Lost Planet: Extreme Condition

Zamrzlá planeta, smrt otce a ztráta paměti jsou nosné body příběhu nejnovější akční hry ze stáje Capcomu. Hry, kterou jsme hráli dnem i nocí a okusili vše jak ze hry jednoho hráče, tak i z multiplayeru.

Jednoznačně nejočekávanější lednová hra pro X360 je konečně tu. Titul, který vám vynahradí i absenci sněhu při loňských vánočních svátcích. Lost Planet: Extreme Condition po dlouhých měsících vývoje konečně spatřil světlo herního světa. Nabízí přitom natolik universální obsah, že se nebude líbit snad jen zarytým odpůrcům akčních her.

Herní základy jsou pevně vytesané jako do tvrdého ledu.

Příběh je důležitý pro mnoho hráčů a i nás vždy potěší, pokud je správně do hry zakomponován a i přes nedostatek času při recenzování hry nepřeskakujeme videosekvence, ve kterých se dozvíte vše důležité. Lost Planet je přesně takovou hrou. Story se odehrává na planetě E.D.N. III, která se měla stát novou lidskou kolonií a poskytnout tak domov miliónům lidí z celého vesmíru. Bohužel lidské pokolení narazilo, a to přímo na led. Na planetě totiž panují k životu velmi nepříznivé podmínky. Z drtivé většiny je pokryta sněhem, ledem a místní teploty se pohybují hluboko pod hranicí možností přežití lidského organismu. Přesto jsme si nedali říci a planetu jsme zkusili pokořit. I přes smrtelně nepříznivé podmínky se podařilo vybudovat základny, továrny a elektrárny, které měly zajistit vše nutné k značně improvizovanému osídlení. Zdálo se, že i přes nepřízeň osudu se dá na planetě začít nový život. Lidstvo se však opět šeredně zmýlilo. Dvaadvacet let po první kolonizaci jsme se setkali s původními obyvateli, insekticidním společenstvím zvaném Akridé. Tyto broučí organismy roztodivných tvarů, velikosti i povahy dokáží přežít na zamrzlé planetě díky přítomnosti zvláštního zdroje tepla, které obsahuje jejich vlastní tělo. Nová bitva tedy začala, ale s ní přišla zároveň nová naděje pro lidstvo na získání tolik důležité energie, potřebné k produkci tepla.

Hlavním hrdinou je amnesií trpící mladík jménem Wayne. Ten se společně se svým otcem a partou přátel vydává nalézt a zničit Zelené Oko, jednoho z největších a nejnebezpečnějších Akridů na celé planetě. Celá akce však končí díky nepředstavitelné síle Oka katastrofou. Waynův otec Gale umírá a on sám je zmrazen ve svém robotickém stroji. Až dekádu poté ho nachází malá skupinka Sněžných Pirátů, které se ho podaří díky nejmodernější technologii přinést zpět k životu. Jenže jak bylo již poznamenáno, Waynova mysl je tak zmučená, že si stěží vybaví svoje vlastní jméno. Vzpomínky se však derou postupně zpět silou atomové pumy. Zelené Oko, otec, chlad. Po krátkém intermezzu se tak seznámíte postupně s celou bandičkou. Yuri vám bude zpočátku nejblíže i kvůli tomu, že ví o vašem malém tajemství v podobě Harmonizéru - mechanicky upravené ruky, schopné přijímat nejrůznější formy tepla, včetně té Akridí. Luka, sexy pirátka, bude nejdříve k vaší osobě nedůvěřivá, stejně jako mladičký Rick, specialista na veškerou techniku. Postupem času se seznámíte i s celou řadou dalších postav, z nichž ne každá bude přátelská. Karty se však brzy zamíchají a nic nebude tak, jak na první pohled vypadá. Příběh je zamotaný a nepozornějším jedincům jistě mnohé ujde, ale fanouškům sci-fi, k nimž se řadíme, jistě učaruje. Narazíte v něm na mnohá klišé žánru, ale v umně zpracované podobě, takže nic rozhodně nevypadá směšně, či trapně.

