Nápad platit měsíční poplatky za přístup k rozsáhlé knihovně her není žádnou novinkou. V lednu 2014 spustila společnost Sony ve Spojených státech svoji službu Playstation Now. Firma tehdy vsadila na streamovací technologii, a tedy nutnost připojení k rychlému internetu. Ve svém snažení nezůstala dlouho osamocena.
Tentýž rok následovalo vydavatelství EA, které majitelům Xboxu One nabídlo svou vlastní službu EA Access. Důležitým rozdílem je u ní to, že se hry stahují přímo na pevný disk, a žádné streamování tak není potřeba. Obdobná služba od stejného distributora určená tentokrát pro PC hráče následovala o dva roky později pod názvem Origin Access. A konečně na velmi podobném principu jako tyto služby od EA nyní funguje i Xbox Game Pass, který Microsoft zavedl pro majitele konzolí Xbox One teprve loňský rok.
The Last of Us si už na PC díky Playstation Now zahrajete, služba u nás zatím neběží. Navíc je pěkně drahá.
Nejhůře je na tom zatím stoprocentně Sony. Playstation Now je dostupná jen v některých zemích po světě a Česká republika k těm pár vyvoleným bohužel nepatří. Streamování vyžaduje stálé připojení k internetu a je pravděpodobně také hlavním důvodem, proč je Playstation Now výrazně dražší než konkurence. Ve Velké Británii vás měsíční předplatné vyjde na třináct liber, což je v přepočtu téměř čtyři sta korun. Předplatitelé mohou hrát hry sice i na PC a masivní katalog her dnes čítá už stovky titulů, ale levná záležitost to rozhodně není. Nejnovější hry navíc v nabídce Playstation Now chybí, a služba tak daleko spíše nahrazuje chybějící zpětnou kompatibilitu PlayStationu 4 s předchozí generací.
Oproti tomu za služby EA nebo Microsoftu u nás dáte kolem 150 korun měsíčně. Her sice není tolik, ale jsou nové a především nepodléhají omezením spojeným se streamováním. Microsoft nedávno šokoval oznámením, že každá z jeho připravovaných exkluzivit bude hned po vydání automaticky zařazena do katalogu her dostupných majitelům Game Passu. Je docela nářez, když si uvědomíte, že další Halo, Gears of War, Crackdown 3, State of Decay 2 nebo Sea of Thieves si můžete zahrát již v den vydání za mnohem nižší cenu. Když se nad tím zamyslíte a dáte si to do souvislosti s aktuálními trendy v herním průmyslu, jde z toho hlava kolem. Je to dost paradoxní situace.
Každá nová exkluzivita Microsoftu bude v den vydání dostupná majitelům Game Passu. Je libo Halo a Gears of War za 150 Kč?
Jak je třeba možné, že vydavatelé dávají hráčům skoro „zadarmo“ extrémně nákladné projekty, jejichž vývoj trval léta a spolykal miliony dolarů? To se to pak skuhrá o tom, jak jsou mikrotransakce, lootboxy a všemožně předražená DLC nezbytností, když si na sebe hra údajně nedokáže vydělat. Pro hráče to je samozřejmě ale velice lákavá nabídka. Pokud vám někdo cpe nový titul v rámci služby, za kterou si už stejně platíte, protestovat samozřejmě nebudete. Je však podobný přístup pro herní průmysl, vývojářská studia a výslednou kvalitu her v důsledku prospěšný?
Druhý rozpor vidím v té ohromné záplavě her, kterou vám vydavatelé za cenu jedné pizzy nabízejí. Pamatujete ty doby, kdy jste hru prostě dohráli a tím to haslo? Přišly titulky, hra vám pogratulovala a byl konec. Kdepak dnes. Aby recenzenti a další hlasití kverulanti neměli připomínky na fórech a sociálních sítích, tak je třeba všechny především důrazně ujistit, že nějaký Game Over je fráze patřící do učebnic dějepisu. Že to, co jste vlastně těch třicet, padesát nebo sto hodin dělali, to byl jen takový laškovný tutoriál. Dobře, to už trochu přeháním, ale pokud hrajete aktuální hry, tak víte, o čem je řeč.
Hry nám pěkně ztloustly. Do každé z nich se tvůrci snaží nacpat spoustu dalších režimů, time attacků, super ultra hard módů, new game plusů, new game plus plusů a já nevím čeho všeho ještě. Já si rozhodně nestěžuji, ale vzhledem k tomu, jak obrovské nároky se z hlediska obsahu nyní kladou na hry áčkové produkce, mě možnost předplatit si stovky her úplně neláká.
Battlefield 1 nebo Titanfall 2? S předplatným od EA máte nárok na obě.
Hezky je to vidět na případu EA. S jejich předplatným můžete hrát Titanfall 2, Battlefield 1 a první Battlefront. A kdyby jste se náhodou nudili, jsou k dispozici Mass Effecty i Dragon Age. Ale co s tím? Jasně, chápu, že to není o tom všechno dohrát, ale vybrat si to, co vám přijde zajímavé. Ale v tom případě už cena není tak oslnivá a vy si musíte ve výsledku už sami spočítat, jestli vám přijde výhodnější koupit hru třeba jednou ve slevě a neřešit, nebo propočítávat na kolik vás do budoucna vyjdou poplatky.
Možná je nabídka Microsoftu tak štědrá i z toho důvodu, že jeho stěžejní konzolové exkluzivity jsou orientované na hru více hráčů. Pokud vás totiž chytne multiplayer, můžete ho hrát měsíce až roky a to nepočítám investici do DLC a samozřejmě poplatky za hraní on-line.
Do toho nastupují ty úvahy ve chvílích, kdy vám hry z katalogu už lezou krkem, ale nechce se vám hrát něco z jiných zdrojů, protože si přece platíte tento. Jedno pozitivum je však nesporné. Předplatné není zadarmo, ale můžete si například vyzkoušet, která střílečka vás baví nejvíc a jestli třeba ta Andromeda opravdu nestojí za hřích. Není lepšího dema než zkusit plnou hru bez omezení. Jenom to něco stojí.
Jsem hodně překvapený, že s podobnou službou ještě nevyrukoval Ubisoft a sám bych se ani nedivil, pokud by se nějaká forma předplatného časem neobjevila i na Steamu. Myslet si, že by hráči najednou měli přístup ke všemu, to je samozřejmě velká utopie, ale omezený katalog čítající pár stovek titulů si zde představit dokážu. Už bylo také potvrzeno, že na Nintendu Switch by na podobném principu měl fungovat katalog starých her obsahující ty největší klasiky z generace NES.
Nezdá se tedy jako pravděpodobné, že by model měsíčních poplatků v dohledné době vymizel, spíše to vypadá, že jak poroste konkurence, bude se situace stupňovat. Darovanému koni na zuby nehleď, na kvalitu her by však přespříliš velká štědrost mohla mít poměrně dost nepříjemný dopad. Vzpomeňte si na takové výhodné nákupy kupříkladu příště, až budete nechápavě kroutit hlavou nad gamblerskými bednami s lootem, otravnými mikrotransakcemi a prémiovými balíčky s obsahem, který byl očividně vyrvaný ze základní hry. Ta se totiž nějak zaplatit musí.
