Poměrně slušný úspěch Titan Questu, naprosté, avšak povedené kopie krále akčních RPG Diabla 2 nemusí zůstat osamocen, jelikož čím dál tím více tvůrců si uvědomuje minimální vytěženost tohoto zlatého dolu a vrhá se legendu napodobovat. Menší německé studio Master Creating patří k těm inovativnějším, což dokázalo již sci-fi příběhem rubačkového RPG Restricted Area, které sice neslavilo celosvětový úspěch, ale přinejmenším se zaplatilo, takže se hoši mohli vrhnout na další, a co si budeme povídat – mnohem velkolepější projekt. Legend se jmenuje.
Legend: Hand of God se s ničím nepárá a po renderovaném intru skáčete rovnou do kůže hotového charakteru a jdete na věc.
Legend: Hand of God se s ničím nepárá a po renderovaném intru skáčete rovnou do kůže hotového charakteru a jdete na věc. Musíme říci, že nás předváděný úsek hry z grafického hlediska doslova ohromil – vypadá o mnoho lépe než 3D Titan Quest a detaily se vyrovná i 2D Sacred, přesto se autoři neodvážili experimentovat ve stylu Hellgate: London, tudíž tradiční perspektiva, kdy se
díváte na hrdinu shora, přičemž máte v tomto případě k ruce takřka neomezené možnosti rotace a zoomu, zůstává zachována. Rovněž celý interface odkazuje směrem k Diablu, nemusíte se bát nepříjemného učení se novým ovládacím postupům. Stačí znát staré dobré pravdy žánru – kliknout do volného prostoru znamená uvést postavu do pohybu, naopak označení jakékoliv postavy či předmětu v rozsáhlém prostředí vyvolá reakci odpovídající povaze daného charakteru – buď se bude mluvit, sbírat nebo bojovat. A to je vlastně celá premisa, na níž akční RPG stojí. Už jste si uvědomili, jak jsou primitivní? Ale co na tom, když se přesto jedná o jeden z nejzábavnějších a nejpřístupnějších žánrů!
Začátek dlouhého příběhu se odehrává na dvoře nedaleko kdysi majestátního kláštera, z jehož fasády a interiéru by jen slepec nevyčetl, že ho nedávno poctila návštěvou partička démonů. Naprosto osamoceni civíte na katastrofu a přemýšlíte, co to pro vás asi znamená. Kdo mohl, utekl. Kdo utéct nestihl, nedobrovolně zpestřil krajinu svými ostatky. Najednou zpozorujete pohyb v křoví za stavením, 
jdete na průzkum a objevujete vystrašenou a nešťastnou ženu, která příliš neváhá s vyprávěním smutného příběhu. Její syn při nočním přepadení zmizel, domnívá se, že ho zrůdy odtáhly a prosí o pomoc. Tato scéna je prvním příkladem určité míry rozhodovací volnosti v jinak lineárně plynoucím ději. Zachránit, nebo nezachránit, to je oč v tuto chvíli běží. Podobné rozhovory by měly odstartovat vedlejší dějové větve, jež mohou stavět klidně na několika na sebe navazujících úkolech a budou sloužit jak hráčově pobavení tak uvěřitelnému oživení světa. To, co v dobrovolných úkolech způsobíte, často změní herní dějiště i situace, byť zřejmě nijak diametrálně. Najdou se ale i významné výjimky: přemluvíte-li například uprchlíky, aby se vrátili do své vesnice, budete moci později využívat jejich služeb, nákupu či léčení. Pravda, nastíněné úkoly zrovna originalitou nehýří, vývojáři mají ale mnoho variabilnějších ještě v rukávu, pouze je nechtějí přinést konkurenci na stříbrném podnose ještě před vydáním.
To, co v dobrovolných úkolech způsobíte, často změní herní dějiště i situace, byť zřejmě nijak diametrálně.
První dungeon, do něhož vedou naše kroky, ohromuje svou temnotou, jaká přesně
odpovídá kobkovité atmosféře. Velký podíl na tom má absence automatického osvětlování, vždyť hrdina v podobných hrách žádnou louč nedrží, přesto je kolem něj světlo. Master Creating se nad tím zamysleli a rozhodli se touto škvírou přidat hratelnosti další aspekt. Defaultně je tedy tma tam, kde má být, hráč však má k dispozici jakousi světlušku, jíž může jednoduše ovládat a osvětlovat si tak blízká i vzdálenější zákoutí. Vždy však dobře vidí akorát perimetr několika metrů kolem světlušky. Připravte se tedy i na lekací momenty.
