Jednoho večera, když jsem se zrovna zabýval přehrabováním majetku v mém skromném příbytku a přemítal, co podniknout se zbytkem večera, vřítí se do vesničky jeden z našich válečníků a z plna hrdla volá: "Válka, válka! Elviši přepadli Brit!!!!". Zpočátku nechápu, co se děje, ale pak mi to přítel vysvětlí. Skupině temných Elfů, složené většinou z lučištníků, se podařilo proniknout do centra města. Při zmínce o elfích lučištnících mi přejel mráz po zádech, nebezpečnějších střelců na celém kontinentu nebylo. Jejich těžké kuše a houževnatost přivodili nejednu smrt statečným hrdinům. Dál jsem se dozvěděl, že skupina u banky byla bez větších potíží rozprášena. Ke zděšení obránců však zvědové přinesli zprávy, že elfové houfují veliké vojsko na hranicích města a že se chystají k mohutnému útoku. Proto byli do všech koutů země vysláni poslové, aby vyhledali a přivedli válečníky na pomoc obraně města.
Dlouho jsem se nerozmýšlel, posbíral jsem pár nezbytných věcí, natáhl svoji čerstvě opravenou zbroj, vybral si pár vhodných zbraní, o kterých jsem si myslel, že by se mohly hodit, osedlal koně a vyrazil do bitvy. Díky magickým portálům byla cesta do hlavního města relativně krátká. Hned po příjezdu na hlavní náměstí mi bylo jasné, že nepůjde o nic
bezvýznamného. Všude panoval čilý ruch - skupinky válečníků se dohadovaly o dalším postupu a taktice, klerici sháněli obvazy a lektvary pro raněné, mágové vyhrabávali své poslední zásoby magických regů, protože všechny obchody už byly 
beznadějně vykoupeny. Pobídl jsem svého koně a vydal se k Britainskému, kde podle posledních zpráv bitva uvázla na mrtvém bodě. Už z dálky bylo slyšet bojový ryk, hřmění blesků a dunění fireballů. Bojové vzrušení mi stouplo do hlavy, pobídl jsem svého oře a vyrazil do bitvy. Můj přítel, který se do té doby držel po mém boku, se neudržel a s bojovým pokřikem: "Všechny vás zabijééééééééém..!" se vrhl na nejbližšího lučištníka, který nikým neobtěžován nebezpečně ostřeloval skupinku mágů snažících se udržet malou obranou bariéru. Za svůj cíl jsem si vybral jiného elfa zápasícího s energy vortexem. Vytáhl jsem halapartnu a zaútočil.
Jeho vytrvalost a houževnatost mě ujistila o pravdivosti příběhů, které se o těchto lesních válečnících vyprávěly. Ale přese všechnu jeho snahu nemohl dlouho odolávat soustředěnému tlaku magického vortexe a mé těžké zbraně. Po pár minutách souboje se mi podařilo zasadit poslední smrtící ránu a temný elf se s výkřikem zhroutil na zem. Rozhlédl jsem se po bojišti, most byl pokryt desítkami těl a pár skupin se snažilo vybít několik posledních elfů na naší straně linie. Než jsem ale stačil cokoliv udělat, tak se zhroutila jedna z magických zdí, která nás do té doby chránila před šípy nepřátel. Elfové své příležitosti okamžitě využili. Zasypali vzniklou mezeru salvami šípů. Několik střel mě zasáhlo do hrudního pancíře a způsobilo těžká poranění. Věděl jsem, že je zle, odhodil jsem halapartnu a vytáhl svůj Order štít. Musel sem zmizet z
dosahu těch střílejících ďáblů - a to co nejrychleji. Otočil jsem koně a uháněl pryč z dosahu smrtících šípů a mumlal 
přitom kouzelná slova In Mani, která dokázala léčit a teď možná zachránit krk. S obrovskou dávkou štěstí se mi podařilo dojet do bezpečí. Díky přítomnosti klerika byla má zranění rychle vyléčena. Po zhroucení zdi však elfové podnikli zdrcující útok a zatlačili řady obránců na samý kraj mostu. Spousta válečníků při ústupu padla pod nepřetržitou palbou nepřátel. Jen díky vydatnému snažení několika mágů, kteří svým uměním vytvořili novou bariéru z ohně a kamene, nebyly ztráty ještě větší. Naneštěstí několik válečníků, kteří se nestačili stáhnout a zůstali uvězněni za bariérou, bylo nemilosrdně zmasakrováno. V řadách obránců se pomalu začala šířit beznaděj. Mnozí zde bojovali už několik dlouhých hodin a přestávali věřit, že nekonečný příval nepřátel lze vůbec zastavit. Morálku určitě nepozvedla ani zpráva, že nepřítel má na druhé straně mostu dokonce děla!!! Jednoznačným cílem bylo zmocnit se těchto zbraní dřív, než je nepřítel bude moct použít proti nám. Bylo provedeno několik protiútoků s cílem obsadit kanóny, ale většina z nich byla zatlačena zpět. Bitva pokračovala se střídavými úspěchy a neúspěchy na obou stranách. Mnohým z nás začalo docházet, že čistým útokem nebude možné nepřítele porazit. Bylo potřeba něco podniknout - a to hned! Obránců ubývalo a panoval silný zmatek.
Jedinou možností bylo napadnout nepřítele zezadu a odlákat tak část nepřátelských sil od mostu. Podařilo se mi sestavit bojovou skupinu ze všudypřítomných válečníků a zavelel jsem k přesunu. Společně jsme se teleportovali za nepřátelské 
pozice. Zpočátku šlo vše hladce - dařilo se nám z těla nepřátelské armády odlákávat jednotlivé elfy v bezpečné vzdálenosti od ostatních. Pak nám však štěstěna ukázala záda. Při jednom riskantním útoku se na nás vrhlo víc nepřátel, než jsme dokázali zvládnout. Na volném prostranství nás téměř do jednoho dostali. Jen s vypětím posledních sil se nám povedlo obsadit Kovárnu nedaleko mostu. Z hrůzou jsem zjistil, že jsme přežili jen dva. "Co teď dál?" honilo se mi hlavou. Můj spolubojovník však přišel s jednoduchým, ale osvědčeným plánem: "Nalákat a zabít". Plán se dařil, ale pak se k nám štěstěna otočila zády podruhé a přítel ve zbrani padl. Věděl sem, že se svojí magií ho neoživím a pomoc také neseženu. Nemělo smyl stát na místě a čekat, jedinou možností bylo opět se připojit k hlavním silám obránců. Zakouzlil jsem teleport do města a vyrazil k mostu. K mé velké radosti se obránci díky naší malé diverzní akci probili až ke kanónům a úspěšně je zničili. Hrdinové povzbuzení úspěchem se vrhli s novou vervou do boje. Metr za metrem postupovali vpřed drtíce před sebou ubývající armádu elfů. Hrdinové vrhající se se zuřivostí bersecera znovu a znovu vpřed.
Z nepřátel zbylo jen pár jedinců, kteří byli nemilosrdně dobíjeni. Zazněly první výkřiky: "Vyhráli jsme .. Vítězství .. " všude zavládla radost a obrovská úleva, kterou nenarušil ani poslední zoufalý útok elfího náčelníka. Bitva trvala 17 hodin, na obou stranách byly desítky mrtvých, bylo vypáleny tisíce šípů, prokouzleny tisíce regů, padly tisíce ran. To byla jedna z nejkrvavějších a nejdelších bitev, který tento kontinent kdy zažil...