Lost Planet je navíc díky svému konceptu jak stvořená pro Xbox Live multiplayer.

Herní základy jsou pevně vytesané jako do tvrdého ledu. Lost Planet je akcí viděnou z pohledu třetí osoby. Možnost zoomu existuje dokonce i do fáze pohledu první osoby, ale v tomto případě záleží, jakou zbraň máte momentálně v ruce. Vaše postava umí kromě zacházení s nejrůznějšími futuristickými zbraněmi používat vystřelovací lano, s jehož pomocí je možné se dostat i na vyvýšená místa a řídit stroje zvané VS (Vital Suit). Jde o typické asijské mechy, kteří disponují mnoha specifickými vlastnostmi. Každý z nich má i jiný vzhled a rozměry, které vám o jeho funkcích prozradí na první pohled mnohé. Narazíte zde na lehké i těžké mechy a dokonce i na velká obrněná monstra, připomínající tanky. Lehké mechy mnoho nevydrží, ale obvykle jsou velice mobilní a jejich trysky v některých případech umožňují i delší skok či kratší let. Jeden stroj z této kasty se může transformovat i do sněžného skútru, se kterým překonáte delší vzdálenosti mnohem rychleji, než ve formě neohrabaného mecha. Lehcí mechové mohou též oproti těžkým nést v drtivé většině případů pouze jednu zbraň. Vlastnosti těžkých strojů tak byly víceméně také zmíněny. Jedná se o protiklady lehkých, s mnohem větší výdrží a schopností nést duo zbraní. Stroj, námi přezdívaný jako tank, se od obou výše zmiňovaných skupin liší již tím, že jeho zbrojní výbava je předem dána a je neměnná. Jedna z jeho forem připomíná opravdu opásovaný tank, zatímco druhou lze popsat jako čtyřnohé monstrum s devastující silou. Poslední mech, o kterém se zmíníme, patřil Waynovu otci. Ve hře se jedná o nejsilnějšího z nejsilnějších a to i díky neuvěřitelnému vybalancování všech vlastností. Jeho speciální schopnosti pak odhalíte v závěrečném a silně epickém souboji.

Přítomnost VS ve hře přináší hratelnosti nové rozměry. Lost Planet je designovaný tak, že v něm narazíte na situace, ve kterých lze použít buďto VS, nebo vlastní schopnosti postavy, ale v největším počtu narazíte na ty, ve kterých můžete zvolit postup oběma variantami, jak pěšky, tak v kokpitu VS. Jelikož je Lost Planet hlavně akcí, tak se dočkáte přítomnosti velkého počtu zbraní. Základní automatickou pušku doplňuje brokovnice, nabíjecí blaster, odstřelovací puška, elektrická puška, raketomet, klasické granáty či granáty diskové. Ty se házejí jako frisbee a oběti se zaseknou do těla, aby následovně vybuchly přímo uvnitř jejího těla. Vaše postava pak může použít i těžké zbraně mechů, byť se její pohyblivost díky jejich váze značně zpomalí. Nosit pak můžete u sebe zbraně pouze dvě a jeden druh granátů.

Velkou neznámou pro nás byli nepřátelé. Fauna i flóra Ztracené Planety je zároveň oslňující svojí bizarní krásou i nebezpečná a smrtící. O Akridech si více můžete přečíst v  infoboxu, ale za zmínku stojí i lidští nepřátelé. Utkáte se jak s konkurenčními Sněžnými Piráty, tak s vojáky Nevecu, bohaté společnosti, jejichž jednotky jsou vybaveny nejmodernější technologií a zbraněmi. Jejich umělá inteligence není vůbec špatná. Nejednou se nám stalo, že jsme se dočkali z jejich strany viditelného taktizování i ve velmi napjatém boji. Zajímavá byla i situace, ve které jsme bojovali s dvojicí Sněžných Pirátů, na kterou po chvíli zaútočil gigantický Akrid. První nepřítel pokračoval v palbě na naši postavu, zatímco druhý se okamžitě otočil na Akrida a spustil palbu na něj. V boji proti lidským nepřátelům musíte také vzít v potaz, že pokud mají tu možnost, tak nikdy nebudou váhat zamířit do nejbližšího VS.

