Myslím, že firmu Konami není potřeba nikterak dlouze představovat, neboť jsou to profíci vyrábějící vskutku kvalitní tituly ze světa počítačové zábavy. Příkladem hovořícím za vše by mohla být kupříkladu jejich taktická špionážní akce Metal Gear Solid. A další peckou, kterou nás chtějí tito géniové srazit na kolena, je právě Silent hill, hra attakující hororově laděné hry v čele s Resident Evilem 1 a 2.
V úvodním intru se jen matně dozvídáte o situaci, ve které budete nadále pokračovat. Hlavní hrdina, se kterým budete během celé hry prožívat bohužel jen strasti, se jmenuje Harry Mason. Zpočátku by se mohlo zdát, že jde o zcela obyčejného člověka, který je otcem malé roztomilé holčičky Cheryl. Jednou takhle k večeru se tatínek rozhodne vzít svoji dcerku na výlet. Cheryl se šťastným výrazem v očích kývne a těší se na netradiční zážitky z výletu se svým otcem. Bohužel, ani jeden z nich netuší, co je za několik málo minut čeká! Během cesty za dětským dobrodružstvím se totiž dějí podivuhodné věci. Začíná se pomalu probouzet jakási vyšší moc!
Po několika minutách běžné jízdy, předjíždí Harryho džíp policistka na motorce. Několik sekund jede v úrovni Harryho vozidla a posléze se vydá vpřed. Že by měla něco proti dceři sedící na předním sedadle Harryho džípu? Po ujetí několik stovek metrů zahlédne Harry ležící policejní motorku na krajnici vozovky. Ohlédne se po ní a činí tak osudovou chybu. Před jeho vozem se totiž náhle objeví stojící osoba! Harry sešlapuje brzdový pedál na podlahu a smýká s volantem do leva! Skřípění brzd, gumové čáry po asfaltu, rána... Omráčený Harry se pomalu probírá zpět k životu, avšak ve chvíli, kdy zjistí, že místo spolujezdce zeje prázdnotou, rázem ožije a začíná uvažovat:
"Cheryl se mi asi vydala přivolat pomoc." Na nic tedy nečeká a vydává se po stopách své malé dcerky. Ano, tušíte správně, právě zde začínáte ovlivňovat Harryho budoucnost právě vy!
Samozřejmě, první věcí, kterou uděláte je, že se rozhlédnete. Bohužel vám to moc nepomůže, neboť je všude tak hustá mlha, že nevidíte na krok, natož několik metrů před sebe. Rozeběhnete se a v mžiku vidíte siluetu své dcerky Cheryl. Nevíte, zda jsou to halucinace, nebo opravdu vaše roztomilá holčička. Na nic nečekáte a vydáváte se na útěk za ní. Bohužel, silueta se neustále vzdaluje, ale vy doufáte, že svoji dcerku přeci jen doženete. Doufáte marně. Po krátké honičce se před vámi zčista jasna objeví skřeti, kteří vás brutálně zamordují.
To je hra tak krátká? Ptáte se zcela oprávněně. Není. Zde totiž Silent Hill nekončí, ale začíná. Probouzíte se v café baru na lavičce. Proti vám sedící policistka Cybil, jinak kolem ani živáčka. "To byl tedy nepěkný sen," říkáte si. Bohužel to nebyl sen, byla to realita! Po krátkém rozhovoru s policistkou zjišťujete, že se kolem vás dějí opravdu podivuhodné věci. Bohužel se nedozvídáte nic bližšího o Cheryl. Rozhodně vám policistka pro jistotu zapůjčí jednu ze svých zbraní. Přijímáte, protože začínáte mít zlé tušení, že se vám v tomto prostředí ne jednou zbraň hodí, stejně jako v baru lehce sebratelný nůž, léky a hlavně mapa města, která má v tomto případě nevyčíslitelnou hodnotu.
Na malém stolečku leží rádio. "Rádio? Na co rádio? Rozhodně nemám náladu poslouchat hudbu." Odcházíte z café baru ven. Chytnete za kliku... a z rádia se ozve velice nepříjemný tón, připomínající vyzvánění telefonu. Leknete se a jdete rádio prozkoumat. Najednou zahlédnete venku v běžném světě něco neidentifikovatelného. Rádio zvoní čím dál zběsileji... a najednou "řach!" Výloha se rozletí na střepy a po vás jde brutálně nechutná potvora. Nezbývá, než použít zbraň a pěkně s potvorou skoncovat. Teď je jasné, že zapůjčení zbraně od policistky nebylo jen gesto, ale nutná pomoc. Domněnky se potvrdily a teorie se stává se realitou...
