Kingdoms of Amalur: Reckoning vypadá pohádkově, ale přináší pořádnou akci

Kingdoms of Amalur je hra na hrdiny, která láká slavnými jmény tvůrců a velmi stylizovanou pestrobarevnou grafikou. Pastelový svět Amalur možná na první pohled připomíná pohádkový a zjednodušený Fable, ale věřte, že je to poctivý kousek.

Kingdoms of Amalur: Reckoning

K silným stránkám hry patří zajímavý příběh, obrovský svět k prozkoumání, spousta úkolů, práce s předměty a soubojový systém, který si hodně bere z akčních bojovek.

Prvním slavným jménem, které by mohlo nalákat fanoušky fantasy, je R.A. Salvatore. Pokud máte v oblibě svět Forgotten Realms, můžete jej znát jako autora celé řádky knižních titulů z tohoto univerza. V Reckoning se podílel na příběhu a jeho vliv je do určité míry znatelný. Už samotná zápletka hry totiž zaujme.

Probouzíte se na hromadě mrtvol pod věží gnómského vědce, věnujícího se studiu nesmrtelnosti. Netušíte, kdo jste a jaký je váš úkol. Znáte jen svoji podobu, protože tu si vytvoříte v klasickém editoru během toho, co vás dva poskoci vezou vyspat mezi tlející osazenstvo.

A aby toho na vás nebylo málo, na věž právě útočí nesmrtelní Tuatha, takže vás čeká hodně ostré seznámení s okolím. Počáteční rychlé tempo se ale záhy zpomaluje, stačí se prosekat lineárními chodbami do otevřeného světa.

Nečekejte obrovské pláně bez viditelného přechodu jako třeba ve Skyrimu, Amalur sází spíš na menší, nahrávací obrazovkou oddělené oblasti. Ovšem jejich sečtená rozloha je obrovská a celý herní svět je plný malých vesniček i velkých měst, kobek a chrámů k vyplenění a monster k pozabíjení.

Jednotlivé části herní mapy se dělí do tematických oblastí, jako jsou zelené lesy, pochmurné bažiny, do nebe se tyčící skály a tak podobně. Podobnou pestrost nabízí i samotné nepřátelsky naladěné osazenstvo lokací, čímž máme na mysli příšery, které vám stojí v cestě při plnění úkolů.

Amalur se ladí do klasického fantasy, takže mlátíte přerostlé pavouky tady, otravné koboldy támhle a o kus dál zase dvouhlavé démony. Když už je o tom řeč: i samotné rasy, obývající Amalur, představují klasiku. Máme zde lidi, gnómy, několik typů ušatých elfů a podobně. Reckoning prostě není nijak extrémně nápaditou hrou, ale jednotlivé prvky do sebe pěkně zapadají a to je důležité.

Hra ovšem nezapře svoji snahu zaujmout co nejširší skupinu hráčů, což přináší celou řádku zjednodušení. Například systém vývoje postavy v zásadě nabízí jen tři typy povolání: bojovník, mág a zloděj. Všechna tři povolání však můžete poměrně volně kombinovat, což zjistíte už v úvodu, kdy si můžete vyzkoušet celou řádku různých druhů zbraní (meče, luky, dýky i třeba magické hole) a vybrat si, co vás baví.

Počítat však musíte s tím, že určité typy zbraní a výbavy vyžadují určitý počet bodů, investovaných do daného povolání. Samozřejmostí jsou stromy dovedností, kde najdete aktivní věci typu nových komb a úderů, pasivní bonusy a další známé věci, jako je plížení, páčení zámků a vytváření lektvarů, či podobných produktů.

Zajímavost představují i karty osudu (kolem kterého se točí celá hra), které přidávají specifické bonusy. Systém vývoje postavy je jednoduchý na pochopení, ale zároveň bohatý na možnosti.

To samé by se dalo vztáhnout i na soubojový systém. Pokud jste si toho nevšimli ještě na doprovodných obrázcích, Kingdoms of Amalur je zabírán z pohledu třetí osoby a boje připomínají klasické third person akce, jako třeba God of War. S tím souvisí i následující tip: pokud hrajete na PC, pořiďte si na hraní gamepad. Na něm je totiž daleko snazší kombinovat údery, rychle čarovat a zkrátka vytáhnout z dynamického soubojového systému maximum.

Na dvě tlačítka si můžete nastavit libovolné zbraně, takže nic vám nebrání zasypat protivníky sprškou šípů a jakmile se přiblíží, bleskově přepnout na meč a dočistit zbytek. Stejně tak můžete kombinovat pomalou, ale drtivou palici a dvojici rychlých dýk a tak podobně. Díky podařeným animacím vypadají bitvy vždy velmi efektně a brutální dokončovací údery vám proženou mráz po zádech.

Problémem celé hry je, že je možná až zbytečně zjednodušená. Například systém páčení zámků je hloupý a craftování příliš potřebné též není. A ačkoliv to zní divně, je hra i příliš obsahově nabobtnalá. Respektive nabízí příliš mnoho generických vedlejších úkolů typu dojdi tam a zabij příšery. Navíc záplava úkolů po čase vrhá stín hlavní příběh, který se utápí v přílišném balastu. Prostě se vám čas od času nebude chtít číst ta kvanta textu a prostě poběžíte na mapě za dalším ukazatelem.

Efektně brutální Reckoning mód

Podobně jako v tradičních akcích z pohledu třetí osoby je i zde mód, nazvaný Reckoning, ve kterém se znásobí vaše síla a ve zpomaleném záběru likvidujete protivníky ve velkém. Stačí údery nabít speciální ukazatel. Po stisknutí tlačítka se pak pohled lehce rozmaže, celý svět potemní a vaše cíle jsou zvýrazněny zářivou modrou. Protivníky úplně nezničíte, ale udržíte na hranici smrti. Tlačítkem následně spustíte brutálně vypadající likvidační útok. Protože máte jen jeden, nechte si jej až na samotný závěr Reckoning módu.

Pokud od tohoto ale ohlédneme, najdeme v Kingdoms of Amalur: Reckoning opravdu zábavnou hru. Soubojový systém je příjemně akční a chytlavý, prostředí a svět nádherně stylizované. Ostatně, na vizuální podobě se podílel i komiksový tvůrce Todd Mcfarlane, který stvořil například sérii Spawn.

Pokud tedy máte za sebou pokořený Skyrim a hledáte další fantasy dobrodružství, zkuste Kingdoms of Amalur. Kvalit hitu od Bethesdy úplně nedosahuje, nicméně vydrží vám na podobně dlouhou dobu a hlavně v něm není tolik chyb. Demo připravené jiným vývojářským týmem nejde brát úplně v potaz.