V Lost Planet nechybí ani bossové, kteří se řadí jak k řadám mimozemských brouků, tak i k lidem (obvykle v podobě nějakého vypečeného VS). Souboje s nimi jsou opravdu grandiózní a nechybí jim ta správná šťáva. Taktika k jejich poražení není vždy na první pohled zřejmá a tak strávíte jejím vymýšlením v některých případech opravdu nezvykle dlouhou dobu. Bossové jsou obvykle gigantičtí a velmi nebezpeční. Boje s nimi nám tak utkvěly hluboko v paměti.

Inspirace

Inafuneho tým přiznává, že největším zdrojem inspirací pro Lost Planet byla v Japonsku naprosto nepopulární FPS Halo, která je ve zbytku světa považována mnohými hráči za nejpovedenějšího zástupce žánru. My jsme však ve hře spatřili daleko více takovýchto inspirací. Například hmyz připomínající Akridé mají jistě mnoho z knižní a především filmové Hvězdné Pěchoty (míněn první díl). Nehostinné prostředí Ztracené Planety nám zase velmi připomínalo Planetu Smrti Pyrrus známou z knižní trilogie Planeta Smrti od Harryho Harrisona. S tím rozdílem, že nehostinné lesy a pláně nahradily zamrzlé tundry. Konkurenční Sněžné Piráty lze pak jasně identifikovat jako obdoby Snowtrooperů, kteří se pohybovali na stejně zasněžené planetě Hoth ve čtvrté epizodě Hvězdných Válek. Velké finále celé hry pak zase jako by z oka vypadlo Kojimovu Zone of Enders. A pokud budete všímaví, tak si všimnete mnoha dalších inspirací, které vývoj Lost Planet viditelně ovlivnily.

Čím se Lost Planet liší od mnohých jiných 3rd person akcí, je nutnost udržet svou postavu neustále v teple. Něčeho podobného jsme byli svědky již v The Thing, ale Lost Planet dotahuje tento koncept až k dokonalosti. Vaše postava je totiž vybavena Harmonizérem, který je schopen zmiňovanou tepelnou energii přeměnit na životní. Pokud budete mít dostatek tepla (odporně nazývaného T-ENG), tak se vám bude ukazatel života neustále obnovovat. Zároveň s ním však bude hodnota ukazatele T-ENG klesat. Pokud vám tepelná energie dojde, tak zdraví začne okamžitě klesat a nebudete ani moci využít služeb kteréhokoliv z VS. Teplo přitom můžete získat výhradně z těl Akridů, T-ENG stanic, či zničením většího mechanického zařízení. Celý systém funguje na jedničku a přináší hře i nějaký ten taktický prvek.

Design levelů je povedený a jediné, co bychom mu mohli lehce vyčíst, je jeho linearita. Není sice vyloženě absolutní, ale více prostoru bychom uvítali. Abychom však na druhou stranu nekřivdili, tak naleznete i velký podzemní komplex, či rozsáhlé, sněhem pokryté pláně. Tématicky se povětšinou jedná o sněhové či ledové lokace, ale podíváte se i do interiérů továren a pozemních stanic, ve kterých uvidíte i masivní mechanismy, řídící jednotky a celou řadu prapodivných strojů. Byť se to tak nemusí na první pohled zdát, tak zavítáte i mezi lávová jezírka a do středu sopky, která se nachází velmi hluboko pod povrchem planety.

