Závodní hry nemají na osobních počítačích vůbec dobře ustláno a poslední léta tomu jedině odpovídají. Pomineme-li nějaké ty simulátory od Codemasters nebo ojedinělé výkřiky jako Richard Burns Rally (recenze - 89%), nezbude nám toho mnoho a už vůbec ne v oblasti arkádového závodění, které kdysi slavilo (a na konzolích pořád slaví) velké úspěchy. V poslední době se můžeme spoléhat maximálně tak na sérii Need for Speed, která se svým Undergroundem (recenze prvního dílu - 80% | preview NfS: Underground 2) opět vrátila na výsluní. A přesně z něj si bere Juiced zřejmě největší příklad. Nedá se mluvit o prostém kopírování, ovšem každý asi pozná, odkud vítr vane. Vzít si to nejlepší z konkurence a následně to upravit k obrazu svému i hráčů, přeci není něco kdovíjak špatného. O Juiced se mluví již od počátku jeho vývoje, jelikož právě tenkrát zaznamenala křivka úspěchu Undergroud svůj vrchol. Paradoxně hře na popularitě pomohly i nemalé problémy vydavatele Acclaim, který se nedávno definitivně položil (více v infoboxu).
|
Juiced jsou tedy arkádovými závody v tom nejryzejším slova smyslu, 
o tom není pochyb a hned na počátku musím jasně deklarovat, že navzdory neznámému vývojářskému týmu, nejsou vůbec špatné, o čemž jsem se měl možnost přesvědčit z CD Projektem zapůjčené betaverze. Vám bych nyní rád nasbírané dojmy zprostředkoval. Stejně jako nový díl NfS se i Juiced točí kolem undergroundové, tedy víceméně nelegální, scény a jejich závodů. Nabídka v menu není vůbec malá, a to i přesto, že obsahuje klasické možnosti jako jsou jednotlivé závody, multiplayer nebo kariéra. Zpočátku bych rozhodně doporučoval si trochu zatrénovat v exhibicích, protože každá hra nejenže se jinak ovládá, ale vyžaduje i trochu cviku. Ten naštěstí získáte poměrně záhy – stačí si trochu osahat řízení, které se malinko liší od Underground a jste záhy na koni.
|
Již rapované intro nás naladí na tu správnou notu a hlavní nabídka, tedy kariéra, ji ještě mohutně rozvine. Ještě před samotnými zajímavostmi musím zmínit nepříliš elegantní menu, v němž se musíte obejít bez myši a jako celek je tak trochu spartánské. 
No nic, to se do plné verze snad ještě spraví. Hned na počátku kariéry jste vyzváni protřelým matadorem k závodu a již z něho vám bude docela jasné, o co tady půjde – o postup na závodním žebříčku, což ani omylem nebude procházka růžovým sadem, nýbrž pořádná práce, na jejímž konci vás undergroundová scéna uctí jako svého krále. První závod je ovšem jen taková rozcvička s celkem dobrým vozem, hned poté si budete již muset vybrat jednu z kár zde nejhorší kategorie a pomalu, ale jistě postupovat vpřed. Peníze tady hrají značnou roli – kupujete za ně totiž všechno možné, navíc slouží i jako vklad do závodů.
Na počátku vývoje nebylo úplně jasné, zda se Juice Games podaří získat licence na renomované značky, jak vozů, tak i tuningových součástek. Obé se naštěstí podařilo, tudíž se můžeme těšit ne na vyložené bouráky, nýbrž miláčky tuningářů, za něž by ale stejně v reálu dal každý z nás kdovíco. Nabídka zhruba padesáti vozů ze stájí Volkswagenu, Toyoty, Nissanu, Dodge, Fiatu, Renaultu, Peugeotu, 
Chevroletu, Mitsubishi, Pontiacu, Fordu a ještě několika dalších uspokojí jistě každého fajnšmekra. To samé platí i o tuningu, který se spoléhá na profláklé značky Konig, AEM, Brdigestone, Apine, Ferodo, HKS atd. Kombinace těchto obou táborů nás dovádí k neuvěřitelným číslům a faktu, že je nemožné, aby v pokročilejší fázi kariéry měli dva hráči totožný vůz. No, tedy možné to teoreticky je, ale pravděpodobné asi tak, jako šance, že by se Anička přezdívaná Dajdou stala kdy Superstar nebo snad skutečnou hvězdou.
Tuning je tedy esenciální součástí hry, což platí jak pro ten zevnější, který spočívá v různých grafických vylepšeních káry, tak i pro vnitřní, který je během na dlouhou trať a přiznejme si – znamená mnohem více, protože v případě, že na něj budete kašlat, máte pramalou, ne-li rovnou žádnou, šanci na úspěch. Vzezření vašeho vozu ovšem zase zvyšuje respekt, který k vám soupeři chovají. Ten samozřejmě narůstá i s tím, jak se vám daří v závodech a jelikož právě o respekt jde až v první řadě, musíte se hodně snažit, abyste ho měli co možná nejvíce. Jeho 
prostřednictvím může hráč závodit s čím dál tím lepšími soupeři, kteří by ho jinak jako zelenáče na trať vůbec nepřipustili.
