Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Počítačové hry na olympiádě by hernímu odvětví spíše uškodily

aktualizováno 
Debata o zařazení počítačových her do programu klasické olympiády je zajímavá i tím, že argumenty obou stran dávají smysl a vyvolávají úvahy na téma, o čem by olympijské hry vlastně měly být. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak by začlenění videoher ovlivnilo pohled široké společnosti na toto odvětví?

FIFA 18 | foto: EA sportsBonusweb.cz

Na otázku, zda počítačové hry do programu olympijských her zařadit, či nezařadit, má většina z nás poměrně jasný názor. Některým takový nápad připadá absurdní především proto, že profesionální hráči tráví většinu volného času sezením u monitoru nebo televizní obrazovky. Tito „e-sportovci“ nebo také „kyberatleti“ toho sice denně naklikají víc než průměrný sbor pracovníků indické zákaznické podpory, ale do tradiční představy o olympijském sportovci prostě nepasují. 

Známé heslo „sportem ku zdraví“ u nich tak úplně neplatí a jejich tréninkové stanoviště si mnozí z nás představují jako pařeniště s nekonečnými zásobami plechovek od Red Bullů, podezřele zapáchajících krabic od pizzy a odhozených brambůrkových pytlíků, v nichž spokojeně žijí celé generace švábích rodinek navštěvujících své sousedy o víkendech. Samozřejmě je to všechno jeden ohromný pravdu zjednodušující stereotyp, ale patří přesně do oné kategorie „je to urážlivé a hloupé, ale něco na tom bude.“

Počítačové hry na Olympijských hrách

Olympionik budoucnosti?

Pušky ano, klávesnice a volanty ne

Jenže námitky zastánců počítačových her vnímajících herní odvětví jako regulérní sport rozhodně mají své opodstatnění a tito lidé ve své argumentaci vlastně používají chladnou logiku. Poukazují například na střelecké disciplíny z letních olympiád, kde závodníci také onen ideál klasického atleta rozhodně nesplňují. Navíc my, kteří si hraní nějakého multiplayeru vyzkoušeli na vlastní kůži, dobře víme, že být špičkovým hráčem vyžaduje velké úsilí a trénink posilující koordinaci, bleskové reflexy a výjimečnou schopnost orientace ve virtuálním prostoru. 

Boom streamovací služby Twitch stále rostoucí renomé profesionálních hráčů ještě posílil, stejně jako prestižní turnaje jako EVO, na nichž na vítěze čekají nemalé finanční odměny. Již dávno nejde jen o bizarní specifikum Korejců, kteří vývojářům z Blizzardu div neskládají krvavé oběti. E-sporty jsou globální záležitostí, která táhne čím dál víc mladých lidí.

EVO

Každoroční turnaj EVO je pro fanoušky bojovek typu Street Fighter svátkem.

Abych nebyl za slizkého alibistu neurčitě kývajícího hlavou na obě strany, svůj názor si tentokrát nenechám pro sebe. Přestože nějak nezpochybňuji náročnou přípravu a schopnosti profesionálních hráčů počítačových her, jejich logika mi zní jako argumenty ve smyslu, že už teď je na olympiádě něco, co tam tak úplně nepatří, tak proč ještě nepřitlačit na pilu, ať to pohřbíme úplně. Je zajímavé, že podobné úvahy se dlouhodobě točí i kolem motoristických sportů. I mnozí fanoušci formulí doufají, že jejich oblíbený sport bude na seznam olympijských disciplín jednou zařazen. Není to stejná situace, ale určitá analogie s počítačovými hrami se přímo nabízí.

Teď je to osobní

Můj problém s videohrami jakožto olympijskou disciplínou se ale neomezuje jen na moje, pravda, trochu konzervativní smýšlení, že sportovci mají mít nějaké svaly a výdrž. Abych se totiž přiznal, nemám příliš velkou radost z toho, jaké hry jsou díky e-sportům popularizovány. Nejen na stránkách Bonuswebu si dokolečka opakujeme, jak se z her stal mainstream a se slzami vděku v očích vítáme, že širší veřejnost už o hráčích neuvažuje jako o pomatených exotech honící po obrazovce různě barevné čtveřečky a kolečka.

Commander Keen

Hry už nejsou, co bývávaly, ale spoustě lidí to uniká.

Bláhově se domníváme, že se hry staly stejně neškodnou a naopak obohacující kratochvílí, jakou je třeba sledování filmů nebo četba knih. A to ani nemluvím o vyloženě uměleckých kvalitách některých titulů a ohromném nadání a pracovitosti spousty vývojářů vykonávajících tuto často dost nevděčnou profesi.

