Traveller´s Tales zjevně nalezli kýžený recept na trvalý zisk. Vezme se filmová, komiksová nebo jiná mediálně atraktivní licence – důležité je, aby šlo o značky hodně známé a hlavně pro celou rodinu od vnuka po prababičku, nic kontroverzního – a populární hrdinové se předělají do Lego kostiček. Už vizuální stránka pak do značné míry hru drží a brání jí upadnout, i kdyby měla nohy ze želé. No a pak už se jenom inkasuje, krize nekrize. Takhle prosté to je. A studio to bude provozovat tak dlouho, dokud bude jeho Lego hry někdo kupovat. Tedy pravděpodobně hodně dlouho. A dnes je na programu Batman.
Autoři tentokrát uklohnili „příběh“ sami.
Těšíte se na Lego podobu nejnovějšího batmanovského filmového trháku? No tak to máte bohužel smůlu. Autoři totiž tentokrát svůj obvyklý recept ještě vylepšili – nepoužili licenci žádného konkrétního filmu s netopýřím superhrdinou, nýbrž uklohnili 
„příběh“ sami. Čímž dost možná zase ušetřili nějakou tu kačku.
Má to i další výhody. Jestliže měl předchozí Indiana Jones občas jisté potíže s otrockou konverzí filmového scénáře pomocí hranatých kostek, zde nic podobného nehrozí. Odvrácenou stranou tohoto řešení je naopak fakt, že Indiana Jones přece jen alespoň putoval odněkud někam, zatímco Batman akorát loví padouchy, kteří uprchli z Arkham Asyla a kují zlotřilé plány pomsty. Sbírá je pěkně jednoho po druhém - jen ten balíček karet chybí.
Vizuální stránka je jako obvykle kvalitní. Rozlišení 1080p dělá své a byť se obraz občas zavlní jako nad dálnicí uprostřed srpna, většinou drží. Figury jsou lesklé a hýbou se jedna radost, především boj beze zbraní vypadá a funguje lépe než kdykoli předtím. Kulisy kupodivu nijak dvakrát Lego nepřipomínají, lépe řečeno vůbec, ale to asi nikomu vadit nebude. Dopravní prostředky, jež hrají nezanedbatelnou roli, jsou ty samé, které si můžete koupit v hypermarketu, což má určitě svůj půvab. Přinejmenším obchodní.
Ovládání funguje zpravidla výborně. Většinu akcí, od rány pěstí, přes rozličné montáže až po hrátky s navijákem, ovládáte tlačítkem s kroužkem. Batman i Robin mají navíc každý svou specifickou vrhací zbraň – stisknutím a přidržením tlačítka se čtverečkem si s pomocí levého analogu označíte místo nebo i více míst, jež chcete zasáhnout, a následným uvolněním tlačítka vyšlete zbraň na její zničující pouť. Postavy střídáte trojúhelníkem, tím též nastupujete do vozidel. Na rozdíl od soupeřů 
se v případě „úmrtí“ ihned zase složíte z kostek dohromady, takže naprostá pohoda.
Žel, vedle kvalitního ovládání přetrvávají i známé drobné potíže, jež stejně jako mnoho jiných prvků Lego her nezaznamenávají prakticky žádnou změnu. Především se zdá, že autoři moc nepočítají s možností, že by někdo hrál hru sám, takže umělá inteligence parťáka kvalitou zrovna neuchvacuje. Že se spolubojovník někde zasekne, není vůbec nic zvláštního, naštěstí se však do něj můžete kdykoli přepnout a napravit situaci – ostatně protivníci občas projeví solidaritu a zaseknou se taky.
Že se parťák někde zasekne, není vůbec nic zvláštního.
Podezření ze lhostejnosti tvůrců vůči singleplayeru pak podporuje i fakt, že stejně jako dřív přetrvává při hře jednoho hráče na obrazovce vysloveně nechutná nepřetržitě blikající výzva k připojení druhého ovladače. Některé skoky vyžadují zdrcující 
přesnost a občas by to chtělo víc americké blbovzdornosti: třeba nechtěným opuštěním vozidla bez odsávání uprostřed jedovaté louže jste dojeli na konečnou – do vehiklu už bez restartu levelu nenastoupíte.
Na svém místě je i prvek, který už dříve část publika iritoval, část nutil k obdivu: hádanky. Při jejich louskání je potřeba využívat rozličných schopností, jimiž hrdinové tentokrát oplývají s pomocí speciálních převleků. K těm se dostáváte tak, že pravidelně v nepřátelském doupěti nacházíte rozsypané hromádky kostiček, které nápadně poskakují. Když v jejich blízkosti podržíte tlačítko s kroužkem, hrdina z hromádky postaví – vedle jiných užitečných konstrukcí - piedestal se svým nebo kolegovým logem, nad nímž levituje kýžený převlek. Dává to nějaký srozumitelný smysl? No nic, pojďme dál.
