Před čtyřmi lety jsem byl jedním z těch hráčů, kteří remastery a znovu vydávané tituly spíše vítali, popřípadě mě jejich existence nechávala naprosto chladným. Jednak si svoje oblíbené tituly rád zopáknu, jednak coby (převážný) konzolista vítám možnost zahrát si hru v lepší grafice, případně s plynulejším frameratem. V neposlední řadě mám aktuální hardware z hlediska systému a ovládání prostě radši než předchozí generaci. A abych byl upřímný, to přepojování kabelů je taková dřina a otrava a navíc, jak PCčkáři jistě rádi dosvědčí, mít toho na jednom zařízení co možná nejvíc je prostě komfortnější.
Definitivní edice Tomb Raidera na PS4 nabídla mimo jiné plynulých 60 snímků za sekundu.
Už je zase co hrát
Nalijme si čistého vína: nebýt konzolí, tak by z celkového součtu všech vydaných remasterů existovala asi tak desetina. Za onu kritickou dobu, kdy nervozita a nedůvěra mnohých hráčů směřovala na remastrované verze již jednou vydaných her, můžeme označit především rok 2014. Má to svoji logiku. Na konci předešlého roku byly totiž na trh uvedeny nové konzole Xbox One a PlayStation 4 a zajímavých her, které byly primárně určeny pro novou generaci, bylo jako šafránu.
Pokud představoval loňský rok 2017 jedno z nejbohatších herních období vůbec, byl rok 2014 jeho přesným opakem. Na jeho konci se totiž kritici bezradně škrábali na hlavách a cenu za „Hru roku“ pak s rozpačitým úsměvem předávali autorům her Dragon Age: Inquisition nebo Middle-Earth: Shadow of Mordor. Ne že by se to nebyly povedené hry, ale ani jedna z nich nepatřila k těm silným, téměř k dokonalosti vybroušeným superhitům, které si většinou podobné ceny odnášejí. Kromě nich toho navíc vyšlo dost málo. Rok 2014 byl zkrátka bídný a o to víc vynikaly znovu vydané kvalitní tituly z předchozích období.
Zastínit The Last of Us a GTA 5 nebylo snadné, zvlášť když obě hry vyšly v remasterované podobě.
Ono taky soutěžit s vylepšeným Tomb Raiderem, kolekcí Metro: Redux, The Last of Us a GTA V není zrovna snadné, zvlášť když se dvě posledně zmíněné hry řadí k těm vůbec nejlépe hodnoceným titulům všech dob.
Až následující rok začaly hry nové generace pozvolna putovat na pulty obchodů a hry jako Bloodborne, Zaklínač 3, Metal Gear Solid 5 nebo Fallout 4 daly na srozuměnou, že na se na nových, ambicióznějších hrách pracuje, a hráči se tak o budoucnost bát nemusí. Následující léta optimistickou prognózu jen potvrdila a loňský rok nás kvalitními tituly zasypal tak dokonale, že si na nějaké remastery nestěžoval snad už vůbec nikdo.
Slyšeli jste někdy o...
V oné bouřlivější a nervóznější době spočívala velká část kritiky v tom, že se studia orientují na přepracovávání již jednou vydaných titulů a nové ambiciózní tituly budou v důsledku toho vznikat jen velmi pomalu. Je pravda, že vývoj her se skutečně prodlužuje, ale rozhodně to není z nedostatku pracovních sil. Je důležité si uvědomit, že na remasterech totiž velmi často pracují samostatná vývojářská studia, která si vydavatel najme právě za tímto účelem. Bluepoint Studios tak například na PlayStation 4 přivedlo trilogii Uncharted, QLoc stojí za porty DmC: Devil May Cry nebo Dragon’s Dogma pro PC a aktuální konzole.
To studio Virtuos má remasterů na svém kontě celou řadu - od nedávno vydaného L.A. Noire přes kolekci Batman: Return to Arkham až po třeba Assassin’s Creed: Ezio Collection. Neplatí to samozřejmě vždy, ale podobné situace jednoznačně převažují nad scénářem, kdy na remasteru pracují převážně lidé z „mateřského studia“. Já osobně se na remastery dívám i jako na zdravý zdroj dodatečného příjmu plynoucího vydavatelům, kteří si donekonečna stěžují, jak je tvorba nových her nákladná. Ale má to i stinnou stránku.
Remaster prvních Dark Souls vyjde 25. května na PC, PS4, Xbox One a Switch. Koupíte znovu?
Kolikrát zaplatíte za srdcovku?
Druhý argument odpůrců remasterů je totiž platný do dnešní doby. Zatímco na PC alespoň v některých případech získáte vylepšenou edici své již jednou zakoupené hry zdarma, na konzoli na něco podobného nemáte nárok. Přitom technicky vzato neexistuje žádná překážka, proč by majitelé předchozí verze nemohli být nějakým způsobem zvýhodněni.
Ano, je pravda, že cena remasterů se pohybuje většinou níže, než je tomu u nových her, a jak jsem psal výše, nemám v zásadě nic proti tomu, abych nějakou částku za vylepšenou verzi hry zaplatil. Na druhou stranu si ale myslím, že alespoň nějaká sleva pro majitele předchozí verze by rozhodně byla na místě.
Sám sebe se totiž ptám, kolikrát se dokážu přemluvit k nákupu jedničky Dark Souls. Poprvé jsem si hru pořídil na PlayStationu 3, ale než jsem se k ní dopracoval, zlákala mě modifikacemi vylepšená PC verze. Ta mě sice naprosto nadchla, ale znáte to, něco do toho přišlo, dohrání odloženo na neurčito. A co se nestalo, před dvěma týdny byla ohlášena oficiální vylepšená edice hry pro Playstation 4, PC, Xbox One a – cože – přenosná verze pro Nintendo Switch? Zahrál bych si, ale cena čtyřicet eur je pro mě už v tuto chvíli moc.
U Nintenda nyní vidíme to samé. Na mizerně prodávané konzoli Wii U pár výborných titulů sice vyšlo, ale nebylo jich evidentně tolik, aby to lidi zviklalo k nákupu nové konzole. A zcela podle očekávání ty největší pecky teď firma vydává znovu pro populární Nintendo Switch. Je skvělé, že si hry jako Bayonnetta 2, Mario Kart 8 a Donkey Kong: Tropical Freeze zahraje konečně více lidí a ještě si s nimi mohou cestovat podle libosti, ale proč platit za již jednou koupenou hru jako by se nechumelilo?
Mario Kart 8 i Donkey Kong Country: Tropical Freeze patřily k vlajkovým lodím Nintenda Wii U.
Remaster jako sonda trhu
Přes zmíněnou kritiku mají remastery ještě jedno velké pozitivum, a totiž že si na nich vydavatel může ověřit, jaký je o značku vlastně zájem. V jiných případech je zase pokračování zavedené série už na cestě a remastery předchozích dílů dávají nováčkům možnost projít dosavadní příběh nebo se se sérií poprvé seznámit.
A konečně tu máme remastery ještě starších her, které nevadí už snad nikomu. Respektive stěžovat si na existenci definitivní edice prvních Age of Empires (nemám teď na mysli její distribuci) nebo Dragon Quest VIII pro Nintendo 3DS, jsem nikoho neslyšel.
Zkrátka a dobře: znovuvydávání starých her tady bylo, je a bude. Je škoda, že s rozvojem digitální distribuce necítí vydavatelé potřebu zohlednit již jednou provedené platby, které přece jdou od těch největších fanoušků daného titulu, na druhou stranu dnes již můžeme přesvědčivě říci, že kladné stránky remasterů pohodlně převažují nad zápory.
