Jednou z nejdůležitějších přísad každé adventure je kvalitní příběh, který musí hráče zaujmout a udržet v pozornosti i napětí až do samotného konce. Ten by pak neměl nastat příliš brzy, ani příliš pozdě. JTCOT tyto požadavky splňuje. Hlavní postavou je stejně jako v Syberii mladá ambiciózní žena. Jmenuje se Ariane a jejím povoláním je novinařina. Ariane je reportérka, která se tentokrát vydala v helikoptéře na Island, fotit na zakázku zajímavé přírodní úkazy. Pilot však nezvládl řízení a helikoptéra havarovala. To nejhorší však přijde. Po chvilce zmateného hledání pilota a prvních sebraných a použitých předmětů se Ariane vydává na průzkum a spadne do hlubin kráteru vyhaslé sopky, na jehož dně začíná neobvyklé dobrodružství inspirované knihou od Jula Verna.
Tvůrci mají dílo tohoto francouzského spisovatele zřejmě velmi rádi. Kromě JTCOT totiž pracují na další hře dle jeho knihy Cesta kolem světa za 80 dní. Vraťme se však zpět k Journey. Inspirace knižní předlouhou je patrná zejména na dobrodružné atmosféře celé hry, což lze jenom s povděkem kvitovat. Po příběhové stránce se však tvůrci (naštěstí) vydali jiným směrem a nutno říci, že směrem zajímavým. Základ příběhu tak již znáte a více není žádoucí ve vašem vlastním zájmu prozrazovat. Sluší se však dodat, že příběh je skutečně zajímavý 
od začátku do konce, během hry dojde k několik menším zvratům a nebude nouze o překvapivá zjištění. Tvůrce lez rovněž pochválit za to, že správně odhadli délku příběhu a tím i celé hry. JTCOT není ani moc dlouhá, ani moc krátká, jak si mnozí stěžovali v případě Syberie. Je zkrátka tak akorát.
Vedle příběhu je u adventure podstatný také koncept. V tomto bodě tvůrci vsadili na jistotu a nabízejí klasickou adventure založenou na sbírání, kombinování a používání předmětů, komunikaci s NPC postavami a občasném řešení nervy drásajících hádanek, které jsou bohužel jednou ze slabin této hry. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že na své si přijdou zejména příznivci klasických adventur. Ti, kteří touží po něčem novém, originálním, neokoukaném, ale také nevyzkušeném, nechť vyzkouší Broken Sword 3. Ten by jim měl všechna jejich přání a touhy vyplnit.
Pokud je adventure založená na sbírání a používání předmětů, je třeba zajistit lehce ovladatelný, snadno přístupný a prohledávání obrazovek nepřekážející interface. Tento úkol je zde vyřešen na výbornou. Veškeré 
předměty se již od začátku hry ukládají do inventáře, který je umístěn na spodním okraji obrazovky a lze jej kdykoli vyvolat a zase odvolat stiskem pravého tlačítka myši. Nic jednoduššího a příjemnějšího snad ani nemůže být. A jen tak na okraj je tento způsob mnohem lepší než když inventář zabírá část, či rovnou celou obrazovku, nebo inventář, který se aktivuje zajetím myši ke kraji obrazovky. Velmi příjemná je také absence jakéhokoli omezení při práci s inventářem. V jakékoli chvíli, klidně i uprostřed rozhovoru, nebo při detailním zkoumání předmětu lez inventář vyvolat, což stoprocentně ve hře sami několikrát oceníte.
Nedílnou součástí inventáře je také ikona s obrazovkou kapesního počítače. Ten má s sebou Ariane hned od začátku své cesty a slouží jí k ukládání, analyzování i čtení důležitých dokumentů a ukládání obrázků, jež pořídila na své cestě. V kterýkoli moment je tak možné do kapesního počítače nahlédnout a zjistit si požadovanou informaci. Jediná funkce, která by se v několika momentech hodila, je záznamník rozhovorů – věc tolik obvyklá v mnoha jiných adventurách. Pokud během rozhovoru přeslechnete důležitou informaci, tak se sice nic zvláštního nestane, protože je možné kdykoli otázku položit znovu. NPC 
postavy však poměrně často chtějí donést určitý počet předmětů, které je nutné si zapsat, pamatovat, nebo se stále vracet a znovu se ptát co to vlastně daná postava chtěla. Pokud by byl rozhovor zapsán v kapesním počítači, bylo by možné si jej kdykoli vyvolat a ihned bez zbytečného cestování zjistit co je ještě třeba najít a donést. K samotnému uživatelskému rozhraní již žádné další připomínky nejsou a je třeba Frogwares pochválit za nijak objevné, ale velmi dobře fungující a hraní neznepříjemňující řešení.
O něco horší to však bude s ovládáním Ariane. Stejně jako v prakticky každé moderní adventuře je i v Journey interaktivní kurzor, který se mění v závislosti na akci, kterou lze na určitém místě s určitým předmětem, či bez něj provést. Je-li možné něco sebrat, nebo použít objeví se u kursor s rukou. Pokud je možné s někým komunikovat objeví se kursor s hlavou, no a v místech kde je možné přejít do další lokace se objeví kursor se stopami, respektive měl by se objevit. Ve většině případů se tam i objeví. Jsou však místa, kdy se kursor nechce změnit. A to ani při důkladném a milimetrovém ježdění skrze danou oblast. I tento problém má však velmi snadné řešení. Pokud se kurzor nezmění, tak prostě pokračujte dále k okraji 
lokace a postava ji sama opustí. Zvláštní je, že se výše popsaný problém nevyskytuje pravidelně, ale zcela nahodile. Ariane je rovněž nutné pokárat za její tvrdohlavost. Někdy se totiž ráda zapomene za překážkou a jen tak ji nehodlá opustit. Motá se pak dokolečka na jednom místě. No a občas si ráda zahraje na ilusionistku a projde se jen tak bez zábran objektem, jako by se nechumelilo. Stejně jako u výše zmíněného problému se však jedná o úkaz nahodilý a je dost dobře možné, že vás to nepotká.