Dostáváme se k první nepřátelům – naprosto obyčejným třem zombíkům, proti nimž se nedá očekávat nikterak tuhý či spektakulární boj, v tradičních akčních RPG jde o nutný hmyz, který za běhu skolíte, aniž o tom víte, nicméně Legend přichází s výrazným zpestřením soubojové části, jež tak získává skutečné grády. Autoři nazvali svůj systém Cinematic Combat System a jak už jméno napovídá, měly by akční sekvence připomínat film. My dodáváme, že se tak skutečně děje a zatímco hráč v podstatě obyčejně kliká na monstrum, jako by byl třeba v Diablu, 
předvádí hrdina na obrazovce bojovou akrobacii, na níž je radost pohledět. Každá vámi vyvolaná akce se na obrazovce, v závislosti na vašem a nepřítelově postavení, velikosti, zvolených zbraní, pěstovaných schopnostech atd., promění v pohlednou sestavu kousků, což se projeví především v soubojích s velkými nepřáteli, kteří jsou několikrát mocnější než hrdina, tudíž do nich nelze jen pouze rubat, ale uvidíte, jak po nich rek obratně skáče a hledá jejich slabé místo. Vzhledem k zabudování pokročilého fyzikálního enginu navíc vše probíhá velice uvěřitelně, slabší protivníci při tvrdším úderu odlétnou několik metrů daleko, což se ostatně, v případě opačného poměru, může stát i vám. Navíc Cinematic Combat System má tolik proměnných, že zřídkakdy narazíte na stejnou bojovou sestavu a když ano, už si tu předchozí nebudete pamatovat. Legend se snaží dělat opravdu vše proto, aby se nestal rychle stereotypním, což je obligátní a největší problém akčních RPG.
Legend přichází s výrazným zpestřením soubojové části, jež tak získává skutečné grády. Autoři nazvali svůj systém Cinematic Combat System a jak už jméno napovídá, měly by akční sekvence připomínat film.
Tvůrci se relativně standardní fantasy svět rozhodli negenerovat náhodně, jako tomu bylo v Diablu, ale soustředí se na každičký detail a doufají, že hráči tento přístup ocení, jelikož klade důraz na atmosféru a jedinečnost. Sice se značně srazí hodnota v kolonce znovuhratelnosti, to by však v případě zhruba třicetihodinového herního zážitku nemělo tolik vadit. Navíc zbraně, výbava a další předměty budou plně v moci náhodného generátoru, s výjimkou příběhových a unikátních, které samozřejmě nesmí chybět.
Možná vás zarazí, že se do hry vypravíte s jediným možným charakterem, bez jakékoliv možnosti ovlivnit jeho atributy či zevnějšek. Důvod je však nasnadě. V Master Creating chtějí, aby vše bylo logické a uvěřitelné, tudíž si přejí, aby se hráči vžili přesně do té postavy, jíž jim představí v intru, tedy paladina. Nemusíte se ale bát, že přijdete o vývoj postavy, to ani omylem. Jakoby se autoři Legend radili s těmi od Titan Questu, jelikož oba postupy
jsou si náramně podobné. I v Legend totiž budete moci volně kombinovat dva talentové stromy, přičemž kombinovatelé mají být úplně všechny. Vzhledem k opravdu detailní grafice navíc uvidíte každičkou změnu na hrdinově výbavě, dokonce i takové drobnosti jako jsou prsteny a amulety. Nehledě na chystaný kadeřnický editor.
Vzhledem k opravdu detailní grafice navíc uvidíte každičkou změnu na hrdinově výbavě, dokonce i takové drobnosti jako jsou prsteny a amulety. Nehledě na chystaný kadeřnický editor.
Na multiplayer raději rovnou zapomeňte, Master Creating ctí heslo „buď úplně, nebo raději vůbec,“ takže na hru více hráčů rezignovali a plně se soustředí na singleplayer. Pomocníky však najdete i tam, mezi řečí se nám hoši zmínili i o pokročilých fázích, kde údajně stanete v čele mnohačlenné armády proti podobně početnému šiku nepřátel. Už se těšíme. Zdá se totiž, že Legend dělá všechno dobře a mohla by tak zalepit již dlouhou dobu zející díru, která marně čeká na Diablo 3. Je sice pravdou, že německé studio nemá tolik prostředků jako mocný Blizzard, nicméně pořád jde údajně „o nejdražší hru, která kdy v Hamburku vznikla.“ Nezbývá nám tak než věřit, a to až do poloviny příštího roku.Index očekávání: 90%
