Legend of The Dragoon - další RPG

  12:00aktualizováno  27. července 10:49
Řinčení zbraní, smrtelný chropot, pokřikování strážců a útočníků, rozstřikování hektolitrů krve a cinkání zlata. Konečně se na PlayStation dostalo zase jedno pořádné RPG a první zaznamenáníhodný pokus překonat dnes už legendární sérii Final Fantasy.

Legend of The DragoonPříběh této hry se točí okolo cesty mladého bojovníka Darta, který se vrací domů po neúspěšném honu za Černým Monstrem, jež mu vyvraždilo rodinu. Doma ovšem Darta také nic moc příjemného nečeká, do základů vyrabovaná vesnice ho nijak zvlášť nepotěší a navíc byla unesena jeho dávná přítelkyně Shana. Jak se ukazuje dále, právě ona má jakousi magickou moc, po níž prahne půlka země. Zcela v komiksovém manga stylu pojatý mladík oděný v rudé zbroji s ní ale má své zájmy a proto se vydává na záchrannou výpravu do věznice zvané Hellena. Ve věznici zachrání i mladého rytíře královského rodu a nakonec se celá skupina přidává k hnutí odporu proti agresivnímu císaři, snažícímu se dobýt nebo vybít celé království Serdio.

To samo o sobě by stačilo na jednu RPG hru, ale autoři Legend of The Dragoon byli hnáni jakousi neukojitelnou touhou po rozsahu překonávajícím Final Fantasy VIII, a pokud se jim to náhodou nepodařilo, co do délky je LOTD jistě s touto hrou srovnatelná. Když uvážíte, že na dohrání jedné kapitoly ze čtyř je třeba kolem 17 hodin čistého herního času, jde o pořádný náklad epické japonské zábavy. Mezi další aspekty, v nichž by se daly tyto dva tituly porovnávat, patří grafika, pojetí RPG prvků a příběh.

Legend of The DragoonGrafické ztvárnění LOTD dostává na frak při různých demíčkách, ve hře se nekonají žádné plynulé přechody z herního módu do renderovaného filmečku. Při hraní jsem ale zjišťoval, že se ztvárněním různorodých prostředí jsem se postupně tak sžil, že se mi asi po pěti hodinách hraní začalo LOTD hodně líbit. Velkým přínosem pro staromilce jako já je použití různých předkreslovaných a dokreslovaných efektů do renderovaných obrazovek, což hře dodává barevný nádech starých titulů z dob SVGA her. V oblasti animace postav ale zase vítězí FF, zvláště si to uvědomíte, když budete sledovat méně důležitá „vysvětlovací“ dema, která se odehrávají v 3D enginu hry. Na velké obrazovce vypadají postavy při pohledu zblízka skutečně až extrémně zubatě, ale poněvadž to tak není stále, dá se to přežít a při vlastním hraní jsou postavy dostatečně malé, aby odpovídaly výpočetním schopnostem PlayStation.

Autorský tým LOTD si ovšem příliš nelámal hlavu s tím, jak nenápadně skrýt fakt, že hra je přísně lineární. Místo toho prostě namalovali na mapu cestičky, které vás vedou z jedné lokace do druhé a vy jste v podstatě degradováni na pouhopouhé poslíčky. Naštěstí existuje pár úkolů, které můžete splnit nezávisle na příběhu. Jinak je to klasické japonské RPG. Vaše postavy mají několik vlastních schopností, k nimž se přičítá bonus za zbraně a zbroje a tak vznikají konečné bonusy. Různé přívěsky pak přidávají bonus do útoku, obrany nebo Legend of The Dragoonkamkoliv si vzpomenete. Běžnou věcí je, že každá postava má určenou svou „rodovou“ zbraň a nepoužívá žádnou jinou. Například Dart využívá pouze různé klony svého meče, ale kromě navýšení číselných hodnot se výměna výzbroje nijak graficky neprojeví.

