Píše se rok 1987 a po celé zeměkouli, včetně naší malé zemičky (tehdy ještě ČSSR) se děje spousta zajímavostí. Zachlazený Dalibor Janda vítězí podruhé v řadě v anketě Zlatý slavík (Kája je opět třetí), John McTiernan uvádí na plátna kin svůj velkolepý snímek „Predátor“ s populárním Arnoldem Schwarzeneggerem v titulní roli a Madonna se poprvé ukazuje svým příznivcům v poněkud konzervativní Anglii. Mezi těmito významnými událostmi se skrývá i jedna neopomenutelná záležitost ze světa videoher. Na platformě tehdejšího nekorunovaného krále konzolí – Famiconu (u nás známého pod názvem NES – Nintendo Enterteinment System) se objevila převratná RPG hra nesoucí titulek Final Fantasy. A převrat nezpůsobila svým názvem, nezpůsobila jej ani svým grafickým projevem či ozvučením, přestože kvalita jmenovaných herních atributů byla v té době hodnocena velmi pozitivně. Rozhodně nehodlám autorům hudebního doprovodu nebo grafikům upírat jejich právo na zasloužený úspěch, ale soudě podle dostupných informací, srdce hráčů si Final Fantasy získala zejména svým osobitým kouzlem,
které se i v dalších, (ne)navazujících částech série, uchovalo do současnosti. Poutavá story, rozvětvená do šířky mimo jiné i řadou malých subquestů (podúkolů), uchvátila japonské
konzolové fanatiky natolik, že se ve vývojářské a distribuční firmě Squaresoft rozhodli vydat i anglickou verzi novopečeného trháku, a to po dohodě s Nintendem, které zajišťovalo prodej za oceánem. Sice to trvalo tři roky, ale nakonec se dílo podařilo a hra vyšla ke spokojenosti všech zúčastněných. V souladu s očekáváním udělal pilotní díl dnes už legendárníl série i za mořem opravdový rozruch a získal na svou stranu spoustu hladových, anglicky mluvících pařanů, toužících znovu zakusit příchutě dobrodružství v režii Hironobu Sakaguchiho, který byl za zrození Final Fantasy zodpovědný. Navzdory zájmu světové hráčské veřejnosti (byť tenkrát zdaleka nečítala tolik hlav jako dnes) se ale další dva díly mimo Zemi vycházejícího slunce vůbec nedostaly a žízeň všech toužících FF-fandů utišilo až v roce 1991 vydání čtvrtého dílu, který byl určen již pro novou konzoli SNES (Super Nintendo Entertainment System) a ve Státech byl distribuován pod označením Final Fantasy II. Ale to už jsme, koukám, poodběhli o něco dále, než bylo původně
plánováno, a proto se rychle vraťme zpět do roku 1987, do „domovského“ Japonska, ponechme budoucnost budoucnosti a zkusme se ponořit do světa Final Fantasy
– do světa hry, která Vás osloví jedině tehdy, budete-li jí sami tak trochu žít. A pokud se s ní alespoň zčásti ztotožníte, pochopíte možná víc věcí, než byste původně čekali. Takže…
V zemi vládne strach. V okolí měst i vesnic se objevují krvelačná monstra a narušují tak harmonický a poklidný život obyvatel celého kontinentu. Panika dosahuje vrcholu a v tu nejbeznadějnější chvíli přichází na scénu čtveřice bojovníků světla, tzv. „Warriors of Light“. Jejich osud je spjat se čtyřmi magickými krystaly, jejichž sílu pomalu pohlcuje temné zlo. Démonický maniak, snažící se použitím časoprostorových smyček ovládnout svět, je hlavním padouchem, ale to na počátku cesty neví ani stateční rekové ani hráč. Ve společnosti hrdinného kvartetu proto navštívíte spoustu zajímavých míst a zažijete mnoho podivuhodných událostí, než pochopíte, o co tu vlastně jde. Nejprve však, jako správný vůdce, musíte rozhodnout, koho si na zvláštní a hlavně dlouhou výpravu vezmete s sebou.
Tým tvoří – jak již bylo naznačeno – čtveřice dobrodruhů. Na výběr je hned několik povolání a jejich výčet uspokojí i ty největší příznivce taktického skládání týmu. Zloděj, Mnich, Bílý čaroděj i Červený mág, všechna tato řemesla jsou hráči k dispozici se všemi důsledky, které skýtají. Válečník je vyznavačem silového způsobu boje a jeho hlavní zbraní a opravdu cennou pomocí jsou údery, které přijdou ke slovu hlavně v počátcích hry, kdy méně zdatní jedinci (například mágové) nemají dostatek zkušeností a v bitvě jsou spíše do počtu. Zejména v pozdějších fázích pak vynikají bojovníci s mečem a sekyrami svou schopností útočit několikrát za sebou. Tato jejich schopnost však závisí na zkušenostech získaných v boji s určitou zbraní. Absolvováním soubojů se však nezvyšuje pouze úroveň či vládnutí zbraní. Všechna povolání se v průběhu hry vyvíjejí, získávají zkušenosti a kromě vylepšení jejich obratnosti či kouzlení je lze upgradovat i komplexně, takže z Válečníka se postupně stane Rytíř, Zloděj se vyučí Ninjou atd. K úvodnímu výběru charakterů bych ještě podotkl, že velice příjemnou je možnost pojmenování hrdinů svými vlastními
jmény, což hře dodává originální a osobitý výraz.
