Lair – megahit i propadák v jediné hře?

Může být hra zároveň megahitem i propadákem najednou? Do vyjití Lairu bych si to nemyslel. Ta hra to dokázala. Je skvělá i špatná. Záleží totiž na vás, jak se k ní postavíte.

Lair

Lair je hra kontrastů. Na jedné straně přináší neuvěřitelné možnosti, na straně druhé se je nepodařilo vždy dotáhout. Přinesl revoluční systém ovládání, bohužel ne každý je ochotný se s ním nějakou tu dobu sžívat. Dodal grafiku, ze které přechází zrak, ovšem na některých místech fatálně polevil, takže si chyb každý všiml více, než celkové vysoké úrovně. Stal se však titulem, který by si měl každý vyzkoušet na vlastní kůži. Protože jakmile vás drak jednou uchvátí, už vás prostě nenavrátí. Rozhodně nedejte při úvahách nad koupí této hry na to, co si přečtete na gamerankings.com. Lair je opravdu titul, který pro někoho může znamenat absolutní extázi, pro jiného totální nudu. Je to tentokráte jen a jen na vás. Pro pobavení se podívejte, jaký chaos okolo hodnocení Lairu panoval na internetu.

Lair v očích IGN a Famitsu
Od momentu, kdy se mezi recenzenty dostaly kopie, začalo to na internetu vřít jako nikdy. První hodnocení hlásilo 9/10. Pak náhle přišel šok a Lair dostal pouhých 6/10. Hádka stíhala hádku, čekalo se na moment, kdy se vyjádří některý z větších internetových herních serverů. Odpověď přišla od IGN a Gamespotu. Podle jejich recenzentů si Lair nezasloužil ani celých 5/10. Zdálo by se, že je jasno, šikulové z Factoru 5, kteří tak zazářili při zpracování Hvězdných válek pro GameCube v sérii Rogue Leader, draky nezvládli. Jenže poslední šok měl teprve dorazit. Nejprestižnější videoherní magazín světa, japonský Famitsu, kterého z nadržování americké hře nelze obvinit, nechal vyjádřit své čtyři recenzenty. A ti dali 9/7/8/9. Ano, vidíte správně. Výsledná známka je 33, tedy při kritičnosti Famitsu absolutní úspěch, pro srovnání, Halo 3 má 37.

Bitevní scény jsou něčím, na co nezapomenete.

Co vás může na Lairu absolutně uchvátit, ale kde jsou zároveň i chyby? Lair nabízí fantastické herní prostředí. Umírající svět, kde již není co jíst a mezi náboženským šílenstvím znepřátelenou Asylií a Mokaii panuje rivalita. Válka má rozhodnout, kdo přežije. V okamžiku, kdy jsou boje zastaveny a obě strany začnou jednání, aby jim došlo, že jsou na tom obě stejně špatně, zasáhne fanatismus. Válka musí pokračovat. Bůh tak chce. Co na tom, že po skončení takového konfliktu už nebude nikdo, kdo by ho uctíval. Příběh není sice příliš komplikovaný, ale přesto poutavý a výpravný. Jako pilot draka Rohn se například dostanete do situace, kdy máte za úkol ohnivými bombami vypálit údajnou zbrojnici v dobytém městě Mokaiů. Spálené kostry žen a dětí vám však ukáží, že jste byli podvedeni a povraždili jste nevinné, kteří se ukryli v chrámu.

Svět Lairu je prostě nádhera
Výpravné animace jsou úžasné. Renderovány v enginu ukazují nádheru, ze které se tají dech. Problém je v tom, že rendery výrazně přesahují kvalitu samotné hry. Občas to dost bodne do očí a ubírá to tak na dojmu z jinak naprosto fantastické grafiky takřka celé hry. Svět Lairu je impozantní. Titánská města z té nejfantastičtější architektury, obří hory, pouště, moře, skaliska. Bohužel celá hra je rozdělena na mise a neexistuje tu komplexní svět, kde byste mohli jen tak vzlétnout a vydat se sami na obhlídku. Obvykle vás v misích ještě velmi tlačí čas. Nádheru okolo si tak v podstatě nemáte šanci pořádně prohlédnout, nebo rozhodně ne při prvním hraní. Při možnostech, které nabízí Oblivion, nebo třeba Shadow of The Colossus je ale jasné, že komplexní svět Lairu mohl existovat. Bohužel si nikdo nedal tu práci, nebo to prostě Factor 5 nezvládá.

Není pravda, že zuřivě máváte Sixaxisem a drak si dělá, co chce.