Boj zaznamenal proti Final Fantasy velké změny. Bojuje se sice v trojrozměrných arénách, které kopírují prostředí v němž se v dvojrozměrných lokacích pohybujete, ale způsob útoků je jiný. Ve hře velmi záleží na kombinacích útoku, které ovlivňují velikost zranění nepřítele. Musíte si vybrat právě jednu z těchto kombinací, které postavy dostávají se zvyšující se úrovní zkušenosti, a ta pak rozhoduje, kolikrát musíte protivníka úspěšně zasáhnout, abyste získal „zbraňovou“ zkušenost, která poté ovlivňuje procentuální zvýšení účinnosti zásahu. Rozhodnutí o zasažení protivníka probíhá jednoduchým, ale přitom zábavným způsobem. Musíte ve správnou dobu stisknout tlačítko, jinak protivníka sice trefíte, ale ztratíte možnost pokračovat v kombu a zranit nepřítele za mnohem víc životů. Navíc nezískáte zkušenost za úspěšné použití komba.

Další zajímavou inovací je variace na Guardian Forces, různé démony z Final Fantasy VIII. Před jedenácti tisíci lety, ještě za dob Dračích válek totiž lidé bojovali s jednou mimozemskou rasou a díky „dračím lidem“ Dragoons vyhráli. Právě postavy z LOTD Legend of The Dragoonpostupně získávají schopnosti dračí populace, po proměně v Dragoona se stáváte silnějšími, získáváte křídla (nejenom červený býk vám dává křídla:-) ) a hlavně schopnost používat kouzla, která si jinak musíte kupovat v podobě různých prášků. Grafické efekty užívaných kouzel jsou na velmi dobré úrovni a svou nápaditostí jsou srovnatelné s FF. Také se mi více zamlouvá krátkodobá proměna vypiplané postavy v supermana, než neustálé používání cizích stvoření.

Srovnání příběhů obou her ukazuje, jakým směrem se autoři postupně vydávali. Final Fantasy VIII je od počátku techno fantasy se složitým příběhem v žánru politického thrilleru. Naproti tomu Legend of The Dragoon vás vede víc za ručičku (i když rovněž ke sci-fi konci), aby přitom hrála na mnohem hrdinštější nótu. Co je lepšího než záchrana království a milované brunety? Snad kdyby to byla blondýna :-). Scénáristé SquareSoftu určitě překonali autory LOTD kvalitou textů i propracováním linek, které se vedou od počátku příběhu, ale na druhou stranu vás Dračí legenda zaplaví tolika informacemi o desítkách postav (navíc budete mít i pořádně rozsáhlou družinu), že se v tom po pár hodinách už zase nebudete orientovat a s chutí se dozvíte překvapivé skutečnosti ještě jednou.

Legend of The Dragoon nepřekonává Final Fantasy VIII v oné epické rozmáchlosti, ale drží více při zemi a u kořenů žánru RPG. Pokud vám nevadí, že vám grafiku nebudou závidět uživatelé PC a ani netoužíte po hře, kde si musíte vést podrobné zápisky, abyste druhý den věděli, kde a proč jste, klidně vám LOTD doporučím. Není to sice nástupce na trůně, ale je to velmi dobrá zábava na čtyřech CD, která vydrží pekelně dlouho.

Legend of The Dragoon
Výrobce/Distributor SCEI / Sony
Platforma Sony PlayStation
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano
Verdikt: Zábavné RPG, které sice nedosahuje kvalit Final Fantasy, ale i tak jej lze doporučit.
Hodnocení: 75%

Autor:


Témata: Věznice

Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Pět nadějně vypadajících komiksových her, z nichž se vyklubaly propadáky

Superman: The New Superman Adventures

Doufalo se v hodně, dostali jsme málo. Připomínáme pět komiksových videoher, které to projely na plné čáře.

Další z rubriky

RECENZE: Astro Bot: Rescue Mission je jedna z nejlepších her pro VR

Astro Bot: Rescue Mission

Povedených her pro virtuální realitu je méně, než by si hráči, vývojáři i vydavatelé přáli. Kdo je všechny zachrání?

Chystaná hra Tin Hearts vypadá jako Lemmings s cínovými vojáčky

Tin Hearts

Tým Rogue Sun složený ze zkušených vývojářů bývalé společnosti Lionhead chystá variaci na kultovní „lemíky“ pro...

RECENZE: Co říká na počítačové závody Dakar 18 skutečný závodník?

Počítačová hra Dakar 18

Tentokrát jsme ponechali recenzi na opravdových profesionálech. Co na ambiciózní simulátor Dakar 18 říká expert na...



Najdete na iDNES.cz