Vedle zisku respektu je také třeba sázet se soupeři. V kariérním modu je před vás postaven kalendář, kde vidíte, jakých závodů se v nejbližší době můžete zúčastnit a jaké jsou vám definitivně či jen částečně uzavřeny. Tam, kde smíte, se se soupeři dohodnete na částce, jež je klasicky stanovena více než optimálně. Někdy se vyskytne i varianta, kdy se jede o soupeřovo auto. V případě, že v takových závodech zvítězíte nebo jste na honorovaném místě, získáváte vedle respektu i materiální hodnoty z kapes soupeřů. Prostě pohoda, navíc šli autoři ještě dál a zpřístupnili i sázení na závody, v nichž zrovna nemůžete jet. V takovém jen civíte na monitor a fandíte svému „koni“.
Jak už jsme řekli, na jízdní model je třeba si chvíli zvykat. Nevíme, zda jde o chybu nebo je tomu tak záměrně, ale ovládání není příliš citlivé, tudíž není problémem neodhadnout míru stisku a skončit v nepříjemném smyku, který ovšem nemusí být vůbec fatální, tedy v případě, že
neprovádíte jeden za druhým. Hra totiž disponuje jakýmsi regulátorem a nenechá soupeře nikdy poodjet tak, aby se již čistou jízdou nedali dohnat. Jenže, ono to platí i obráceně, takže ani vy tolik neodjedete, nehledě na to, že oponenti nedělají příliš chyb. Ono zase není ani tolik kde, jelikož na rozdíl od Underground jsem zde nenarazil na běžný silniční provoz, což je trochu škoda. Stejně jako v posledním NfS ale chybí také policie, což je zrovna parketa, kde se Juiced opičit nemuselo, jelikož k ilegálním závodům benga prostě patří, ať si kdo chce říká, co chce.
Závody jsou to arkádové, tudíž se vůbec nemusíte upejpat odrazit se od okolních objektů nebo jet trochu agresivně po boku soupeře. Hra obsahuje fyzikální model, ale pokud nejedete vyloženě jako prase, velkých změn v chování vozu se nedočkáte. To už je více patrné na fasádě auta, každopádně se ale vyplatí si po skončení závodu zaplatit opravy, zase tolik nestojí. Fyzikální model vozů není vůbec
špatný, prakticky každý se chová jinak a vliv na to mají i přídavné součástky.
Velice zajímavým zpestřením, možná i velice důležitou vychytávkou je týmové pojetí závodů. K tomu se dostanete až v pozdějších fázích kariéry, ale stojí opravdu za to. Za peníze se dá koupit každý a stejně tak i nějací ti jezdci do vašeho týmu. Mohou být až tři a co je na tom nejlepší – můžete je přihlásit do stejného závodu, jako jedete vy, kde se samozřejmě vynasnaží vám pomoci. Dáváte jim jednoduché příkazy, jako brždění protivníka nebo třeba jeho cílenou eliminaci, to už je na vás, ale každopádně jde o pořádnou zábavu a taky pěkný pocit – kdo by přeci nechtěl mít vlastní závodní tým se vším všudy?
Ani multiplayer nebude ochuzen a objeví se v něm všechny prvky z verze singleplayerové, tedy i týmové
závodění, což dává prostor pro vznik klanů, a to je, jak víme, základ silné komunity. Zajímavé bude jistě i závodění o pečlivě vytuněná autíčka. Ale v tomto případě se musíte připravit na to, že to bude o nervy, ale s o to sladší odměnou, nebo taky kyselejší ztrátou. Graficky není Juiced, pravda, žádný zázrak, nýbrž pouze lepší průměr, ale s časem se na grafiku stejně již nekouká a především pěkný efekt rozmazaného okolí při vyšších rychlostech to plně vynahradí. Ani zvuk či hudba nevyžadují pranýřování autorů, jelikož jsou plně OK.
Juiced se tak jeví jako hodně příjemné překvapení, které jsem já osobně ani moc nečekal. Přeci jen kompletně neznámý tým, hodně okopírovaných prvků a v neposlední řadě konverze z konzolí – to nezní moc přívětivě. Přesto se Juiced daří takřka nemožné a již teď se dá prohlásit, že nepůjde o žádný debakl, ale o důstojného konkurenta série Need for Speed, která se co nevidět rozroste o Underground 2. Na první pohled se může NfS zdát lepší, ovšem u Juiced je třeba proniknout trochu více do hloubky, ale na definitivní soudy si musíte počkat do recenze.
Index očekávání: 8/10
