Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaká vlastně byla letošní E3?

  12:00aktualizováno  9:50
Po obrovském pracovním vypětí jak v Los Angeles, tak následně v pražské redakci BonusWebu, kdy jsme neustále zpracovávali další a další stohy tiskových materiálů dovezených z výstavy, přišel opět čas pro téma spíš oddychové. Dnes si budeme povídat o některých zajímavých průvodních jevech E3 – modelkách, Japoncích a spoustě dalších věcí.

Naprostá většina tuzemských hráčů nemá šanci vidět obří výstavu E3 na vlastní oči, a tak je odkázaná na víceméně útržkovité zpravodajství, které se točí zejména kolem her. O tom, jak na člověka působí výstava samotná, se již autoři oněch přehledů jaksi „opomenou“ zmínit. Nezbývá než onen dluh splatit v podobě výčtu těch nejdůležitějších dojmů, které si snad každý návštěvník z výstavy odváží.

E3

Fenomén první: Je to všechno VELKÝ
Našinec odkojený brněnským Invexem, popřípadě ještě starším PC Salonem v paláci U Hybernů, se na rozlehlé haly Convention Centra zvyká jenom ztěží. Z domova je sice vybaven přehlednými mapkami všech stánků, ale jakmile vejde do první ze dvou hlavních hal, téměř okamžitě se ztratí. Tam, kde byl na papíře malinkatý čtvereček s nenápadným nápisem Microsoft, teď stojí spletitý labyrint stěn o rozloze menší tělocvičny, ve kterém navíc korzuje pár set lidí od jednoho plochého monitoru k druhému. Ztráta orientace v takovém prostředí je dílem okamžiku, a tak se hledání stánků, kde má člověk dohodnutou schůzku, mění v zoufalé kroužení po úzkých cestičkách, kdy si říká, že „za tímhle rohem už to určitě bude“. Mapka je ve většině případů k ničemu – stánky plynule přecházejí jeden do druhého a všechna ta světla a rachot reproduktorů otupí mozek natolik, že téměř nevnímá.

Další šok nastává při přechodu z jedné hlavní haly do druhé – pětiminutová procházka širokou chodbou a další neméně rozlehlé peklo. Ani „vedlejší“ Kentia Hall neskýtá příliš možností odpočinku. Miniaturní stánky neznámých firem jsou nalepené těsně na sebe podobně jako v orientálním tržišti. Odevšad se na zoufalé žurnalisty snadno identifikovatelné podle červeného pásku na visačce valí PR manažeři s press kity a konec výstavních ploch je v nedohlednu. Velikost E3 prostě návštěvníky ohromí při každém ročníku - stokrát si můžou namlouvat, že letos je už obrovská výstavní plocha nepřekvapí, ale realita je trochu jiná.

E3

Fenomén druhý: Modelky, hostesky a podobná havěť
Naprostou většinu návštěvníků výstavy E3 tvoří muži ve věku mezi 20-30 lety. Toho jsou si velmi dobře vědomi i marketingoví pracovníci jednotlivých firem. Bohužel (bohudík) stejní marketingoví pracovníci vědí, že lákadla v podobě her nemusí být vždy stoprocentně účinná – koho také zaujme obrovský stánek s pár monitory, na kterých běží neznámá akční střílečka. Existuje však mnohem elegantnější řešení, jak se postarat o to, aby bylo kolem firemního stánku pořád narváno – ano hádáte správně, jde o modelky. A čím atraktivnější, tím lepší.

