Jackass: The Game – virtuální šílenost

Dělat ptákoviny nad kterými zůstává rozum stát a být díky tomu hvězdou? Jde to, jde to. Cenou za to jsou modřiny a nějaká ta zlomenina, ale co pro slávu neudělat.

Jackass: The Game

Všichni je známe. Nebo alespoň většina z nás zná partičku, která na MTV předvádí takové kousky, že se u nich občas tají dech nebo se bouří žaludeční šťávy. Jasně, že jde o skupinu, která si říká Jackass. Skupina dost praštěných kluků, kteří provedou cokoliv a nic pro ně není dost nebezpečné ani nechutné. Z jejich pořadu, ve kterém můžeme očekávat cokoliv (od soutěže v pojídání vajec, kde se ocení hlavně to, kdo toho nejvíce vydáví, až po nárazy kladivem do mužské chlouby) se za pár let jeho existence stala kultovní záležitost. Dokonce vznikly i dva filmy, které vydělaly velmi slušné peníze (Jackass: The Movie nasbíral při rozpočtu 5 milionů dolarů téměř 80 milionů dolarů a Jackass: Number Two při rozpočtu 11,5 milionů dolarů téměř 85 milionů dolarů). Dalo by se očekávat, že elektronická podoba Jackass se objeví někdy v době premiéry filmu, ale překvapivě přišla až pár měsíců po uvedení druhého filmu do kin. No, nejsme marketingoví specialisté, ale je to trošku zvláštní.

Samotné úkoly jsou obvykle variabilní, přestože párkrát se nějaké opakují.

Na Jackass: The Game se musí ocenit, že se jí daří zachovat atmosféru její předlohy. To je jasná indicie pro hráče – pokud tento projekt rádi sledujete, bude se vám hra líbit, jestliže při pohledu na aktivity této party hlasitě nadáváte, kam to ta televizní zábava spěje a jak zkažený je ten dnešní svět, když se celebritou stane někdo, kdo žvýká kravské lejno, pak rychle odložte DualShock a utíkejte co nejdále.

Vy co jste zůstali, malé překvapení, Jackass: The Game má dokonce i příběh. Poté, co se původnímu režisérovi stala dost zvláštní (a velmi bolestivá nehoda), musíte se vy ujmout jeho pozice a snažit se ukočírovat partu šílenců tak, aby vznikla další sezóna a byla pro diváky co nejzajímavější. Občas se dokonce dočkáte animací „ze života Jackass“, které se objevují mezi natáčením jednotlivých dílů.

Těch je sedm. Každý z nich je rozdělen do pěti misí. Některé jsou zajímavé a zábavné, jiné jsou průměrné, ale jen málokterá je nepovedená tak, že by její hraní bylo utrpením. Ovládání není pro každý úkol stejné, ale je pokaždé řešeno velmi jednoduše, takže si na něj během pár vteřin zvyknete. Za každý level dostanete peníze a dohromady musíte posbírat určitou částku, aby se uvolnila možnost natočit další epizody. Každý podúkol má několik cílů, ale není nutné, abyste splnili všechny. V jedné misi totiž můžete nastřádat tolik dolarů, že se v té další můžete docela flákat. Mimochodem, bonusové peníze získáváte v případě, že své postavě způsobíte co nejvíce zlomenin.

V podstatě se dá říct, že Jackass: The Game je kompilací více či méně zábavných miniher.

Samotné úkoly jsou obvykle variabilní, přestože párkrát se nějaké opakují. Drtivá většina z nich je tak šílená, že málokdo z nás by měl odvahu provést je v reálu. Například jezdíte na střeše v nákupním vozíku a musíte včas zastavit, abyste nespadli přes okraj. Valíte se v obrovské sněhové kouli dolů ze svahu a musíte srazit co nejvíce lyžařů, sněhových skútrů a chat (a nebo se všemu vyhnout, i za to dostanete body), vběhnout do obchodu a tančit tam ve spodním prádle nebo se nechat vystřelit obrovským katapultem a nejlépe při dopadu „rozbít“ sebe i věci v okolí. Musí se nechat, že nápady tvůrcům z Red Mile Entertainment nechybí. Poznamenáme, že během hraní jsme nenarazili opravdu na žádnou misi, která by byla frustrující. I když je pravda, že například zmíněný tanec v supermarketu nebyl z nejlehčích, přestože k úspěšnému splnění stačilo tisknout tlačítka, která běžela na obrazovce (jenže se jich tam objevovalo nějak moc a v rychlém sledu).