Jenže to všechno si můžeme říkat mezi sebou v zasvěceném kroužku, ale popravdě řečeno mám spíše pocit, že svět „tam venku“ se za ty roky změnil jen velmi málo. Drtivá většina nehráčů absolutně netuší, jak hry v dnešní době vypadají, co všechno si v nich můžete vyzkoušet a jak bohaté a odlišné zážitky vám dnešní tituly dokážou zprostředkovat.  

Situace v zahraničí je možná jiná, ale z vlastní zkušenosti mám pocit, že povědomí široké české veřejnosti o hrách zamrzlo někde v DOSových dobách, případně s Windows 95 a většina lidí nemá o jakémkoliv vývoji a aktuální podobě her absolutně žádné ponětí. Není divu, že se pak na hráče mnohdy dívají skrz prsty. Pokud by se totiž vývoj zastavil někdy v tehdejší době, sám bych hry už dnes nejspíš nehrál.

League of Legends
What Remains of Edith Finch

Není hra jako hra (League of Legends a What Remains of Edith Finch)

A co ty ostatní?

Ptáte se, co mají tyto nářky společného s olympiádou? Když to řeknu natvrdo, progamingové hraní je nepochopitelnou nudou i pro mě a profesionální hráči mě zatím dokázali mnohem častěji znechutit než pobavit. Ale nejvíc mě děsí ta představa, že by se hry jako Overwatch, Street Fighter nebo League of Legends staly těmi vyvovelnými, které budou celé herní odvětví okolnímu světu reprezentovat.

Jak mám potom přátelům vysvětlovat geniální design her jako What Remains of Edith Finch, do fantastických detailů propracovaný svět v Assassin’s Creed: Origins nebo propracovanou psychologii postav v příběhu NieR: Automata? Aby bylo jasno, neříkám, že hry cílící na soutěžení a multiplayer jsou hloupé nebo nějak podřadné. Ale byl bych nerad, kdyby si lidé na základě jejich sledování udělali celkový obrázek o tom, co dnešní hry dovedou. Ačkoliv generalizace je vždycky zrádná, připadá mi, že hry pro jednoho hráče prošly od devadesátých let mnohem větší evolucí než klasické multiplayerovky.

E-sporty si svoje místo na slunci už vybojovaly a jejich turnaje ničemu nevadí, o tom není třeba debatovat. Zahrnout je ale do programu olympiád by mělo za následek především to, že si při pohledu na hry bude ještě více lidí klepat na čelo. Mnohem větší otázkou je, jak představit veřejnosti tituly, které o soutěžení nejsou. Třeba by se pak hry cejchu primitivní zábavy konečně zbavily.

Patří počítačové hry na olympiádu?




Nejčtenější

Hardcore hra na přežití simuluje pocení, růst svalů i vypadané zuby

SCUM

Online hra SCUM se snaží o maximální realismus. Budete se muset starat i o takové detaily, jakými jsou pocení, množství...

VR Kanojo je zatím nejambicióznější porno hra pro virtuální realitu

VR Kanojo

O spojení virtuální reality a pornografie už se mluví dlouho. Bude japonská podivnost VR Kanojo znamenat průlom, nebo...



Nikdo ji ještě nehrál, ale už autorům vynáší 100 tisíc dolarů měsíčně

Phoenix Point

Chystaná tahová strategie Phoenix Point útočí na nostalgické vzpomínky hráčů legendárního X-COMu. Ti tak zaplavují její...

Grafická revoluce, nebo zbytečný přepych? Jaké je dnes hraní ve 4K

Final Fantasy XV, Ansel težim

Rozlišení 4K nabízí čtyřnásobný počet detailů oproti dnes běžně rozšířenému FullHD. Jenže abyste v něm vůbec dokázali...

Turnaj o milion dolarů ovlivnil odpojený ovladač

Odpojený ovladač ovlivnil turnaj o milion dolarů

Profesionálnímu hráči hry Halo 5 se odpojil xboxový ovladač v ten nejnevhodnější okamžik. Jeho tým ztratil vedení a...

Další z rubriky

Když se bohové třásli strachem. Ohlédnutí za šílenstvím hrdiny God of War

Kratos

Dlouho očekávaná akce God of War na PlayStation 4 je konečně venku a podle dosavadních ohlasů je to návrat hodný...

Nový Spiderman nabídne originálního padoucha i rozchod s Mary Jane

Spiderman

Nová hra s pavoučím mužem v hlavní roli představuje jeden z největších taháků letošní nabídky titulů určených...

Jaká je vaše nejhorší nebo nejvtipnější zkušenost s toxickými hráči?

Duke Nukem Forever

V návaznosti na článek, v němž jsme se věnovali způsobům, jakými chtějí herní společnosti bojovat proti tzv. toxickým...



Najdete na iDNES.cz