volnosti je totiž to, co dělá fotbal fotbalem. Ve skutečnosti. V té virtuální je to ovšem kámen úrazu drtivé většiny fotbalových produktů, jejichž tvůrci tohle buď nechápou, nebo to nejsou schopni věrohodně okopírovat a nebo kopírují pouze něco bez ohledu na celek. Výsledek v podobě titulů, plných omezených možností a děsivě stereotypních schematických akcí prováděných hráči s často zcela neuvěřitelnými schopnostmi je pak nasnadě. Kouzlo fotbalu je tak logicky zdegenerováno na trávu, balón a střílení gólů, což je pro řadu vývojářů alfou a omegou uvedeného sportu, tak proč to patřičně neusnadnit. Vše ostatní zůstává zapomenuto a kreativita ve hře samotné spolu s variabilitou tak mají pod nohama klacek o nějž nelze nezakopnout a nezlámat si hnáty. A protože sebelepší ohoz a prezentace z chromého fotbalovou star první velikosti neudělají, platíme zpravidla mastné vstupné jenom proto, abychom na svých virtuálních trávnících shlédli zakopávanou někde na úrovni divizních soutěží. Naštěstí pravidla potřebují výjimky. Série ISS Pro je bez diskuse jedna z nich. Největší a nejvýznamnější.
ISS Pro, Playstation-začátek.
Píše se rok 1997, virtuálnímu fotbalovému světu vládne populární FIFA od EA, hrající účelově na efekt a pro góluchtivé publikum. Tu a tam ji na jejím vlastním hřišti zvládne přehrát nápaditější a komplexnější Actua Soccer od Gremlinů, nicméně za vydatné podpory nekriticky skandujících mas v konečném důsledku není ani Actua Soccer konkurencí. Jednoduché intuitivní ovládání, parádičky, super ohoz a prezentace v konečném důsledku znamenají fajnovou zábavičku, vydatně ochucenou kořením fotbalu. Jednoduchost, akčnost, góly. Co víc chtít? Tohle je přece fotbal, ne? Fanouškové nesmrtelného Sensible Socceru (potažmo SWOSu) sice křičí něco o realismu, taktice či umu, ale oslavné chorály davu nejsou s to narušit. Vydává padající strom zvuk, když jej nikdo neslyší? Start ISS Pro, jenž přišel jako blesk z čistého nebe, možná s definitivní platností vyřešil jednu z nejčetnějších otázek řady filozofických disputací. Vydává! Jak jinak by mohly být tak dokonale vyslyšeny všechny ty neslyšitelné hlasy volající po realismu? Prostě a jednoduše "vydává". A pořádný, díky čemuž se mohl začít hrát na virtuálních trávnících opět pořádný fotbal. Moderní fotbal. Jak blízko se totiž vývojářům z Konami podařilo hned napoprvé přiblížit skutečnosti, to prostě nemělo ve svém čase obdoby.
Snad poprvé se stal fotbal skutečně týmovou hrou, kde k úspěchu bylo zapotřebí zvládat všechny fáze hry; od obranné činnosti, přes hru ve středu hřiště až po útok. Při něm pak bylo konečně klíčové především vypracovávání si šancí, které dostalo díky zavedení přihrávky do uličky zcela nový rozměr. Což bylo dále umocněno faktem, že vstřelení gólu nebylo otázkou pouhého stisku příslušného tlačítka, ale především umu a zkušeností s tím, jak silně a kam a z jakého místa vystřelíte. Střely sice byly poloautomaticky stáčeny na bránu, ale kam a jak jste je
umístili bylo konečně jen a pouze na vás, díky čemuž bylo skórování nesrovnatelně různorodější než u konkurenčních titulů a virtuální plácek svobody konečně začal svým rozsahem alespoň v tomto bodě napodobovat ten skutečný. Nicméně slovo alespoň není zase tak zcela na místě, protože i díky důrazu na hru v ostatních fázích pak ISS Pro připomínalo skutečný fotbal více než cokoliv před ním. Čestného jmenování za zásluhy dosažení tohoto výsledku si bezesporu zaslouží
i realistické zachycení fyziky pohybu míče i hráčů, kteroužto skutečnost ovládání patřičně interpretovalo. Žádné lepivé "fifovské" kopačky, ale pěkné pokopávání si míče před sebou, žádné krkolomné parádičky (resp. žádné parádičky), ale kombinace. Žádné 100% čisté skluzy odkudkoliv, ale dobrá poziční hra. Všechno dohromady pak znamenalo zpočátku dosti vysokou obtížnost, díky které si sice nešlo k této hře sednout a začít se ihned bavit, ale v konečném důsledku rovněž vysokou komplexnost, věrohodnost a především neuvěřitelně intenzivní pocit uspokojení z každé povedené akce, z každého vstřeleného gólu, což bylo něco, o čem si veškerá konkurence (snad kromě Sensiblu) mohla nechat leda tak zdát. A i o emocích je fotbal.
