Juiced 2: Hot Import Nights

Vzhledem k tomu, že první díl této hry málem ani nevyšel, je vydání pokračování vcelku značným úspěchem. Zvláště pak při vědomí, že tentokrát se to povedlo hned napoprvé.

Juiced 2: Hot Import Nights

Hned v úvodu si nemůžeme odpustit menší rýpavé ohlédnutí za prvním dílem dnes recenzované hry. Původní Juiced je totiž snad jedinou hrou, kterou jsme u nás recenzovali, aniž by vyšla. Zbývaly snad již jen dny do jejího vydání, když se vydavatelská společnost Acclaim dostala do potíží a ukončila činnost. Hry se ale chopila firma THQ a „do roka a do dne“ vyšel Juiced sice v lehce pozměněné podobě, ovšem důležité bylo, že vůbec vyšel. THQ mezitím nezaniklo, a tak tu máme druhý díl. Jak dopadl?

Nepřestane otravovat otázka, proč zrovna v této hře se musejí auta chovat zrovna takto.

Upřímně řečeno, podobně jako díl první – tedy ne příliš slavně. Mrzuté na tom všem ale je, že teoreticky to tak dopadnout vůbec nemuselo. Potenciál totiž mají Hot Import Nights vcelku slušný, akorát se zdá, že se někomu moc nechtělo ztrácet čas jeho realizací. Tvůrci se totiž do hry evidentně snažili vecpat co nejvíc všeho možného, ale tak nějak zapomněli, že je taky potřeba, aby se výsledný produkt dal nějak rozumně hrát. Díky tomu tak například zcela zaniká zdejší systém tvorby „jezdcovy DNA“, což je funkce, která na základě vašich jízd dává dohromady váš profil, jenž je následně přenosný ke komukoliv jinému, jenž si tak může u sebe doma nasimulovat jezdce ovládaného umělou inteligencí, který bude jezdit zhruba stejným stylem jako vy. Nebo by alespoň měl.

Přestože se ale tedy i přes přítomnost několika zajímavých a dalo by se říci, že i lehce osvěžujících prvků, jedná o víceméně průměrnou hru, ničím nevybočující ze v současnosti tak módní vlny pouličních závodů, první dojem je veskrze pozitivní, což je ovšem jednoznačné klamání tělem. V prvé řadě se vás bude pokoušet „utáhnout na nudli“ výborné audiovizuální zpracování, kdy zejména grafika je nádherně nablýskaná a hýří barvami. Do toho si připočtěte ještě i vcelku slušná okolí tratí, poměrně vysoký počet nejrůznějších režimů a hezké baby všude, kam oko dohlédne (pozadí v menu, loadingové obrazovky atd.), a rázem tu zdánlivě máme titul, který sice nepřesvědčí svými fenomenálními kvalitami, ale pokud ho budeme brát jako jakési méně náročné zpestření, asi by po něm sáhl nejeden virtuální závodník. A ono tomu tak asi i bude, přestože to spíše nedoporučujeme.

Hlavním problémem Hot Import Nights je totiž jízdní model, s nímž, a to si přiznejme, každá závodní hra stojí a padá. Místní vozy totiž zatáčejí tak ochotně, že spíše než že byste měli problémy s nedotočením zatáčky, budete zpočátku bojovat naopak s přetáčením, díky němuž mnohdy skončíte v bariéře čistě jenom proto, že jste začali zatáčet zhruba v místech, na kterých to znáte z jiných závodních her. Uznávám, že konkrétně v mém případě to bylo poněkud zkomplikováno tím, že v mám v současnosti rozehrány troje závody najednou, přičemž v každých se auta chovají o dost jinak, ale to zhola nic nemění na faktu, že jízdní model nemá s reálem společného vůbec nic. A i když přihlédneme k faktu, že hra nechce být ničím jiným než jen arkádou jako řemen, stále zůstává jízdní model dost nesmyslný. Jistě, netrvá to dlouho a v pohodě si zvyknete, ale stejně vás nepřestane otravovat otázka, proč zrovna v této hře se musejí auta chovat zrovna takto.

Zdá se, že za daných podmínek zkrátka nesmíte vyhrát za žádnou cenu.

Díky tomu trpí i sám o sobě zajímavý model hlavního režimu kariéry, který se asi nedá označit za vyloženě nápaditý, ale za ne zcela tradiční určitě ano. Je zde celkem deset závodních lig, přičemž začínáte pochopitelně v té nejnižší a cílem je prokousat se co nejvýš. V každé lize je pak vypsáno několik závodů a několik úkolů, které s sebou vlastně ani příliš nesouvisí. Důležitější jsou úkoly, jejichž předepsaný počet musíte splnit, abyste si zpřístupnili možnost postupu do vyšší ligy, přičemž tyto úkoly je možné plnit na okruzích nebo v závodech, které vám hra nabídne. Úkolů je celá řada – samozřejmostí jsou požadovaná umístění v závodech, jízda na čas, chybět samozřejmě nemohou soutěže v driftování, ale objevují se i položky, kde je potřeba nakumulovat čas strávený ve vzduchu, „vycukat“ některého ze soupeřů (jedete za ním nalepeni tak dlouho, až to neunese a nabourá se) nebo získat určitý obnos ze sázek na závod ať už jako jezdec nebo jako divák. Zajímavostí pak ale v prvé řadě je, že tyto úkoly není potřeba plnit jednotlivě, ale dá se jich „jedním vrzem“ splnit hned několik. V závodě se tak můžete dobře umístit, v jeho průběhu někoho „vystresovat“, nasbírat nějaké sekundy ve vzduchu a ještě třeba porazit požadovaného soupeře.