Změny oblečení dosáhnete prostým kontaktem se zmíněným vznášejícím se převlekem – dosavadní outfit se přemístí nad piedestal, no a to, co tam levitovalo 
předtím, nyní visí na vás. Obdobně funguje i návrat do původního stavu. Batman má přitom jiné převleky než jeho podržpáka Robin. Například může v jednom oblečku klást bomby a v jiném tříštit sklo zvukem. Kupodivu efekty těchto dvou outfitů nejsou zaměnitelné, takže se nesnažte klást bomby pod ta zatracená okna, za nimiž se potměšile lesknou nedostupné poklady.
No a Robin může třeba zase obout magnetické botky nebo se stát vládcem technologií a sem tam pohnout nějakým tím robotem. Oblečků je celá fůra a zapomeňte na to, že by některá speciální schopnost byla jen tak na ozdobu. Jak pro postup, tak pro kompletaci kolekcí skrytých krámů musíte používat opravdu veškerou nabídku hry. Plus vlastní šedou kůru mozkovou, jak jinak.
Žel, hádanky, byť o poznání snazší než u Indiana Jonese, jsou nezřídka i tak obtížné až až. Někdy jsou opravdu skvěle promyšlené, jindy ovšem vyplývají spíš z poněkud psychedelické invence tvůrců. Nebudeme nic zvláštního prozrazovat, ať si toho 
užijete dosytosti sami, uveďme tedy jen nejbanálnější příklad. Představte si, že máte otočit horizontálně umístěným kohoutem – ventilem potrubí. Vyzkoušíte u ventilu všechna tlačítka joypadu – bez výsledku. Několikrát oběhnete celou scénu a marně hledáte řešení, až se z naprostého zoufalství vrátíte a nesmyslně na ventil vyskočíte. Co se nestane? Hrdina vesele otočí kohoutem nohama! Paráda, zdravíme Cirkus Kludský.
Základnou veškerého počínání je Batmanova jeskyně, odkud lze spouštět tři „příběhy“, odvozené od tří skupin uprchlíků a vzájemně podobné jako jedna Lego gamesa druhé. Jednotlivé historky jsou čistě z technických důvodů rozčleněné na několik levelů a na konci levelu se těšte na souboj s význačnějším uprchlým ničemou - bossem.
| Pohnout plastikovou kostrou |
| Nápad rozpohybovat kostky Lega je poměrně mladého data. Na počátku však nebyly videohry, nýbrž takzvané „brickfilms“, filmy z kostek. Figurky Lega a obdobných stavebnic mají totiž jednu pro tvorbu animací ideální vlastnost: drží tvar, do něhož nastavíte končetiny a trup, a to rozhodně lépe než třeba rovněž oblíbená plastelína, byť ne s takovou tvarovou volností. Doslova na koleně tak můžete s pomocí trpělivého – velmi trpělivého – nastavování figurek a jejich následného snímkování pořídit působivé dílko (této animační technice se rovněž říká „stop motion“, stopnutí pohybu, nebo nejvýmluvněji „frame-by-frame“, snímek za snímkem). Vůbec první brickfilm, The Magic Portal, pak pochází z roku 1989 a jeho autorem je Australan Lindsay Fleay. Důsledkem jeho nápadu je nejen obrovské množství amatérských filmečků na internetu, jež třeba sami rozmnožíte, ale i právě stále se rozrůstající série komerčních Lego her, možná amatérskému nadšení již naopak příliš vzdálená. |
Na toho platí jeden předepsaný postup a po sladkém vítězství lze konečně uložit postup a dokončený level se stane dostupným ve Free módu. Tam disponujete všemi dosud odemknutými převleky, jež pohodlně přepínáte bočními tlačítky a lze si posléze zahrát i za odemykatelné padouchy, což hratelnost docela oživuje a dále natahuje herní dobu.
Symfonická hudba zní patřičně hollywoodsky, ovšem její stopáž je jedním slovem žalostná. Následkem toho jste nuceni neustále dokola poslouchat tytéž krátké motivy - naštěstí alespoň nejde o tak ryčné skladby, aby to trhalo uši. Zvuky jsou recyklované z předchozích Lego kratochvílí – ve hře se nemluví, postavy jen vydávají celkem roztomilé pazvuky, ale jak jsme viděli ve Vorlově Skřítkovi, smysl děje absencí slova nemusí nutně utrpět. Notabene, když v Lego Batmanovi de facto žádný děj není. Atmosféra je ale velmi dobrá, zvlášť temné městské a tovární kulisy ji vlečou vzhůru.
Hra též obsahuje tradiční kooperaci na nerozdělené obrazovce. Ta funguje jako vždy: když se nezapomínáte držet pohromadě, je to kvalitní zábava, která zaujme i dospělé. Tedy dokud společně tvrdě nezakysnete. Celkově tak jde o další z řady řemeslně dobře ošetřených předělávek známých filmů – respektive komiksů. Je na tom vidět kus práce a výsledek rozhodně neurazí, i když nemusí nutně budit nadšení. Děti – ty bystřejší – ale mít radost určitě budou.