Výkon na debutanta bezesporu neuvěřitelný a to i navzdory několika poměrně nepříjemným minelám. Nereálná jména hráčů, mizerná prezentace a absence oficiálních soutěží sice nebyly ani společnými silami s to jakkoliv poškodit hratelnost (na prodejnost hry však měly bohužel vliv nezanedbatelný), což už ovšem neplatí o zcela minimálních rozdílech mezi AI ovládanými týmy a potažmo nic moc AI celkově, protože její hra byla časem příliš okatě stereotypní a tudíž jasně čitelná. AI brankářů rovněž měla několik pochybení, díky nimž bylo možné s trochou praxe z určitých míst vždy skórovat (střela k bližší tyči z malého vápna či po kličce gólmanovi), což bylo i zásluhou ještě poměrně dosti usnadněného míření střel. Toto bylo v porovnání s dalšími díly - stejně jako přihrávky a jejich zpracovávání – sice ještě poměrně jednoduché, nicméně stále daleko blíže realitě než zbytek virtuálního fotbalového světa. Dokonalost je navíc proklatě vysoko posazená laťka, která se napoprvé přeskočit nedá (pokud vůbec) a ostatně po ní nikdo nevolal. Věrohodné zachycení kouzla skutečného fotbalu bylo prozatím na pořadu dne a toho jsme se taky konečně dočkali (ve velmi důstojném vizuálním zpracování, pokud to musíte vědět).
ISS Pro 98, Playstation-obhajoba.
Během té zhruba rok a půl trvající pauzy naordinovali trenéři z Konami svému svěřenci tvrdý trénink a zákaz spaní na vavřínech; kýžená meta byla pořád ještě daleko. Konkurence navíc přeřadila a několika nebezpečnými protiútoky naznačila, že slovo konkurence by mohlo být i na místě. Především pro diváky hrající FIFA dosáhla roku 1998 v rámci svého arkádového pojetí výkonnostního vrcholu a jak World Cup 98 tak i FIFA 99 zabodovali. Actua Soccer 2 zkusil do své hry zabudovat některé prvky moderního fotbalu, ražené ISS Pro a skoro mu to vyšlo; výsledek byl sice poněkud rozpačitý, ale výborná prezentace a "Alan Shearer marketing" udělali své (především na ostrovech). Svou troškou do mlýna přispěl i poměrně zdařilý a relativně inovativní Golden Goal od Z-Axisu (Three Lions chcete-li). Šampión od Konami tak nejenže čelil učenlivé konkurenci, ale čelil ji na nečekaně mnoha frontách. Trénink, vycházející z osvědčeného pojetí hry, ovšem přinesl kýžené ovoce a Konami svým titulem ISS Pro 98 přešlo z obrany do smrtícího protiútoku. Výsledek je nasnadě.
Konami se narozdíl od konkurence vykašlali na přidávání nějakých superkliček (potažmo nových pohybů vůbec), odmítli investovat do licencí, prezentace či pořádných komentátorů a namísto toho investovali veškerou svou energii do prohloubení realisticky pojaté hratelnosti. Jednotliví hráči pak dostali podle svých skutečných vzorů do vínku několik schopností (rychlost, výskok, přihrávky, obratnost, střelba...), jejichž úroveň se u některých (především rychlost a obratnost) promítala čitelně do ovládání. Výrazně stoupl počet předdefinovaných rozestavení a zcela nově přibyla řada taktických možností (vysouvání a stahování hráčů, plus několik nastavitelných strategií majících vliv na poziční hru týmu), pomocí nichž bylo možné prostým stiskem
příslušného tlačítka během utkání přímo ovlivňovat koncepci hry vašeho týmu. Efektivního využití se konečně dočkaly i centrované míče (v předchozím díle prakticky nešlo hrát na brejky), což bylo i zásluhou podstatně zlepšené a polidštěné AI konzolí ovládaných hráčů. Výsledkem těchto zdánlivě drobných změn bylo podstatné zvětšení virtuálního plácku svobody, znamenající flexibilnější a rozmanitější hratelnost, tudíž pozitivní posun vpřed k metě realismu.
Přes zmiňované nezanedbatelné zlepšení AI se však nepodařilo odstranit neduh prvního dílu v podobě takřka nulových výkonnostních rozdílů mezi týmy pod její taktovkou. Ono sice už v devadesátém osmém (i dlouho před ním samozřejmě) platilo alibistické rčení "není slabých soupeřů" (památná porážka ČR s Lucemburskem je vcelku dobrým příkladem), ale v momentě, kdy Japonsko hraje pomalu stejně dobře jako Brazílie, není nepochybně něco úplně v pořádku. Brankáři taktéž měli asi dvě hodně slabá místa (byť tady k pozitivnímu posunu došlo) a z rohu bylo možné provést jednu skoro 100% úspěšnou nacvičenou "prasečinku". Ale proč se snižovat ke stereotypům, když bylo tolik místa pro kreativitu (no i když - pokud teče do bot...). O mizerné prezentaci už byla řeč, opětovně vymyšlených jménech hráčů také (šlo je ale jednoduše přepsat v editoru), k úplnosti zbývá třeba dodat, že ozvučení hry bylo dosti otřesné (nikoliv ovšem grafické zpracování) a komentář na to nebyl o moc lépe. Nicméně ani těchhle pár poměrně nepříjemných chyb v rozehrávce nezachránilo veškerou konkurenci od debaklu a při konečném hodnocení je tak šlo v klidu přehlédnout. ISS Pro 98 potvrdil roli favorita a byl kritiky jednohlasně pasován na nejlepšího.
A už zítra se podíváme do vitríny made in Sony na další kapitoly této pověstné fotbalové série…