Tento systém dodává hře velmi slušnou dynamiku a spád, přičemž není potřeba se obávat, že byste vše měli zasebou během několika málo závodů. Zaprvé se totiž počet úkolů v každé vyšší lize zvyšuje, stejně jako jejich počet potřebný k odemknutí závodu, jenž vám otevře dvířka do další vyšší soutěže, a zadruhé jsou zde úpravy vozů. S postupem do vyšší ligy se vám odemknou vylepšení, která je potřeba, respektive vhodné nainstalovat, abyste jednak splňovali podmínky dané ligy a jednak aby vám silnější soupeři nezmizeli v první zatáčce. Vylepšení jsou rozdělena do tří kategorií – výkon, ovládání a snížení hmotnosti – přičemž každá kategorie má pro každou ligu ještě tři úrovně. Po postupu do ligy jsou ale k dispozici pouze vylepšení prvního stupně a další je potřeba si odemknout. To se děje tak, že na vás čekají další závodní úkoly, které musíte splnit, abyste si nová vylepšení odemkli a následně mohli koupit. Kromě toho, že to vcelku výrazně prodlužuje životnost hry, by na tom nebylo nic zase až tak zvláštního, kdyby ovšem nebylo duelů.

Jedná se o klasické úkoly, kdy musíte v závodě na jedo kolo porazit svého velmi zdatného a ano, vlastně i v tu chvíli jediného soupeře. Že to není žádná selanka, je asi jasné, ale častým opakováním některých duelů jsme došli k závěru, že zde bude něco shnilého. Často se totiž zdá, že je hra naprogramována tak, že za daných podmínek zkrátka nesmíte vyhrát za žádnou cenu. Můžete trať dokonale projíždět i poslepu, ale soupeř vás nakonec předjede, i kdyby ze zatáčky měl vyrazit tři sta z místa nebo do vás v poslední zatáčce vrazit. Zkusíte finty jako například držet se co nejvíce vepředu a v předposlední zatáčce, kde se vaše dojetí zdá být již zcela nevyhnutelné, si držet vnitřek trati a v souboji kolo na kolo vytlačit protivníka na vnější svodidla, ale ten si značně tísněn vámi a svodidly jen lehce přibrzdí, aby vás v následující sekundě doslova přesprintoval z druhé strany. To, že jste ještě před touto sekundou oba jeli sotva padesát, zde zjevně nehraje žádnou roli. V klasických závodech se naštěstí s něčím podobným setkáváme spíše jen velmi zřídka, takže o to více si člověk musí ťukat na čelo při vědomí, jak divně ro funguje při „upgradovacích“ jízdách. A jaké je řešení? V zásadě docela prosté. Poté, co znáte každičký centimetr trati a stále nemůžete vyhrát, si zkrátka řeknete, že už toho máte tak akorát a raději půjdete zkusit něco jiného. Získáte tak mezitím třeba další snížení hmotnosti, k němuž stačilo zajet jedno rychlé kolo, a když se pak vrátíte ještě cvičně k onomu problematickému duelu, zjišťujete, že najednou to jakoby mávnutím kouzelného proutku jde. No paráda.

Sázky a dostihy

Sázení na výsledky je nedílnou součástí celé hry a zejména v prvních fázích hry příjemně navyšuje váš rozpočet. Na rozdíl od přízemních lig fotbalových či hokejových, v závodních ligách v Juiced 2 je v naprostém pořádku sázet i na závody, jichž se sami účastníte. Pravdou ovšem je, že jsme si nevšimli, že by bylo možné vsadit si na vlastní porážku. Poměrně humorný je fakt, že sázka není otázkou dvou kliků v menu, ale je azde přítomen jakýsi „schvalovací proces“, kdy na obrazovce běží dost rychle ukazatel odměřující čas k tomu, zda sázku přijmete, odmítnete nebo třeba ještě navýšíte. Asi to má působit napínavým dojmem, ale zpočátku nás to spíše štvalo, protože jsme se v té rychlosti neorientovali v tom, co je vlastně možné provést :-).

Bohužel, podobně nevyrovnaná a nevyvážená je vlastně celá hra. Na jedné straně vcelku rušné závodění, na straně druhé některé ubíjející duely. Na jedné straně v zásadě dost příjemný driftovací model, na druhé pak na první pohled nesmyslné soutěže, při nichž zjistíte, že udělat slušný drift je samo sobě docela v klidu, ale evidentně to ví i sama hra, která na vás tím pádem již brzy vytáhne závody, při nichž zjistíte, že až taková pohoda to smykování zase není. Na jedné straně oživení v podobě sázek, na druhé přítomnost řekněmě „víceméně povinných“ závodů, v nichž sice nemůžete prohrát kalhoty, ale zato vaše těžce tuněné auto ano. Takže celkově asi takto: poté co si zvyknete na zdejší jízdní model, budou vás příjemné stránky Juiced 2 docela dost bavit. Pokud ale nemáte dost trpělivosti k tomu, abyste překousli a zvykli si i na ty horší, pak u vás tato hra asi příliš nezaboduje.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.