Kingdom Under Fire nikdy nebyla sérií, která by si získala u tuzemských, popřípadě evropských hráčů větší popularitu. Upřímně jsme nikdy ani neslyšeli, že by byla populární v Asii, každopádně nějaký ten pátek tu s námi již je a nyní se hlásí o slovo s novým dílem, který žánrově spadá do jiné kategorie než jeho předchůdci. Zatímco předchozí xboxová díla s podtituly The Crusaders a Heroes v sobě kombinovala klasickou hack ‘n‘ slash akci se strategií, tak Circle of Doom druhý jmenovaný žánr zahodil a přidal něco málo z akčního RPG. Výsledkem je kombinace Dynasty Warriors s Dungeon Siege.
Náplň Circle of Doom zní jednoduše a jednoduchá opravdu je.
Přestože příběh nikdy nebyl silnou částí žádného předchozího dílu, tak v minulosti představila série mnoho výrazných a snadno zapamatovatelných postav. Pokud jste tak přišli s Kingdom Under Fire do styku, tak některé fešáky a fešandy ze hry jistě poznáte. A pokud byste se zajímali o samotný příběh, tak vězte, že i ten pokročil. Celine chce zachránit svého milence Curiena od mutace. Poloupír Leinhart chce opět vysát celá království, Regnier přišel o svoji nesmrtelnost a sám démonický Encablossa se vrátil na tento (vlastně tamten) svět a chce zničit vše, co mu přijde do cesty.
Pět základních postav, plus jedna bonusová, spolu tvoří slušnou partu postav na výběr, se znatelně odlišnými schopnostmi. Každý si tak přijde na své. Všechny postavy mají i svůj osobní příběh, ale ten nejspíše většina hráčů vnímat nebude. Vyprávěn je totiž pouze ve snech. Ty slouží jako způsob ozdravování, k získávání nových schopností, questů a právě také posunují příběh kupředu. A i když není bůhvíjak propracovaný, tak má své osobité kouzlo. Právě jeho snové vyprávění je značně neotřelé. Ve snech se zobrazují postavy z minulosti hlavních hrdinů a jejich přítomnost je mnohdy tak znepokojivá, až z toho jde mráz po zádech. Zvláště když jde o již mrtvé jedince.
Hra obsahuje několik světů, které jsou správně tématicky odlišné. Naleznete v nich několik lokací, které jsou náhodně generovány. Ano náhodně, nikdy si tak nezahrajete stejnou hru, ale všichni víme, že to s sebou nepřináší jen pozitiva. Například designérských unikátů se nedočkáte, i když levely na první pohled nevypadají špatně.
RPG oživení redukují otravu ze stereotypu, což může způsobit, že se budou jedinci s oblibou v akčních žánrech bavit.
Samotné hraní je nadmíru akčně akční. Se svojí postavou se probijete stovkami řadových nepřátel, abyste občas mohli splnit nějaký hlavní úkol či zabít většího nepřítele, nazývaného v herním světě boss. Všichni nepřátelé si však zaslouží opravdový potlesk, protože jejich široká a nápaditá škála ve hře nás opravdu potěšila.
Náplň Circle of Doom zní jednoduše a jednoduchá opravdu je. Zpočátku budete nadšeni intenzitou akce, ale po čase toto nadšení opadne. Přesto není boj špatně zpracován, ale prostě i ta nejzábavnější bitka omrzí, pokud bojujete dlouho. Zeptejte se Fidela. Naštěstí zde jsou ony RPG prvky, které do hry přinášejí nádech, ehm, RPG. Zlepšit si tak budete moci svoje statistiky, naučit se budete moci nové chvaty, kouzla a tak dále. Je to fajn? Jasně! RPG oživení redukují otravu ze stereotypu, což může způsobit, že se budou jedinci s oblibou v akčních žánrech bavit. No a to je oč tu běží. RPG zajímavostí hry je takzvaná syntéza, která umožňuje vylepšovat veškeré předměty včetně zbraní a oblečení. Bohužel vám ve hře nebude příliš dopodrobna vysvětlena, a tak se může stát, že jí nebudete příliš využívat nebo ji dokonce opomenete. A to není dobré, protože se totiž jedná o jeden z nejzásadnějších prvků celé hry.
Pokud by vás hra začala nudit, tak si můžete přizvat i kamarády. Pouze však pokud máte připojení k Xbox Live a oni také. I když je hra z části akčním RPG, tak kamera je umístěna za zády hrdiny. Na jedné obrazovce by se tak muselo sáhnout po splitscreenu nebo se lidem z Blueside prostě jenom nechtělo. Každopádně na multiplayer přes System Link se doslova vybodli. Jinak je hra více hráčů super, zúčastnit se jí můžete až ve čtyřech a využijete i některé předměty ze hry, které by vám jinak byly k ničemu.
|
Z technického hlediska je Circle of Doom pohlednou hrou. Grafika je značně osobitá a má svoje kouzlo. Pro to, že mnozí říkají, že hra je asijskou variací na Warhammer, máme pochopení. Občas nám to sice zaskřípe s horizontální synchronizací a framerate taky není pevný jako Regnierova hruď, ale vše má své mouchy. Zhruba třicet takových much však přistálo na kameře, protože s ní si opravdu není radno hrát. Mohli byste ji totiž dostat do místa, ze kterého ji už nedostanete. Stejně jako vyplašené dítko před rozzlobeným otcem s vařečkou v ruce utíká do kouta, ze kterých se mu už nechce ven. Zvukové efekty pak lehce pokulhávají a hudba neruší.
Kingdom Under Fire: Circle of Doom nelze vyloženě doporučit všem, ale pro hráče, kteří se v žánrově podobných hrách vyžívají, může znamenat nejzajímavější hru roku pro Xbox 360. Přiznáváme, že i když nám na hře mnohé vadilo, tak jsme se u ní i bavili.