Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Legion - armády starověkého Říma

  12:00aktualizováno  15. února 2003 10:15
Máte chuť stát se vojevůdcem doby, kdy Řím ještě nebyl nejmocnější starověkou říší, a prožít si dobývání Itálie, Galie a Británie v roli armád původně malého státečku na Apeninském poloostrově? Pak je tahová strategie Legion týmu Slitherine Software určena právě vám, o čemž se můžete přesvědčit sami v naší recenzi.

LegionŘíká se, že “evropská” kultura má tři hlavní kořeny. Hebrejský, řecký a římský. Co přinesli Hebrejci a Řekové teď nebudeme rozebírat, ale člověku nemusí být úplně nejjasnější, čím přispěli původně italské kmeny, jejichž způsob života je obecně považován za kopii toho řeckého. Nicméně Římané byli mnohem úspěšnějším národem. Byli organizovaní, vytvořili první občanskou společnost, zapsali zákony a zavedli soudní řízení v podobě, která se v podstatě dodnes nezměnila, zároveň byli velice technicky vyspělí, dali Evropě základy infrastruktury a v neposlední řadě - měli nejlépe organizovanou a vycvičenou armádu ze všech soudobých národů. Římských legií se obával celý svět od Británie až po Sýrii, od Sicílie až po Rýn. Není se tedy čemu divit, že se dočkáváme již několikátého titulu z navýsost atraktivního historického období římské říše - království, republiky a císařství.

Oproti jiným hrám se Legion věnuje především poměrně ranému období Říma. V celkem čtyřech scénáriích bude vaším cílem dobýt Apeninský poloostrov, obsadit Galii a zničit divoké keltské náčelníky vládnoucí Británii. Jedná se o klasickou tahovou strategii, která nejvíce připomíná mix radikálně osekané Civilizace se stařičkým Centurionem (kdo neví, oč se jedná, může zkusit naši klasiku), na první pohled je její systém poměrně Legion atraktivní, ale časem se zvrhne v obrovskou a nefalšovanou nudu. Proč, to si ihned vysvětlíme.

O co se vlastně jedná?
Představte si velkou mapu Itálie, Francie či Británie, na kterou nahlížíme z izometrické perspektivy. Je sice dvojrozměrná, ale textura, kterou je pokryta, naznačuje, že se přesto rozlišují různé typy terénu - rovinaté pláně, hory a velehory, řeky, jezera či moře. Na ní jsou rozmístěny antropogenní body: mosty, brody a města. To je prostor, na kterém se bude odehrávat vaše snažení. Do začátků dostanete dvě či tři města a k nim přiléhající území. Cílem není dobýt celou obrovskou mapu, ale dosáhnout zdaleka nejsilnějšího mocenského vlivu, aby vám ostatní náčelníci a králové složili hold poslušnosti. K tomu můžete využít boj a diplomacii. Poslední složkou hry je pak poměrně široce zpracovaný management dobytých měst, který není nepodobný geniálnímu dílu Sida Meiera.

Vesnice a města
Protože dobré zázemí je základem úspěchu, začneme právě městy. Ta slouží primárně k jedinému účelu: rekrutování vojenských jednotek. To probíhá ve dvou fázích. Nejprve je potřeba postavit příslušnou budovu, Legion kde následně dojde k tréninku určitého počtu odvedených obyvatel. Výcvikových budov je několik - základní kasárna, kde se cvičí legie, kovárny, které umožňí vyprodukovat pomocné sbory (Auxilia) a lučištníky (Auxilia Archers), gladiátorská škola přivede do vašeho města brilantně vycvičené bojové otroky s vysokou morálkou, zatímco bordel přiláká žoldáky, stáje zajistí dostatek jezdců (Equites), k boji se hodí i kopiníci (Velites) a prostí rolníci, nejsilnější a ve všech situacích zásadní silou jsou pak elitní pretoriánské gardy, kteří se cvičí v superdrahé a supervelké imperiální rezidenci.
Výstavba je věcí poměrně jednoduchou: jednou za rok, který trvá čtyři tahy (klasicky se jedná o jaro/léto/podzim/zima), může každé město vyprodukovat jednu budovu, tedy pokud na ni máte dost surovin. Počítá se jednak s nezbytnými penězi, dále je ale důležité vlastnit dostatečné zásoby kamene a dřeva. Výcvik vojáků počítá taktéž s těmito surovinami, které jsou nezbytné pro výrobu zbraní a zbrojí, navíc je ale potřeba, aby bylo město dostatečně velké a mohlo nabídnout dostatek mužů do zbraně. V každém tahu přibývá určitý počet obyvatel, jejichž přesné číslo vidíte na městské obrazovce uprostřed nahoře, důležitější je ovšem počet bílých panáčků pod obrázkem budov, který udává počet jednotek, které je možné z nich vytvořit.
Ovšem nejen tréninkové budovy můžete (potažmo musíte) stavět. Neméně důležité jsou stavby podpůrné Legion a ekonomické. Mezi ně patří farmy, pily či doly, které zvyšují produkci jednotlivých surovin, nebo veřejné lázně a nemocnice, které zvětší přírůstek občanů. Zajímavým faktorem, který limituje výstavbu, je velikost prostoru, kterým je město ohraničeno. Všechny budovy se do něj prostě nevejdou, a tak se vždy musíte rozhodnout, které město bude chrlit vojáky a které bude naopak zajišťovat dostatečné prostředky na jejich žold a výživu.
Města jsou obecně v Legionu zpracovaná velice dobře, byť se jejich obyvatelé chovají jen jako bezejmenní panáci bez názoru a rozhodně vám nehrozí nepokoje či naopak oslavy jako v Civilizaci. V souvislosti s tím je tak velká škoda, že zde není možnost nová města zakládat či naopak ničit. Už na začátku je zkrátka dáno, kde budou stát, jak se budou jmenovat a vy s tím nic neuděláte, ani kdybyste se na herní CDčko třeba vymočili.

