Westwood, Westwood jede, aneb fantastická jednička, špatná dvojka a trojka, hahah...
Jaké bylo moje vizionářské zděšení, když jsem v jednom tuzemském časopisu se "zahraniční podporou" četl exkluzivní recenzi na již třetí díl, kdysi tak skvělé RPG série. Recenze psaná z možná tak hodinového hraní LOL3. Tu hodinu mě hra celkem bavila. Recenze je však psaná vysloveně proto, aby se mohlo říct, že je to EXKLUZIVNĚ, ale na to čtenáři naprosto kašlou, jestli si přečtou recenzi o měsíc dřív díky tomu, že je psaná z nějakého dema nebo betaverze (případ Score) nebo si zajedou do Las Vegas, kde si hodinu zahrají pařbičku přes růžovoučké brýle (případ GameStaru), je jen zajímavé, že nejprodávanější časopis v naši zemi se k takovýmto praktikám nějak moc neuchyluje, alespoň jsem si toho zatím moc nevšiml (případ Levelu). To jsem ale maličko odbočil od tématu, ale když si uvědomím, že nějaký pařby náruživý člověk si přečte vysloveně pochvalnou recenzi, a proč bychom si to neřekli hned teď na rovinu, na takový brak jakým LOL3 je, tak mě chytá amok. Protože človíček pařbychtivý (a nyní je vstup pro vidlácké diváky, kteří mohou pozdravit všechny doma u televizních obrazovek... "ehm, rád bych pozdravil Bedlu a jeho Pepu Pařbychtivého" - by Vreco) si nikde nemohl přečíst varovnou recenzi před vypuštění LOL3 do ringu počítačových prodejen, první varovná recenze Level 4/99, který vyšel asi 10 dnů po oficiálním zahájení prodeje v naši vytunelované zemičce a skutečně jsem byl nadšen z recenze ve Score, tím si u mě zvýšilo reputaci, kde Andrej skutečně vymetl hře do ksichtu její smrdutá hovna. Určitě se našlo hodně takových, co si LOL3 koupili a teď GameStar a pana Erbena upřímně nenávidí. Papírové časopisy jsou prostě ve studené válce (kdyby jenom papírové :o( - by Vreco) a perou se o to, jestli bude mít ten či onen exkluzivní recenzi a na to doplácíme jen my hráči/čtenáři, vyjímku tvoří snad jen naprosto fantastická a taky exkluzivní :-) recenze na totální nářez Expendable od "Boha" Mamouliana.
Prolog
Ale zanechme naše papírové "kolegy" v jejich problémech a pojďme si trochu zavzpomínat na ty staré dobré časy, kdy jsme všichni dřepěli ve svých doupatech a pařili až do zblbnutí Lands of Lore, a to první díl. To byla pařba, o tom asi nikdo ani nebude pochybovat, zvláště když tento úspěch byl ocejchován hezkým slovenský kabátkem (THANX překladateli). Všechno jednou skončilo, a tak to bylo i s LOL. Následně jsme čtyři dlouhé roky čekali na Lands of Lore 2 - Guardian of Destiny. Jaké však bylo rozčarování nás všech nad shitovostí všemi zbožně očekávaného pokračování legendy. Ono se opravdu marně neříká, "kdo chce víc, nemá nic!" Špatný příběh, špatné technické zpracování a špatný interface hry, to byly hlavní deviza LOL2. Nehezký byl navíc i fakt, že v době, kdy LOL2 vyšel, měli ti nejlepší P166 a na této sestavě se hra zrovna moc rychle nepohybovala, což však vyřešil později 3D akceleraci "podporující" patch. A proto jsem třetí díl očekával již trochu opatrněji, ale postupem času jsem si začal, bohužel marně, nalhávat, že se autoři již dostatečně poučili z chyb napáchaných ve druhém díle a že je již neudělají, což je sice místy i pravda, ale autoři přidali tolik nových ašibek, až to mrzí.
Předně to je celkové podání LOL3, jde z něj vysloveně cítít, že je stavěné pro naprosto konzumní publikum. Nečekejte žádný Baldur's Gate, to jsme sice ani nikdy nečekali, ale situaci, kdy vás hra vede příběhem zcela za ručičku, je podle mě moc. Ve hře víceméně nečekejte žádné subquesty nebo něco takového dotvářejícího tu správnou omáčku kolem příběhu. Je sice pravda, že tady moc té omáčky udělat nejde, protože příběh patří mezi ty ubožejší story s fantasy chutí, ale o tom až později. Pánové z marketingového oddělení Westwoodu, tohle na nás nezkoušejte, prohlédli jsme vás. Teď už se pojďme "seriozně" věnovat LOL3, což je hodně těžké, protože mám problémy s tím, čím začít, neboť v LOL3 je tolikého shitu a tak málo času na popsání.
Tak třeba dějství první aneb tragédie jménem příběh
V hezkém intru se seznámíte s rodinkou, i když ne na dlouho. Zjistíte, že jste Cooper LeGree a že jste se svým otce a bratříčkama na lovu prasat, ne těch z Westwoodu, divočáků v lese. Hezky si sedíte celá famílie u ohýnku, klábosíte, když se z ničeho nic objeví blízko vašeho tábořiště několik milých ratlíků, kteří vypadají, jakoby právě utekli strejdovi Predátorovi.