Silent hill je velice propracovaná strašidelná akce. Nemohu se zbavit dojmu, že se v jistých směrech v mnohém podobá Rezidentům. Různých zápletek a rébusů je v této hře opravdu mnoho. Velkou výhodu oproti ostatním mají ti, kteří ovládají alespoň trochu anglický jazyk. Tomu, kdo zrovna angličtinou neoplývá, se totiž může lehce stát, že zakysne. Na druhou stranu i pouhou dedukcí lze hru ovládat a dohrát ji, záleží jen na vašich schopnostech dokázat číst v mapě. A číst je v tomto případě myšleno doslova, neboť si do ní děláte různé zápisky, které velice úzce souvisí s nalezenými věcmi. Není to vůbec tak, že když nesmyslně poskakujete po ulicích, tak vám bude Harry napovídat tím, že vám na mapě ukáže cestu. To by bylo příliš snadné. Prostě co se nedozvíte z deníků nebo z jiných zdrojů, to v mapě logicky nenajdete. I proto se vyplatí nespěchat, ale hrát hru rozvážně a i přes velice hustou a nepříjemnou mlhu se snažit objevovat různé věci.
Během hry nacházíte samozřejmě zbraně, munice, léky doplňující sílu a další užitečné věci, které vám budou nápomocny dohrát Silent Hilla do úspěšného konce, což se dá zvládnout hned několika způsoby.
Záleží pak už jen na každém hráči, jak se ve hře bude chovat, které věci budete preferovat a které naopak ne a taky podle těchto podkladů se bude odvíjet i samotný závěr celé hry.
Ovládání je celkem jednoduché, dalo by se říci klasické, jakožto i u ostatních her. Kamery jsou často poněkud nevyrovnané, takže se občas může stát, že nevidíte tam, kam byste právě vidět potřebovali. Po několika úhybných manévrech se kamera usměrní a vy můžete pokračovat v akci.
Hra podporuje i vibrační ovladač dualshock, který má na svědomí ještě reálnější dění v celé hře. Jedním ze špičkových nápadů Konami bylo, že vibrační ovladač vám v ruce pulsuje přesně tak, jako srdce Harryho. Pokud Harrymu nepodáte za včas jednu z léčivých ingrediencí, hrozí, že Harry zemře. Aniž byste museli nahlížet do inventáře, kde se vám mimo jiné objeví i fyzický stav Harryho, můžete dle intenzity tlukotu srdce velice dobře rozpoznat, kdy je Harry opravdu na konci svých sil. Myslím, že toto je jeden z efektů, který by mohli Silent Hillovi závidět všichni ostatní tvůrci her pro Playstation.
A tímto jsme se plynule dostali ke grafice, za jejíž hodnocení mě mnozí jistě nebudou mít příliš rádi. Playstation již mnohokrát přesvědčil o neskutečných grafických možnostech, což se však o Silent Hillovi rozhodně říct nedá. Grafika je zde neostrá, nebarevná a nikterak zajímavá. Tvůrci využili prostředí mlhy, kde je jasné, že grafika nemůže být ideální.
Bohužel ani v místnostech, chodbách a různých domech však není grafika nikterak oslnivá. A rozhodně tomu nepřidá ani fakt, že animace a chování Harryho i dalších postav v celé hře neoplývají realitou. Harryho pohyby jsou totiž poněkud strohé, v mnoha případech stojí nepochopitelně v pozoru a jeho běh se během vůbec nedá nazvat.
Navíc hra postrádá také schopnost udržet si hráčův zájem a neustále navnazovat tu správnou atmosféru. Po delším hraní se vám totiž může velmi snadno stát, že vám hra nebude připadat tak moc strašidelná, a že budete věci brát tak, jako že se dějí. V kostce jde vlastně o to jít z bodu A do bodu B a to tak, aby vám bylo co nejméně ublíženo. O tom vlastně celá hra je, pochopitelně s tím, že na konci Cheryl buďto zachráníte, nebo ne.
Ani tyto menší vady na kráse však nemění nic na tom, že Silent Hill je jedním z dalších velmi povedených hororových herních titulů na našem trhu. Strach, děs a hrůza jsou v celé hře na prvním místě, následuje hratelnost a někde na konci lapá po dechu grafické a animační zpracování. Nicméně ať si kdo chce co chce říká, já osobně si raději počkám na třetí pokračování Rezidentů.