Ostatní národy a diplomacie
Významnou roli pochopitelně hrají vztahy s ostatními národy. Rovnou podotknu, že mě diplomacie silně zklamala a myslím si, že její pomoci rozhodně nebudete využívat tak často, jak by si zasloužila.
Na mapě každé mise se nachází několik národů, se kterými můžete být ve třech vztazích - válce, míru Legion a alianci. Jejich přátelství je možné si zajistit finančním darem (tributem), jejich nepřátelství vyvoláte velice snadno překročením hranice vlastní armádou či útokem na jejich aliančního partnera. Vaše diplomatické možnosti byly ovšem zúženy na nabídku míru pro národy, se kterými válčíte, a nabídku aliance pro národy, s nimiž jste v míru. Je to důležité, ale rozhodně ne zábavné a ani trochu to nepřipomíná handrkování a složité transakce jako v Civilizaci 3 či Europě Universalis 2.

Boje a taktika
Když se poprvé rozeběhne samostatná bojová část, asi vám nejvíce připomene stařičkého Centuriona. V něm jste určili formaci a taktiku, načež boj proběhl automaticky a zasahovat jste do něj mohli jen minimálně. V Legion obsahuje boj dvě fáze. První je taktická, kdy podle mapky vytvořené vašimi skauty (kteří ale rozhodně nemusí objevit všechny síly protivníka, a tak vás může v akci rozložení nepřátelských armád nepříjemně překvapit) rozmístíte jednotky a každé z nich určíte formaci a pohyb (vybírat můžete z klasických čtverců, obdélníků, klínů atd., pohybové možnosti se omezují na jít a po krátkém/středním/dlouhém čase zastavit a čekat na protivníka, běžet co nejrychleji k protivníkovi, nebo krátkou/střední/dlouhou chvíli stát a pak se vydat vstříc nepříteli). Pakliže jste spokojeni, spustíte část druhou a můžete si založit ruce a jen Legion se koukat, protože průběh bitvy už nijak ovlivnit nemůžete.
V této fázi, která trvá asi jednu až dvě minuty, proti sobě pochodují obě armády a bijí se. Vy se můžete jen dívat a do průběhu boje zasahovat je vám zapovězeno. Ze začátku je to možná zajímavé, ale později je to neskutečně frustrující a otravné, když vidíte, jak vaši vojáci zbytečně prohrávají předem jasné bitvy jen kvůli taktické nezdatnosti umělé inteligence, která je řídí.
Obrovskou roli hrají dvě věci, které spolu souvisí - správné složení vojska a morálka. Do každé správné armády patří pěší základ, jezdci proti lučištníkům nepřítele a pochopitelně vlastní střelecká podpora. Platí zde klasický vzorec, který určuje, že lučištníci ničí pěšáky, jezdci lučištníky a pěšáci (kopiníci i legionáři) jezdce. Pokud vaši vojáci nemají přesilu, popřípadě vidí, že kolegové vedle dostávají nářez, začne rapidně klesat jejich morálka. Totéž se děje i pokud na ně padají roje šípů, což je hlavní důvod nebezpečnosti Archerů. Někdy se budete až divit, jak rychle dokáží vaši stále ještě silnou armádu obrátit na útěk a tím vám prohrát boj.

