RECENZE: Mrazivý Layers of Fear 2 na lodi duchů mohl být strašidelnější

Být hercem není nic snadného. Ale být hollywoodskou hvězdou potulující se po strašidelné lodi, kde se nacházejí jen přízraky a strašidla, je mnohem horší.

První díl Layers of Fear byl jako rána z čistého nebe. Nepříliš známí polští vývojáři ze studia Blooper Team se hodně vytáhli s psychedelickým hororem, který se dočkal velké pozornosti ze strany hráčů i novinářů. Problémy jako krátkou herní dobu pohybující se kolem tří hodin, klišovité a neustále se opakující lekačky, které přestaly ke konci hry děsit, však přehlédnout nešlo. Hra se mi ovšem líbila více než Honzovi. 

Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

Dvojka vykročila podobným, přesto odlišným a osobitým stylem. Stále jde o horor viděný z pohledu první osoby připomínající mnohdy spíš simulátor chození než adventuru. Jenže tentokrát se nebudete procházet ve viktoriánském domě šíleného malíře, vaše cesty vás zavedou na loď duchů.

Vyprávění Candymana

Jste hollywoodský herec, který přijal nabídku extravagantního režiséra k natáčení nového snímku na zaoceánské lodi. Jak se brzy ukáže, plavidlo je zdánlivě opuštěné, dějí se na něm však hodně podivné věci, které nemají racionální vysvětlení. Režisér totiž není jenom výstřední, je také šílený. 

Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

Už z jeho hlasu, který patří veteránovi filmových hororů Tonymu Toddovi (trilogie Candyman, remake Noc oživlých mrtvol nebo série Nezvratný osud), běhá mráz po zádech. Prvek prozkoumávání mysli šíleného tvůrce (malíř nebo režisér) je opět zajímavý. Příběh, v němž figurují i dvě malé děti hrající si na piráty, jejichž stopy postupně nalézáte, je z počátku zdlouhavý a chvílemi i nudný. To se však v polovině hry změní.

Pomalé tempo střídají zajímavé zvraty a napětí se stupňuje. A už vůbec nejde o herní jednohubku, jak tomu bylo u jedničky. Herní doba se pohybuje mezi šesti a sedmi hodinami. Narazíte na několik voleb, které ovlivňují vývoj příběhu a jeho konec. Takže pokud vás Layers of Fear 2 zaujmou, opakované hraní se přímo nabízí. Nechybí ani možnost new game +. 

Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

Průběh samotného hraní je však většinou stejný. Co se hratelnosti týče, zaujme vás, pokud máte raději pomalé pojetí, minimum akce a…simulátory chození. Protože přesně takovou hrou tato hororovka je. Obvykle se jenom procházíte. Otevíráte jedny dveře za dalšími, děsíte se strašidelných figurín i všemožných zvuků a užíváte si hutnou atmosféru, která by se dala krájet. Stejně jako některé lekačky, které doprovodí vaše vyjeknutí. 

Hra je však spíše artovým počinem než komerčním bubu festem jako od Capcomu. Stejně bychom si ovšem přáli, aby hra byla děsivější. Na psychedelické výjevy a změny prostředí si časem zvyknete.

Hádanek je více než minule

O hádanky ochuzeni nejste. Sice nejsou kdovíjak obtížné, ale k špatnosti mají daleko. Nejdůležitější a zároveň nejvíce potěšující je to, že jsme se jich dočkali častěji než v originálu. Novinkou jsou akčnější sekvence, při nichž budete utíkat před jakýmsi bezforemným monstrem. A projdete se i místy, v nichž se musíte vyhýbat světelným paprskům. 

Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

Bohužel opakovaný úprk se stává postupem času neustále opakovanou otravou. Obluda na vás často vybafne tak rychle, že nemáte šanci včas zareagovat a vyhnout se jí. Útěk navíc probíhá vždy formou pokus a omyl, což není moc vynalézavé. Opakování není v tomto případě matkou moudrosti, ale prudy. Vyloženě nás také štvaly části hry, které se odehrávají v černobílém obrazu.

Chápeme jejich uměleckou podstatu, znázornění černobílého filmu a pokus o stylovost, ale za nás jim prostě říkáme ne. Často totiž není vůbec vidět, kam jdete nebo máte jít. Ze hry bychom je úplně odstranili, protože jinak je grafika pěkná, a to nejenom z estetického a artového hlediska, ale i toho technického. 

Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

Oproti jedničce je zde patrné velké zlepšení. Ono se také není ani čemu divit. Zatímco původní hra používala engine Unity, dvojka běží na Unrealu 4. V kvalitách těchto enginů jsou propastné rozdíly, a tyto dvě hry to jenom potvrzují. Hudba je atmosférická, ozvučení dobré a dabing jsme již chválili.

Konkurence děsí více

Layers of Fear 2 tak rozhodně špatnou hrou nejsou. Jenom nejsou už ničím překvapivým a trochu se krčí i ve stínu jedničky. Ta je lepší, originálnější a i o něco strašidelnější. Rozhodně však ne hezčí nebo delší. Ceníme si toho, že vývojáři přišli s novým nápadem na ztvárnění pokroucené mysli umělce. Příště ať klidně přijdou opět s něčím novým. Jen ať trochu přitvrdí se strašidelností. 

Ani desítky pohyblivých figurín, halucinace a nadpřirozené jevy nestačily. Vše se časem okoukalo. Ne že bychom si hráli na kdovíjaké tvrďáky, to ne. Při hraní Silent Hillu jsme měli vždy husí kůži na zádech a z prvního Outlastu jsme se div nepočůrávali hrůzou, ale Layers of Fear 2 by rozhodně mohly být strašidelnějším počinem. Zvláště, když má hra slovo strach v názvu.