Bomberman je dnes již klasickým herním titulem a hráče, kteří se s některou jeho podobou v minulosti nesetkali, snad ani nelze najít. Za sedmnáct let své kariéry dokázal nespočetněkrát pobavit svou jednoduchostí a hratelností, kterou by mu mohly závidět leckteré z dnešních, hardwarově mnohem náročnějších titulů, vyskytujících se v aktuálních herních žebříčcích bez rozdílu platforem. Jestliže se řadíte do početného zástupu bomber-pařanů, zřejmě bude zbytečné vám vysvětlovat princip hry. Ten se za dlouhá léta vůbec nezměnil a ke svému dobru zůstává pořád stejně jednoduchý. Pokud jde o obtížnost hry, je velmi umně gradována až do absurdna, přesně ve stylu retro-arkádových titulů let dávno minulých. Pokud patříte k tomu jednomu procentu hráčů, kteří doposud neměli tu čest se setkat s oním nenápadným panáčkem, libujícím si ve vyhazování okolních předmětů a zrůdiček do vzduchu sadou nástražných bomb, přijměte pár informací technického rázu.
Ve většině případů není bezmyšlenkovité zprůchodnění všech možných koridorů nejlepším řešením.
Pomineme-li vcelku nedůležitý příběh počínající v okamžiku, kdy je z městečka Bomberman Town za záhadných okolností odcizena uctívaná zlatá socha patrona města a odvíjející se
dále v rámci putování novodobého Bombermana ve snaze o navrácení kultovního předmětu, můžeme se naplno věnovat hernímu interface. Hra se odehrává v uzavřeném prostoru - aréně, v níž se nachází tři její základní součásti - Bomberman, terénní překážky a eskadra protivníků. Pokud jde o našeho hrdinu, jeho zbraní jsou bomby, které může klást na volná herní políčka. Po krátkém časovém intervalu dojde k explozi, která „vyčistí“ odpovídající počet přilehlých polí v horizontálním nebo vertikálním směru, jinak řečeno ve směru čtyř světových stran. Odstranit lze takto v cestách položené překážky jako jsou například různé typy rostlin či keřů, případně i zde se nacházející nepřátele. Tímto jednoduchým způsobem si Bomberman jednak uvolňuje cestu pro průchod oblastí a také připravuje půdu pro likvidaci rozmanité armády vetřelců. Velmi dobře lze při jeho destruktivní činnosti využívat strategické myšlení, neboť ve většině případů není bezmyšlenkovité zprůchodnění všech možných koridorů nejlepším řešením. Spíše se vyplatí umístit bombu například mezi pevné, neodstranitelné kameny a explozemi směřovanými do jednoho směru, resp. do dvou, vytvořit dlouhý tunel, do něhož lze poté nalákat některou z blízkých příšer. Zejména ve chvíli, kdy narazíte na obzvláště pohyblivá a tím pádem velmi nebezpečná nepřátelská stvoření, se taková taktika více než vyplácí a výrazně napomáhá v boji o přežití.
Bomby by našemu hrdinovi v jejich standardní formě jako výzbroj rozhodně nestačily na víc, než na pár úvodních kol, takže v rámci dosažení odpovídajícího ničivého potenciálu výbušnin je možno Bombermanovo „pracovní náčiní“, případně i hrdinu samotného, upgradovat v několika důležitých aspektech, a to pomocí bonusů, vypadávajících občas z odstřelených překážek nebo nepřátelských stvůr. Žádoucí je zvláště zvýšení dosahu exploze. Výbuch v prvopočátku hry zasahuje čtveřici polí ve vzdálenosti jednoho pole od položené bomby. Sebráním příslušných upgradů, znázorněných příznačně symbolem plamínku, lze vylepšit tento dosah do závratných výšek, takže po několika úspěšně zakončených úrovních můžete disponovat bombami, jejichž výbuchy odstraní vše živé v rozsahu poloviny zobrazené herní plochy. S takovým potenciálem se dá už lecčeho dosáhnout, mimo jiné i odpálení sama sebe v případě, že v adrenalinovém zápalu se nestačíte schovat za odolný zátaras. Zejména se však „daleký dostřel“ využije ve střetech s bossy, kterých je ve hře rovná pětka a jejichž pokoření při kontaktním způsobu boje by bylo přinejmenším sebezničující.
|
V rámci dosažení odpovídajícího ničivého potenciálu výbušnin je možno Bombermanovo „pracovní náčiní“, případně i hrdinu samotného, upgradovat v několika důležitých aspektech.
Poněvadž se při každém úmrtí tzv. vypaří všechny dosud získané upgrady a hráč začíná vždy od píky, může v nastíněném sebevražedném okamžiku pomoci stylová ochranná vesta, která nuluje nejbližší smrt Bombermana. Zdaleka ne poslední a také nikoliv bezvýznamné vylepšení se týká rychlosti, kterou se hrdina po herní ploše pohybuje. V závěru výčtu upgradů stojí za zmínku i možnost zvýšení počtu nesených pum, což oceníte zejména při „lovu“ v otevřených prostorách.
Pokud jde o hru pro jednoho hráče, ta obsahuje celkem osm různých světů, přičemž v každém z nich strávíte několik levelů. V případě splnění herních podmínek se vám navíc v průběhu hry mohou zpřístupnit skryté úrovně, což rozhodně není k zahození. Kromě singlu je k dispozici i multiplayer s pěti herními režimy, ale jelikož se jej mohou zúčastnit pouze dva hráči, těžko říci, zda zaujme širší část publika. Spíše ne.
Grafické zpracování Bombermana je plně dostačující - sice nejde o žádné hi-res multipolygonové orgie, ale řekněme si rovnou - o tom Bomberman nikdy nebyl, není a nebude. Více než to vyniká svou hratelností a nemůže na tom změnit nic i možná oprávněný pocit, že "tohle už tady jednou (dvakrát, třikrát...) bylo". Pohodová, veselá a nevtíravá hudba nic nezkazí a zvuky vybuchujících náloží, doprovázené mňoukáním smažících se oponentů, jsou dostačujícím zpestřením. Ať to tedy vezmeme zleva, zprava, zeshora či zezdola, Bomberman je prostě tutovka!
| Bomberman | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
