Tentokráte máme nejen pro Barry opravdu pestrý výběr. Řádnou dávku adrenalinu v mětské akci The Wheelman, pokus o návrat legendárních skřítků Goblinů v Gobliiins 4 a druhý díl originálního PSP hitu Patapon.
Bylo by docela zvláštní, kdyby popularita městské akce Grand Theft Auto IV nepřilákala vývojáře k snaze vydělat na nějakém tom klonu. Přiživil se na ní i titul The Wheelman, jehož popularitu měl zvednout i herec Vin Diesel, jehož hlas i podobu má hlavní hrdina hry. Hry, kde většinu času jezdíte, ničíte automobily, jak vlastní, tak cizí, narážíte, střílíte, občas vyskočíte a přeběhnete. Není zrovna nutné pro další auto, do toho lze i skočit. Takže si příliš pobíhání neužijete, tady burácí motory, sviští kulky, nijak moc se nepřemýšlí, a hraje se. Arkáda leckoho baví a když je slušně realizovaná jako právě The Wheelman, získá si popularitu. A The Wheelman zkrátka ničím neurazí. Není to hit, ale pobaví.
Snad už jen pamětníci her, kdy vládl DOS, s nostalgií zamáčknou slzu v oku, když slyší slovo Goblins.
Trojice svérázných skřítků, z nichž každý disponoval specifickou schopností a bez spolupráce jednoduše nešlo nic podniknout. Série, která byla plná specifického humoru, který občas vedl k výbuchům smíchu. Trojice nám v Gobliiins 4 zůstala, opět tu máme nositele fyzické síly, magie a šikovnosti. No, taky pěkné zmatkáře.
Jen pro ujasnění, jedna stará scénka. Vazoun praští do stromu, odlomí se větévka. Mág ji přemění na krumpáč a tím šikula vykope klíč ke dveřím. Tak přesně tímto způsobem pokračuje i čtvrtý díl. Tedy humor, potřeba přemýšlení o koordinaci, občas rychlých reflexů a návrat legendy je zpět. Vzhledem k tomu, že ke hře jsou přibaleny i první tři díly, jste-li na přemýšlení zabalené v zábavném hávu, není co řešit i přes nějaké ty chybky.
Handheld PSP trpí nedostatkem originálních, na míru šitých titulů. První Patapon se postaral o výraznou změnu. Nakonec, co také říct k 2D strategii, kde sledujete dvě armády, které připomínají kuriozní stínohru? Zahrajte a zjistíte, že jediné slovo. Hit.
V této svérázné strategii si připadáte jako při hraní rytmické akce, protože vaši vojáci reagují na bubnování, o které se staráte vy šikovným mačkáním tlačítek. Druhý díl je v podstatě pouhým pokračováním s nějakými vylepšeními, které ovšem v podstatě nepostřehnete. Ale na rovinu, je to v podstatě jedno, protože to Patapon 2 nepotřebuje. Buď jste si jeho koncept zamilovali už u prvního dílu a pak na druhý nedáte dopustit, nebo vás nezaujal. K vaší škodě.