Akrid

Je mimozemská životní forma, svým vzezřením připomínající obvykle hmyz. Na Ztracené Planetě narazíte na mnoho druhů těchto stvoření. Nejméně, ale přesto nebezpečně levitující trilobity zničíte pomocí několika ran. Důležité je zavčas najít jejich respawn body a vyhladit poté všechny jedince v okolí. Další Akridé připomínají kombinaci ještěrek a pásovců. Dokáží se stočit do smrtícího klubka a smést vše, co jim stojí v cestě. Narazíte i na obří sněžné červy, levitující chobotnice, či jiná stvoření, připomínající pozemskou faunu i flóru v smrtícím podání. Nejvíce na nás pak zapůsobil gigantický motýl, který se objeví ve sněžném kaňonu. Ladnost jeho křídel je neuvěřitelná, stejně jako detonace bomb, které shazuje na povrch Ztracené Planety. O souboji se Zeleným Okem se raději zmiňovat nebudeme, abychom neprozradili žádné překvapení. Obvykle v jeskyních se můžete setkat ještě s rostlinami, které jsou pak stejně nebezpečné, jako pohybující se Akridé. Tělo každého Akrida v sobě skýtá tepelnou energii, díky které může přežít i v mrazivých podmínkách planety. Po jejich zničení se tak jejich tělesná schránka změní ve schránku ledovou, kterou můžete úderem pažbou či jediným výstřelem zlikvidovat a dostat se tak k tolik chtěné energii.

Lost Planet je navíc díky svému konceptu jak stvořená pro Xbox Live multiplayer. Byť hra nabízí „jen“ čtyři módy, tak jejich hraní je taková zábava, že na více režimů byste si stejně nevzpomněli. Elimination a Team Elimination jsou klasickým a týmovým deatmatchem. Post Grab je variací na známý režim King of the Hill a musíte v něm držet pod konrolou T-ENG stanice označené vaší barvou. Poslední z přítomných režimů se jmenuje Fugitive a i když v něm nevystupuje Harrison Ford, tak má se stejnojmenným snímkem mnoho společného. Jednoduše řečeno, jeden proti přesile. Ta může být však maximálně patnáctičlenná, protože Lost Planet podporuje multiplayer pro dva až šestnáct hráčů.

Arény jsou přitom různorodé a to jak velikostí a vzhledem, tak i obsahem. Některé z nich jsou členité a jsou založené spíše na boj s vlastními postavami, zatímco jiné obsahují rovné plochy a tucty VS k použití. Pro online multiplayer si můžete a vlastně i musíte vytvořit vzhled svojí postavy. Na výběr máte z několika modelů, obleků a barev. Vzhledem k tomu, že při hraní z dané země nejste automaticky přiřazeni na žádný určitý server, tak si můžete zahrát nejenom s Američany, ale například i Japonci, kteří mají Lost Planet na tamější poměry X360 scény velmi rádi. Československá uživatelská základna není tak rozrostlá, jako například u Gears of War, ale vzhledem k tomu, že hra vyšla teprve nedávno, tak lze hovořit o desítkách hráčů, kteří ji u nás nebo u východních sousedů hrají. Díky tomu, že je online hra více hráčů opravdu povedená a nabízí i vlastní systém levelů, tak si hráči vymysleli již mnohé taktiky a finty, jak si hru zpříjemnit. Pokud tak budete hrát „soutěžní“ zápas, musíte počítat s tím, že jestli se budete chtít připojit k někomu do hry, tak se bude jednat o hru, ve které bude základní zbraní raketomet a všichni okolo vás budou poskakovat jako kamzíci v období říje. S raketometem je totiž likvidování nepřátel nejsnazší a dobře se tak získávají toužebně chtěné levely. Skákání je pak nutné, pokud se chcete vyhnout všem dotírajícím raketám, vystřeleným nepřáteli. Od samotných hráčů k nám přišla dobrá rada. Pokud najdete ve sněhu zavalený VS, je mnohem lepší, než abyste ho manuálně odhrabávali, hodit na něj granát a nepříjemného sněhu se tak velmi rychle zbavit, a to i bez vedlejších účinků v podobě poškození mechu.

