Spousta hráčů tvrdí, že Xbox je pouze PC v krabici. Možná architektonicky, ale když se na to podíváme z herního hlediska, jisté už to tak není. Kolik má Xbox třeba klasických strategií? Počet by se dal spočítat na jedné ruce méně šikovného tesaře. Dokonce bych řekl, že dítko Microsoftu je na tom z bájné trojice konzolí nejhůře. Ještě že máme ty kluky asijské, kteří dokáží v tomto směru jakoukoli konzoli podržet.
Menu hry je klasicky asijsky strohé. V nabídce najdete pouze hlavní hru. Máte na výběr ze tří hrdinů a jednoho bonusového, přičemž každý z nich znázorňuje jednu obtížnost. Poté se dozvíte něco o historii válek Bersie, kde se dost uplatní vaše znalost anglického jazyka. Následuje efektní nástup vaši grupy na bitevní pole a představení hlavních hrdinů. Čeká vás ovšem pořádný zmatek. Jste rovnou vhozeni do vaši první bitky, jak Ivan před smečku Tigerů, bez nějakého pořádného vysvětlení co a jak. Naštěstí se jedná pouze o šarvátku dvou menších jednotek. Srdce milovníka fantasy však zaplesá už při prvním efektním prostřihu na skřetí komando, které sledujete skrz tetelící se horký vzduch blízkého spáleniště, jak se hrdě přesouvá pod svými praporci. Následuje váš zuřivý útok do jejich odkrytého boku a první slinka zlehka skane na váš oblíbený bryndáček s výšivkou Master Chiefa.
Jde vlastně o jednotlivé bitvy. Přestávka mezi nimi je vyplněna péčí o armádu, doplněním stavu a samozřejmě rozvíjením příběhu.
Zpočátku hra vypadá jen jako klasická rubačka, kdy s mocným Geraldem rubete jednoho skřeta za druhým, ale čím víc budete postupovat hrou, tím víc vás bude překvapovat její propracovanost. Jde vlastně o akční real-time RPG strategii. Vaši armádu tvoří jednotky různých druhů vojsk, které se k vám postupně přidávají. Začínáte s plukem pěších lehkooděnců (i když graficky je to cca tak 20 kousků) vyzbrojených jednoručními meči, dřevěným štítem a nic moc ohozem. Tato tlupa okurek je pod přímým velením hlavního hrdiny, zmíněného Geralda, a jeho dvou bodyguardů. Bitvu od bitvy se k vám přidávají další pluky i se svými veliteli a vaše armáda se tak utěšeně rozrůstá. Jízda, lučištníci, kopiníci, ženisté atd. Vždy samozřejmě na té nejnižší možné úrovni. Ovšem za nastřádané žluťásky si můžete dokupovat značkovější zboží. Třeba kvalitnější meče nebo je vyměnit za sekery, účinnější luky, lopatky ženistů, aby se jim lépe makalo, brnění z odolnějšího materiálu, luxusnější štíty. Je toho dost. Navíc se dá spousta starého harampádí prodat a nebo jím vybavit vaše ne zas tolik oblíbené jednotky. Každého velitele však vybavujete zvlášť. Nejvíce asi budete pečovat o Geralda, ale zapomínat byste neměli ani na ostatní, protože toto dokupování má své opodstatnění související s RPG prvky. Každý velitel může mít několik schopností, které ovlivňují jak bude bojovat jednotka pod jeho velením. Je
to velmi zajímavý systém. Například chcete z Geraldových lehkooděnců vytvořit těžkooděnce. K tomu potřebujete, aby měli určité schopnosti. Pokud toto splňují, vaše jednotka může postoupit o úroveň výš. Plná plátová výzbroj a obouručáky jsou grátis. Pokud
jste ovšem před touto změnou kupovali nějakou výzbroj a výstroj, můžete si začít rvát vlasy. Jsou tu ovšem i divočejší proměny. Ženisty změníte na Mortar, lukostřelce na balisty a další šílenosti. Kombinací je dost.
Druhý je jen kousek nad hlavami bojovníků. Akce vypadá sice super a jste takzvaně "in", ale přehled veškerý žádný.