V podstatě se dá říct, že Jackass: The Game je kompilací více či méně zábavných miniher s jednoduchým ovládáním. Je to fajn, stačí si jen sednout a hrát, žádné procházení tutoriály a studování funkcí tlačítek. Zbytečné. V jednoduchosti je krása, lépe řečeno zábava. Navíc, opravdu není nutné, abyste procházeli všechny úkoly a plnili všechny cíle. Ale čím více jich splníte, tím více bonusových předmětů získáte. Jsou to například nové kostýmy pro herní postavy a další zajímavosti. Ty také získáváte v módu Challenge, který je o něco obtížnější než Story mód. A najdete tu i multiplayerové módy, což také není k zahození.

Jackass

Jackass se poprvé objevil ve vysílání MTV v roce 2000 a stal se jednou z nejsledovanějších show této stanice vůbec. Odstartoval hereckou kariéru Johnnyho Knoxvilla (objevil se například Mistrech hazardu nebo v Mužích v černém 2). Na úspěch tohoto pořadu navázaly například série Viva La Bam nebo Wildboyz. Samotná idea vznikla v hlavě Johnnyho Knoxvilla, když se v roce 1999 rozhodl, že bude extra zábavné otestovat na své osobě různá zařízení pro osobní ochranu. Svůj nápad nabídl několika magazínům, ale neuspěl. Naštěstí zájem projevil televizní producent Jeff Tremaine (který mimochodem režíroval oba Jackass filmy a pracoval na reality show Big Brother). Vznikly tři úspěšné série (v letech 2000 – 2002) a zatím dvě filmové verze. O třetí se spekuluje.

Dojem ale kazí grafická stránka, jelikož vizuálně je to jen průměr. Ne že by na tom extra záleželo, ale přece jen, řekněme si to na rovinu, na vzhledu záleží. Zvukově je na tom hra lépe. Na soundtracku najdete skupiny, které vám asi (nechceme vás podceňovat) moc neřeknou (Cakecutter – Nude Country, Vandals – Urban Struggle), ale ono to nevadí, když se punkově-rockový seznam skladeb poslouchá dobře. Namluvení postav se ujali ti, kteří se pro ně stali inspirací (kromě Bama Margery, který se ve hře neobjeví), takže uslyšíme hlasy Johnnyho Knoxvilla, Chrise Pontia, Steva-O, Ryana Dunna nebo Wee-Mana. Škoda jen, že stále dokola pronášejí ty samé hlášky.

Hře se opravdu nedá upřít, že je velmi svižná. Ale z toho vyplývá jeden problém – Jackass: The Game dohrajete velmi rychle. Díky bonusovým předmětům a zábavnosti se do paření určitě ještě pustíte, ale i tak je Jackass: The Game zábavou na pár hodin. Ovšem relativně dobrou zábavou. Hra je nenáročná, oddechová, praštěná a ujetá. Stejně jako seriálová, potažmo filmová předloha. A stejně jako od ní, i tady můžete očekávat něco, čeho se vám jinde

nedostane. Nebo jste snad hráli jinou hru, kde se boduje to, jak přesně dopadnete do sloního lejna?

Nebudeme vám lhát. U Jackass: The Game jsme se pobavili. Je to opravdu taková lákavá jednohubka, která není na dlouho, ale když ji „žvýkáte“, chutná dobře. A drtivá většina mihiher je sice zoufale krátká, ale povedená a vtipná (tedy pokud vám nevadí lehce brutálnější a fekálnější humor). Nebudeme vám Jackass: The Game přímo doporučovat. Jen řekneme, že něco takového se objeví jen málokdy. Ne snad, že by herní systém byl něčím výjimečným, ale tak šílené a praštěné mise, to nemá konkurenci. My do toho šli a nelitujeme. Jestli to risknete i vy, to necháme na vás.