Jinak obsahuje multiplayer vše, co hra jednoho hráče, včetně přítomnosti VS a všech zbraní. Kooperativní story mód by sice nebyl k zahození, ale člověk nemůže mít vše, zvláště ne na Ztracené Planetě. Jediným výrazným mínusem, co se multiplayeru týče, je nepříjemný bug v lobby, díky kterému mnohdy nevidíte plný počet hráčů, který se na úvodní obrazovku přihlásil. V samotné hře je vše v pořádku, ale v lobby to holt občas zaskřípe. Doufáme v brzký opravný patch. Bohužel nepodporuje Lost Planet žádnou formu offline multiplayeru. Žádný splitscreen ani system link. Pokud tedy nejste připojeni k Xbox Live, tak na hru více hráčů můžete hned zapomenout.

Úplně na závěr jsme si záměrně nechali zmínku o technické stránce hry. Inu, jak ale začít? Jednoduše, je to bomba. Druhá generace X360 her v čele GOW je konečně tu a je to opravdu znát. Lost Planet je totiž opravdu dokonalým zástupcem druhogeneračních her. První, co vás uzemní, je bezkonkurenční animace. Pohyb hlavní postavy je neuvěřitelně ladný a přitom reálný. I při skrčení nebo šplhání budete doslova čubrnět na to, jak si tvůrci pohráli s motion capturingem. Nejlépe je na tom však animace klopýtnutí. Hned v bombastickém úvodu, kde se poprvé utkáte se Zeleným Okem, uvidíte, jaké neuvěřitelné pohyby dokáže vaše postava při otřesech země. Samotná grafika je též oslňující. Stoprocentní viditelnost, pěkné detaily a

Klady a zápory

Vizuálně nádherné
Mnoho odlišných VS
Dlouhotrvající multiplayer

Kratší singleplayer
Lobby bug

nejmodernější grafické efekty pro světlo i částice. Konkrétně dým ještě nevypadal ve hrách nikdy tak pěkně jako v Lost Planet, na což dáme klidně svůj krk. Po výbuchu se s depresivní lehkostí vznáší nad hořícím předmětem a pomalu začíná ustupovat – prostě nádhera. O všelijakých těch ledových krápnících či designu Akridů už netřeba hovořit, ostatně podívejte se na okolní screenshoty.

Lost Planet: Extreme Condition je opravdu vydařený titul. Byť režim jednoho hráče dohrajete již za několik málo hodin, tak nabízí v podstatě vše, co má správná hra obsahovat. Podařená hra jednoho hráče, skvělý multiplayer, poutavá grafika a takhle bychom mohli pokračovat ještě dále. Pár zamrzlých mušek v ledu bychom sice našli, ale ty celkový dojem opravdu moc nekazí. Přejeme tedy příjemnou zábavu alespoň v zimě virtuální, když ta skutečná nepřišla.

Lee Byung-Hun ...

..je nejspíše jméno, které vám asi nebude absolutně nic říkat. Jde o jihokorejského herce, podle kterého je vytvořena hlavní postava Sněžného Piráta Wayna. V současné době se tento již téměř sedmatřicetiletý herec věnuje nadále svému povolání a nic nenasvědčuje tomu, že by ho chtěl opustit. Jistě, nebýt Lost Planet, tak byste se o něm nedozvěděli, ale upřímně, kdo z vás slyšel o Takeshi Kaneshirovi předtím, než ztvárnil Samanosuke Akechiho v capcomácké herní sérii Onimusha? Nyní jde díky filmu Klan Létajících Dýk o světovou celebritu a do budoucna má velmi slušně našlápnuto.

Lost Planet: Extreme Condition

Výrobce/Vydavatel	Capcom/Capcom
Platforma	Xbox 360

Multiplayer:	2-16 online
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	60 kB

Verdikt:

Za deset let si na něj možná nikdo nevzpomene, ale v současnosti se jedná o jeden z nejlepších titulů pro Xbox 360.

Hodnocení:

87% (info)