Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak si hrají... operační systémy

  12:00aktualizováno  12:26
Myslíte si, že si operační systémy nedokáží hrát? Opravdu? A myslíte si to i poté, co jste ihned po spuštění počítače uviděli na monitoru zprávu ""Nyní můžete počítač vypnout""? V tom případě vás už nejspíš nepřesvědčí vůbec nic.

Někdo by si nyní, po přečtení nadpisu, mohl pomyslet, že následující článek poněkud vybočuje z řady ostatních fejetonů z cyklu Jak si hrají. Zde si přeci zábavnou formou (alespoň doufám) ukazujeme, jakým způsobem se baví různé profesní či sociální skupiny, se kterými se můžeme setkat, nebo dokonce mezi které sami patříme. A operační systémy lze za něco takového považovat jen stěží. Každopádně představa, že si operační systém po těžkém dni sedne večer k počítači, napojí se na internet a zívajíc a mžourajíc si čte tento článek, je přeci jen poněkud... podivná.

Přesto mám pocit, že ačkoliv je fenomén her vždy spojován pouze se živými a myslícími entitami, je možné říci, že i operační systémy si určitým způsobem krátí svůj dlouhý (strojový) čas. Nejsem sice přesvědčen o tom, že zároveň opravdu myslí, ale pro jistotu si budu při psaní tento dokument pravidelně každé dvě minuty ukládat. Přeci jen - jistota je jistota a člověk nikdy neví.

Chcete vědět, proč si myslím, že i operační systémy mají svůj druh zábavy? Toto moje přesvědčení vychází z řady pozorování, které jsem provedl já sám a mnozí mí přátelé a známí. Z těchto pozorování (a několika experimentů) jasně vyplývá, že operační systémy mají jednu základní vlastnost, která sice není nikde oficiálně dokumentovaná, ale je přesto všeobecně známá - je to schopnost zamrznout či spadnout v tu nejnevhodnější chvíli. S tím se nejspíš setkal každý, kdo psal nějaký dlouhý dokument, vytvářel obří konstrukci v tabulovém kalkulátoru, nebo (a to je nejčastější) hrál svou oblíbenou hru, dostal se přes nejobtížnější část, zhluboka si oddechl - a zapomněl uložit pozici. V tu chvíli vám systém vypoví poslušnost a vám nezbude nic jiného, než s blížící se srdeční zástavou a nadávkami na rtech hodit za hlavu výsledek několikahodinové snahy a námahy a počítač restartovat. Klidu na duši vám jistě nepřidá ani skutečnost, že pravý viník nastalých komplikací - operační systém - má ještě tolik drzosti vám vyčítat, že nebyl vypnut správným způsobem, a naznačí vám, že by bylo vhodné se to konečně naučit. Nevím jak vy, ale já v takovou chvíli odcházím na balkon nadýchat se čerstvého vzduchu a alespoň trošku se uklidnit.

To vše však vypovídá o jediné skutečnosti - operační systémy jsou nejen složité a záludné, ony jsou hlavně neskonale škodolibé. Těší je, když se vám vzteky rozbuší srdce, když se domem rozléhají nadávky a klení, až si sousedi stěžují, když bušíte hlavou do zdi a chcete umřít. Je to pro ně možná jakési zadostiučinění. Baví se. A hrají si s vámi.

Je však zřejmé, že ne všechny operační systémy jsou stejné. Z programového hlediska to je jasné, ale liší se i osobností, charakterem. Zdá se, že čím jsou starší, tím jsou záludnější. Starý dobrý MS-DOS byl malý tichý chlapík, který se ze všech sil snažil o to, aby o něm nebylo za žádných okolností slyšet. Po čase mu trošku narostlo sebevědomí a vystrčil růžky se svou nadstavbou Windows. Toto sebevědomí se bohužel začalo snoubit i s jistou samolibostí. Ta se však nemohla ani zdálky srovnávat s tou, jakou jsou obdařeny moderní, inteligentní, multitaskingové (a multicrashingové) systémy. Ty dovedly schopnost zamrzat v nejnevhodnější chvíli až na úroveň umění.

Můžete namítnout, že ne všechny jsou takové, třeba takový Linux. Ano, to je pravda. To jsou právě ty rozdíly v charakterech. Ne všechny systémy jsou takto tvrdohlavé či škodolibé. Otázkou pouze je, jestli to je jejich mládím, čestností, nebo jen projevem nedostatku inteligence.

Zatím jsme se však nedostali k samotnému jádru otázky, a tím je, proč si s námi operační systémy tímto způsobem pohrávají. Možná to má něco společného s původem jejich vzniku, s tím, jak se chováme my k nim, jak jim nadáváme a pomlouváme je. Chtějí nám oplatit stejnou mincí, jakou jim platíme my. Mstí se nám za nedostatek úcty, za to, že se k nim chováme jako ke sloužícím, nebo dokonce k otrokům. A toto je symbolem jejich vzpoury, jejich povstání ze špíny elektronického bahna. Zatím se však jedná o bouři chaotickou, neorganizovanou. Doufejme jen, že nejnovější připravovaná verze operačního systému od Microsoftu nebude mít pracovní jméno Spartakus.

PS: Při závěrečné kontrole článku se mi totálně sesypal systém. Proč mě to ale vůbec nepřekvapuje? :o)

Autor:


Témata: Linux, Srdce


Nejčtenější

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Naughty Dog
Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Cyberpunk 2077
Práce v naší firmě není pro každého, brání se autoři Zaklínače nařčením

Firma CD Projekt Red nečekaně zareagovala na vlnu kritiky, která se na internetu objevila od údajných bývalých zaměstnanců.  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Další z rubriky

SNES Classic Mini
Skvělý dárek pro každého (chlapa)? Retro konzole SNES Mini

S retro konzolí SNES Classic Mini se vracíme do devadesátých let a éry 16bitů. Většina z 21 předinstalovaných her však není jen pro nostalgiky, jsou skvěle...  celý článek

Logitech G Powerplay
Herní myši Logitech G703 a G903 nabíjí přímo podložka. Jaké jsou?

Myš představuje pro hráče zcela zásadní doplněk, jehož pečlivý výběr ovlivňuje ve značné míře nejen herní prožitek, ale na profesionální či poloprofesionální...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Vývojáři prozradili některé triky, které používají k oblbnutí hráčů

Abyste se u her co nejvíce bavili, používají vývojáři spoustu triků, kterými nenápadně mění pravidla. Ve čtení pokračujte jen na vlastní nebezpečí, některé...  celý článek

Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?
Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?

Sehnat práci s dítětem se dá, jen se na to musí správně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.