Většina castingových a modelingových agentur poskytuje své nejlepší dívky pro práci „booth babes“ za paušální taxu kolem 500 USD na den (+ hrazení výdajů na ubytování, stravu a dopravu), což je v marketingovém rozpočtu průměrného herního vydavatele částka doslova směšná. Pořízení takových pěti, šesti atraktivních blondýnek, pro které je daná gáže doslova královská, je tak otázkou několika telefonátů – úspěch u publika je však zaručený. Jednou z nejčastějších činností „booth babes“ je pózování s návštěvníky, zejména pak novináři. Opět je za tím vypočítavost marketingu – neexistuje snad jedinec mužského pohlaví, který by se mezi známými nepochlubil fotkou, na které je v objetí několika krásných dívek. Právě novináři jsou nejvděčnějšími objekty, protože se s takovými fotkami chlubí veřejně na stránkách svých časopisů. A věřte mi, že pro firmy neexistuje účinnější „imidžovka“, než krásná dívka pózující před logem hry nebo firmy. Toho hejska vedle ní si většina čtenářů stejně nevšimne.

E3

Fenomén třetí: Japonci
Japonci jsou zajímavý národ. Dokud zůstávají na svých ostrovech v Tichém oceánu, není s nimi vůbec žádný problém – jejich domovina je na specifické rysy japonského chování zvyklá. Problém však nastává, když takový Japonec vyjede někam do ciziny. V první řadě je nutno říct, že Japonec je tvor společenský, a tak kamkoliv jede, musí jej doprovázet nejmíň stovka (lépe však tisícovka) kamarádů, kolegů, známých i neznámých. V druhé řadě nelze zatajit, že Japonec nenávidí improvizaci – jakmile potká něco, co nezapadá do jeho tradičního modelu chování, stává se bezradným, zmateným a naprosto apatickým. Po chvilce bezradného bloumání však i u Japonce zapracují lidské instinkty a vydá se danou věc zkoumat, tedy fotografovat. Fotografuje s chutí téměř všechno, nejvíce však dívky evropského typu – když se uličkou mezi stánky prožene skupinka padesáti šveholících šikmookých „herních turistů“, kteří již z dálky cvakají fotoaparáty Sony, můžete si být jisti, že běží k některým z hostesek. Ke konci už má člověk pocit, že evropské (či americké) hostesky žijí s nadrženými Japonci v jakési symbióze (nepotkal jsem za celou dobu jedinou modelku, kolem které by se nemotali alespoň dva). O japonské dívky zájem nemá – zakazují mu to (japonské) společenské konvence. V neposlední řadě tu máme fakt, že Japonec hrozně nerad sedí (stojí, ježí, klečí) v poslední řadě. Japonec musí být vždy v centru dění, pokud možno co nejblíže obrazovce s ovladačem a pokud možno se všemi svými kamarády, kolegy, známými i neznámými.

Tolik k typologii průměrného japonského návštěvníka E3. Právě turisté ze země vycházejícího slunce, pro které není problém zaplatit oněch 200 dolarů za vstupné tvoří valnou část „neodborných“ návštěvníků výstavy, a právě kvůli nim je téměř nemožné probojovat se bez předchozí rezervace k libovolnému počítači s běžící hrou – ať již jde o nějakou konzolovou pecku, nebo sofistikovaný simulátor, popřípadě kreslené hříčky pro předškolní děti. Japonci jsou prostě všude a je jich moc. Opravdu MOC.

E3

Fenomén čtvrtý: Kamarádi ve zbrani
Proplétáte se davem rozjívených Japonců radostně výskajících nad trailerem z konzolové plošinovky Pokémon Arcade III: Pikachu’s Vengeance a snažíte se dostat někam, kde je alespoň trochu kyslíku. V tom zahlédnete v mezeře mezi drobnými šikmookými postavičkami známou siluetu, která na vás již z dálky přátelsky kyne. A skutečně, je to váš kolega z konkurenčního magazínu, který se právě nechal vyfotit s šesti atraktivními blondýnami. Za normálních okolností byste se jenom pozdravili a opět pokračovali dál, ale oba dva jste již notně unavení, a tak míříte do bufetu na oběd – pardon, totiž pracovní poradu.