Následujícímu problému, který hru postihnul, se však nevyhne nikdo. Jde o absenci rychlého dvojkliku, který by Ariane ihned přesunul na požadované místo v lokaci bez nutnosti sledovat animaci chůze či běhu (právě ten se aktivuje dvojklikem). Valná většina lokací je totiž vcelku rozlehlá a prakticky pořád je nutné se přes několik takto rozlehlých lokací vracet, což při malé rychlosti běhu trvá celou věčnost – obzvláště hrajte-li v noci a spánkem se vám klíží oči :-). Jedno řešení toho problému se přímo nabízí a tvůrci jej sami několikrát ve hře použili – soustředit sebrání a použití předmětů do jedné, či dvou lokací. Až příliš často je však nutné cestovat pro použití předmětu přes 5 i více rozlehlých lokací.
Ve výčtu menších problémů můžeme dále pokračovat. Občas se stane, že postava Ariane stojí na místě, kde je třeba provést nějakou akci a nehodlá se za žádnou cenu přesunout jinam, anebo rovnou odejde do jiné lokace, což také není žádoucí. V tento moment je třeba pevné ruky a milimetrového posunování. Zvládnout se to dá, ale příjemné to není. Stejně jako některé hádanky. Jestliže je po drtivou většinu hry řešení adventurních problémů řízeno logikou, tak občas bude třeba pomoci přímo z nebes. Jinak řečeno, některé hádanky dávají pramalý smysl a jejich vyřešení je otázkou konzultace s návodem, nebo šíleného hraní stylem pokus – omyl. Naštěstí se to přímo týká jen dvou hádanek. Nechci tvůrce nijak omlouvat, ale ono je těžké najít hru, kde se podobný zásekový moment alespoň jednou neobjeví.
Co se týče technického zpracování, je na tom JTCOTE vcelku dobře. To však platí hlavně o dabingu, kde je možné říci, že všechny postavy jsou namluveny velmi dobře. Hudba je také velmi dobrá a ve vybraných okamžicích, kdy zazní, nádherně podporuje vynikající dobrodružnou atmosféru. Jen škoda, že jde pouze o jednu skladbu, z níž se přehrávají různé pasáže a to většinou pouze během CGI animací, k nimž nemám 
jedinou výhradu – jsou zkrátka kouzelné. Tímto se dostáváme ke grafice, kterou není možné jednoznačně vyzdvihnout, či odsoudit. Exteriéry jsou bez výhrad zpracovány na výbornou. S venkovnímu lokacemi je to však horší. Některé jsou nádherné až dech beroucí, a některé jsou zase naprosto průměrné a nevýrazné s vybledlými texturami. Stejné je to i s postavami. Převážná většina příběhově důležitých postav je zpracována vcelku obstojně, ale najdou se i opravdu nevydařené, které jakoby se do hry zatoulaly z období před 5 roky. Technická stránka hry zkrátka trpí svojí nevyrovnaností. Veškeré problémy, které jsme v posledních několika odstavcích probírali, však přebíjí výtečná hratelnost a celková dobrodružná atmosféra. A o hratelnost přeci jde až v první řadě.
Frogwares tentokrát překvapivě zabodovali. Z Journey je sice cítit inspirace vynikající Syberií, ale naštěstí tvůrci nezašli tak daleko, abychom je mohli obvinit z kopírování. Vzhledem ke značnému zlepšení v kvalitě, k němuž došlo od první adventure od Frogwares The Mystery of the Mummy se již nyní těším na další dílko, kterým je Cesta kolem světa za 80 dní. Příznivci adventur klasického střihu by si i přes množství slibných titulů na obzoru neměli nechat Journey to the Centre of the Earth ujít.
Další názor – Petr Ticháček
Původně jsem chtěl dát Verneově Cestě do středu Země stejné hodnocení, jako kolega Sleepless, ale přece jen už je to více než měsíc, co jsem tuto hru hrál, a trochu se mi rozležela v hlavě. Journey totiž stojí a padá na jediné věci, a tou je značná podobnost se Syberií. Očividná inspirace tímto skvostem roku 2002 se pozitivně projevila na celkovém vzhledu hry, typu hlavní hrdinky, sytému ovládání nebo rozhovorů, a dokonce i typu herních úkolů. Na druhou stranu stojí Journey v každém ohledu ve stínu Syberie, působí poněkud nedotaženě a obsahuje řadu více či méně znatelných chybek, které ukazují na malou zkušenost tvůrčího týmu. O všech již byla zmínka ve Sleeplessově recenzi, takže je nemá smysl znova vyjmenovávat. Abych to tedy shrnul, označím Journey to the Center of the Earth za nečekaně vydařenou béčkovou adventuru. Má dobrý příběh, dobrou grafiku, dobrou atmosféru a nezřídka kdy i dobré puzzly, ale řada nedodělků, chybek a částečně i tu a tam hluchých míst v hratelnosti ji sráží do druhé ligy. Pro příznivce žánru je ovšem i tak docela dobrou volbou.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
