Emanuel Svoboda - Digitálním verzím videoher se vyhýbám obloukem. Je potřeba si uvědomit, že v tomto případě nevlastníte videohru samotnou, ale pouze licenci na ni. A o tu můžete snadno přijít.
Dodnes mě štve, jak jsem si koupil na Xbox 360 Ultimate Mortal Kombat 3 a jeho vydavatel Midway zkrachoval a vývojářský tým Midway Games koupil Warner Bros. Interactive Entertainment. O hru jsem se zničenou konzolí přišel, znovu ji stáhnout nešlo a peníze zpět jsem nedostal.
Proto jednoznačně preferuji fyzické kopie. Jsem sběratel, co má ve sbírce stovky titulů a hoví si zejména v retro kouscích. Moji novou drogou jsou extrémně limitované fyzické kopie od vydavatelů jako Limited Run Games nebo Strictly Limited Games, které normálně v obchodě rozhodně neseženete. Tyto hry budou mít jednou obrovskou cenu.
Ondřej Martinů - Co se konzolí týče (vlastním PlayStation 4 Pro a Nintendo Switch), mám spíše víc krabiček než digitálních licencí. To je dáno tím, že hry zde nemívají tendenci tak drasticky zlevňovat, zejména tedy tituly od Nintenda. Pak je lepší sáhnout po fyzické kopii z bazaru nebo od nějakého obchodu, co vám krabičku nabídne o pár stovek levněji, než za kolik se prodává digitálně. A ještě to má výhodu, že se pak mohu krabičky zase zbavit v bazaru. Nemám k fyzickým kopiím moc vztah a už vůbec nejsem sběratel, takže bych vlastně byl radši za víc levnějších digitálních kódů, ovšem třeba stávající sbírka krabiček her pro PlayStation 4 mě donutí si koupit „pětku“ ve verzi s šachtou.
Na stolním PC je to však úplně jinak. Krabičku s počítačovou hrou jsem nedržel v ruce už ani nepamatuji, a kdyby mi někdo nějakou takovou daroval, nevěděl bych, co s ní. Domácí PC jsem si totiž už před rokem poskládal bez šachty na disky a nějak nevidím důvod, proč bych ji potřeboval. Slevy na digitální licence na PC jsou častější a výraznější, a to ani nemluvím o všech těch digitálních licencích zdarma například na Epic Storu. Budoucnost podle mě je „plně digitální“ a ačkoliv v případě konzolí tam osobně ještě nejsem, tak alespoň na PC si tuto budoucnost už dopřávám
Jan Lysý - Pokud jde o hry pro Playstation 4, stále preferuji nákup fyzického nosiče, protože se mi stále vzadu v hlavě ozývá onen hlásek, který říká „Až to dohraješ, tak to prodáš“, ale pravdou je, že to stejně obvykle není pravda a většinu her si nechávám. Nově jsem si pořídil také Switch Lite a v tomto případě preferuji digitální verze her, i když tedy sehnat digitální verzi, která je stejně drahá (nebo dokonce levnější) než krabičková varianta, to je občas nadlidský úkol.
Dan Jarocký - Hraji primárně na PC, takže vás asi nepřekvapí, že v naprosté většině případů nakupuji digitální cestou. Dříve jasně dominantnímu Steamu v poslední době díky zajímavým slevám a hrám zdarma zdatně sekunduje rostoucí Epic Games Store. Velkou roli začaly hrát i předplatitelské programy. Osobně mě nejvíce oslovil Xbox Game Pass a Origin Access Basic.
Jan Srp - Jsem ryze praktický. Hru nepotřebuji vlastnit, takže mi nezáleží na tom, v jaké podobě se ke mě dostane. Konzolové verze kupuji krabicové, protože pak jdou prodat, na PC zase většinou jen digitálně ve slevových akcích. Jediné, co mám opravdu rád, jsou staré obrovské krabice z DOSové éry.
Ondřej Zach - Jako sběratel retro her preferuji krabičky, nicméně uspokojení z toho nějakou novou hru vlastnit opadlo s tím, kdy součástí většiny „standardních edic“ dnes není kromě disku nebo cartridge už fyzicky nic. Ani manuál. Výhodou diskových verzí je pak na konzolích možnost hru prodat.
Na PC jedu komplet digitálně, na konzolích jsem ještě donedávna preferoval disky a cartridge, nicméně u Switche už se to také zlomilo. Je zkrátka pohodlné mít třeba dvacet her okamžitě dostupných bez výměny cartridge. A to nemluvím o trvalkách jako Mario Kart 8 Deluxe, Animal Crossing: New Horizons nebo Super Smash Bros. Ultimate, které spouštím často a je tedy výrazně pohodlnější mít je digitálně než pořád žonglovat. Pak je tu ovšem moje sběratelská vášeň, která se sice týká převážně retra, ale stejně pak některé hry ještě dokupuji v krabičce. A slevové akce na mě fungují v obou světech, sleduji jak slevy na eShopu, tak výprodeje v obchodech.
Michael Mlynář - Pokud to vyšlo v krabičce, kupuji zásadně v krabičce. Není v tom žádná nostalgie po starých časech, kdy jsme mívali doma vystavené originálky. Ostatně ani tehdy jsem si je nijak nevystavoval, protože stejně měla každou chvíli nějaká hra krabici nějakých nestandardních rozměrů, bylo to všecko takové příliš strakaté a většinou to byly jen jakési kvádry z tvrzeného kartonu obalené měkkým lesklým papírem. Pro mě to zkrátka „tu hodnotu“ moc nemělo ani tehdy. Ale krabičky mi zkrátka přijdou paradoxně pohodlnější, zatímco u digitální distribuce mi primárně vadí dlouhá doba stahování. Jasně, ke krabicové hře se okamžitě začínají stahovat nemalé updaty, což v mých očích poněkud degraduje jednu z původních výhod herních konzolí, ale pořád to netrvá zase až tak dlouho, abych přestal mít pocit, že „strčím placku a jedu“. Navíc si pro nové hry nikam cíleně nechodím. Jednou za čtvrt roku, když jdu kolem herního krámku, tak se podívám, co z mého to play seznamu mají za zajímavou cenu a většinou si toho koupím víc, takže mám zase na nějakou dobu vystaráno. Nemluvě o tom, že v dnešní době vám každý větší obchod doručí i hry během pár chvil až domů. Přinejmenším tedy v Praze.