Firma Namco se začíná docela úspěšně etablovat i na poli third person akcí. Naposledy to byl Dead to Rights (a to se chystá již druhý díl), dnes tu máme připomenutí na jaře do PALových teritorií přicházející střílečky kill.switch, kterážto nabízí - podobně jako výše uvedený projekt - několik skutečně pozoruhodných nápadů.
Tak předně asi tolik, že se ve zdejší akci ocitáte doslova jako sám voják v poli, nicméně vítanou pomocí zkraje hry je tutoriál, zasvěcující do nuancí ovládání. Pohybová fáze hlavního hrdiny je tedy kromobyčejně prkenná, holt vojenský dril na východě asi pořád zachovává své dřívější tvrdé tradice. Ale nevadí, zvyknout se na to dá, stejně jako na jednodušší strukturu levelů. Interakce prostředí nabízí - vyjma drobností jako je sypající se sklo či něco povinných děr ve zdi po předešlé výměně názorů - toliko tradiční výbušné sudy, fikaně rozeseté na veskrze lineární cestě danou misí, kteréžto tak mohou zásadním způsobem ušetřit munici. Tuto sice dílem sbíráte po padlých a dílem nalézáte ve formě volně se povalujících balíčků pravděpodobně ještě z nějakého předchozího válečného konfliktu, ale vypotřebovat náboje není až zase tak těžké. Nepřátel je skutečně mnoho, přirozeně nemají vaši úctyhodnou výdrž, nicméně nezřídka projevují snahu o jakési napodobení vašich aktivit, čímž poslání hlavního hrdiny lehce komplikují.
Nahlížení na dění je sice ve third person perspektivě, ale vždy se můžete podívat na svět i svýma vlastníma očima - přes mušku momentálně držené zbraně. Což je tedy nesmírně efektní alternativa, přičemž i v tomto případě musíte strávit realistickou vsuvku, že při střelbě náměr poskakuje nahoru a dolů, takže zapomeňte na rutinní kropení dvou čtverečních centimetrů hustou a ničím nepřerušovanou palbou. Při klasickém postupu vpřed ve třetí osobě se vám po obraze pohybuje zaměřovací křížek, který změnou svého zabarvení jasně indikuje nepřítele před branami. Pak stačí jen stisknout spoušť a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Jelikož byla řeč o velké přesilovce, rozhodně tu nemůžete běhat jak na výletě, pročež přijde vhod možnost (resp. nutnost) schovávání se za řadou k tomu se nabízejících objektů, které se v daném levelu nacházejí, ať již to jsou různé terénní nerovnosti, bedny, vraky automobilů či v neposlední řadě takové sloupy. S tím souvisí i možný opatrný postup podél stěn, kde pak můžete v klidu zaměřit nic netušícího vojáka za rohem a následně jej rychle odstranit z cesty. K tomu všemu si připočtěte ještě docela pěkný kotoul např. pro rychlé překlenutí nebezpečného úseku a máme tady na první pohled vysoce ambiciózní akci.
Jenomže v rámci prvních dojmů zbyl prostor i pro druhý pohled a asi takhle. Vůči ovládání, kdy levým analogem určujete směr pohybu a pravým se otáčíte, přičemž
současně regulujete pozici zaměřovacího kříže, není velkých výhrad. Jste neustále takříkajíc v obraze a pokud si nenecháte nepřítele za zády, dokážete čelit všudypřítomným hrozbám a to i těm, které se objeví zcela nečekaně tváří v tvář - díky nekompromisnímu výpadu pažbou momentálně držené zbraně. Jenomže jelikož pravý analog vedle náměru reguluje i kameru, která se poctivě snaží dodržovat předepsaný third person odstup, v interiérech, potažmo lokacích, kde jste tak trochu natěsno, máte docela problém s přehledem. Tvůrci se to snaží vyžehlit skutečností, že skrze červené šipky jasně indikují směr, odkud je na vás veden atak, nicméně protože si vždycky musíte pomoci manuálně (není tu auto-lock) a takové otáčení vůkol není zrovna nejrychlejší pohybová aktivita, občas přijdete k úhoně ani nevíte jak. Pak určitě vezmete zavděk jednorázovými uzdravovačkami - správně, vyjma zbraní se vám v inventáři nenajde pro nic dalšího prostor.
Druhým, poměrně zásadním zádrhelem, se zdá býti samotná náplň jednotlivých misí, neboť stále se opakující anihilace ozbrojených sil mi po čase přišla už trochu stereotypní, hlavně díky předem naskriptovaným situacím, které vás napodruhé nemohou ale vůbec ničím překvapit, a též díky špatné uvěřitelnosti světa, rozděleného na jakési ostrovní bojůvky. Vymezte nějakou menší plochu pro vaše klání, až si to na ní odbudete, poběžíte sto kroků dál a tam si to celé v bledě modrém zopakujete proti náhle se probudivším ozbrojeným elementům. Přičemž vyjma vojáků s autentickým zbrojním potenciálem se dočkáte i vojenské techniky, kam patří nepříjemný stacionární kulomet s neomezenou municí, či v první misi se nakrátko objevivší bojový vrtulník.
Inu a toť asi vše. Vypadá to, že se příznivci akce tady docela slušně vyřádí, ale na rovinu, žádný nářez to není a jsem celkem zvědav, čím zdejší rutinní likvidaci vojenských složek tvůrci hodlají postupně oživovat. Každopádně chytřejší budeme z plné verze, z níž přineseme v příštím roce recenzi.
