Sobotní konference vydavatelství Electronic Arts odstartuje několikadenní sérii oznámení, trailerů, předváděček a rozhovorů, které mají v zásadě dva účely. Tím prvním je zaujmout co možná největší počet potencionálních zákazníků, kteří by o daný titul nebo rovnou herní zařízení mohli mít zájem. Druhou velkou motivací je prezentace jednotlivých vývojářských studií a vydavatelství, jejichž počínání sleduje zástup všemocných investorů.
E3 se v tomto ohledu neliší od ostatních veletrhů, na nichž firmy demonstrují své produkty a vize. Skutečnost, že se v herním byznysu v současnosti točí opravdu velké peníze a firmy si nechtějí dovolit přešlapy, ilustruje také klesající frekvence všemožných blamáží, kterých v historii E3 najdeme víc než dost. Ne, že by přešlapy vymizely úplně, ale posledních pár let se neobjevilo nic, co by mohlo konkurovat kolosálním trapasům, jakým byla legendární konference Konami z roku 2010 nebo tragičtí uvaděči typu Mr. Caffeine a Jaimie Kennedy. Jednotlivé konference působí profesionálnějším dojmem, neboť firmy do jejich organizace investovaly mnohem více peněz nebo alespoň úsilí.
Stačí vzpomenout na úvod konference Sony z roku 2016, kde předváděčku nastartoval orchestr hrající epickou hudbu z připravovaného trháku God of War. Zajímavou formu zvolila i Bethesda, která celou loňskou konferenci pojala jako jednu velkou prohlídku zábavního parku. Originální nápad bohužel sice z konference téměř vytlačil lidský element a celá prezentace mohla klidně proběhnout online v podobě, jakou Nintendo dělá svoje Directy, ale snaha o originalitu a zábavnou formu se vždycky cení.
Ekonomické důvody formují samozřejmě nejen formu, ale i obsah, což je důvodem, proč je nejpoužívanějším slovem každé konference ono otravné a všeobjímající „experience“ (zážitek). Na druhou stranu si můžete vsadit, že se nenajde nikdo, kdo by si na pódiu dovolil vypustit z pusy slova jako „lootbox“ nebo „mikrotransakce“. Maximálně tedy ve sdělení, které by jejich začlenění do dané hry rezolutně vylučovalo.
Data vydání jsou kapitolou samou pro sebe. Nejchytřejší strategii volí v tomto ohledu Sony, která si je dobře vědoma toho, že oznámená hra prodává konzoli téměř stejně dobře jako ta, která už leží na pultech obchodů. Důsledkem toho má firma ve zvyku ohlašovat projekty léta dopředu, aby se majitelé konzole PlayStation 4 mohli hrdě chlubit, co všechno na své super konzoli ještě nehrají.
Někdy si tak firmy zadělají i na slušný bolehlav. Nejlepším příkladem je oznámení hry The Last Guardian na E3 v roce 2009, ačkoliv titul ve výsledku vyšel až o celých sedm let později na novější konzoli. Ale po sedm let musela Sony snášet dotěrné dotazy novinářů a fanoušků, kteří slíbené vydání The Last Guardiana očekávali rok co rok.
Bylo by však cynickou chybou nahlížet na E3 čistě jako na divadlo pro média a tahání hráčů za nos. Aktivnímu hráči se z ohromného množství jednotlivých oznámení, trailerů a videí točí hlava. Skutečnost, že je tolik zásadních věcí najednou natěsnáno do zoufale úzkého časového období, je spíše nepříjemným úkolem pro novináře, kteří se s jejich zpracováním musejí nějak poprat. Nejde jen o to, co je řečené na pódiích. Spousta zásadních novinek vyplouvá na povrch až s následným kolotočem rozhovorů a uvolňováním oficiálních tiskových zpráv.
Přesto není tato záplava novinek tím, co dělá z E3 ten pravý herní svátek. Ten si totiž naplno vychutnáte, pouze pokud budete jednotlivé konference naživo sledovat. Protože jen potom doceníte kouzlo těch nejsilnějších momentů výstavy, které přivádí obecenstvo do varu.
Kupříkladu předváděčka sedmého Resident Evilu byla geniální z toho důvodu, že během prezentovaného traileru až do samého konce nikdo netušil, o jakou hru se vlastně jedná. Zmatenému publiku to došlo až v momentě, kdy se v závěru upoutávky z římské číslice VII vyklubaly části písmen Resident Evil.
Ilustrativní je v tomto ohledu i reakce redaktorů serveru GameTrailers (dnes youtubeři Easy Allies), kteří v přímém přenosu sledovali ohlášení vymodleného remaku Final Fantasy VII následované sladkou tečkou v podobě Shenmue 3. Při pohledu na video s redaktory ztrácejícími veškeré zábrany se vám možná vybaví některé reakce českých fanoušků hokejového týmu z Nagana. A možná nebudete při podobných momentech skákat ke stropu a řvát nadšením, ale ten pocit z toho, že se informace dozvídáte mezi prvními a radost sdílíte s lidmi po celém světě, je prostě sváteční.
Také platí, že ačkoliv je E3 primárně záležitostí velkých korporací, rozhodně v ní nechybí lidský element. A leckdy ho najdete tam, kde byste ho čekali nejméně. Stačí připomenout nervózního vývojáře Martina Sahlina představujícího v roce 2015 na konferenci EA plošinovku Unravel, dojatého Michela Ancela, který loni oznamoval obnovené práce na dlouho vyhlížené Beyond Good & Evil 2, nebo Hidea Kojimu, který v roce 2016 s velkou pompou a slovy „I’m back!“ hrdě odhalil nový projekt Death Stranding.
E3 je bezpochyby událostí, v které hraje ústřední úlohu promyšlený kalkul a marketingové dovednosti. Zároveň však výstava přivádí vývojáře blíže fanouškům a následná radost z jednotlivých oznámení spojuje hráčskou komunitu po celém světě. Letošní ročník nebude jiný.