Technické zpracování
Proč to skrývat - grafika je jedním obrovským záporem celé hry. Nevadilo by, že je mapa kompletně 2D, Legion kdyby neobsahovala tak malý počet objektů a stále se neopakovala, což vytváří dojem monotónnosti. Všechna města vypadají stejně, pohyb jednotek nemá žádnou animaci a jedná se jen o skokový přesun, grafika samotných bojů je je mírně nad úrovní zmiňovaného Centuriona, což je vzhledem k tomu, že se píše rok 2002, tristní.
Na druhou stranu hudba je docela slušná (tedy - kdyby se stále neopakovala, bylo by možno ji dokonce označit za vynikající) a co mě opravdu potěšilo, to byly hlášky vašich vojáků. Je jich - pravda - málo (dohromady asi pět), ale jsou v latině a dokonce gramaticky i výslovnostně správně (to víte, měl jsem ji dva roky ve škole, tak si můžu dovolit machrovat). Koho by nepotěšil výkřik “Milites!” (vojáci!) či “Ad victorem!” (za vítězstvím!), že?

Závěrečné resumé
Prvních pár minut, možná hodinu hraní, se vám bude zdát Legion jako sice jednodušší, ale docela zábavná tahová strategie. Brzy ovšem nastoupí neskutečný stereotyp, budete provádět stále stejné akce a brzy si uvědomíte, že máte velice omezené taktické možnosti. Neskutečně frustrující je také sledování bojů, Legion hru nezpestřují ani minihry jako závody vozíků či gladiátorské souboje v Centurionovi. Naprosto neodpustitelný je též nedostatek herních módů a omezenost zábavy: Legion vám nabídne pouhé ČTYŘI (byť, pravda, velké) scénária, nad kterými můžete dohromady strávit deset, možná dvanáct hodin, ale rozhodně ne více. A tím je řečeno vše, protože tu neexistuje skirmish, náhodné mapy, souvislá kampaň nebo jiné mise: jediné, co můžete ještě udělat, je zkusit si zahrát za někoho jiného než Římany, ale v praxi je to jedno, protože ostatní kmeny se od nich v ničem neliší.
Ač na nás tedy ze začátku Legion působila jako celkem zajímavá hra, nakonec nezbývá než konstatovat, že se jedná pouze o průměrnou záležitost, která asi potěší jen skalní milovníky tahových strategií a blázny do antické historie. Toť vše.

PS: Pokud vás hra zaujala, doporučuji galerii třiceti nových screenshotů a naše exkluzivní uložené pozice.

Legion
Výrobce: Slitherine Software
Distributor: Strategy First
Oficiální homepage: http://www.slitherine.co.uk/
Minimální konfigurace: procesor 200 MHz, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Ze začátku zajímavá, ale později stereotypní a nijak zvlášť zábavná tahová strategie.

Hodnocení:

56%

Autor:




Nejčtenější

Outlast (PlayStation 4)
Stahujte brutální horor Outlast na PC zdarma. Ale pospěšte si

V časově omezené akci můžete prostřednictvím obchodu Humble Store získat zdarma brutální horor Outlast v deluxe edici, tedy i s rozšířením Whistleblower....  celý článek

Pimax: The World's First 8K VR Headset
Virtuální realita v 8K rozlišení? Helma od Pimaxu boduje na Kickstarteru

Po třech dnech na Kickstarteru už má nová helma pro virtuální realitu od společnosti Pimax více než čtyřnásobek požadovaných peněz. Na papíře totiž vypadá...  celý článek

Destiny 2
Co budete hrát o víkendu?

Prozraďte, na které hry se chystáte o víkendu. Pustíte se do něčeho nového, nebo rozehrajete nějakou klasiku?  celý článek

Resident Evil: Revelations
Zaoceánská plavba s mutanty potřetí. Recenze Resident Evil Revelations

„Tati, já nechci zase na zaoceánskou plavbu,“ postěžoval si mladý hráč. „Kušuj,“ řekl otec Capcom a naservíroval mu tu samou hru už potřetí.   celý článek

PlayerUnknown’s Battlegrounds
Příběhová kampaň do PlayerUnknown's Battlegrounds jen tak nepřibude

Brian Greene, autor úspěšného PlayerUnknown's Battlegrounds, utnul všechny spekulace svým oznámením, že příběhová kampaň pro jednoho hráče do největšího hitu...  celý článek

Další z rubriky

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.