Dávno již neplatí, že mezi hru podle filmu a naprostý brak můžeme automaticky položit rovnítko. Skvělým příkladem z poslední doby se stává například Pán prstenů, jenž nás brzy oblaží solidně vypadajícím akčním RPG na konzolích a monumentální strategií na PC. Zpět k filmu. Nové zpracování o legendárním králi Artuši se snažilo být na filmovém plátně jiné, tvůrci se rozhodli, že jeho život zbaví všech mýtů a povídaček a předloží to ve stylu "jak to doopravdy bylo". Jak to doopravdy dopadlo pak někteří z vás zjistili v kinech, avšak pouze v mantinelech hollywoodského filmu (takže zase nevíme nic). Film jako takový měl podle ohlasů jen krůček k tomu, aby si vysloužil nálepku "propadák" a ani tržby nenaplnily očekávání. Ale co hra?
Tematiku krále Artuše, jeho rytířů, svatého grálu, kouzelníka Merlina a dalších propriet, kterých se snažila nová adaptace víceméně vyvarovat, mám velmi rád, proto jsem ani chvilku neváhal a hru si na recenzi vzal. S žánrem se autoři snad ani splést nemohli. Jde o klasickou rubanici, ve které zdaleka neplatí motto filmu – Artuš, případně jiný ovládaný rek, totiž za sebou nechává desítky a v konečném součtu i stovky mrtvých, což do reálného portrétu příliš nezapadá. A je to jedině dobře. K výběru postav bych snad jen dodal, že ať si před každou misí zvolíte jednu z nabízených, žádné změny dopadající na hru jsem nezpozoroval. Rozdíl tak tkví pouze v tom, že tenhle bojuje s jedním mečem, tamten se dvěma, ovšem ve výsledku mi to přišlo
nepodstatné.
Určitě se sluší doplnit, že hra je naprosto lineární.
Hlavní náplň představuje klasické likvidování návalu nepřátel; hned na začátku například chráníme důležitou osobu ve voze. Na řadu přichází seznámení s ovládáním, se kterým se autoři vypořádali bez problémů. Nabízí se tři typy útoků odstupňované od rychlého k silnému. Čtvrtým tlačítkem se brání, následuje zakončovací pohyb a zaměření nepřítele. V praxi se s tím hraje bez problémů, časem se k tomu přidá i nějaká ta kombinace. Lze se také přepínat mezi zbraní na blízko a lukem, jenž se stává často rozhodující silou. Pokud tlačítko stiskneme, vyletí šíp, ovšem pokud tlačítko podržíme, výstřel získá větší razanci. Tímto způsobem nepřítele snadno připravíme o štít. Když k tomu později přidáme možnost střílet hned dva, respektive tři šípy za sebou, hroutí se nám hordy barbarů pod nohy bez jediného seknutí mečem. Slušný dojem z bitev podtrhuje i chování nepřátel, kteří se sice projevují průměrně tupě, ale v jedné věci bodují – snaží se hráče správně obestoupit ze všech stran. Ale co dál?
|
Určitě se sluší doplnit, že hra je naprosto lineární. In-game příběh ustupuje do pozadí, naprosto zde převládají filmové sekvence. Postavy v podstatě párkrát něco prohodí, přičemž často se jedná o hlášky, které s dějem nijak nesouvisí. Z herního hlediska
prostě jdeme jednou nevětvící se cestou, na které se ještě nikdo neztratil :). Koncept obyčejné řeže však brzy unaví a tak autoři přicházejí i s nějakou tou novinkou, případně nějak zajímavě ztvárněnou úrovní. Jednak bojujeme po boku se spřátelenou postavou (či postavami) - opět se typicky nabízí Artuš, Lancelot, krásná Guinevere, Tristran a Bors (máte-li pak po ruce kámoše, lze hrát v módu kooperace). Hned v druhé misi kosíme nepřátelské hordy z koně, který se samozřejmě jinak ovládá a jinak se s ním i bojuje. Zajímavě ztvárněné úrovně jsem možná trochu přecenil, občas ale s něčím autoři přijdou – třeba držení pozice, dokud další postava neprorazí dveře, zachraňování vesničanů, zavírání bran či bitva na jezeře. Není to nic, z čeho bych padl na zadek, ale pozornost to udrží. Nechybí ani interaktivní prvky, jako zavalování nepřátel poskládanými kládami, hašení požáru vodou, vyhazování do vzduchu strážních věží, střelba z katapultu a podobně.
Artuš, případně jiný ovládaný rek, za sebou nechává desítky a v konečném součtu i stovky mrtvých, což do reálného portrétu bájného krále příliš nezapadá.
Docela mi sedlo i grafické zpracování, které odpovídá dnešním požadavkům a do puntíku se inspiruje filmem. Ze zvukového doprovodu v počátku vše přebíjí (před) smrtelné skřeky barbarů a vojáků, čímž prakticky vytvářejí hlavní zvukovou kulisu. Pokud si o hře nečtete dnes poprvé, zřejmě jste narazili na to, že hra obsahuje i RPG prvky. To sice nepopíráme, ovšem celkový dopad odpovídá zhruba těm "různým" postavám v úvodu. Po každé misi obdržíme zkušenosti, za které si koupíme bod investovaný do jednoho z atributů. Tím se dostaneme i k nějakému tomu kombu. Nechybí ani bonusy přímo během hry, či léčivé lahvičky, jež vypadávají z mrtvých nepřátel. Na ty často musíme vyloženě spoléhat.
Artuš rozhodně neměl ambice stát se hrou roku, ovšem podle dosavadního povídání to mohla být alespoň pěkná sedmička. Bohužel se tak nestane. Hra sice nepatří k nějak extra dlouhým, ale to můžeme přičíst na vrub trendu posledních let. Jenže, autoři se s tím vypořádali poněkud nešťastně – hra se ukládá pouze po dokončené misi. Takže ano, pokud vás zabijí někde během mise, třeba i před samotným závěrem, jedeme to celé znova natvrdo. A věřte tomu, že něco takového vás spolehlivě – a protože máme i mladší čtenáře – naštve. Jinými slovy, opakování se rozhodně nevyhnete, protože i na lehkou obtížnost hra v některých místech tak snadná není. Chce to hrát především s rozvahou, zbrklost zde svoje místo nemá.
| King Arthur | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