Bitevní scény jsou něčím, na co nezapomenete. V sedle titánského ohnivého draka nalétáte proti svým dračím oponentům, spalujete je, strháváte jejich piloty, útočíte na nepřátelskou pěchotu, napadáte její stroje a bojová zvířata. Bombardujete celá města, ale také bojujete s monstry, která představují jakési bossy hry. Obří, snad kilometrový mořský had, či titánská moucha jsou nepřátelé, s jejichž porážením se potýkáte celou misi. Vše je vyřešeno skvěle, až na jednu chybu. Programátorům se nepodařilo dokonale sladit různé velikosti. Občas tak získáte pocit, že sedíte na malém dráčkovi, protože chybí měřítko, které by jasně dalo najevo, že létající Godzilla, na které sedíte, by v klidu odnesla v drápech slona. Přesně této chybě se přitom tak dokonale vyhnul Shadow of The Colossus, kde se absolutně bez chybičky podařilo Uedovu týmu ukázat rozdíl mezi velikostí hrdiny a jeho titánských oponentů, stejně jako staveb. Tady se měl Factor 5 lépe inspirovat.

Ovládání? Nic pro slabé povahy
Ovládání draků má své výhody, ale i své problémy. Není pravda, že zuřivě máváte Sixaxisem a drak si dělá, co chce. Je absolutně nezbytné projít si nepovinný tutorial. Jak tutorialy nesnáším, tento měl být povinný a bez zvládnutí pohybu by neměl hráč ve hře co dělat. Tak, jak točíte gamepadem, tak reaguje i drak, ale samozřejmě například v blízkosti staveb díky svéráznému pudu sebezáchovy občas vyvádí psí kusy. Chvílemi si budete lebedit, jak perfektně se vám letí, ale stačí otravná překážka v podobě skály a pokud ovládání nemáte pořádně zažité, jste vykolejeni. V noční misi, kdy se musíte vyhýbat reflektorům, křižujícím oblohu, to může být dost osudný problém. Problém se občas objeví i při uzamykání cíle do zaměřování. Když nejste dost přesní, stane se, že zaměříte někam, kam jste nechtěli, a než vše napravíte, může být pozdě. Zvláště třeba ve chvíli, kdy okovaní nosorožci rozdupávají vaši armádu a vy jste jedinou nadějí na záchranu.

Hrajte Lair za pochodu

Ačkoliv Lair nemůžete ovládat jinak než pomocí Sixaxisu, můžete si vyzkoušet, jak by se vám hrál na PSP. Ano, skutečně to jde díky remote funkci. Pochopitelně celá hra takto odehrát nejde, PSP nedisponuje ani pohybovým senzorem, ani dostatečným počtem tlačítek. Ale je to přece jen fantastický pocit, když chodíte po pokoji a na displeji si řídíte draka, jehož pohyby počítá vzdálená PS3. Věčná škoda, že Factor 5 neslevil ze svých představ a neumožnil alternativní ovládání analogovými páčkami. Možná by Lair nebyl kontroverzním titulem, ale jasným megahitem.

Graficky je hra extází. To, jak vypadá váš drak, nemá chybu, skutečně působí spíše jako renderovaná potvora, než realtime počítaná bestie, kterou dle chuti ovládáte a rotujete si okolo ní kamerou. Stejně tak budovy, skály, úchvatné vlny řek a moří, nepřátelští vojáci v brnění či monstra. Vše pokrývá nesčetné množství různého druhu efektních mappingů, odrazy světla dokáží vytvořit hotové HDR na druhou. Jenže pak proletíte nad proudem žhavé lávy, která vypadá, jako kdyby ji dítě namalovalo oranžovou pastelkou a dostanete vztek. Nebo marně hledáte, kdy se vynoří nějaký ten les a při spatření pár stromky porostlých skal jen zaskřípete zuby. Něco je zkrátka tak nádherné, že jste to dosud v žádné jiné hře neviděli, jindy nechápete prudký propad kvality. Samozřejmě, propady jsou jen občasné, v kontextu hry netvoří více než zlomek herního času, ale bohužel vám utkví v paměti právě proto, jak nádherně vypadá většina.

Je to vůči Lairu nespravedlivé. Tvůrci si dali opravdu práci, předvedli obrovské prostory pokryté fantastickými budovami s těmi nejjemnějšími detaily. Dodali geniální draky, kteří v desítkách brázdí oblohu, zatímco dole bojují tisícihlavé armády. Předvedli skvělá monstra - bossy a vše zabalili do výborného příběhu. Jenže nepočítali s tím, že velká část herní i recenzentské obce je banda lenochů, kteří už nemají zájem se učit kouzla se Sixaxisem, ačkoliv mezi ně patří tak atraktivní věc, jako přeskok pilota ze svého na protivníkova draka, boj s ním na jeho hřbetě, či roztržení břicha obludy kovovou kotvou. Nějak si neuvědomili, že setrvačnost je největším nebezpečím pro každého, kdo naruší zažitá dogmata. Stvořili však výbornou hru. Tedy pro toho, kdo má zájem se s ní poprat. Ne pro toho, kdo svoji vlastní nešikovnost okecá tím, že "hra má špatně naprogramované ovládání". Kam se zařadíte, je na vás. Radím ale hlavně Lair si někde vyzkoušet.