Potkat našince na výstavě E3 je více než příjemné. Není rozdíl v tom, zda jde o (šéf)redaktora konkurenčního magazínu, zástupce herního distributora, vývojáře, nebo dívčinu starající se o PR některé zahraniční společnosti. V naprosté většině případů se vám totiž dostane vřelého přijetí, o kterém se vám může doma jenom zdát. Zdá se, že oněch šestnáct hodin letu a onen typický „duch“ Los Angeles a E3 bourá určité bariéry v mezilidských vztazích – tady jste prostě všichni na jedné lodi daleko od domova. Jasným důkazem může být náhodné setkání s šéfredaktorem jistého papírového časopisu v prostorách media centra – nejen že se onen jindy stroze profesionální a odměřený člověk usmál, ale dokonce pronesl i vtipnou repliku, což je v jeho případě naprosto ojedinělé.

E3

Fenomén pátý: Poslední den a návrat domů
Existuje pravidlo, které již několik let neopomenou pořadatelé připomenout v oficiálních publikacích – „poslední den nic nestihnete“. Vzhledem k enormnímu zápřahu, kterému jsou předchozí dva dny vystaveni jak návštěvníci, tak žurnalisté, se stává, že spoustu návštěv , rozhovorů a prezentací musíte chtě nechtě odložit. Nejvhodnější termín je nasnadě – přeci poslední den, kdy je itinerář schůzek relativně prázdný. Když však přijedete na velké finále a vydáte se do útrob hal, nastane doslova časové šílenství – minuty ubíhají jak zběsilé a vy se zoufale snažíte prodrat davem lidí alespoň k recepci toho kterého stánku, abyste získali přinejmenším press-kit. Na hraní vám nezbývá čas, protože musíte být za deset minut na opačném konci výstaviště. Následuje sprint, vyzvednutí dalšího CD a vše pokračuje nanovo. Do toho se ještě míchají expozice firem, které jste stihli zaregistrovat jen koutkem oka s tím, že se na ně podíváte, až bude čas. Ten čas však není, a tak jen zběsile pobíháte po všech čertech. Přibližně hodinu před zavíračkou se dostaví duševní uvolnění a s ním spojená apatie – návštěvy stánků béčkových firem už oželíte a jenom bezcílně bloumáte po výstavišti (spolu s dalšími deseti tisíci podobně postižených jedinců). Úderem čtvrté hodiny se všude rozsvítí světla a hlasatel všechny informuje, že další ročník E3 právě skončil. Místy se ozve sporadický potlesk, vystavovatelé si vydechnou a všichni návštěvníci se ubírají k východu. Teprve ve frontě na taxi vám začne docházet, že jste vlastně skoro nic neviděli – začnete si vybavovat ony skvělé hry, ke kterým jste se nedostali a je vám z toho nanic. Právě se dostavil záchvat „povýstavní kocoviny“.

Kapitolu samu pro sebe představuje přílet domů. Časový posun +9 hodin udělá své a vy prakticky nemáte šanci se v letadle vyspat – noc trvá jen necelé čtyři hodiny a řev motorů nedovolí většině cestujících usnout. To nejhorší však máte teprve před sebou, tedy přesněji řečeno pod sebou v zavazadlovém prostoru - desítky cédéček a kilogramy tištěných press-kitů musí někdo co nejrychleji zpracovat do úhledných článků. Nezbývá než se po příletu vybavit náležitým množstvím energy drinků, svolat kolegy a dát se do práce. Čtenáři již čekají...

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Další z rubriky

Předobjednávky v Německu už jen pro hry s přesným datem vydaní

Cyberpunk 2077

Pokud němečtí prodejci chtějí prodávat počítačové hry, než oficiálně vyjdou, musí nově svým zákazníkům sdělit přesné...

Online střílečka The Culling 2 nemohla dopadnout hůře, nikdo ji nehraje

The Culling 2

Týden po vydání battle royale hry The Culling 2 můžeme její hráče spočítat na prstech jedné ruky. Pro autory to bude...

Hra Fortnite vydělala již miliardu dolarů, přitom je ke stažení zdarma

Fortnite

Za pouhý rok od vydání už hra Fortnite vydělala svým tvůrcům přes 20 miliard korun. Její popularita je přitom stále na...



Najdete na iDNES.cz