Samotná hra je jedno velké válečné tažení. Jde vlastně o jednotlivé bitvy. Přestávka mezi nimi je vyplněna péčí o armádu, doplněním stavu a samozřejmě rozvíjením příběhu. Ten je bohužel také klasicky asijský. Jde o malá okénka ve kterých je vykreslena daná postava, která si zrovna odkecává to svoje. Nic moc, ale stačí to. Vadit může i naskriptovanost samotných bitev. Na bitevním plánu se vám ukáže, kde a jak máte zaútočit, kde se bránit atd. A podle toho se také většinou musíte řídit. Není to úplně nejlepší řešení a může být i dost frustrující. Například sedmá bitva mě přiváděla téměř k šílenství. Úkolem je dostat čtyři paladiny na určené místo. K tomu máte pouze jednu ochranou jednotku, Geraldovu. Proti vám však stojí nejméně dvacet jednotek protivníka včetně několika elitních. Hra vám poradí vyslat pár zvědů a odlákat tak pozornost nepřátel. Potom proklouznout podél hradeb na kraji lesíka potichounku kolem protivníka. Musíte se prostě vyhnout boji, protože čelní konfrontaci byste nepřežili. Jenže
ať jsem se snažil sebevíc, po odlákání se protivník zase vrátil na své výchozí místo. Nehledě na to, že je dost nudné a zdlouhavé neustále vysílat zvědy a postupovat krůček po krůčku. Nakonec mě stejně vždy odhalili a vrhli se na mě jak smečka vlků. Dokonce
se na mě začali stahovat z celého bojiště. Vyřešil sem to trapně, jako už ve spoustě jiných her (kupříkladu Full Spectrum Warrior). Na co to celé obcházet? Geraldovu jednotku jsem těm psům předhodil pěkně doprostřed kobky, navázal na ní co nejvíce nepřátel a s paladiny se přímo prokličkoval a probil na místo určení. Mise splněna. Podobné problémy jsem měl skoro v každé bitvě. Nečekám samozřejmě, že hra bude procházka skřetí zahradou, problém je spíše v tom, že tvůrci hry vám zadají určitý ůkol, ale neumožní vám ho už daným způsobem splnit. Hráč se pak musí uchýlit k podvodu. Ale co, aspoň to člověka nutí víc přemýšlet.
Příběh a postavy jsou solidní. Samotný boj je intenzivní a má tu správnou šťávu.
Pojďme však k opravdové noční můře. Tou je ovládání. To je vyřešeno dost mizerně a bude vám trvat pěkně dlouho než si na něj zvyknete. No, možná si na něj nezvyknete vůbec. Pohyb kurzoru je neskonale pomalý a nepřesný. Aby nebylo zmatku málo, autoři tomu pomohli ubohou kamerou. Pohledy na šiky vojsk máte totiž pouze dva. Jeden přímo z úrovně bojiště. A to tak nízko u země, že si můžete přivonět ke koňské koblize. Druhý je jen kousek nad hlavami bojovníků. Akce vypadá sice super a jste takzvaně "in",
ale přehled veškerý žádný. Vojsko se takhle ovládat prostě nedá. Já osobně to řešil přes mapu. Největší problémy s tímto spojené mě čekaly v bitvě, kde protivník poprvé použil mamuty (něco jako Olifant v Pánu prstenů). Úkolem bylo ubránit své
balisty. Na ty začaly útočit hory nepřátel. A teď si představte ten zmatek. Na jednom místě mé balisty, dvě skřetí jednotky, Geraldova parta, má jízda, nad tím vším dvě, tři letecké jednotky a ještě do toho kouzlíte s paladiny. To se prostě nedá stíhat.
Co naopak musím pochválit je celková atmosféra. Celé válečné tažení je skvěle připraveno. Příběh a postavy jsou solidní. Samotný boj je intenzivní a má tu správnou šťávu. K tomu přispívá slušná grafika, která by mohla být sice detailnější, ale to přičítám spíš televizní obrazovce, a perfektní ozvučení. Efekty jsou asi nejsilnější stránkou hry. Takový útok těžké jízdy, to je zážitek.
Závěr je tedy následující. Na jedné straně mizerné ovládání, špatná kamera a s tím spojený zmatek a nepřesnosti. Na straně druhé parádní atmosféra, propracovaný RPG systém a luxusní ozvučení. No, můžeme tu lamentovat jak chceme, ale stejně je to jediná válečná strategie na Xbox, takže na výběr moc není. Kdo má rád tento druh her, jinou volbu vlastně ani nemá.
| Kingdom Under Fire: The Crusaders | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