Máme-li vybrány herní postavy, můžeme se vydat na cestu. Aby nás za branami města nesejmula
hned první hladová nestvůra, je nutné vybavit tým náležitou výzbrojí a výstrojí. K tomu slouží jednoduše rozeznatelné obchůdky, v nichž můžete zakoupit různou výbavu. Zbraně, lektvary i mocná kouzla ale stojí spoustu peněz, přesněji řečeno – Gilů (standardní platidlo ve světě FF), a tak je nutno velmi zvažovat, zda si koupíte támhleten meč anebo raději tohle brnění nebo jestli neobětujete nižší útočnou sílu týmu na úkor zakoupení ochranných kouzel nebo léčivých lektvarů. Ty se mohou hodit obzvláště při delších výpravách, neboť životní sílu jednotlivých postav, nevyjímaje jejich magickou disponibilitu (počet možných seslání daného kouzla), lze obnovovat pouze omezenými prostředky. Ve městech a vesnicích je většinou možno přespat v Hostinci a obnovit tak potřebnou energii životní, příp. magickou. Jestliže jste zrovinka mimo městské hradby, lze suplovat Hostinec přespáním ve Spacím pytli (Sleeping Bag), Stanu (Tent) nebo Chatě
(Cottage). Pochopitelně, že pořádná postel je nejlepší, takže se nelze divit, že alternativní
způsoby odpočinku nepřinášejí plnohodnotný revitalizační efekt. S ohledem na nepříliš vysoké hladiny HP postav se také leckdy stane, že skupinka cestovatelů při potyčkách s monstry o
některého člena přijde. V takové situaci pomůže buď oživovací kouzlo anebo návštěva chrámu, v němž za menší poplatek vzkřísí padlé hrdiny mírumilovný mnich.
I když souboje s příšerami tvoří význačnou část herní náplně, nejedná se o nějakou bezduchou rubačku. Na pozadí akčních scén se odvíjí lidský příběh o lásce, zradě, nenávisti, marných touhách, prostě o všem, co ve Final Fantasy přetrvává dodnes. Zdali vás hrou vyprávěný příběh zaujme či nikoliv, to je na každém z vás. Rozhodně by k upoutání vaší pozornosti mělo přispět několik vylepšení, která se objevila ve znovuvydané verzi v rámci double-packu Final Fantasy Origins (odkud, mimochodem, pocházejí i okolní obrázky). A o která vylepšení jde?
Především je nutno zdůraznit, že kompletně byla předělána grafická stránka hry a tím nemám na mysli jen nové CGI animace, ale také ztvárnění lokací, dialogů, inventáře atd. V konfrontaci s úrovní
dnešních her jde sice o zdánlivě směšný pokus, neboť základní NESová, příp. SNESová struktura byla ponechána beze změn. V porovnání s původním dílem však můžeme kvalifikovat tento upgrade jako perfektně odvedenou práci s citem pro zachování autentičnosti. Stejně kvalitní
aktualizace „postihla“ i zvukovou sekci, díky čemuž hudba linoucí se z reproduktorů navozuje příjemnější atmosféru, než by tomu bylo s použitím původního ozvučení, kde doprovod tvořily s ohledem na tehdejší technické vlastnosti Famiconu pouze jednoduché skladby. Podstatných inovací se dočkal herní systém, a to je zřejmě největší plus, kterého si znalý hráč všimne. Na rozdíl od původní verze hry, vydané v roce 1987, resp. 1990, se vhodnost předmětů při jejich nakupování viditelně projevuje jásavým poskakováním dané postavičky a také upřesňující informací o tom, zda doličný předmět zvýší nebo sníží schopnosti vybraného jedince. Příjemnou novinkou v konfiguračním menu jsou údaje o sesbíraných a dostupných předmětech v jednotlivých lokacích, údaje o monstrech (bestiář) a také – abych tak řekl – oddělení
fotodokumentace, ve kterém je možno nahlédnout do sbírky game-artových obrázků, které nemá
na svědomí nikdo jiný, než designér postav Joshitaka Amano.
Pokud jste nováčky žánru anebo v případě, že nejste tak úplně vyznavači RPG, buďte k této hře ve svém hodnocení shovívaví. Nejde totiž o žádný pokus Squaresoftu (dnes Square Enix) uvést na trh bezvadný novinkový titul, útočící na přední příčky v žebříčku prodejnosti. Pomineme-li evidentní komerční zájem vydavatele, z etického hlediska jde rovněž o nápravu velkého hříchu, který byl na amerických, potažmo pak evropských hráčích spáchán v dávné minulosti. Sice úplně se ona stará jizva nezahojí, ale každý pokus se počítá a fanoušci dnes již kultovní Final Fantasy série tuto aktivitu jistě ocení.
