Legacy of Kain: Defiance

  • 1
Největší upírská sága se blíží k poslednímu střetu rivalů Kaina a Raziela a jediná otázka tak zní, kdo z obou protagonistů povstane na konci jako vítěz. Odpověď v recenzi ale nehledejte, tu se totiž dozvíte až na konci této opět dosti povedené hry.

Legacy of Kain: Defiance Zmiňovat jakoukoli informaci, o tom kdo je Kain, Raziel, Moebius a nebo Malek je naprosto scestné a každý fanoušek je s těmito postavami zcela obeznámen. Také každý ví, za jakých podmínek získal Kain nadvládu nad Nosghotem a jak skončil Raziel za svoji drzost vůči svému pánu. A na konec důležitých osm sloupů - samotné srdce Nosghotu a tajemný meč Soul Reaver. To jsou informace, které zná dopodrobna každý fanoušek série a s napětím očekává poslední střet a vyvrcholení této ságy. A ten je již opravdu velmi blízko.

Dosud každá z her v sérii obsahovala pouze jednoho z hrdinů a kolem něho se točil celý příběh a události ze světa Nosgoth. Je pak těžké si vybrat svého hrdinu a naprosto se s ním ztotožnit. I když jisté sympatie se k daným postavám chovají, stále z nich máme respekt a rozhodně by je žádný z nás nechtěl osamocen potkat v lese. Teď když se celá série blíží ke konci, máme možnost si zkusit hraní za oba charaktery v jedné jediné hře. Díky důmyslné kombinaci hraní za obě postavy a opět skvělého příběhu se rozhodně nejedná o rychlokvašku, která by z nás chtěla vytáhnout peníze. I když máme možnost hrát za obě postavy a tím sledovat různá časová období z pohledu té či oné, neubráním se dojmu, že hlavní postavou na mě působí záhadný Moebius, který si s oběma protagonisty neskutečně zahrává. Ale pojďme se vrátit k hratelným postavám.

Legacy of Kain: Defiance Hra je tentokrát rozdělena na levely, což je způsobeno právě střídavým hraním za oba protagonisty. Zatímco Kain se stále pohybuje v reálném světě a tím jsou určité přírodní podmínky pro něj hrozbou, Raziel má opět možnosti cestování mezi spektrálním a materiálním světem. Od minula se ovšem oba dva naučili pár nových taktik pro zdolávání hordy nepřátel, kteří tentokráte přitvrdili a především i přibyli, co do počtu. Ať již Kain a nebo Raziel, oba vládnou svojí verzí Soul Reaveru. Raziel tento skvostný meč využívá k řešení většiny puzzlů, které se opět vrátily do formy spjaté s přírodními živly. Boje jsou tentokrát brány vážněji nežli v předchozích dílech, a tak se i propracoval bojový systém. Stále zůstalo automatické locknutí nepřítele, dvojtlačítkový útok, doražení protivníka a navíc pár zajímavých komb, ale největší překvapení přichází s použitím telekineze. Člověk by nevěřil, jak se díky tomu zpestří boje samotné. Díky této vymoženosti máte možnost protivníka hodit přes hradbu, nebo ho chvíli podržet a mrsknout s ním na nejbližší bodák. Při bojích, kde vás obklíčí více protivníků, máte možnost se zabývat stále jedním a ti další s klidnou pravidelností odpinkávat v dál. Libůstky pak přicházejí při doplňování životodárné energie. Zatímco Kain, který stále žízní po krvi, svého již polomrtvého protivníka zdvihne a s upírskou elegancí se mu zakousne do krku, Raziel svého nepřítele povalí na zem a vyrve mu doslovně duši z těla. Výtečné a naprosto dokonale zpracované a do této hry vkusné.

Legacy of Kain: Defiance Po bojové stránce je vylepšení více než zřetelné a co se týká puzzlů, spíše jsou do počtu a rozhodně si u nich nezavaříte mozek. Vše se točí okolo Soul Reaveru a zjišťování, kterou z energií zrovna máte využít. Na druhou stranu zde již není tolik dokola omílaných bedniček a páček.

Co se pak týče grafického vzhledu a vizuální stránky celé hry, nastala zde obrovská změna. Ti, kteří byly již navyklí na volnou kameru a kompletní svobodný 3D svět, budou trochu zklamáni. Tak jak si většina z nás povšimla, stále více titulů napodobuje styl akční řezby Devil May Cry a od toho se i zde většina věcí odvíjí. Pevné úhly kamer, přepínání s pohledem na nejlepší záběr aby vyniklo velké panorama a přitom měla i postava dosti prostoru pro svoje konání. Mírná interaktivita prostředí, která se soustředí na rozbíjení bedniček a sudů. A hlavně dokonale vymodelované gotické prostředí, které ale již neodmyslitelně k sérii LOK patří. Což o to, vizuální stránka skutečně nemá chybu, interaktivita prostředí potěší a změna spíše prospěje, aspoň je vidět, že se tvůrci neflákali, ale úhly kamer mohly být rozhodně nastavovány lépe. Možnost rozhlížení je super, ale v některých případech vám ani to nepomůže a vy se kolikrát zřítíte do propasti právě z důvodu špatně zvoleného úhlu. Ještě, že autoři neopomněli zařadit dostatečné množství checkpointů na dobře zvolených místech. Po zvukové stránce pak nemám sebemenších výhrad, neboť LOK vždy v této oblasti bodoval. Pro méně zdatné angličtináře konečně přibyly titulky a hlavně jdou přeskakovat vykecávací animace, které skutečně zejména ve druhém dílu byly neskutečně zdlouhavé a pro anglicky nemluvící i otravné.

Legacy of Kain: Defiance Co ještě dodat a přitom vás naladit na zatím poslední kapitolu největší upírské ságy. Po dohrání hry musím konstatovat, že se rozhodně jedná o nejlepší díl, který vyšel na PS2 a to hned z několika důvodů. Za prvé je to nejlepší výběr z již osvědčených prvků původního LOK a Soul Reavera, za druhé se symbióza obou protagonistů v rámci jediné hry projevila jako vynikající volba. Takže všichni vyznavači této série ji stejně asi už mají a ti, kteří si chtějí pořádně zařádit, zde mají jednu pozvánku. A třeba je to donutí se porozhlédnout i po starších dílech.

P.S. Skutečně si myslíte, že se již s nimi nesetkáme? Vzpomeňte na Laru, ta taky zemřela v Egyptě ve čtvrtém díle a najednou již máme na cestě díl sedmý, nu což, třeba se prorok mýlí.

Legacy of Kain: Defiance
Výrobce/Vydavatel Crystal Dynamics/Eidos
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 170 kB
Verdikt: Velmi důstojné zakončení série, která se drží svých kořenů, ale i tak dokáže překvapit několika zajímavými prvky.
Hodnocení: 80% (info)


Témata: Xbox