Taky mají stáhlou kůžičku, ne předkožku, ale srst. Jaké je ale zděšení, když naše rodinka LeGreeu zjistí, že psíci se nechtějí jen tak mazlit, že mají hlad. Taťka a dva bratříci dojedou na mazlení se s čokly, kdyby se řídili radou mojí babiny, že psovi nikdy nemáš věřit, tak by se to nikdy nestalo. Zato ten nejmladší vezme roha, naneštěstí si toho jeden pekelný pes všimne a hned se za nim vydá. Cooper utíká co může, ale už nemůže, čokl udělá hryz a vezme si sebou jakou suvenýr Cooperovu duši. V tento moment se do hry dostáváte už i vy, po krátkém projití pavoučích jeskyní, které mají jakýsi výukový charakter, se dostanete do města Gladstone, kde vás jeho místní "vladařka" pošle za vašim starým známým věštcem Draraclem. Ten vám řekne o pro vás záhadném incidentu víc. Předně se tedy dozvíte, že Cooper přišel o svoji duši. Dále se taky dozvíte, že se vaši staří známí potvoráci dostali do naši dimenze díky tomu, že se rozbilo nějaké zrcadlo udržující pořádek a chaos v rovnováze (nebo jak bychom mi odborníci napsali, zrcadlo udržuje míru entropie v normálu - by ing. Leech the Bitch). Tak se Cooper postupně vydává projít a vymlátit osm cizích a hodně nepřátelských dimenzí, pro příklad lávová, ledová atd.
Dějství druhé aneb trapná parodie jménem technické zpracování
Rozebereme si tento odstavec od nejhezčích věcí po ty nejhorší. Takže jako jednoznačně nejhezčí mě přišla muzika, velmi se ke hře hodí, není nijak vtíravá, ale taky není, že byste ji okamžitě přestali vnímat. Však jste si koneckonců mohli poslechnout dvě písničky na GameStar CD, které sice nebyly zrovna nejlépe vybrané, ale i tak dokáží přesvědčit o jejich kvalitách. Na pomyslné druhé příčce by se asi mohly umístit animované sekvence. Jsou mnohem hezčí než ty co znáte s LOL2, protože si už autoři uvědomili, že živí herci se fakt nehodí, ti mimochodem úplně šíleným způsobem sráželi kvalitu animací ve dvojce, ale tady už jsou naštěstí "normální" počítačem vytvořené postavičky. Animací je podle mě o něco méně než ve druhém díle, ale to vůbec neznamená, že byste si jich neužili, ba právě naopak, budete si jich vážit.
Tímto bych uzavřel pění chvály na technické zpracování a podíváme se na shitovost zvuků a grafiky. Opět začnu tím "lepším". Je to jednoznačně zvuk, i když je na dost špatné úrovní, tak se to ještě dá, ale co to vlastně kecám, ono se to nedá, ale oproti grafice to je procházka rajskou zahradou. Pokusím se napsat něco smysluplného o zvuku, tak třeba když zabijete potvoru, velkou, tlustou, škaredou, tak čekáte nějaký pořádný řev v poslední agónii bolestí a vzteku a dočkáte se jen takového nějaké tichého a slaboučkého mňau, jako by se z potvory stalo nějaké malé kotě. Nebo procházíte kolem vodopádu a ozve se zvuk, jako když doma splachujete záchod. Podobných příkladů bych vám mohl říct nesčetně mnoho, navíc mi přijde, jakoby zvuky byly nahráté v rádio kvalitě.
Nyní si ale povíme o tom nejhnusnějším na LOL3, ano, přesně tak, je to grafika. Naprosto nechápu chvástání se lidí ve Westwoodu, jak na grafice pracovalo 20 lidi a jak je teď naprosto fantastická. To všechno jsou kecy a jestli to s těmi 20 lidmi mysleli vážně, tak museli být podstatnou část vývoje grafiky pod vlivem LSD, jinak si nedokážu vysvětlit, proč je grafika tak hnusná. Nebo vlastně si to vysvětlit dovedu, LOL3 má naprosto stejný engine jako LOL2, akorát byla přidána podpora všemožných 3D karet a byla přidána barevná světla, toť vše. Opět když jdete lesem a díváte se okolo sebe, uvidíte "divadelní" kulisu lesa, když se podíváte na zem, tak uvidíte možná tak škaredou, rozmazanou texturu trávy (neplést s marihuanou!) No a když budete nakonec hledat útěchu při pohledu na oblohu, nevydržíte to a jednu pořádnou si šlehnete (nebo ji šlehnete tvůrcům), protože místo pohledu na oblohu se dočkáte pohledu na odpornou spleť větví. A co je na grafice nejhnusnější je samotný interface, váš inventorář. Není to už tak hrozné jako u dvojky, ale pořád je vzhled naprosto odporný.
| ||||||||||||||||||||||||
Epilog
Je zbytečné ještě psát o chybách, jako že když máte v inventoráři několik stejných věcí na sobě a chcete si je dát z brašny za pás, tak že musíte poctivě překlikávat jeden po druhém. Nebo že automaping je sice hezký, ale ta mapa je natolik nepřehledná, že ho opravdu jen málokdy použijete. A nebo, že většina objektů je vytvořená jen jako obyčejný sprite, to je naprosto zbytečné psát. Je mi líto, že hře na kterou jsem se těšil, a to jsem byl na LOL3 natěšenej opravdu hodně (jojo, to mohu potvrdit... Leeche rajcovala LOL3 jako býka červená barva - by Vreco), musím dát, tak nízké hodnocení a ještě k tomu ocenění hanby, ale jak říká Lismi, co už. Doufám, že mi náladu spraví Expendable, kterej právě pařím.
